Středa 1. března: poslanec Hojdar se vzdal mandátu. Údajně ze zdravotních důvodů, nicméně je fakt, že se na důvěrné vztahy k němu odvolával „kontroverzní“ podnikatel Pitr. Hojdar zůstává místopředsedou dozorčí rady ČKA, takže hlady strádat nebude. Taky bude radit Paroubkovi. Hojdar měl ovšem problémy už před časem, v severních Čechách ho vyloučili ze strany a nedostal se ani na volitelné místo kandidátky pro červnové volby. Spolupracovníků, kteří by ho mohli ohrozit skandálem, se premiér zbavuje energicky. Nicméně růst preferencí strany se zarazil, ODS je na tom o dost líp a do Sněmovny se derou Zelení (viz dnešní výsledky průzkumu CVVM, vrátíme se k nim zítra, nemáme ještě přesné údaje, srovnání s minulým průzkumem a přepočet na mandáty). Vstup Zelených do PS by nejspíš zničil vyčůraný a nemravný Paroubkův plán na vládu s tichou podporou KSČM a s vydíráním ODS. Taky „zdravotní reforma“ ministra Ratha bude asi pro Paroubka větší problém, než čekal. Nad buldozerem se stahují mračna a do voleb je ještě daleko.

Bezpečnostní rada státu se rozhodla opatřit do příštího roku antivirotika pro 20% lidí a vakcínu pro případ pandemie ptačí chřipky zdarma pro 60% obyvatel (jakápak asi bude cena za přežití pro ty zbývající?). Bylo by dobré vypracovat seznam občanů, kteří jsou dostatečně loajální a pro stát dost důležití na to, aby jim mohl privilegium snadnějšího přežití zajistit. Nechť je za tím účelem vytvořena na nejvyšší úrovni odborná komise. Seznam bude přísně tajný a v zápětí ho otisknou všechny noviny. Načež vypukne boj všech proti všem. Já se ho nezúčastním, stejně nemám u úřadů šanci a jsem tomu rád. Někdo přece musí umřít, co by to bylo jinak za pandemii.

Ministr Rath obhajoval svůj projekt, aby pojišťovny zcela hradily (pouze?) tzv. generika („kopie originálních léčiv, jimž už vypršela patentová ochrana“). Nejsem v oblasti léčiv odborníkem, ale mám neodbytné podezření, že to bude o něco málo lepší než totáče – člověk získá bez problému poměrně neúčinné (domácí) šmejdy, přičemž výhoda proti minulému stavu je v tom, že k tomu, aby se dopracoval k účinnějším medikamentům, nebude potřebovat protekci, ale jen prachy (rozdíl je minimální, v minulosti bylo třeba protekci podmazat).

Konflikt uvnitř SČM je zřejmě vážný: Filip s Grebeníčkem spolu komunikují pouze e-maily, Grebeníček označil nového předsedu za zrádce zájmů dělnické třídy a obvinil ho ze sociáldemokratismu (to je ta nejstrašnější urážka, které se komunista na komunistovi může dopustit). Zdá se, že si velmi rozmýšlí svou kandidaturu v červnových volbách. Přitom při pohledu zvenčí je rozdíl mezi ním a Filipem nepostřehnutelný. Jak málo stačí v KSČM, aby se člověk stal „reformistou“! Tahanice tohoto duhu je třeba přivítat, jednak jsou zábavné a jednak se příznivě promítnou do preferencí strany. Ale moc zase ne, do výbavy řádného člena komunistické strany patří bezmezná loajalita k načalstvu. A načalstvo je teď Filip.

Ministerstvo vnitra vypracovává směrnici, jak má vypadat řádná technoparty: zajištěné záchody a zásobování pitnou vodou (obávám se, že o pitnou vodu nemají účastníci velký zájem), přesné vyznačení pozemků a oznámení jejich poskytovatele, pořadatelská služba a obstarání úklidu. Když se jako loni bez jakéhokoli varování sejde mnohatisícový dav a nic z toho nezajistí, stejně nakonec nezbude nic jiného, než je rozehnat. Několikadenní akce tohoto typu ve volné přírodě by se měly zakázat a vnitro by mělo zvládnout techniku rozhánění, která nevzbudí zbytečnou nevoli citlivých intelektuálských duší a nemravně chtivé choutky opozice využít policejního zásahu jako laciného klacku na vládu.

Premiér Berlusconi má před volbami a jeho vyhlídky nejsou nejlepší: proto podporuje zrušení věznice v Guantánamu a ohlásil stažení italských vojáků z Iráku. Je pozoruhodné, jak volby brání západoevropským politikům v tom, aby se chovali korektně ke spojencům (viz případ Schröder). Neměly by se zrušit? Zároveň bychom do evropského spojenectví neměli vkládat nadměrné naděje: když si postižený o pomoc několikrát hlasitě a důrazně neřekne, vykašlou se na něho. Viz Dánsko.

Podle průzkumu BBC opovažuje 45% respondentů v 35 zemích světa odstranění Saddáma Husajna za chybu a velká většina (Právo, z něhož cituji, neuvádí procenta) odsuzuje intervenci USA a jejich spojenců. Výjimkou je jedině Irák. Tam odstranění Saddáma považuje za správné 74% a souhlas či nesouhlas s americkým zásahem je vyrovnaný: 49% ku 49%. Jenže co do toho mají co mluvit Iráčané! My v Evropě víme nejlíp, co je pro ně dobré.

Prezident Klaus se sešel se svým německým kolegou v Pirně, navštívili tamní dvojjazyčné (česko-německé) gymnázium. Je to dobrý začátek, do budoucna by měly ovšem být dvojjazyčné všechny německé školy, vždyť kdo vyhrál druhou světovou válku! Při té příležitosti a v souvislosti s otázkou „Centra proti vyhánění“ český prezident prohlásil: „přenechme debatu historikům, ne politikům!“ Jak by ne, na české straně existuje početná vycvičená historická družina, na kterou je spoleh.

V OSN zuří spor o Radu pro lidská práva, která by měla nahradit dosavadní komisi, kam nebyli zvoleni američtí imperialisté, ale zato tam sedí slušná řádka lidožroutů. Ministr Svoboda na to téma řekl velmi decentně, že „stávající komise může být v rukou států, které samy mají větší problémy s dodržováním lidských práv než monitorované země“. OSN je dosti nedůstojná organizace, asi by bylo dobré její provoz nějak omezit na zprostředkování politických kontaktů mezi státy jinak znepřátelenými (tady byla v minulosti čas od času užitečná) a nepředstírat, že se jedná o světové fórum andělských států, sdílejících tytéž humánní a demokratické zásady. To je pokrytecký hnus.

Do ČR přijíždí prezident Putin. Předtím v Maďarsku uznal odpovědnost Ruska jako nástupnického státu za potlačení maďarské revoluce. Zároveň ovšem vyzval Maďary, aby na minulost zapomněli a zaměřili se za budoucnost. To je jednak nemožné, jednak zbytečné, pokud se Rusko k této odpovědnosti hlásí, je věc vyřízená a není třeba, aby kvůli tomu stálo šedesát let na pranýři jako se to dělo a děje Německu. Zapomínat se nemusí, ale vzpomínky budoucnosti nebudou překážet. V souvislosti s návštěvou v ČR prohlásil šéfredaktor ruského časopisu Rossija v globaľnoj politike Lukjanov, že Česko nepatří mezi prioritní partnery Ruska a jeho místo na mapě ruské zahraniční politiky je hodně, hodně skromné. Pokud je to pravda, je to velmi dobrá a nadějná zpráva. Doufejme, že se na tom do budoucna nic nezmění. Protože – „kdo chce o politice ruského cára dobré ponětí míti…“ atd. Česká veřejnost je vůči Rusku nebezpečně bezelstná: jen 5% je považuje za zemi, která se k nám staví nepřátelsky (o tom, co obnáší ruské přátelství, jsme se měli příležitost důkladně poučit). Zato 11% Čechů považuje za nepřátelskou mocnost Německo.

Michaela Jílková šla v rozhovoru s dr. Rathem v MfD na ministra jeho zbraněmi. Ministr nevydržel a utekl. Nejsem si ovšem jistý, zda zrovna v tomhle je třeba si brát z Ratha příklad.

Lidové noviny informují podrobněji o trestním oznámení, které podala firma Pharmos ohledně korupce v obchodu s léčivy. Problém je v tom, že poté, co se Pharmos domluvil s Rathem na obnovení dodávek léků, si prý jakási firma jménem Pharmakon (její zástupci prý jednání s Rathem zprostředkovali) řekla o horentní provizi z obchodů, které se pro Pharmos otvírají. Pokud je to všechno pravda, jde o příklad neuvěřitelné nenajedenosti: nestačilo jim, že si zajistili loajalitu Pharmosu, ale chtěli ho zároveň ještě pumpnout.

Legendární Moskvič zkrachoval, píší Lidové noviny. Pokud se pamatuji, bylo to auto legendární tím, že to byl nejstrašnější šmejd, jaký se dal za totáče na českém trhu koupit.

Český olympijský výbor se rozhodl žalovat Budějovický Budvar, který údajně nedovoleně využil v reklamě olympijské symboly. Olympijskými symboly bylo slovo hokejiáda a cosi jako pochodeň. Cena má být přes dvacet milionů korun, protože tak přispívají Olympijskému výboru sponzoři, kteří pak smějí olympijské symboly využívat. Na neoprávněné užití olympijských symbolů upozornila ČOV údajně pivní konkurence, totiž Prazdroj, který sponzorem ovšem je. Obvinění Budvaru je naprosto nehorázné. To si ČOV není schopný opatřovat peníze slušnější cestou?

Čtvrtek 2. března: Českou republiku navštívil po dlouhé době ruský prezident. Setkal se s víc než vlídným přijetím (prezident Klaus mu sám od sebe nabídl, že s ním bude hovořit rusky; předpokládám, že mu taky navrhl, aby si tykali a připili si na bratrství), na což Putin odpověděl tím, že naše vztahy jsou nejen bezproblémové a založené na pragmatismu, ale je v nich i něco víc: láska k České republice a k Čechům. To je ovšem hrozivé: ruská láska je láskou supa ke žlůvě ze známé písně Jiřího Suchého. Bylo by víc než vhodné zůstat zatím u toho pragmatismu. Ke společné nevalné minulosti (konkrétně k ruské invazi v roce 1968) Putin prohlásil: „Musím zcela otevřeně říci, že i když o právní zodpovědnosti nemůže být ani řeči, morální odpovědnost tu je a nemůže tomu být jinak“. Tím má být řečeno: je nám to líto, ale nedostanete ani korunu. Není pravda, že Putin nezašel dál než kdysi Jelcin, který invazi odsoudil, ale jako dílo jakési třetí síly, za níž nenese nejmenší zodpovědnost. A není pravda, že by se neomluvil, tato formulace je omluvou. Že by se někdo u nás chtěl pokoušet páčit z Rusů nějaké odškodné za to dílo zkázy, které tu vykonali, je nepředstavitelné – ostatně, sami jsme si o to řekli a spousta našinců jim v tom po celou dobu činně pomáhala. Jen by bylo dobré projevovat aspoň do budoucna stejně velkorysou toleranci taky k Německu – ruská nadvláda sice nebyla tak krvavá jako ta německá, ale trvala šestkrát tak dlouho a materiální a morální škody, které způsobila, jsou i proto podstatně větší. Nemyslím si, že by bylo nutné to Rusům strkat neustále pod nos, ale je třeba si držet zdravý odstup. Patříme do, jak by řekl Miloš Zeman, „euroamerického“ společenství a to by nám proboha mohlo do budoucna stačit. Velké kamaráčofty s ruským medvědem nekončívají zpravidla dobře. Klaus, zdá se, o tom nic neví.

Podle posledního průzkumu CVVM vede nyní v preferencích ODS (28,5%, zisk proti lednu 0,5), sociální demokracie ztratila 4% a klesla na 23%, komunisté tratili půl procenta a drží se na 11,5, lidovci si polepšili o 1,5% a mají nyní 7,5. I podle CVVM by se do Sněmovny dostali Zelení s 6 procenty. Když se to přepočte na mandáty, měli by sociální demokraté s komunisty dohromady 90, ODS s KDU-ČSL 95 a jazýčkem na vahách by bylo patnáct poslanců Strany zelených. Tím by Paroubkova strategie padla, ale zároveň by se Strana zelených octla v tak exponovaném postavení, že by to nepochybně ohrožovalo její dosud asi nepříliš pevnou integritu. Kdo všechno by dokázal stát za tím, co slibuje Bursík, že Zelení nebudou ani ve vládě s komunisty, ani ve vládě existující z milosti komunistů? Navíc za této konstelace by nebyla možná ani koalice ČSSD – KDU-ČSL – Zelení (95 mandátů) a v úvahu by přicházela buď velká koalice, nebo pravice a Zelení. A to druhé by nepochybně spousta lidí ve Straně zelených nesla velmi těžce. Paroubek o průzkumu řekl: „Bohužel část sdělovacích prostředků a ODS se podařilo vzbudit v lidech, ve voličích soc. dem. obavy.“ Těžko se ubránit dojmu, že by Paroubek nejraději ta média zreglementoval a opozici zatrhnul. Mluví o ODS jako komunisté o amerických imperialistech a zrádné reakci. Paroubka samozřejmě nenapadne, že v části voličů, kteří v minulých volbách volili ČSSD, vzbuzuje obavy on – a právem. V současné situaci a při současné úrovni české politiky by bylo optimální, kdyby rozdíl mezi opozicí a vládní koalicí v PS byl co nejmenší a kdyby přitom komunisté zůstali ze hry. Takový stav máme vlastně už od roku 1996 a Českou republiku to nijak výrazně nepoškodilo. Rozhodně by větší škody způsobila suverénní vláda ČSSD s komunisty v zádech, nebo stejně suverénní vláda stejně mocichtivé ODS.

Paroubek chce, aby byli poslanci ČSSD zavázáni hlasovat pro zákon o registrovaném partnerství. Myslím, že se zákon dotýká natolik obecných a zásadních věcí, morálky, že se pro to nehodí. Zároveň premiér označil prezidentovo veto za nesmyslné. To je typická paroubkovská drzost, nepřísluší mu hodnotit prezidentovo veto, protože na ně má prezident z ústavy právo a basta. (Podotýkám, že já, jak jsem už několikrát napsal, se zákonem souhlasím).

Bývalý Němcův náměstek Vyvadil byl vedením Nejvyššího správního soudu vyzván, aby se vzdal funkce soudce, jinak ho čeká kárná žaloba. Vyvadilova politická dráha je velmi pestrá a bohatá na karamboly. Úspěšné rozjezdy, tvrdé dopady. Je od Paroubka neopatrné, že si vybírá takové lidi – ovšem proti dr. Rathovi je Vyvadil ještě zcela neškodný dobráček.

Po jednání s ministrem Rathem se firma Pharmos rozhodla, že obnoví dodávky léků třem nemocnicím, s tím, že bude formou prohlášení požadovat na jejich ředitelích, aby slíbili, že ji nebudou preferovat v platbách před jinými věřiteli (to je prázdné gesto, které nic neznamená). Obě strany (ministr i Pharmos) se shodli na tom, že oba podnikatelé, co žádali provizi, se na schůzce s ministrem Rathem octli omylem: Rath si prý myslel, že je s sebou přivedl Pharmos, kdežto představitelé Pharmosu se domnívali, že jde o Rathovy lidi. Přitom jeden z nich, polský lobbista Bujakowský, si tyká s Rathovým náměstkem Drymlem (Dryml tvrdí, že jako další dva tisíce lidí, Dryml zjevně chodí do Sokola, doufám, že si taky říkají „bratře“; ostatně je zajímavé, jak významnou roli hraje v operetním světě české šedé politické zóny postava polského lobbisty). Českou veřejnost by mělo urážet, za jaké pitomce ji pánové považují, že se nestydí jí předkládat k uvěření takovéhle báchorky.

Prezident Putin taky ocenil, že mu čeští politici vrátili obraz malíře Kramského. S jakousi bezprostřední upřímností poznamenal, že ho to příjemně překvapuje, protože většinou musí něco vracet oni. Rusové ten obraz dostali zpátky právem: nejdřív ho zrekvírovali (u nás se píše ukradli, což je vlastně totéž) za války Němci někde na Krymu, pak podle českých médií nebylo nic, až ho najednou na počátku 50. let koupila brněnská „Moravská galerie“, aniž znala jeho původ. Mezi tím je tma a mlha. Dovolil bych si vyslovit hypotézu, že mezi tím (tj. po válce) ho právem vítěze zrekvírovali (zlý a nepřejícný člověk by řekl původním zlodějům ukradli) Češi. Teď se konečně řetěz zlodějin přetrhl a ukradená věc se vrací právoplatnému majiteli. Pak že neexistuje dějinná spravedlnost!

Salman Rushdie a další intelektuálové původem z islámských zemí (mj. I Ayaan Hirsí Alí, o níž jsme v minulém čísle Událostí informovali) vydali v francouzském časopise Charlie Hebdo provolání, v němž varují před islamismem jako novým totalitarismem, srovnatelným s nacismem a komunismem. Pokusím se text někde sehnat, internetovou verzi časopisu jsem zatím nenašel.

Pátek 3. března: konflikt mezi (zatím ještě) předsedkyní Nejvyššího soudu Brožovou a jejími podřízenými se stupňuje. Třetina soudců NS se podepsala pod výzvu, aby Brožová odstoupila. Jde zřejmě taky – a možná především – o osobu jejího předurčeného nástupce, dr. Bureše, kterému vytýká fluktuaci mezi soudnictvím a praktickou politikou (jak jen na to mohla přijít?). Těžko se zbavit podezření, že celá věc má politické pozadí, že jde o další kolo zápasu mezi Pravdou a Láskou a Neviditelnou rukou trhu (Brožovou kdysi jmenoval ještě Havel, Bureše forsíruje Klaus). Že to musí na českou justici působit pustošivě, je mimo diskusi. Oponenti Burešové jí vytýkají neschopnost: od kdy se u nás vyhazuje za neschopnost?

Komunistickému svaz mládeže hrozí úřední zákaz. Kamenem úrazu je mj. formulace z politického programu organizace, v níž se mladí komunisté hlásí k tomu, že usilují o revoluční svržení kapitalismu. Nyní ji změnili na prohlášení, že „stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu“. Rozdíl mi nějak uniká, změna má výrazně haškovský charakter.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek po setkání s prezidentem Putinem prohlásil: „Z rozhovoru jsem získal pocit, že prezident nemá v úmyslu příliš hovořit o otázkách parlamentarismu, neboť hlavním smyslem jeho návštěvy ČR byly ekonomické otázky.“ Kdyby Putin neměl ty zatracené hospodářské starosti, věnoval by se zjevně diskusím s českými partnery o parlamentarismu (zejména v Rusku a pod jeho vedením) od rána do večera.

Premiér Paroubek požádal na poslední chvíli před Putinovou návštěvou o změnu programu: chtěl, aby česko-ruské smlouvy nebyly podepsány na Hradě za účasti prezidenta Klause, ale až při setkání ruského prezidenta s českým premiérem. Ke zprávě se vrátíme.

Policejní žargon je v některých ohledech fascinující. Tiskem proběhla zpráva o dvou našich slovanských bratřích z východu, kteří do Čech vylákali nějakého soukmenovce a pak ho ze zištných důvodů zavraždili. Oběť je označována jako „poškozený“. Vražda je poměrně dost důkladné poškození.

V egyptských státních novinách vyšly na prvních stránkách zprávy o tom, jak se v Česku urážlivě referuje o muslimech. Záminku k tomu poskytl jakýsi pořad České televize. Šéfredaktor jednoho z listů české novináře uklidňoval: masové nepokoje zřejmě nehrozí, může se stát jen to, že někdo z egyptských čtenářů novin začne bojkotovat české výrobky. Velvyslanec Saudské Arábie se obrátil se stížností na radu pro rozhlasové a televizní vysílání a arabské státy prý s napětím čekají na její rozhodnutí. Expředseda Rady Pospíchal se už vyjádřil, že reportáž podle jeho názoru „nebyla objektivní“. Celá akce je nepochybně odvetou za poměrně razantní postoj ministra Svobody v Bruselu (i když ministr sám to diplomaticky popírá). Poté, co EU v případě Dánska v podstatě selhala, vzrostla na straně muslimských států chuť. Obávám se, že RRTV není zrovna instituce, která by byla schopna tomu tlaku vzdorovat: její parketou je mravnostní cenzura soukromých médií, aby snad moc neobtěžovaly vládu. A tady se na ní vlastně chce totéž, cenzura, jen objektem má být veřejnoprávní televize. Pokud RRTV proti ČT zasáhne, bude to mít tentokrát význam opravdu globální: další článek v sérii západního kapitulantství. Je potupné, že o tom bude fakticky rozhodovat něco tak nedůstojného jako je RRTV. A naděje, že by se ČT při své připotentočkovanosti zmohla na to, aby věc předala soudu, taky není velká.

Filmový záznam z procesu s Miladou Horákovou má být prohlášen národní kulturní památkou. Prý to umožní mj. získat granty na rekonstrukci zvuku u některých pasáží. Jde snad jen o peníze? Spíš je to otřesný příklad českého fangličkářství a úsilí o sakralizaci národních dějin, kongeniální zákonům typu „prezident Masaryk (respektive Beneš) se zasloužil o stát“.

Sobota 4. března: Konflikt mezi Klausem a Paroubkem ohledně organizace Putinovy návštěvy pokračuje. K problému se vrátím komentářem, zatím jen to, že v tomto případě Paroubka chápu. Bez ohledu na to, že Klausova popularita podle CVVM vzrostla na 74% a dosáhla nejvyšší hodnoty za posledních 12 měsíců. Kancléř Weigl se utrhl na šéfa Úřadu vlády Přikryla s tím, že je naprosto nepřijatelné, aby státní úředník útočil na prezidenta a poučoval jej o jeho pravomocech. V demokratickém státě může na prezidenta útočit a poučovat jej o jeho pravomocech každý. Například já. Václav Klaus je duchem pořád v době svého mládí: za Antonína Novotného to opravdu nešlo.

Firma Pharmos bude dodávat léky třem nejvíce zadluženým nemocnicím. Ty slíbily, že přistoupí na podmínku, kterou si Pharmos klade: nebudou při platbách preferovat jednoho z dodavatelů. Asociace distributorů léčiv si to pochvaluje. Nemohu si pomoci, ale její spokojenosti úplně nerozumím, vždyť do budoucna nic nebrání tomu, aby se Pharmos stal monopolním dodavatelem státních nemocnic. O což zjevně Rathovi jde.

Předseda Strany zelených Bursík udělal první neopatrnost: řekl, že ve volebním programu Zelených je otevřít diskusi o tom, zda by homosexuální páry směly adoptovat děti. To je věc, která by asi na rozdíl od zákona o registrovaném partnerství veřejnosti vadila a nepřipadá mi ani správná. Paroubek, pro něhož Strana zelených se svou ohlášenou politikou nespolupráce s komunisty a s preferencemi nad 5% představuje v tuto chvíli smrtelné nebezpečí, daleko větší, než ODS, už mluví o politické bezohlednosti a o dýce do zad právě projednávanému zákonu o registrovaném partnerství. Bude zajímavé sledovat, nakolik to Stranu zelených v očích lidí poškodí.

KSČM varuje českou veřejnost: „To hlavní, oč tu běží, je dlouhodobé nebezpečí pro demokracii, které by plynulo z možné povolební dohody ODS a ČSSD.“ KSČM tak chce zřejmě zdůvodnit svému voličstvu, proč bude navzdory Grebeníčkovi podporovat ČSSD: aby zabránila tomu dlouhodobému nebezpečí. Ve skutečnosti by dlouhodobé nebezpečí pro demokracii plynulo – nebo lépe řečeno už plyne - z tiché spolupráce ČSSD s KSČM.

Do Moskvy přijela delegace hnutí Hamás, které před nedávnem vyhrálo palestinské volby. Jednal s ní ministr Lavrov, který teroristům slíbil podporu, pro forma jim připomenul, že se musí zříci násilí, uznat Izrael a dodržovat dosavadní mírové dohody. Po jednání řekl, že je zapotřebí trpělivosti, protože ke změně politiky Hamásu nemůže dojít přes noc. Rusům jde zjevně hlavně o tu trpělivost. Trpělivost znamená v tomto případě tiše se s Hamásem smířit. A že by se, tolerován, nějak proměnil? Je obtížné chtít na lišce, aby slíbila, že nechá na pokoji kuřata. Představitelé Hamásu ostatně už předem ohlásili, že uznání Izraele nepřipadá v úvahu a že jsou pouze ochotni s ním uzavřít dlouhodobé příměří za podmínky, že se Izrael vrátí do hranic před rokem 1967 (tj. vyklidí mj. historickou část Jeruzaléma), propustí palestinské vězně, strhne obrannou zeď a umožní návrat palestinským uprchlíkům. Hamás se nepochybně cítí na koni: Evropa v kauze karikatur předvedla své kapitulantství, Rusko se chová po svém způsobu obojace a USA jsou vlastně v izolaci.

V rozhovoru s Alexandrem Kramerem se v plné kráse předvedla stálice Paroubkova hvězdného týmu odborníků, ministr kultury Jandák. Jeho názory na konflikt mezi Západem a islámským světem jsou opravdu zvláštní: „myslím, že oni se hlavně brání – určitě ne tím nejlepším způsobem – spotřebnímu životnímu stylu, který jim tam importujeme.“ To, že preference ČSSD stagnují, resp. klesají, je zjevně způsobeno tím, že Paroubek a jeho tým se okoukali a vyčerpali: ani premiérova primitivní agresivita, ani svéráz jeho ministrů (Rath, Jandák, přičemž Jandák je spíš úsměvná záležitost) už nezabírají.

V politické debatě volebních lídrů Karlovarského kraje se představitel KDU-ČSL František Straka předvedl spíše jako fotbalový trenér než jako politik. Otřel se o Vietnamce v ČR a je z toho ostuda. Je dobře, že populismus, spočívající v nominaci tzv. „osobností“, těšících se oblibě publika, dostává za uši. Politika je profesionální činnost jako každá jiná a měli by se jí věnovat politici a ne fotbaloví trenéři.

Pondělí 6. března: Grebeníček, jak se zdá, couvl: poté, co Filip v sobotu citoval Gottwalda a dal najevo, že komunisté sociální demokraty napříště podpoří jen tam, kde se jim to bude hodit, Grebeníček couvl (octl se zřejmě ve stranickém vedení v jakési izolaci, všichni už se třesou na příští státní posty), oznámil, že zůstává lídrem strany v jihomoravském kraji a že se zúčastní jednání krajské rady. Nevěřím, že by spor byl úplně zažehnán: expředseda KSČM zjevně jen v úvodu trochu přecenil své možnosti.

Strana Zelených ve svém programu navrhuje, aby se pracovní volno v šestinedělí netýkalo jen matek, ale i otců. Proč taková nedůslednost? Měli by rovnou prosadit, aby i muži měli možnost rodit.

Americká firma Terex chce prodat svůj osmdesátiprocentní podíl v kopřivnické Tatře, a to proto, že podle novely zákona o utajovaných informacích nemohou v podnicích „obranného průmyslu“(Tatra bude dodávat nákladní auta Armádě ČR) být v představenstvech a dozorčích radách cizinci, protože tu platí povinnost mít bezpečnostní prověrku, kterou mohou získat jen občané ČR. I když si odmyslíme tu skutečnost, že vážnost bezpečnostní prověrky od NBÚ je po posledních skandálech v úřadě minimální, je nařízení absurdní, nemělo by se přece vztahovat minimálně na spojence z NATO. Těm by mělo stačit prověření orgány jejich země.

Sociální demokraté, přesněji řečeno poslanec Koudelka, navrhují změnu volebního zákona, podle níž by voliči mohli ve volbách do PS dát preferenční hlasy až čtyřem kandidátům. Je otázka, zda se to podaří projednat do voleb a zda to projde v Senátu, který má v případě volebního zákona absolutní veto. V systému, kde občané volí strany, by taková změna měla vysloveně destruktivní charakter. Zohlednila by lokální zájmy a líbila by se Zemanovi, který se zřejmě domnívá, že voliči ČSSD dají preference jeho lidem. Obávám se, že Zeman svůj vliv ve veřejnosti silně přeceňuje.

„Čekat od Martina Komárka objektivitu je zcela marné. Převracet mou snahu o prosazení pracovního charakteru návštěvy prezidenta Putina na můj zájem o pět minut slávy je ubohé (viz jeho článek v MfD ze dne 4. 3. 2006).“ Nechápu, proč ten člověk musí každého, kdo ho kritizuje, tak nejapně urážet. Imponuje to jen sprosťákům. Jsem optimista a myslím si, že sprosťáci v naší společnosti nepřevažují, že k volebnímu úspěchu jich není dost a že pan Paroubek bude potřebovat i hlasy slušných lidí. Navíc taky nevím, co si od své publicistické hyperaktivity slibuje: myslí si, že psaním komentářů nějak výrazně ovlivní voliče? To se ale opravdu strašně mýlí.

Úterý 7. března: také průzkum provedený agenturou Factum Invenio potvrdil to, co naznačily předchozí: ODS mírně posiluje, ČSSD mírně oslabuje a na parlamentní scénu se derou Zelení (podle Factum mají celých 7,9% a dýchají na záda lidovcům). Průzkum zároveň potvrdil, že Paroubkova koncepce by v tuto chvíli nebyla možná (ČSSD a KSČM by daly dohromady jen 95 mandátů), neuspěla by ani pravá koalice KDU-ČSL, a jediné možnosti jsou KSČM - ČSSD – Zelení (tuto možnost však předseda Zelených Bursík vyloučil), velká koalice ODS – ČSSD (tu halasně vylučují představitelé obou velkých stran) a ODS – KDU-ČSL – Zelení (tu předem nevylučuje nikdo z jejích potenciálních účastníků). Zelení zjevně odčerpali něco hlasů ČSSD, ale asi oslovují i někdejší, nyní bezprizorné voliče čtyř- a dvoukoalic. I průzkum SC&C pro Českou televizi, který je na ČSSD velmi hodný (věští jí většinu v osmi krajích proti šesti pro ODS) naznačuje, že potenciální koalice ODS – KDU-ČSL – Zelení by měla v celostátním měřítku mírnou převahu. To, že se rozdíl mezi ODS a ČSSD spíš zvětšuje, přičítají autoři průzkumu agentury Factum především přetrvávajícím problémům se zdravotnictvím. Není vyloučeno, že se Paroubkovi jeho talenty (Rath a Jandák) ještě vymstí. V naších poměrech by bylo ideální, kdyby nikdo z neurvalých siláků (ČSSD ani ODS) nezískal výraznou převahu, protože tu by nepochybně nemravně zneužil. České republice svědčí politický pat.

Nejvyšší soud podle Práva patrně zrušil rozsudky nad Srbou a Tomšovicovou ve věci chystané vraždy Sabiny Slonkové. Případ by se v tom případě vrátil pražskému Vrchnímu soudu. Nejvyšší soud tak vyhověl dovolání někdejší Nejvyšší státní zástupkyně Benešové. Případ s přípravou vraždy byl od počátku podivný a nejasný, psali jsme tu o něm dost často, například zde. Osobně nemám žádné iluze o panu Srbovi, zato mám velké pochybnosti o spravedlivosti rozsudku. Je dobře, že se soud bude věcí znovu zabývat.

Do ČR přijel eurokomisař Kyprianu a kritizuje nás za to, že dostatečně nebojujeme s hydrou kouření. A nebyl by to ministr Rath, kdyby nevyužil příležitosti a nepráskl opozici: „To (ratifikace úmluvy) je tak trochu nad síly tohoto ministerstva, protože to naráží na určitý odpor pravicových poslanců v Senátu, kteří jaksi stáli za tím neschválením.“ O práskačích si myslím své a snad nejsem v téhle zemi sám.

Václav Klaus obdržel od slovenské organizace Neformálne ekonomické fórum titul „Najsympatickejší politik světa 2005“. Václav Klaus je nejsympatičtější světový politik – ovšem pouze na Slovensku.

František Janouch píše v Právu: „Pan ministr spravedlnosti Němec osobně komentoval případ dvou Čechů, kteří jsou dva roky v tureckém vězení za pašování narkotik - údajně nevinně. Pan ministr slíbil, že je dostane domů (inu, začíná volební kampaň a každý bod je dobrý), a dokonce, že chce-li Turecko někdy v daleké budoucnosti být členem Evropské unie, musí oba Čechy finančně kompenzovat za čas neprávem strávený ve vězení. To je jistě správné a naše, tedy unijní, požadavky na Turecko musí být přísné a nekompromisní.“ Nevadí mi, že pan Janouch nemá rád ministra Němce. Ale pan Janouch zřejmě ví, že ti dva nešťastníci, co v Turecku bručí, jsou ve skutečnosti vinni. Pokud ano, měl by se s námi o své vědomosti podělit. Pokud ne, je to, co napsal, sprosťárna ne vůči Němcovi, ale vůči těm dvěma zavřeným, kteří se do jeho článku dostali jako Pilát do kréda.

Petr Uhl napsal, taktéž v Právu: „O levicovosti, která byla tehdy totožná s láskou k SSSR a ke Stalinovi, o vrtichvostech a ponižování lidské důstojnosti hrubým nátlakem a o těžkých zločinech oné doby (let 1945-8, bd) by měla vydat svědectví i ČSSD, nejen KSČM.“ Na tom je hodně pravdy, sociálním demokratem nebyl jen Majer, ale taky Fierlinger, Hájek a Laušman. Sociální demokracie by se neměla tvářit jako pouhá oběť situace, byla tehdy docela rozložená a rozložená byla taky vlastní vinou.

Paroubek prohlásil o Zelených: „Oni chtějí být v koalici s ODS a KDU-ČSL. Hlas pro pana Bursíka je hlasem pro pana Topolánka. Z mého hlediska jsou zelení béčkem ODS.“ Předseda Zelených Bursík reagoval, že výrok nebude komentovat a s premiérem je ochoten jednat jen o věcných tématech. Nevraživost pana Paroubka k Zeleným je pochopitelná, znamenají pro něj smrtelné nebezpečí. A odpověď pana Bursíka je o hodně taktičtější než kdyby mu oplatil stejnou mincí. Pan ministr kultury Jandák by řekl, že sedí jako prdel na hrnec.

Podle Richarda W. Fettera v dnešní Mladé frontě Dnes „rádobyvědecké teorie vysvětlující příčiny homosexuality… nedokazují, že je homosexualita chováním vrozeným a ne jen naučeným.“ Ve skutečnosti by potřeboval dokázat opak, že je homosexualita chováním naučeným. A to ve všech případech. Článek jde vůbec vykutálený: „Menšina nesmí vnutit většině svá měřítka a ohrožovat její základní hodnoty!“ Na menšiny musí být přísnost, jinak by se nám příliš rozmohly. Nejlepší by bylo mít jen většinu. Jako před listopadem 1989.

Středa 8. března: premiér Paroubek pocítil potřebu reagovat na pokles preferencí strany. Hlavními viníky jsou ovšem ODS, její političtí satelité, KDU-ČSL, „pravicová média“ (Mladá fronta Dnes a Lidové noviny) a „jednotliví novináři z dalších médií“, kteří konstruují „pseudokauzy spojované s ČSSD“. Za zvlášť nebezpečnou věc považuje Paroubek (pro sebe právem) vzestup Strany zelených, která se prý tím, že odmítla podporovat vládu, již podpoří i komunisté, přihlásila ke koalici s ODS a ČSSD. Nepřátelům však podle premiéra nahráli i někteří sociálnědemokratičtí ministři a funkcionáři strany. V té souvislosti se zmínil o Zákonu o neziskových zdravotnických zařízeních a úhradové vyhlášce, které jsou potřebné, ale nepřišly v pravý čas či byly politicky necitlivě rozehrány. A vyzval ministra zdravotnictví, aby k vyhlášce přistoupil „uvážlivě“. Kromě toho kritizoval fakt, že pod náporem nepřátelských médií strana se strana dostala do defenzívy a polevila v konstruktivní prezentaci částí svého programu. Totálně pasivní jsou prý i regionální představitelé ČSSD a zaostal i volební štáb strany. Je zajímavé, že Paroubkův kritický text má stejnou strukturu jako kdysi projevy komunistických papalášů: třídní nepřítel a zahraniční reakce pokračují ve svých zběsilých útocích na socialismus a bohužel jim leckdy, třeba nechtě, nahrávají i někteří chybující soudruzi. Rozdíl je zatím v tom, že nejde o projev, ale o článek, a že v Právu není na první straně nahoře, ale až na šestnácté straně dole. Po volbách by se to ovšem mohlo změnit. Účel je opatřit si kritikou do vlastních řad alibi: já nic, to nepřátelé a nehodní podřízení. Jiří Paroubek je ve všem všudy člověk minulosti.

Premiér Paroubek si rovněž stěžuje na to, že byl s programem návštěvy prezidenta Putina seznámen prakticky den před ní, a to od ruského velvyslance. Tím by se neměl chlubit, jak to, že si to neohlídal?

Podle Lidových novin vládne ve vedení sociální demokracie jakýsi neklid z toho, co ve své funkci provádí (vlastně by se prý mělo říkat vyvádí) ministr Jandák. Vyslovil se proti zbourání vepřína v Letech, slíbil, otevřel znovu před volbami otázku smlouvy s Vatikánem, prohlásil Senát za nadbytečný. Jsou to vesměs věci, kterým se opřed volbami ČSSD vyhýbá jako čert kříži. Kdyby to měl propmyšlené a opravdu důsledně by to prosazoval, něco by na tom bylo. Jenže on o tom jenom mluví, v ČSSD převažuje jiný názor a preference strany klesají.

Čtvrtek 9. března: Ministři Rath i Jandák, které Paroubek dosti opatrně kritizoval v souvislosti s poklesem preferencí ČSSD, slíbili, že se polepší (nic jiného jim taky nezbývá, jsou na podpoře sociální demokracie zcela závislí a nemají zatím ani relativně jisté zázemí poslaneckého mandátu).Jinak se zdá, že pokles preferencí Paroubkovým suverénním postavením ve straně poněkud otřásl (ne mnoho, je to zatím dost slabý podnět). Paroubek sice za hlavní viníky označil alibisticky politické odpůrce a média, v druhé řadě své podřízené a teprve nakonec i sebe sama, nicméně z poslaneckého klubu ČSSD se ozývají hlasy, že se Paroubkovi spolustraníci na předsedu vlády příliš spoléhají a nejsou sami dost iniciativní (podobnou lehce pokryteckou sebekritikou do vlastních řad, která nesměle a nepřímo naznačuje, že by do směřování strany měli mít co mluvit i jiní lidé než premiér, kdysi začal v KSČ proces „demokratizace“, tj. rozkladu stalinské organizace, který pak vedl k „Pražskému jaru“ 1968). Podle poslance Křečka zase lidé už nerozlišují, co je hrubý pytel a co hrubá záplata a ČSSD se dostává do sporu s kdekým. Poslanec Křeček udělal půlkrok správným směrem. Zbývá už jen si přiznat, že heslo o hrubé záplatě na hrubý pytel je jen nejapnou výmluvou sprosťáků a že i slušnost může být docela účinnou politickou zbraní.

Jiří Paroubek stupňuje útoky na ministra Němce kvůli vypuštěnému „tunelářskému“ paragrafu z trestního zákona. Paroubek se potřebuje ještě před volbami zřetelně distancovat od svých dosavadních koaličních partnerů, protože jeho koncepce spočívá v tom, že takové pravolevé koalice jsou zásadně vadné a je třeba hledat konsensus „na levici“, tj. s KSČM.

A do třetice všeho dobrého i zlého, premiér prohlásil, že se Bursík odmítnutím vlády podporované komunisty vyslovil pro koalici OPDS – KSU-ČSL – Zelení. Jenže to není pravda, zrovna tak dobře je myslitelná koalice levého středu ČSSD – KDU-ČSL – Zelení. Problém je jen v ČSSD, je v současné době na rozdíl od ODS příliš slabá,, aby koalice mohla mít většinu v PS. Kdyby Paroubek přidal, musel by se Bursík buď rozhodovat mezi dvěma možnosti, nebo by mu zbývala jen ta druhá.

Pátek 10. března: HDP vzrostl minulý rok o 6%, což je nejlepší výsledek v Evropě (stejného dosáhlo jen Slovensko) a taky nejlepší v krátkých dějinách ČR (Za vlády Václava Klause v roce 1995 vykázal HDP růst 5,9%). Premiér Paroubek se předvolebně nadmul pýchou, podle prezidenta Klause (jemuž bych v této věci jako odborníkovi věřil) jde o jednorázový výkyv a růst HDP nezařizuje ani vláda, ani ministr financí, ani centrální banky. (Právo se snaží stejný růst Slovenska bagatelizovat tím, že tam byl dosažen při daleko nižším srovnávacím základu. Totéž by se dalo říci o ČR ve vztahu k vyspělým evropským zemím.) Ekonomové ovšem upozorňují na to, že teprve Zemanova vláda se otevřela (a taky podbízela) zahraničním investorům, to je nepochybně pravda, Klaus projevoval v tomto směru nezdravou národní hrdost, myslel si, že jako premianti v oboru kapitalismu a demokracie to nemáme zapotřebí. V tomto smyslu si snad sociální demokracie může úspěch aspoň částečně přičíst k dobru. Trvalý vzestup lze zaznamenat od roku 2002. Z toho, řekl bych, plynou dvě věci: za prvé, musí nějak souviset s naším vstupem do EU. A za druhé – což je optimistické zjištění – doba plná zmatků a politické lability, jakou ČR nepamatuje, tento růst nijak neovlivnila. Je to pozoruhodné: v tom neuvěřitelném politickém chaosu se nijak výrazně nezhoršila ani kvalita občanských svobod, ani výkonnost české ekonomiky. Z toho plyne, že České republice svědčí vládnutí na pokraji politického patu. Pokud v příštích volbách přesvědčivě zvítězí rudá koalice nebo pokud zvítězí ODS velkou většinou a bez pořádného koaličního balvanu na krku, bude zle.

V souvislosti s korupčním skandálem bylo zatčeno několik vysokých úředníků ministerstva dopravy. Paroubkovi to přijde nepochybně vhod: má další klacek na koaliční partnery, které už nepotřebuje a rád by se jich asi před volbami buď zbavil, nebo se od nich aspoň výrazně distancoval. Kuriózní je, že policejní akce se jmenuje Antropoid – svádí to k zlomyslnému podezření, že jde zase, stejně jako v roce 1942, o atentát, tentokrát na koaličního partnera.

Poslanecká sněmovna vrátila Senátu k přepracování návrh novely zákona o státních svátcích. Šlo o to, zda budeme slavit také Velký pátek. K tématu se vrátíme.

Na pomoc s kritikou Zelených přispěchal Paroubkovi předseda KSČM Filip duchaplnými řečmi o shnilých melounech, které jsou uvnitř modré, nikoli rudé. Jak by ne: kdyby se Zelení dostali do PS, udělá to čáru přes rozpočet nejen Paroubkovi, ale i jeho rudým souputníkům, kteří mají šanci se po dlouhém půstu zase dostat aspoň k nějakým korýtkům.

Vláda rozjela akci za vykoupení (a následnou demolici) vepřína v Letech. Jsem skálopevně přesvědčen, že tahle rozhodnost preference ČSSD nezachrání. Lidem je to buď jedno, nebo jim (jako například mně) připadá úsilí zbořit vepřín jako neadekvátní hysterické vyvádění intelektuálů utržených z řetězu.

Cyril Svoboda vystoupil včera v diskusním pořadu Václava Moravce s návrhem, aby policisté chodili i mimo službu v uniformách, že by se tím zmenšila kriminalita, poněvadž by byli na ulicích více vidět. Jakkoli si pana ministra v oblasti zahraniční politiky v mnoha ohledech považuju, tenhle návrh je strašná pitomost. To mají chodit okšírováni a vyzbrojeni? Navíc by to pro policisty byla dosti nepříjemná buzerace: v uniformě i do hospody a do divadla? A co s těmi, kteří „ve službě“ stejnokroj nenosí?

Ve sněmovně se rodí nový zákon z rodu Lex Beneš, Zákon o odboji. Obsahuje jednu jedinou větu: „Účastníci prvního, druhého a třetího odboje, kteří bojovali za vznik, obnovu či zachování demokratického státu, a principům demokracie zůstali věrni, se zasloužili o demokratický stát a zasluhují si poděkování, obdiv a úctu.“ Jde o prázdnou deklarativní blbinu. Prošlo to samozřejmě do druhého čtení (v duchu předvolebního populismu), reptali jen komunisté (kvůli zahrnutí třetího odboje, přirozeně) a část ČSSD. Poslanec Jičínský zákon odmítl, protože „zákony by neměly vyslovovat autoritativní soudy o minulosti“. To je pravda do slova a do písmene, škoda jen, že se prof. Jičínský tohoto poznání nedopracoval už v době, kdy rukama nohama hlasovat pro Lex Beneš, což je, jak už jsem neznačil, identický případ.

Právo otisklo společný článek Jiřího Paroubka a dánského socialistického expremiéra Rasmussena. Velmi by mne zajímalo, jak takový text vzniká, musí to být velmi pracné a technicky náročné hlavně pro ty, kteří zprostředkovávají praktickou komunikaci mezi exnáměstkem RAJ a jeho západním partnerem. Představuji si, jaké by to asi bývalo bylo, kdyby byl kdysi v rámci détente napsal společný článek Nikita Chruščov s britskou královnou. Roztomilá předvolební potěmkiniáda.

Kdosi z TV Nova nahrál rozhovor soudce Boučka, který rozhodoval o eventuelním znovuotevření případu Kajínek, s přísedícími. Soudce je velmi vehementně přesvědčoval o nedůvěryhodnosti těch, co svědčili v Kajínkův prospěch, mj. slovy, že je to přece „jedna verbež“. Jsem přesvědčený, že rozhodnutí každého soudu lze veřejně kritizovat. Zároveň si ale myslím, že soudce se může radit s přísedícími podle svého uvážení, a hlavně, že nikdo nemá právo do toho strkat nos a to, co zaslechne, zveřejňovat: protože smyslem soudního řízení není, aby o případu rozhodovala ulice. Z toho hlediska má soudce právo upozornit tvrdými slovy na nedůvěryhodnost svědků. Soudce Bouček právem žaluje Novu, zveřejnění záznamu je hrubým a naprosto nepřípustným zásahem do nezávislosti soudního řízení a mělo by být potrestáno.

Pokud jde o to, jak o zahraniční politice USA zejména ve vztahu k Iráku, Iránu a dalším islámským zemím referují česká média, v první řadě ČT, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, o Právu samozřejmě ani nemluvě, stali jsme se nedobrovolným objektem cestování v čase: octli jsme se znovu někdy v roce 1982. tatáž zavilá a nenávistná kritika „amerických imperialistů“. Rozdíl je jen v tom, že tenkrát v minulosti zpívali, jak jim kázali nadřízení z ÚV KSČ, kteří to zase měli z Moskvy. Dnes zblblé a zpychlé ovečky pomlouvají ovčáckého psa, který se snaží bránit je před vlky, protože ovce, jak známo, na obranu nemají: jsou líné, tlusté, zbabělé a na obranu nevybavené, zároveň to nevědí, a tak remcají a remcají. Například: „Spojené státy, které podezírají Írán ze snahy vyrobit atomovou bombu, ale také přispívají k zvyšování napětí. Šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová prohlásila, že Írán se může stát největší americkou výzvou.“ (Dnešní LN, zpráva podle agentury AFP).

Sobota 11. března: v Praze se konalo setkání lídrů evropských levicových stran, jeho cílem bylo podpořit české sociální demokraty a premiéra Paroubka před volbami. Hvězdou akce byl britský premiér Tony Blair. Ocenil rozvoj českého hospodářství a Paroubkovy úspěchy, zdůraznil to co mají labouristé a čeští sociální demokraté společného. Pokud jde o spolupráci ČSSD s komunisty, prohlásil, že mu nepřísluší se vyjadřovat k českým vnitřním záležitostem, ty věci prý fungují v jednotlivých zemích různě. Éto váše dělo. Snad by (při vší úctě k britskému premiérovi) politikům z civilizovanějších končin Evropy slušela v angažmá v takových končinách, jako je Česko, jistá opatrnost. Z toho, co Paroubek dělá a říká, se mi zdá být zjevné, že usiluje omezit ve spolupráci s komunisty politické možnosti opozice a svobodu médií. S Klausem se při Putinově návštěvě předháněli ve vstřícnosti k Rusku. Jenže, co si s tím mají počít Západoevropané, a co vlastně na nich můžeme chtít: je to náš problém a zavařili jsme si ho sami. Stejně jako v předúnorových letech.

Ministr Rath se mstí exředitelce VZP Musílkové: nedostane ani odstupné, ani odměny za poslední rok, protože prý špatně pracovala a Rathovi pak dalo moc práce situaci ve VZP stabilizovat. Je to sice maličkost, ale pořádně hnusná.

Zdá se, že jsem skandál na ministerstvu dopravy ocenil špatně: ukazuje se že minimálně dva ze zadržených měli více či méně intimní vztahy k ČSSD. Ale možná že je to jakási skrovná obdoba Zemanovy akce Čisté ruce, která, jak známo, vyvrcholila uvězněním sociálně demokratického ministra financí.

V Poslanecké sněmovně proběhla velmi divoká debata nad novelou trestního zákona, zakazující podporu a propagaci komunismu a nacismu. K problému se vrátíme, excelovali pochopitelně komunisté, při hlasování je podrželi sociální demokraté, takže novela neprošla. Komunisté se zabývali spíše osobami navrhovatelů a podporovatelů. Poslanec Gongol řekl o senátoru Mejstříkovi, že ještě nic v životě nedokázal, nedokončil vzdělání, trpí pocity méněcennosti a svými životními zkušenostmi na funkci senátora objektivně nedosáhl. Pěkný kádrový profil a pěkný případ věcných argumentů proti návrhu. Na senátoru Štětinovi mu zase vadí, že se "poněkud nestandardně potuloval po cizích krajích a dnes má výčitky svědomí a chce se zavděčit dnešnímu režimu". Vrcholem drzosti bylo, když expředseda KSČM Grebeníček přirovnal zesnulého Václava Bendu, otce poslance Marka Bendy, k komunistickému (!) prokurátorovi Urválkovi a obvinil ho, že podporoval „chilský fašismus Augusta Pinocheta“. Jak hluboko jsme asi klesli, že musíme tohle snášet.

Když se dr. Ratha v televizní debatě ptali, zda mu není trapné spolupracovat ve Sněmovně s komunisty, odpověděl: „Proč by mi to mělo být trapné, když nebylo trapné našemu prezidentovi Václavu Klausovi, kterého zvolily hlasy komunistů?“ To je dost příznačné: když prezident provede něco morálně pochybného, mohou to po něm provádět všichni. Ve skutečnosti morálně pochybné věci člověk dělat nemá, i kdyby je dělali všichni široko daleko kolem něho. Tím se liší morálka od konvence.

Pavel Verner píše v Právu, že Bursík přišel do Moravcova debatního programu v ČT „kompenzovat svůj tvrdý výrok, že nepůjde do vlády podporované byť jen tiše komunisty, kterým se zařadil jasně na pravici“. Tomu nerozumím, proč každý na levici musí chtít spolupracovat s komunisty? Cožpak nemůže vzniknout např. koalice ČSSD – KDU-ČSL – Zelení? Záleží to samozřejmě na tom, jak se ČSSD ve volbách vytáhne. Proč pan Verner předem a beze všeho předpokládá, že ODS bude silnější než ČSSD?

Nemohu se zbavit dojmu, že Bursíka, hlavní možnou překážku Paroubkova plánu na menšinovou vládu ČSSD s podporou komunistů, má kompromitovat i rozhovor Alexandra Kramera s Jakubem Patočkou. Pan Patočka je bohužel hloupý, a tak to moc nevyšlo. Zmohl se jen na sbírku pomluv a nadávak (kariéristé, technologové moci, směsice ambiciózních politických moralizátorů, korupčníků; Bursík nemá vůbec vyhraněný názor, jeho programově bezcharakterní koketérie s ODS je kontraproduktivní, je trojským koněm ODS). Není divu, že před časem ve sporu o Stranu zelených s Bursíkem prohrál.

V poslední době se hodně psalo o tom, že brněnské biskupství nedovolilo provozovat v jihlavském kostele v rámci Mahlerova festivalu nějakou jeho skladbu. Biskupství na to má právo, katolické kostely nejsou všeho pracujícího lidu, ale katolické církve, a nejsou to koncertní sály, ale místa určená k bohoslužbám.

Předseda ODS Topolánek položil v rozhovoru pro Lidové noviny mj.řečnickou otázku: „Víte, kolik máme vždycky článků v MF DNES, které nám neuveřejní, protože se jim nehodí do redakčního plánu?“ Pan předseda si dosud nevšiml, že články do novin píší novináři, ne politici. Politici nejsou od toho, aby psali články do novin, ale aby dělali politiku, o které budou do novin psát články jiní. Tak už to na tom světě chodí.

Pondělí 13. března: Lékaři zjistili, že Miloševič bral tajně prášky, které blokovaly účinek léků na jeho srdeční potíže. Dělal to prý proto, aby mohl prosadit svou cestu na léčení do Ruska. Rusové se sice zaručili, že „po vyléčení“ ho vrátí zpátky do Haagu, ale to má stejnou váhu jako ujištění z jara 1968, že ruská intervence do „ČSSR“ nepřichází v úvahu. Zbývá otázka, kdo asi Miloševičovi ty léky podstrčil, a zda mu jich nedodal tolik a takových, že nakonec místo do Moskvy odcestoval do věčných lovišť. A komu se hodí do krámu, když bude napříště v Srbsku a na Balkáně co největší bordel. Zejména na poslední otázka je spíše řečnická.

V nedělních Otázkách Václava Moravce Zeman prohlásil, že už nikdy a za žádných okolností nebude kandidovat na funkci prezidenta. Tomu je třeba rozumět tak, že podle situace buď bude, nebo nebude. Zároveň se nechal slyšet, že většinovou vládu dokáže sestavit každý idiot, kdežto menšinová vláda, která se musí ucházet o podporu, je „fajnšmekrovský kousek“. Nu, jak víme, v některých případech se stane, že i takovou vládu sestaví idiot.

Doktor Rath naznačil něco, co by se dalo interpretovat jako pokus o vstřícnost vůči lékárníkům, nevyloučil tzv. degresivní marži (procentuálně větší přirážka za levné léky než za drahé), což byl jeden z lékárnických návrhů. Zřejmě má instrukci předvádět předvolebně lidskou tvář. Kritizoval ho jemně dokonce už i Zeman.

Úterý 14. března: průmyslová výroba vzrostla u nás meziročně o 15,1%. Je to největší růst za posledních pět let a po růstu HDP další trumf v ruce ČSSD. Nemohu se zbavit dojmu, že předvolební období vytváří mimořádně příznivé klima pro hospodářské úspěchy vlády.

Ruská vláda žádá, aby ruští lékařští experti mohli být přítomni Miloševičově pitvě. Miloševič si totiž ztěžoval v dopise ministru Lavrovovi, že ho chtějí otrávit. Malá rekapitulace: Miloševič užíval léky, které neutralizovaly to, co mu v Haagu lékaři předepsali. Dostat ty léky do věznice musel být problém, zato nebyl problém, aby ten, kdo prášky do věznice propašoval, taky určil Miloševičovi jejich dávkování (Miloševič se nepochybně v lécích moc nevyznal). Medikamenty neutralizovaly léčbu natolik úspěšně, že Miloševič zemřel. Nezemřel náhodou na předávkování? V Srbsku si už teď většina lidí myslí, že ho v Haagu zavraždili, bude to destabilizovat situaci a rozvolní to možná vztahy země se Západem. Závěry ať si udělá každý sám.

Po fotbalovém trenérovi Strakovi zapojili lidovci do své předvolební kampaně i Kateřinu Neumannovou, zatím jen na billboardech, kde jí vzdávají hold a díky. Je to vlezlé a ubohé a představa, že by to straně mohlo zvednout preference, je směšná. Uznání si zaslouží jen ministr Svoboda, černá ovce partaje, který prohlásil celkem bez obalu: „Držím se zásady, že se nemá využívat zásluh někoho, na čem nemáme žádný podíl. Když se hokejisté či někdo jiný stane mistrem světa, tak je to jejich úspěch, my z něj máme radost, ale není to náš úspěch, protože my jsme nebruslili nebo neběhali na lyžích.“ Což sedí tak, že se mi chce opět citovat našeho ministra kultury.

Místopředseda Dolejš prohlásil, že poprava Milady Horákové byl zločin, protože za politické názory se nepopravuje (zlomyslně se mi chce dodat, za to je jen doživotí). Zároveň odsoudil to, že i dnes jsou ve světě lidé trestáni za politické názory a v té souvislosti uvedl americkou věznici na Guantánamu. Odkdy je terorismus jen věcí politických názorů?

Železného Nezávislí demokraté by možná chtěli postavit do čela své kandidátky v Praze exředitelku VZP Musílkovou. Ta se k věci nechtěla vyjádřit, z čehož se dá usoudit,že o tom uvažuje. Myslím, že by paní Musílková kandidaturou za takovou stranu sebe i svůj spor s ministrem Rathem spíše zkompromitovala. Že by si tím Železného Nezávislí mohli, pokud jde o preference, pomoci, je přitom nepředstavitelné. Těm nepomůže nic.

Skupina rakouských poslanců (a šéf poměrně radikálního Sudetoněmeckého krajanského sdružení Zeihsel) navštívili Lidice a zároveň ovšem i Ústí nad Labem, kde došlo v létě 1945 k masakru německého civilního obyvatelstva. Ústecký archivář Kaiser považuje srovnávání obojího za provokaci. Samozřejmě, pokud zastáváme teorii, že příčina světí následky, je možné to tak brát. Jinak bych byl pro střízlivější pojetí, že šlo sice o různé věci, společné měly jen to, že při nich umírali nevinní lidé. Pomohlo by veřejně uznat, že i to druhé bylo hnusné zvěrstvo. Ačkoli v Ústí k tomu udělali vstřícný krok (město pořídilo pamětní desku na mostě Edvarda Beneše, odkud Němce házeli do vody), v celostátním měřítku se to pořád zatlouká.

Středa 15. března: Poslanecká sněmovna schválila nejtěsnější možnou většinou zákon o registrovaném partnerství. Jsem přesvědčen, že je to dobře, zákon vychází vstříc handicapované skupině obyvatel a nepřekračuje přitom meze, které oddělují soužití homosexuálů od rodiny (neznamená např. zavedení sňatků a nepovoluje adopci dětí). Ze zákona se díky premiéru Paroubkovi a prezidentu Klausovi (kdo z nich má větší zásluhu, těžko říci, skoro se mi zdá, že Klaus) stala zcela nesmyslně prestižní záležitost. Z toho hlediska si zasluhují uznání, a to stejného, jediní dva poslanci ČSSD, kteří hlasovali proti zákonu, a dva poslanci ODS, kteří hlasovali pro zákon. Projevili politickou odvahu podle definice Johna Kennedyho. Vůbec přitom nezáleží na tom, že (podle mého názoru) měli pravdu ti, co byli pro zákon. Podle Kennedyho ten, kdo se v dobré víře postaví odvážně proti mínění většiny (v tomto případě vlastní strany a poslaneckého klubu), ať už má pravdu nebo ne, přispívá k tomu, aby se vytvořilo svobodné prostředí, které jedině pravdě přeje. Velmi tristní a zároveň příznačné pro naše politické poměry je, že jediný poslanecký klub, který si mohl dovolit hlasovat zcela svobodně, byli komunisté.

Lidovecký billboard „Děkujeme Katce Neumannové“ slouží pouze k přelepování billboardů tzv. Balbínovy poetické strany, hrubě urážejících předsedu KDU-ČSL Kalouska. To je lehce polehčující okolnost. Jednak je nesmysl, aby předvolební kampaň spočívala v urážení oponentů, jednak je Balbínova strana politickým subjektem, která sama na volební úspěch jistě nepomýšlí a nebyla ani s tím záměrem založena. S jakým záměrem byla založena, Bůh ví, v každém případě protilidovecké billboardy jsou velmi nápadné: nabízí se otázka, kdo jim je platí a jaký politický zájem je motivuje. A samo od sebe se nabízí podezření, že v pozadí je neviditelná ruka Pravdy a Lásky, která v tuto chvíli podporuje ČSSD (včetně paktu s komunisty) proti nenáviděné ODS (a lidovci jsou zjevně povolebním spojencem ODS). Připadá mi to zákeřné, ubohé a sprosté. Balbínova poetická strana není žádná recesistická legrace, ale docela malý špinavý politický šroubováček.

Podle průzkumu CVVM je po Klausovi nejpopulárnějším českým politikem Jandák. Vysvětlení je jednoduché: na kultuře (třeba na rozdíl od zdravotnictví) u nás nikomu nezáleží, pan Jandák může dát klidně napíchnout na kůl všechny kastelány a nikdo to nepocítí jako problém. Aby si udělal problém, musel by nechat zbourat Karlštejn. Na třetí místo se vyšvihla paní Buzková, což je dáno tím, že odchází z politiky, nemá žádné ambice, nic nedělá a nikomu nevadí. Paroubek klesl na čtvrté místo, premiér musí něco dělat, a kdo něco dělá, nemá šanci se zalíbit, jakmile politik začne něco dělat(zvláštní zákonitost českého politického života), je hned daleko víc lidí, kterým vadí, než těch, kterým je sympatický.

Soudce Bouček se vzdal případu Kajínek pro podjatost, protože on i celý senát žaluje ty, co dopustili, aby se obsah porady senátu dostal na veřejnost. To, že se dostal na veřejnost, je skutek, který má podobný charakter jako prozrazení zpovědního nebo lékařského tajemství a zároveň vyzrazení životně důležitých vojenských informací. Ten, kdo to udělal, patří za mříže.

Jiří Paroubek prohlásil v rozhovoru po Mladou frontu: Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání… to znamená od nějaké nejvyšší bytosti. Takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla.“ Na jednu stranu má každý smrtelník „poslání od nevyšší bytosti“. Na druhou stranu, drtivá většina lidí to takhle velkohubě nevytrubuje do světa. Je to zároveň nestydaté a ujeté.

Předseda KSČM Filip prohlásil pateticky, že poprava Horákové byla justiční vražda. Proč by to neřekl, nic ho to nestojí. Bylo to dávno a pro přítomnost takové přiznání nemá velkou cenu. Hlavně vůbec neznamená, že jakmile to jen trochu půjde, nebude dělat věci, které pak nějaký jeho nástupce v době, když už o nic nepůjde a nebude to nic znamenat, prohlásí za justiční vraždu. Spokojeni mohou být jen dožívající národní socialisté z roku 1945: myslili to tenkrát s tou spoluprací s komunisty tak dobře a poctivě, komunisté je ošklivě zklamali, a teď to začínají přiznávat. Snad se tedy konečně bude moci uskutečnit jejich společný sen – sen o zkřížení demokracie se stalinismem.

Čtvrtek 16. března: Jiří Paroubek se ohradil proti tvrzení, že by snad své poslance ve věci hlasování pro zákon o registrovaném partnerství vydíral hrozbou vyškrtnutí z kandidátky. Prý je to „blábol“. Slovo blábol je kromě plánu na kolaboraci s komunisty zatím jediný specifický vklad pana Paroubka do české politiky. Jeho podřízení se po něm už opičí. Nezbývá mi než opakovat, že pouhým sprosťáctvím se volby nevyhrávají. Nepovedlo se to před čtyřmi roky ODS a nemyslím, že by se to povedlo letos panu Paroubkovi.

Podle průzkumu STEM by v jihočeském kraji získali Zelení deset procent. Trend je setrvalý. Pokud se je asociálním demokratům nepodaří odpálit nějakým pořádným skandálem, může se ČSSD nejspíš se svou představou o menšinovém vládnutí s podporou komunistů rozloučit.

Ministr Rath si kupuje přízeň lékařů tím, že malá zdravotnická zařízení budou napříště moci uzavírat smlouvy s pojišťovnami na dobu neurčitou. Zároveň bude práci v zahraničí lékařům povolovat ČLK (dříve to dělalo ministerstvo). Je jedno, dělá-li to ČLK nebo ministerstvo, ČLK a ministerstvo jednou jsou. Kdo nebude hodný, může se s působením v zahraničí rozloučit. Jako za totáče.

Valné shromáždění OSN schválilo návrh nové Rady pro lidská práva (Rada nahradí zdiskreditovanou komisi, rejdiště různých lidožroutů). Proti hlasovaly jen USA a tři další země, ČR byla pro. Do 47 členné Rady se bude volit nadpoloviční většinou a členové nebudou, jako tomu bylo v případě komise, jmenováni regionálními skupinami. Američané požadovali dvoutřetinovou většinu a zákaz volby těch států, na něž byly uvaleny sankce OSN. Americké stanovisko je sice pochopitelné, ale svědčí o prohnilosti OSN. Demokratické státy jsou tam v menšině. OSN by mělo být fórem pro „pragmatická“ vyjednávání mezi státy se zcela rozdílným přístupem k lidským právům, aby se pokud možno zabránilo válečným konfliktům a masovému vraždění. V otázkách lidských a občanských práv je nekompetentní. Je třena si přiznat, že rooseveltovský koncept OSN dávno zkrachoval.

„Dánská pravice chystá nové provokace“, píše Právo. Je totiž notoricky známo, že zpupná Evropa a zejména dánští imperialisté soustavně na celém světě provokují mírumilovné muslimy. Jako za Brežněva.

Jiří Paroubek (podle Lidových novin) kdysi prohlásil, že má sice vztah k husitské církvi, ale na bohoslužby často nechodí, i když prý „někdy“ v Boha věří. Potvrzuje tak specifický a výjimečný charakter Československé církve husitské. Její ovečky nemusí v Boha věřit pořád, stačí, když v něj věří občas. Mohla by tedy snad být atraktivní i pro ateisty.

Rovněž v Lidových novinách napsal Luboš Palata: „Na Varšavě je vidět, že to bylo jen hlavní město ruské gubernie“. To je pěkně sprosté. Na Varšavě je především vidět, že byla za války totálně zničena a to, co zbylo, pak bylo dokurveno za padesát let ruské koloniální nadvlády. Trochu v tom připomíná Drážďany.

Pátek 17. března: Zřejmě úspěšně proběhlá stávka odborového svazu strojvůdců. Byla provedena poměrně ohleduplně (stávkovalo se půl hodiny, každý si toho všiml a většinu lidí to asi moc nebolelo) a účast byla podle odborového svazu 90%, podle vedení ČD 80%. Problémem, kvůli němuž se stávkuje, je §24 bod 2 nového Zákoníku práce, který odmávala socialisticko-komunistická hlasovací mašinérie v Poslanecké sněmovně a teď se jím má zabývat Senát. Praví se v něm: „Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, jedná zaměstnavatel o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi; odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak. Jestliže se odborové organizace neshodnou na postupu podle věty první, je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele.“ Strojvůdci v tom nikoli neprávem vidí diskriminaci menších odborových organizací, respektive mohutnou preferenci postkomunistického odborového molocha. V této věci je Zákoník práce pěkným ztělesněním kultu síly a etatismu, kterou dnešní neformální vládní koalice zjevně převzala z předlistopadového období.

V Praze proběhne pod patronací (mj.) Práva pátý ročník konference „USA a EU“: mezi hosty je také německý exkancléř Gerhard Schröder. Jeho pozvání je vzhledem k tématu pozoruhodný čin, o dobré vztahy mezi USA a EU se zasloužil asi tak, jako v době studené války Vjačeslav Molotov o přátelské vztahy mezi SSSR a USA.

Podle průzkumu agentury Factum Invenio má ČSSD větší naději získat dosud nerozhodnuté voliče než všechny ostatní strany s preferencemi nad 5% kromě Strany zelených. Upřímně řečeno, připadá mi věrohodný a vysvětlitelný jen ten údaj o Zelených: jejich „tvrdé jádro“ čítá 7,9%, ale mohli by eventuelně oslovit i 30,2% dalších. Svědčí to o tom, že strana má doposud velmi neurčitý profil a spousta lidí by do ní v této fázi mohla investovat své naděje. Bude zajímavé sledovat, nakolik Zelení svou šanci prošustrují.

Komunisté navrhují zřejmě v rámci předvolebního boje rozsáhlou reformu Ústavy, mj. proměnu Senátu v zastupitelský orgán krajů. Je to věc politicky účelová (v senátu, voleném většinovým systémem, neměli dosud komunisté šanci) a zároveň neproveditelná, protože by s tím musel souhlasit třípětinovou většinou sám Senát (komunisté to nemohou nevědět). Proč by ale nebylo možné Senát a PS sloučit do jednoho tělesa s tím, že by se těch 80 nových poslanců i nadále volilo dvoukolově většinově? Muselo by se (kromě dalších úprav Ústavy, jež by v případě konsensu snad nebyly problémem) jen sladit volební období (a zrušit volba po třetinách v dvouletém odstupu). Tím by se volební systém posunul k většinovému a zároveň by se zvýšil počet poslanců. Obojí by mohlo učinit o něco méně pravděpodobnou pastovou situaci, která ČR pronásleduje už od roku 1996.

Sociální demokraté připravují ekologický manifest. Hrůza Paroubka a spol. z úspěchu Strany zelených je oprávněná, zbouralo by jim to jejich vyčůranou a nebezpečnou koncepci vládnutí. Přijímání manifestů nepomůže, Zelení přitahují svým u nás zatím neokoukaným profilem (lehce anarchičtí milovníci přírody), politickým nasměrováním odlišným od Paroubkovy ČSSD, které zároveň dělá Paroubkovi škrt přes rozpočet, a taky liberální (nikoli radikální) orientací. Bursíkova koncepce je zjevně voličsky přitažlivější než ta Patočkova (který chtěl ze strany udělat filiálku ČSSD). Strana může být přitažlivá i pro lidi vázané na Havlův okruh a ztracence, kteří v minulosti volili ODA či US-DEU, a teď jsou bezprizorní. Ekologické manifesty budou v této situaci ČSSD platné asi tak, jako jsou platné vykřičenému individuu falešné fousy.

KDU-ČSL (za spoluúčasti Konfederace politických vězňů) si uspořádala v Břevnovském klášteře předvolební mítink zamaskovaný jako konference politických vězňů a zástupců křesťanských církví pod názvem „Zločiny komunismu“. Pan Kalousek se s předsedkyní Konfederace paní Kavalírovou shodli na tom, že přeměna demokracie v totalitu je plíživý proces. Někdejší národní socialisté, tvořící značnou část Konfederace, o tom nepochybně vědí své, jejich strana se kdysi na tomto plíživém procese (z indolence, ovšem) činně podílela. Zjevně ideovým vrcholem bylo vystoupení Místopředsedy České biskupské konference Lobkowicze, který srovnal 15. březen 1939 (německou okupaci ČSR) s 15. březnem 2006 (definitivní schválení zákona o registrovaném partnerství). Ježíši Kriste! I kdybych měl přistoupit na to, že homosexualita je hřích, což mi dělá potíže (jistěže se člověk může oddat homsexuálním praktikám pod vlivem okolností nebo z prasáctví, ale jsem přesvědčen, že drtivá většina těch lidí prostě jinak nemůže, a pak je to stejné, jako kdyby se za hřích vydávalo to, že je člověk např. chromý), přece jen mi to připadá jako daleko menší hřích než například dělat agenta StB.

Ostatky asi 4 000 německých vojáků, padlých na našem území za druhé světové války, jsou deponovány v jakési tovární hale v Ústí nad Labem. Lidový spolek pro péči o válečné hroby nemá v současné době peníze na to, aby je pohřbil na vymezeném místě Evangelického hřbitova ve Strašnicích. Pamatuji se, že kolem toho, zda mají být na posvátné české půdě pochování zlopověstní Skopčáci, se před časem vedly divoké mediální spory, v nichž – jak jinak – excelovali „Bojovníci za svobodu“. Zdá se, že mezitím přešla česká strana na účelnější taktiku a nasadila ekonomické instrumenty. Co nedokázalo národně-socialisticko-komunistické vlastenectví, zvládá nyní úspěšně neviditelná ruka trhu.

Sobota 18. března: Česká republika slavně prohrála další mezinárodní arbitráž, tentokrát s japonskou bankou Nomura. Soud zatím rozhodl jen o vině ČR v jednom ze dvou bodů žaloby či stížnosti, nikoli o výši penále, které bude muset ČR zaplatit. Nomura žádá 40 miliard, čtyřikrát víc, než co stál ČR europoslanec Železný. Ke zprávě se v rámci našich možností ještě vrátíme.

Březnové preference podle agentury STEM potvrzují dosavadní trend: Zelení dosáhli 9,4% a předstihli lidovce, kteří stagnují s 6,1% v nebezpečné blízkosti pětiprocentní hranice. ODS ztratila 1,9% a má teď 26,7, ČSSD dopadla ještě hůře, přišla o 2,7% a její výsledek je 21,8. Nedaří se ani komunistům, ztratili vůbec nejvíc, 2,9%, a klesli na 12,4. Zdá se, že Zelení přitáhli voliče jak z ČSSD, tak z ODS, kdežto Grebeníčkovi se podařilo přesunout část voličů KSČM mezi nevoliče. Pokud jde o mandáty, měla by jich nyní ODS 70, ČSSD 57, KSČM 32, Zelení 25 a KDU 16. Rudá koalice by nebyla možná, koalice ODS – KDU – Zelení by měla víc než dostatečnou většinu 111 hlasů, poněkud logičtější koalici ČSSD – Zelení – KDU by scházely k většině tři hlasy. K těmto výsledkům se ještě vrátíme.

Zelení odmítají v případě, že by se dostali do PS (v Senátu už zástupce mají), volit Klause za prezidenta. Je to logické a správné rozhodnutí, vláda s „vedoucí úlohou“ ODS, posílená prezidentem, který má k ODS tak daleko jako kdysi prezident Beneš k národním socialistům, dává při nesmyslném vymezení pravomocí prezidenta ODS velký náskok před menšími koaličními partnery. Prezident by měl být politicky neutrální a bez nezřízených politických ambic. Zelení také odmítají nehorázný požadavek ODS, aby podpora Klause (zastřeně řečeno „společného kandidáta příští koalice“) byla zahrnuta v koaliční smlouvě. Kdyby s tím vším souhlasili, pletli by si na sebe bič.

Ministři Rath a Sobotka se dohodli s lékárníky (přesněji řečeno s Grémiem majitelů lékáren, na degresivní úpravě přirážky na léky: levnější léky budou o něco málo dražší, drahé léky zlevní. To je moc fajn, ale pokud tomu dobře rozumím, k jednání nebyla vůbec přizvána Česká lékárnická komora. Pokud by tomu bylo tak, bylo by to skandální jak ze strany ministerstev (jejich politika by se nijak nezměnila, postupovaly by stejně jako v případě Pharmosu), tak ze strany Grémia, které by projevilo naprostý nedostatek slušnosti a solidarity ke Komoře.

Zelení vystoupili s požadavkem zrušit do roku 2030 všechny jaderné elektrárny v ČR. Je to sice lepší, než kdyby chtěli hned po volbách začít bourat Temelín, ale nesmyslné mj. i ze zahraničněpolitického hlediska a s ohledem na národní bezpečnost ČR. Závislost na ropě z Ruska a z muslimských zemí nás dělá velmi vydíratelnými a zranitelnými. Proto má samozřejmě smysl zabývat se alternativními zdroji energie, ale v dohledné době by bylo krajně neprozíravé rezignovat na energii jadernou. Vzhledem k ideologickému klišé a taky k tomu, že místopředsedkyní Zelených je šéfka „jihočeských matek“ Kuchtová, nemohou asi Zelení jinak, nicméně v tomhle jsou pěkně nebezpeční.

Právo zveřejnilo rozsáhlý portrét předsedy Zelených Martina Bursíka z pera Alexandra Mitrofanova, který velmi nápadně připomíná řeč Marka Antonia nad Césarovou mrtvolou v známé Shakespearově hře. Jsou tam nenápadně zdůrazněny všechny problematické stránky lídra strany, od neuspořádaných rodinných poměrů přes angažmá v KDU-ČSL až po jeho údajné milionářství (co dneska znamená milionářství? Já jsem taky milionář, patří mi v Praze šestina rodinného domku, kterou si mohu tak nanejvýš strčit za klobouk. Milionář je u nás každý, kdo má aspoň malý domek nebo vlastní byt 2+1 první kategorie. Milionářů je u nás podle mého skrovného odhadu minimálně 60% populace). Na komentářové stránce vysvětluje František Janouch, proč nemůže volit Zelené. A Alexandr Kramer udělal veliké interview s Janem Kaslem, rovněž čelným představitelem mimoparlamentní strany s velkými ambicemi, jenže tato strana má podle výše zmíněného průzkumu STEM 0,7% preferencí. A to vše v situaci, kdy, jak se zdá, mohou volby dopadnout dvojím způsobem: buď se do Sněmovny dostanou Zelení, nebo bude vládnout ČSSD s podporou komunistů. Přitom vstup Zelených do Sněmovny nemusí nutně znamenat jejich spoluvládu s ODS, kdežto faktická spoluvláda ČSSD s KSČM bude v každém případě znamenat pohromu.

V Lidových novinách argumentuje Josef Zeman proti registrovanému partnerství tím, že se dokořán otvírají dveře pro řetězovou reakci, která nutně povede k destrukci rodiny. Je to kupodivu podobné tomu, jak se u nás argumentovalo proti trochu slušnějšímu postoji k vyhnaným Němcům: proti skutečné slušnosti se stavějí virtuální katastrofické důsledky.

Pondělí 20. března: Premiér Paroubek rozhodl, že ČSSD nepodpoří vládní návrh trestního zákoníku. Důvodem je vypuštění odstavce, který postihuje tzv. tunelování. Paroubek z toho viní ministra Němce. Odstavec ovšem vypadl díky pozměňovacímu návrhu poslance Bendy, s nímž vyjádřil souhlas Ústavněprávní výbor PS včetně zástupců ČSSD, ostřílených matadorů Jičínského, Koudelky a Křečka, a poté i plénum sněmovny. Němec zřejmě musel s úpravou vyslovit souhlas. O svých poslancích ovšem premiér tvrdí, že byli pomýleni a popleteni. Němce by vyhodil, jenže dva měsíce před volbami je na to už pozdě. Smyslem podobných akcí je nejspíš diskreditovat dosavadní koaliční partnery jako neschopné blby, případně podrazáky. Nevábně učelovost takového počínání je zjevná.

Premiér Paroubek tvrdí, že první kolo londýnské arbitráže mezi Nomurou a ČR skončilo pro ČR „plichtou“. Co má taky říkat. Zdá se, že sedm tučných let Jiřího Paroubka skončilo, teď přicházejí ta hubená.

Předvolební horečka zachvátila i ministra Svobodu: hodlá oplatit zpupným Američanům (a Kanaďanům a Australanům), že dosud nezrušili víza pro občany ČR. Lidé z těchto zemí, přijíždějící do ČR, budou různě buzerováni, abychom jim to aspoň trochu oplatili. Není divu, že s návrhem nadšeně souhlasil přítomný komunistický europoslanec Ransdorf, který uvedl, že „podle jeho informací“ žije jen v Praze 40 tisíc anglicky mluvících cizinců. Jaký úpadek od roku 1989! Kolik u nás žije našich slovanských bratrů z východu, kolik je jich tu načerno a co tu provádějí, to oba pány zjevně nepálí. Pan ministr byl měl svou pozornost věnovat především jim.

Souběžně s tím, jak ČSSD a premiérovi Paroubkovi osobně pomalu klesají preference, začínají se u něho projevovat mystické sklony, něco u někdejšího náměstka RAJ nebývalého. Ostatně proč ne, Ježíšův učedník Matouš byl původní profesí celník, což tenkrát bylo hodnoceno podobně jako náměstkovství v éře reálného socialismu. Paroubek nejprve v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prohlásil, že se cítí být řízen nějakou vyšší bytostí (optimisticky předpokládám, že měl na mysli Hospodina a nikoli nějakého generála FSB, jak by se mohlo zdát z jeho vstřícnosti vůči komunistům), včera v Sedmičce hájil v tomto duchu registrované partnerství. „Jsem prvním českým nebo československým premiérem, který veřejně chodí na bohoslužby. Myslím, že Pán Bůh by určitě nebyl rád, aby některé jeho děti byly nešťastné,“ prohlásil před konsternovaným předsedou KDU-ČSL Kalouskem. Myslím, že výklad Písma, který pan premiér podává, je poněkud plošně optimistický. Ale budiž, je to v polistopadové české politice zajímavé kuriózum. Zatím žádného českého politika nenapadlo, aby se o odpovědnost za to, co dělá, podělil s Bohem.

Soukromí lékaři by chtěli mít vlastní lékařskou komoru, tu dosavadní, společnou s nemocničními, totiž ovládá lobby ministra Ratha. Pluralita v této oblasti by velmi pomohla normálnějším poměrům ve zdravotnictví, koncepce dr. Ratha je ovšem zcela opačná: monopolizace, centralizace, etatizace.

Jacísi dva veřejně známí „gayové“ se rozhodli, že uzavřou registrované partnerství na Karlštejně. Připadá mi to podobné, jako kdyby někdo chtěl, aby mu úředníci magistrátu na karlštejnském nádvoří vyměnili občanku.

Úterý 21. března: Premiér Paroubek vyčetl ministru Svobodovi, že s návrhem na odvetná opatření proti turistům z USA, Kanady a Austrálie nepřišel už před dvěma roky. Jinak s tímto problematickým Svobodovým rozhodnutím samozřejmě předvolebně souhlasí. Záležitosti s vízy a případná protiopatření by se neměly posuzovat prestižně, ale věcně. Z toho hlediska je významné, že podle vyjádření mluvčí cizinecké policie s cizinci z těchto zemí nejsou (pochopitelně) špatrné zkušenosti a policie je považuje za bezproblémové. Proč je tedy buzerovat? Neměla by se energie ministerstva zahraničí a policejních orgánů nasměrovat jinam?

Nejnovější průzkum agentury Factum Invenio (agentura teď bude až do voleb zveřejňovat průzkumy po čtrnácti dnech) je pro ČSSD nadějnější než ty předchozí: Získala 3% a stáhla rozdíl proti ODS na necelá 4%. Koalice Zelení – ODS –KDU by měla v přepočtu na mandáty většinu jen 103 hlasů, ČSSD a KSČM dohromady by k většině chyběly tři hlasy. Volební účast odhadují na 53%, to je znepokojivě málo. Výsledky průzkumu mi na první pohled nepřipadají zcela spolehlivé, zvlášť když se k tomu připočte vysvětlení autorů průzkumu: „Straně (tj. ČSSD, bd) se prozatím podařilo stabilizovat resort zdravotnictví…“ (!) Naproti tomu vzestup Zelených vysvětlují „výraznou prezentací v médiích“. Není spíš výrazná prezentace v médiích důsledkem vzestupu? Podobným vysvětlováním se snadno dostaneme do bludného kruhu. Nemohu se ubránit podezření, že je tu přání otcem myšlenky, a raději si počkám ještě na CVVM.

Naproti tomu v žebříčku popularity politiků agentury STEM klesl Paroubek na páté místo. Tomu bych zase zvláštní váhu nepřikládal, údělem premiérů je něco dělat, a ten, kdo něco dělá, nemůže být nejpopulárnější.

Premiér a ministr Rath jednali s lékaři, jak vyplývá ze zprávy v deníku Právo. Zprávu je třeba upřesnit: jednali jen s těmi, kteří nekritizují úhradovou vyhlášku a údajně kladou ultimativní požadavky. Šlo ve velké většině o státotvorné organizace, které má Rath pod palcem (ČLK, LOK, Asociace nemocnic). Vypadá to trochu podobně, jako když se komunistický režim na samém sklonku své existence v úzkostech rozhodl jednat se zastánci lidských práv, ale jen s těmi, které si sám předem zorganizoval.

Miloš Zeman v souvislosti s prohranou arbitráží ČR versus Nomura sebekriticky prohlásil, že uvalení nucené správy na IPB bylo nezbytné, že se však dopustil chyby, když další operaci svěřil ministerstvu financí a nestaral se o ni sám. To je pěkné: sebekritika jako technika, jak prásknout exministra Mertlíka.

Soudci Nejvyššího soudu Kučera a Šámal (myslím, že ten druhý stál u zrodu návrhu nového Trestního zákoníku) upozorňují v Právu, že vypuštěním jednoho („tunelářského“) odstavce z paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku se v podstatě nic nestalo, že tunelování je podle zákona dál postižitelné a že není pravda, že by lidé za tunelování odsouzení museli být nyní hromadně propouštěni z vězení. Není náhodou celá ta aféra jen nafouknutá sociálnědemokratická předvolební bublina? Pokud zákon neprojde, bude ho zřejmě nová vláda muset připravovat znovu od začátku a na dlouhou dobu spadnou pod stůl užitečné změny, které zavádí (zpřísnění sazeb za násilné trestné činy, dobře střežené ústavy pro nebezpečné šílence ad.).

Václav Vlk píše v Mladé frontě Dnes: „čeští politici nemají valné ponětí o právu, chápou je jen jako nástroj moci a účelový prostředek, nástroj pro řešení svých politických cílů, nikoliv jako soubor práv a povinností mezi sobě rovnými, zákony této země už nejsou spravedlivé, jen nesrozumitelné.“ To je jistě pravda, je jen třeba doplnit, že toto pojetí práva zdědili beze zbytku z minulého režimu.

Středa 22. března: Sněmovna poslala do kytek trestní zákoník. Sociální demokraté to udělali kvůli vypuštěnému odstavci z paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku, komunisté kvůli tomu, že se (jinde) komunismus staví na roveň nacismu, lidovci kvůli tolerantnímu postoji k eutanázii a ODS, protože je zásadní opozicí (několik jejích poslanců nicméně hlasovalo pro návrh). Pokud jde o „tunelování“, necítím se zcela kompetentní vyjadřovat se k meritu věci, nemohu však přehlédnout, že lidé, o jejichž kompetentnosti nepochybuju (soudci Nejvyššího soudu Šámal a Kučera, advokát Tomáš Sokol) tvrdí, že vypuštění odstavce není žádná podstatná škoda, a nemohu se zbavit dojmu, že premiér Paroubek opět nasadil populistickou notu a zároveň se předvolebně distancoval od svých (skoro se mi chce říci někdejších) koaličních partnerů.

Historik architektury Rostislav Švácha považuje budovu někdejšího obchodního domu Máj ze jeden z nejvýznamnějších příkladů české architektury 70. let a chce, aby byla prohlášena za národní kulturní památku. Já bych s jeho hodnocením souhlasil, jen slovo „nejvýznamnějších“ bych vystřídal za „nejohavnějších“. Současně navrhuji prohlásit za národní kulturní památku i Miloše (nebo Milouše, jak se dnes píše) Jakeše.

Domovská stranická organizace (ČSSD) paní Schwarzové, úřednice Ministerstva dopravy, která je nyní ve vyšetřovací vazbě s podezřením z úplatkářství, měla tuto svou černou ovci vyloučit z řad strany,neboť si to přál premiér Paroubek a politické grémium strany. Organizace se místo toho raději rozpustila: na tomto rozhodnutí je cosi dojemného, je to jako když Švejk v Királyhida/Bruck an der Leitha sežere milostný dopis nadporučíka Lukáše paní Etelce Kákonyiové, aby svého pána nekompromitoval. Navíc na něm něco je, ta osoba nebyla dosud odsouzená, a když už chce Paroubek ukázat zásadovost, stačilo by jí, jak požadoval ministr Schling, členství pozastavit.

V Radě ČTK zasedne šéfredaktorka komunistických Haló novin. Je to jakýsi náznak a příslib toho, co se bude dít ještě v daleko širším měřítku, až se Paroubek s komunisty v zádech po volbách etabluje na další čtyři roky. A důkaz pro to, proč je třeba tomu všemi legálními prostředky zabránit. Jistě, nehrozí nám politické procesy, popravy a gulag. Ale politické, procesy, popravy a gulag nejsou jediné hnusné věci pod sluncem.

Balbínova poetická strana se realizuje výlučně v kompromitaci KDU-ČSL a jejího předsedy Kalouska. Je to nepochopitelně podlé, a zároveň taky projev buď úplné indolence nebo politické účelovosti nejhoršího druhu. Nejspíš obojího. K tématu se vrátíme.

V Kanadě povolili brutální odstřel tuleních mláďat. Nejsem ekologický fundamentalista, ale tohle mi připadá přece jen poněkud hnusné. Vím, že obvyklou evropskou formou protestu v těchto záležitostech (jde o kšefty s kožešinou) je vystrčit někde na veřejnosti holou zadnici. To si ale mohou dovolit jen mladé nevyžité fúrie. Tak se omezím na tuhle malou poznámku.

Čtvrtek 23. března: Hrad Kokořín byl v restitučním sporu nakonec vrácen původním majitelům. V jejich prospěch od počátku hovořilo, že jsou to Češi rodu slovanského, a navíc poctiví plebejci: praděd majitel byl sice jako významný podnikatel povýšen do rytířského stavu, ale to se tak úplně nepočítá. Proces se v tomto případě vlekl proto, že šlo o národní památku, a podle obecného názoru, který zlomil až Ústavní soud, národní památka smí patřit jen všemu pracujícímu lidu, tj. státu. Lépe, když chátrá v rukou nás všech, než když vzkvétá pod nešlechetným a chtivým pařátem soukromníka, zvlášť když je navíc podle významného dodatku naší Ústavy, Benešových dekretů, Němec-cizozemec, navíc zpupný šlechtic a ještě k tomu, prasák, věří v Boha. V tomto případě hrála ovšem zřejmě roli řada polehčujících okolností (restituenti jsou jedni z nás). Jinak s historickou hodnotou Kokořína to není zcela bez problémů, Jan Špaček (jak krásné, ryze české jméno!), předek dnešních restituentů, ho kdysi koupil jako totální zříceninu a přebudoval ho (dlouho před Waltem Disneyem) v jakýsi český historický Disneyland. Možná že soud přihlédl i k tomuto faktu. Rozhodně se nemusíme bát: bude-li v budoucnu Kokořín uveden do původního stavu před rekonstrukcí, stane se tak rukou našinců.

Baskičtí teroristé z ETA vyhlásili časově neomezené příměří. Chtějí usilovat o svá práva „demokratickými prostředky“. Je to logické: Ve srovnání s islámskou konkurencí nemají šanci, jsou to vlastně v podstatě dobráci. Zabíjeli jen politiky a policajty (občas se jim tam připletl nějaký civil, ale před akcemi typu Beslan by s hrůzou ucouvli), v poslední době své atentáty oznamovali předem, aby snad při tom někdo nepřišel k úhoně. Jak směšný, změkčilý humanismus!

Jiří Paroubek směle zaútočil na americkou vízovou politiku. Kabinet se podle jeho slov shodl na „razantnějším“ postupu. Pokud budou preference ČSSD nadále klesat, je se obávat, aby ten člověk náhodou nevyhlásil Spojeným státům válku.

MF Dnes zjistila, že na ďáblickém hřbitově leží v neoznačených hromadných hrobech pohromadě ostatky padlých odbojářů a německých válečných zločinců. Zřejmě bude nutné povolat tým, složený z antropologů a archeologů, aby tam udělal pořádek. Nedá se památka těch, co byli nacisty umučeni, popraveni nebo padli v boji, uctít nějakým vhodnějším způsobem než tříděním kostí?

Ústavní soud rozhodl, že Vladimír Hučín měl právo se v době komunismu ozbrojovat, byla to legitimní forma protikomunistického odboje. Na základě toho mu nyní mohou být zrušeny zbytkové tresty, např. za nedovolené ozbrojování (české soudy jej v tomto případě dosud nechtěly rehabilitovat). Rozhodnutí ústavního soudu je správné, Hučín zbraně nikdy nepoužil tak, aby ohrozil někoho na životě. Ale i v případě bratří Mašínů je možno diskutovat o přiměřenosti formy boje, kterou zvolili (své pochybnosti jsem dal najevo), ale není možné jejich činnost kriminalizovat. Hučín je podle MfD v současné době stíhán za zveličování nebezpečí levicového extremismu. Ježíši Kriste, co je to za trestný čin?

Pátek 24. března: Průzkum agentury CVVM potvrdil to, s čím už předtím přišly Factum Invenio a zejména STEM: ODS a ČSSD stagnují (ODS má teď podle CVVM 25,5% a ztratila 3%, ČSSD 21%, přišla o 2%. Třetí jsou komunisté s 12,5%, získali jedno procento, což by nebylo dobré vysvědčení pro sociální demokraty, protože ho mohli získat nejspíš od nich – 1% je však v rozmezí statistické chyby). Zato zelení posílili z 6% na 10%. I lidovci přišli o jedno procento a mají teď 6,5%. Ostatní strany jsou hluboko přehluboko pod pětiprocentním prahem. Volit chce jít 66% lidí – kéž by. V přepočtu na mandáty by měla ODS 71 poslaneckých křesel, ČSSD 60, KSČM 30, zelení 23 a lidovci 16. Koalice ODS –KDU/ČSL - zelení by měla pohodlnou většinu 110 hlasů, ODS – zelení – KDU/ČSL by s 99 mandáty zůstala těšně pod hranicí většiny. Jakýmsi malým vyrovnáním hlasů ODS s ČSSD by pak byla možná obojí koalice (sám bych v tuto chvíli považoval ze užitečnější tu první, ČSSD by pár hubených let v opozici vůbec neuškodilo, zvlášť když by možnost koalice levého středu zůstávala vzhledem k volebnímu výsledku pořád otevřená), problém je, že mezi ODS a ČSSD se asi moc hlasů nepřelévá. Druhá možnost je posílení lidovců na účet ODS, což taky není moc pravděpodobné. Jednoznačně nadějné je, že ČSSD s komunisty by podle průzkumu dala dohromady jen 90 mandátů a největší nebezpečí, které ČR nyní hrozí, by bylo zažehnáno.

V souvislosti s úplatkářskou aférou na ministerstvu dopravy byl policií zadržen bývalý tajemník místopředsedy vlády Škromacha Hanáček. Ze zprávy není jasné, zda je „bývalý“ už rok nebo jen tři dny.

Právo šíří názor, pro ČSSD nadějný, že arbitráž neuznala řadu argumentů Nomury a odškodnění by proto mohlo být symbolické, např. 1 euro. Vyjádřil jej „nezávislý odborník“, který však pro jistotu nechtěl být jmenován.

V „ústeckých“ Otázkách Václava Moravce podle hlasování diváků zvítězil jednoznačně primátor Gandalovič nad Jiřím Paroubkem. Hlasování esemeskami vypovídá spíš o síle tvrdého jádra soupeřících stran a schopnosti těch, co pro strany esemeskování organizují. Spontánní je to asi jako hlasování o Zlatého slavíka za totáče. Diskuse vypadala tak, že spolu bojovali jen Gandalovič a Paroubek, ostatní tři účastníci jen statovali a komunista zjevně chvílemi kopal i za ČSSD (jeho poměrně matný výkon mne překvapil, myslel jsem si, že se komunisté v jedné ze svých bašt vytáhnou). Paroubek má zřejmě dobrý poradenský tým a velmi se poučil. Byl sice agresivní, ale zbytečně to nepřeháněl, působil dojmem dobře informovaného a připraveného člověka, který je schopen i svému protivníkovi leccos uznat; když jednou začne mluvit, není síly, která by ho zastavila, ale nemluví zase tak dlouho, aby to publiku vysloveně vadilo. Když lže (tvrdil např., že za vlády ODS nebyl zprovozněn ani kilometr dálnice), dělá to tak přesvědčivě, že si toho oponenti ani nevšimnou. Gandalovič vystupoval velmi slušně, občas trochu neobratně (jednou uhnul od otázky tak, že se publikum smálo), jeho pozice je v některých ohledech (nutnost hájit výstřední nápady volebního programu ODS) nezáviděníhodná. Souboj obou stran bude ještě velmi napínavý.

Premiér Paroubek napadl předsedu Nejvyššího správního soudu Baxu, že se v minulosti dopustil stejného prohřešku jako Vyvadil, totiž že jako soudce dělal náměstka exministru Motejlovi. Baxa se hájí logicky tím, že problém nebyl ve Vyvadilově náměstkovství o sobě, ale v tom, co při výkonu své funkce dělal (jednání s „kontroverzním“ podnikatelem Pitrem o Setuze). Přesto má asi pravdu Petr Uhl (taktéž v Právu), když píše, že by souběh soudcovské a politické funkce měl být ze zákona nemožný.

Krajský úřad v Hradci Králové potvrdil Josefu Colloredo-Mansfeldovi české občanství. Tím se pro jeho dědičku otvírají jakési restituční možnosti. Tahanice o to, kdo je Čech a kdo ne, resp. kdo byl Čech před šedesáti lety, mi připadají směšné, nedůstojné a nechutné. Kdysi jsem v pozůstalosti svého dědečka našel výpisy z matrik jeho (a taky mých) předků až do doby Marie Terezie. Bylo to zajímavé, jenže on to chudák za protektorátu (nejsem si dokonce jistý, zda to nebylo už za druhé republiky, šel do důchodu v roce 1939) potřeboval, aby nepřišel o práci kvůli nearijským předkům. Být paní Mansfeldovou, připadal bych si podobně jako on.

Komunistům roste apetit: poté, co v Radě ČTK zasedne šéfredaktorka Haló novin, chtějí prosadit svého člověka i do Rady českého rozhlasu. Po volbách si podle Filipa jako „nejvýznamnější opoziční strana“ (čím se měří podle pana Filipa význam?) brousí zuby na funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Byl bych velmi rád, kdyby voliči, co se jim nechce jít k volbám, vzali v úvahu, že když ve dnech voleb zůstanou sedět na tom, čemu náš ministr kultury říká „prdel“, volí pana Filipa předsedou Sněmovny.

Američtí vojáci v Iráku osvobodili tři rukojmí z organizace Christian Peacemaker Teams. Třetího už stačili teroristé zavraždit, protože byl Američan. Dotyční peacemakeři chtějí zmírnit konflikt na Blízkém a Středním východě uplatňováním křesťanských hodnot. K jejich metodám patří, že vystupují jako lidské štíty (zjevně aby bránili domorodce opřed americkými agresory) a občas je jim prý, jak píšou Lidové noviny, „vytýkáno, že vidí konflikty příliš černobíle (například zavírání očí před útoky palestinských teroristů)“. Naivní člověk by si mohl myslet, že právě nabytá životní zkušenost jim může napomoci k plastičtějšímu vidění situace. Silně o tom pochybuji, neohroženým dejme tomu „idealistům“ (ruský satirik Petrov používal vhodnějšího slova, bohužel je žalovatelné) nepomůže nic.

Petr Cibulka žádá zrušit dosavadní televizní předvolební diskuse, protože v nich nedostávají slovo i mimoparlamentní strany, a realizovat projekt jakési paní Jebavé, diskusi více než třiceti kandidátů. Každý by dostal dvě minuty a diváci by pak v několika kolech esemeskami rozhodli o vítězi. To by byl ples upírů jako vyšitý. Nemohly by se tak podle pana Cibulky rovnou nahradit volby?

Sobota 25. března: Ve Vysoké chemické škole v Mylhúzách ve Francii došlo k mohutné explozi, při níž zahynul jeden člověk a skoro dvacet bylo zraněno. Zřejmě tam studenti ve volném čase vyráběli Molotovovy koktaily pro další vlnu demonstrací.

Stínový ministr životního prostředí Moldan se vyjádřil k tomu, že zelení chtějí od roku 2010 zakázat topení uhlím v domácnostech. Prý je to návrh sympatický, leč nerealistický. Ve skutečnosti je především asociální: postihne starší lidi na venkově, kteří na topení plynem či elektřinou prostě nemají.

České soudy mají problém s Německým řádem (dříve Řádem německých rytířů). Je to sice nenáviděná organizace našich odvěkých utlačovatelů (rytíři, a ještě k tomu němečtí, navíc samozřejmě katolíci, horší kádrový profil si český demokrat nedovede představit), problém je v tom, že ji vyvlastnili hned v roce 1939 nacisté. Spor proto vázne na procedurálních záležitostech: řád prý nepožádal po válce podle tehdy platných předpisů o navrácení majetku. Zřejmě si jeho představitelé tehdy dovedli představit, jak by s nimi Beneš s Gottwaldem vyběhli.

Právě probíhá soudní projednávání žaloby ODS na poslance Kořistku. V té souvislosti se před soudem mluvilo i o okolnostech, za nichž se v Mladé frontě Dnes objevilo Kořistkovo obvinění Dalíka a Večerka. Kořistka reportérovi listu všechno vyklopil, souhlasil se zveřejněním, jen požadoval ,aby přitom nepadlo jeho jméno, protože své tvrzení nemůže dokázat. Tímto způsobem se obvykle chovají donašeči.

Loni k nám přijelo 185 tisíc Rusů. Jaký pokrok ve srovnání s rokem 1968!

Po běloruských prezidentských „volbách“ navrhla Česká republika v Bruselu tvrdší sankce proti Lukašenkovu režimu, a uspěla. Navíc premiér Paroubek slíbil, že česká vláda umožní běloruským vysokoškolákům, vyloučeným ze studia opero opoziční aktivity, studovat na českých vysokých školách. Tahle druhá reakce mi připadá lepší než tlak na stupňování sankcí, protože je pozitivní.

Podle The Times (a následně Práva) směřuje Vatikán k pozitivnějšímu pojetí křižáckých výprav (Jan Pavel II. kdysi požádal muslimy o odpuštění). Bylo by opravdu na čase se na tuhle věc nedívat ahistoricky (to je prosím něco jiného než vyhnání Němců, od křížových výprav nás dělí mnoho set let) a neprojevovat zbytečně pseudosebekritickou hysterii, kterou si stejně radikální muslimové vyloží jen jako projev slabosti a kapitulanství. Ostatně, věcí, ze něž bychom se měli stydět, je i bez toho dost, tak proč se stydět za něco, za co se stydět vůbec není třeba.

Předvolební třídní boj zřejmě strhává na levici leckoho. Problémem jsou zelení, kteří mohou nabourat Paroubkovu (úděsnou) koncepci menšinového vládnutí s podporou komunistů. Právo přináší jednak rozsáhlý portrét tiskové mluvčí zelených Rolečkové a naznačuje (za vydatné pomoci místopředsedy KDU-ČSL Kasala), že je to pouhá cynická převlékačka kabátů (za Luxe byla lidoveckou tiskovou mluvčí). Alexandr Kramer pořídil rozsáhlý rozhovor s místopředsedkyní strany Kuchtovou, v němž jí předhazuje některé výroky zhrzené neoficiální hlavy strany Jakuba Patočky, jež mají zřetelně pomlouvačný charakter a jako každá správná pomluva nejdou ani potvrdit, ani vyvrátit („podezírám Martina Bursíka, že za pár ministerských křesel ochotně obětuje cokoli z programu své strany“, „Stranu zelených ovládli lidé, kteří do ní nevstoupili proto, že smýšlejí zeleně, ale proto, že v ní vidí výtah ke kariéře“). Rozdíl mezi „pravicí“ a „levicí“ je podle pana Kramera rozdíl mezi těmi řešeními, která více akcentují zájem celé společnosti, a těmi, která jsou výhodná jen pro některé“, což je jako opsané z nějaké učebnice marx-leninismu. Naléhá na Kuchtovou, aby řekla, s kým zelení půjdou po volbách, protože jinak to prý není fér vůči voličům – nevím proč by zrovna tohle měla nějaká strana říkat předem, řekli jasně, že s komunisty ne, a pokud se spojí s nějakou demokratickou stranou, nelze to označit za zradu na voličích. Ani ČSSD, ani ODS není dílo ďáblovo. Tvrdit, že Strana zelených je po čistce, by bylo možné jen tenkrát, kdyby výměna vedení neproběhla demokraticky. A říkat, že o tom, zda zelení budou v koalici s lidovci a ODS, nebo s lidovci a ČSSD, rozhodnou za zelené lidovci, je demagogie, stejně se dá říci, že to rozhodnou zas lidovce zelení, protože je zjevné, že jak bez lidovců, tak bez zelených ani jedna z těchto koalicí nevznikne. Paní Kuchtová, jejíž někdejší protijaderné angažmá mne nijak zvlášť nenadchlo, se s otázkami vyrovnala zcela profesionálně. Rozhovor byl ovšem dobrý k tomu, že z něho vyplynula jedna nejasnost, která zjevně v postoji zelených je: nezúčastní se žádné vlády, která by existovala jen díky podpoře komunistů, nebo nepodpoří při hlasování o důvěře žádnou vládu, která by prošla (také) díky komunistickým hlasům? Bursík řekl to druhé, paní Kuchtová zřejmě bere za své první stanovisko. K tomuto problému se vrátíme.

V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes odpověděl lídr SNK-ED Josef Zieleniec na otázku „S kým se určitě nedohodnete?“ takto: „S komunisty. Pak určitě ne s ODS, kdyby chtěla rozbití Evropské unie, což někdy prosvítá z její rétoriky a z toho, co říká její patron na Hradě. Nepůjdeme ani se sociální demokracií, pokud odmítají program realistického hospodaření. Vlády ČSSD se odmítají už osm let zabývat penzijní reformou. To je nepřijatelné.“ Podotýkám, že SNK-ED má momentálně asi půl procenta preferencí. Z parlamentních stran zbývají lidovci s 6.5% a zelení, kteří se možná do Poslanecké sněmovny nedostanou. Ambiciózní projekt!

Ondřej Neff píše v Lidových novinách o zelených jako o Cirkusu Bursík se slony a osly, iluzionisty a množstvím šašků. Jenže oč je lepší ODS, v jejímž vedení stojí Klausovy gorily, lidé, kteří teď zahlcují veřejnost divokými populistickými sliby a přesvědčivost zaměňují velmi často za agresivitu a sprostotu. Zvládli Klausovu aroganci, ale chybí jim jeho inteligence a cit pro politiku. ODS je nekomunistická strana a jako taková je reformovatelná: reformu včetně důkladné personální obměny vedení ovšem potřebuje velmi naléhavě. Totéž platí o ČSSD. A tak nevím, proč by neměli zelení dostat šanci. K jejich idejím mám daleko, nikdy bych je nevolil (stejně jako bych nejspíš nikdy nevolil ani ČSSD). Ale nechápu, proč je předem vykazovat i za hranice tak pokleslé parlamentní politiky, jako je ta naše: vždyť co byla ČSSD v roce 1993?

Pondělí 27. března: Na české politické scéně vystřídaly třídní boj levice s pravicí mnohostranné námluvy. V Sedmičce na Nově nevyloučil ani ústecký primátor Gandalovič za ODS, ani Martin Bursík za zelené možnost koalice obou stran. Nebude to vůbec snadné, protože zelení odmítají jednotnou patnáctiprocentní daň z příjmu a patnáctiprocentní DPH, školné, přijímačky na střední školy a naopak požadují zákaz topení uhlím od roku 2010 (což je nápad tak pitomý, že od něho snad budou muset ještě před volbami ustoupit). Vládu se zelenými si umí najednou představit i Paroubek, samozřejmě menšinovou, protože komunistů v pozadí se nehodlá zříci. Taková vláda je ovšem pro zelené nepřijatelná. Zároveň český premiér vyhlásil proti týmž zeleným a taky lidovcům křížové předvolební tažení, jehož cílem bude „zahnat obě strany pod hranici pěti procent“. Měl by se spíš starat o svá procenta, než o cizí. Navíc to vzbuzuje podezření, zda náhodou např. billboardy, k nimž se formálně hlásí Balbínova poetická strana, nejsou ve skutečnosti placeny ze sociálně demokratické kasy. Tajnou zbraní sociálních demokratů proti lidovcům má být tolerantní přístup k náboženství: Paroubek, jak známo, jde tak daleko, že dokonce občas věří v Boha a svým spolustraníkům jde příkladem vstříc: „mé promluvy o Bohu a vyšší bytosti nejsou od věci“ (chce snad zavést nové náboženství, „kult vyšší bytosti“?) Zelené je třeba „ironizovat“. Co znamená ironizování v Paroubkově pojetí, jsme měli příležitost za necelý rok, co je ve funkci, velmi dobře poznat. Paroubek se drží zuby nehty své koncepce menšinové vlády s podporou komunistů, i když šance na její uskutečnění se po případném vstupu zelených na poslaneckou půdu pořádně scvrknou.

Neuplynulo ještě mnoho vody od oranžové revoluce a volby na Ukrajině už vyhrál ten, co při ní dostal na frak, Putinův kůň Viktor Janukovyč. Prezident Juščenko se svou stranou Naše Ukrajina skončil až na třetím místě. Se svou bývalou spojenkyní Tymošenkovou by snad dal dohromady většinu, jenže se velmi brzy úplně rozhádali. Vyhrát revoluci je snadné, zato udržet si její výdobytky každodenní politickou prací je těžké. Na Ukrajině málo četli Masaryka.

Sudetoněmecké krajanské sdružení vyzvalo českého prezidenta, vládu a parlament k otevřenému dialogu o společné minulosti. Zejména jim jde o to, aby se česká strana jednoznačně distancovala od vyhnání sudetských Němců a zrušila Benešovy dekrety, jež je postihly. SdL zároveň prohlásila, že otázka zkonfiskovaného majetku vyhnaných Němců není dosud vyřešena. Myslím, že by s nimi český stát nějakou formou jednat měl, už jen proto, aby bylo jasno, co přesně chtějí. Distance od vyhnání je podle mého názoru nutná, zrušit dotyčné Benešovy dekrety ex nunc (s tím, že se zrušení nijak nedotýká toho, co se na jejich základě stalo, dokud byly v platnosti) je rovněž žádoucí. Majetkové restituce si nedovedu představit, navíc by se přinejmenším z 90% už netýkaly vyhnaných, nýbrž jejich dědiců. Jednání by taky odbouralo hysterický strach, který v české veřejnosti rozněcují různí političtí manipulátoři: představa, že české úřady by při něm byly ve stejné situaci jako kdysi československá vláda v Mnichově, je prostě směšná. Text memoranda se pokusím sehnat, není to úplně jednoduché. Ve zprávě ČTK o memorandu se mj. tvrdí: „Takzvané Benešovy dekrety, soubor právních norem, které byly vydávány v letech 1940 - 1945 československým prezidentem Edvardem Benešem, mimo jiné umožnily zabavení majetku a vysídlení německy hovořícího obyvatelstva z území poválečného Československa. Nebyl v nich však zakotven odsun; o něm rozhodly vítězné mocnosti na konferenci v Postupimi v srpnu 1945 s ohledem na roli, kterou německá menšina sehrála při rozbíjení Československa a při okupaci.“ Je třeba znovu a znovu opakovat, že to není ani trochu pravda: USA, Británie a SSSR v Postupimi o vyhnání nerozhodly, pouze je schválily, uznaly, že „musí být provedeno“.

Populistická soutěž o voliče pokračuje: ČSSD v případě svého vítězství přispěje školáčkům na počítače, ODS vyhlásí pro české živnostníky na jeden rok ze čtyřech let volebního období daňové prázdniny. Snad by se měli víc než tomu, koho a jak uplatí, věnovat změnám, které se do budoucna vyplatí všem. Ty ale mohou z počátku bolet a do volební slibotechny se nehodí.

Exprezident Havel prohlásil na adresu Václava Klause a lidovců, že pojímají rodinu jako teletník, jako místo, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata. Kritika se týká jejich výroků o nezastupitelnosti rodiny v souvislosti se zákonem o registrovaném partnerství. Na tom je hodně pravdy, Klausovo a lidovecké pojetí rodiny se vzdáleně podobá nacistickým koncepcím o produkci kvalitních příslušníků čisté rasy. Mnoha lidem nebylo dopřáno mít děti. I rodina bez dětí je plnohodnotná rodina. Smyslem rodiny je věrnost a soužití v dobrém i ve zlém, a ne (jen) rozmnožování. Havel taky v podstatě právem kritizoval vládu za plán zavést odvetná opatření vůči USA (rozuměj turistům z USA), protože Spojené státy zatím nezrušily pro naše občany vízovou povinnost.

České noviny dělají vědu z toho, že mezi ostatky německých vojáků padlých v druhé světové válce na našem území mohou být i kosti příslušníků SS. Co to znamená? Bylo by třeba je odseparovat a zlikvidovat v malešické spalovně? Ti lidé jsou už šedesát let mrtví. Nedá se zjistit, co měli a co neměli na svědomí. Je opravdu problém je prostě bez řečí pohřbít? Zdá se, že čeští stalinisté, kteří kdysi nechali těla svých někdejších kumpánů Slánského a spol. spálit a popel rozházet po silnicích, se u nás mohou setkávat s větším pochopením, než by se na první pohled zdálo.

Úterý 28. března: V divokém zápolení o co nejnehoráznější předvolební slib vede teď o koňskou délku ČSSD. Podle Paroubka a Sobotky zvýší příští vláda ČSSD porodné na 60 tisíc Kč za první dítě, 90tisíc za druhé a sto dvacet tisíc za třetí (kolik bude za čtvrté, páté, šesté atd. se pánové zatím nezmínili). Lidé, kteří chtějí mít děti a jsou taky připraveni se o ně zodpovědně starat, je mít budou, ať za ně stát platí víc nebo míň. Lidé, kteří si pořídí tři děti jen proto, že za ně stát vysolí dvě stě sedmdesát tisíc, by snad ani neměli být podporováni. Je hezké, že ČSSD myslí v předvolebních slibech i na asociálnější část české veřejnosti. Předseda KDU-ČSL Kalousek prohlásil, že by před jednorázovým porodným upřednostňoval cestu rodičovských příspěvků – má úplně pravdu.

Pěkně se předvedla i ODS: slibuje tzv. zaručený příjem, ten se však nebude vztahovat na různé cizáky a přivandrovalce. Budou se jím těšit jen našinci. ODS tedy zároveň myslí i na české podnikatel a zajišťuje jim do budoucna možnost odírat různé nešťastníky z Ukrajiny, Moldávie apod. Tentokrát zřejmě legálně.

Stát podepsal se společností Hyundai memorandum o investici automobilky do nového závodu, jenž má být vybudován v Nošovicích. Je to hezké, Česká republika je velmocí, i když jen automobilovou - ale prosperita automobilového průmyslu je závislá od neproblematického toku ropy. Kohoutky ovládají z nezanedbatelné části arabské státy a Rusko. Zádrhele se budou promítat do chodu českého hospodářství.

Podle průzkumu CVVM klesá důvěra občanů v politické instituce obecně. Výrazněji si pohoršili prezident a vláda (o 6 a 5%). Nekonečné tahanice a šťouchance mezi prezidentem a premiérem už zřejmě lidi otravují.

Jiří Pehe dospěl (v Právu) k názoru, že hlavním viníkem manipulace s diváckým hlasováním při předvolebních politických diskusích je Česká televize. Nad tím zůstává rozum stát. Od ČT je to snad podlehnutí jakémusi módnímu tlaku, ale ten, kdo fixluje, jsou partaje: a to jak ČSSD, tak ODS, rozdíl je jen v tom, že ČSSD to navíc ještě dělá blbě a bez rozpaků se k tomu přiznává. Pan Pehe píše: „Z pravicových médií se teď na nás budou několik dní valit jízlivé komentáře“. Kdo je to, to „my“? A co to znamená „pravicová média“? Tento způsob psaní se tomu předlistopadovému poměrně dost podobá, zvlášť když se provozuje v (někdejším Rudém) Právu.

Spojené státy prý jsou blízko dohody s jednou ze tří evropských zemí (Británie, česko, Polsko) o vybudování protiraketové pozemní základny. Zdá se přitom, že Američané jsou realisté a preferují před ČR Polsko. Existence jakési ochrany před raketovým útokem bude však možná za pár měsíců, nejpozději let pro ČR životním zájmem, protože Írán bude mít k dispozici jaderné zbraně a na rozdíl od někdejšího sovětského Ruska nebude nepochybně váhat je buď použít, nebo je podstrčit někomu, kdo to za něj a s jeho vydatnou pomocí udělá, a pak se bude tvářit, že nic. Předstírat jakousi neutralitu v tomto konfliktu bude na nic, „neutrálové“ to nejspíš odskáčí jako první.

Karel Steigerwald kritizuje v Mladé frontě Dnes Havla za jeho kritiku těch, kteří se u nás postavili proti zákonu o registrovaném partnerství. Ateista (totiž zřejmě Havel) podle něho „nesmí křesťanům říkat, že jejich víra vidí muže jako inseminátory, jejichž jedinou sexuální činností je oplodňování samic“. Havel ovšem nekritizoval křesťanskou víru, ale nemožné názory představitelů KDU-ČSL.

Zemřel Stanislav Lem. Nebyl jsem jeho velkým příznivcem, četl jsem v mládí dvě jeho knížky, byly šikovně napsané a vyčůraně narudlé, tak, aby mohly vycházet na Východě a zaujaly i na Západě. Po dlouhé době se mi ale dostala do ruky Planeta Eden, plastický a neobyčejně zlomyslný portrét bolševické společnosti, vybudované na jakési odlehlé planetě. A za ní jsem zesnulému spisovateli vděčný.

V Lidových novinách píší o způsobu, jakým uhradil předseda ODS Topolánek svůj pražský byt. Je to zamotané a nevyjadřoval bych se k tomu, nebýt jednoho detailu. Existuje jakási směnka na dluhy někdejší Topolánkovy firmy, kterou chce nyní odkoupit Rostislav Rod, jeden z trojice kumpánů, kteří doprovázeli politický skon Stanislava Grosse. Být panem Topolánkem, třásl bych se jako osika: Rostislav Rod je anděl politické smrti a právě se jej chystá políbit na čelo.

Středa 29. března: Přes všechny útěšné řeči odborníků se ukazuje, že to s povodněmi bude tak, jak to odpovídá průběhu zimy. Chápu, že je dobré nešířit paniku, ale způsob, jak se o možnosti záplav mluvilo ještě před šesti dny, je druhý extrém. Nedej Pán Bůh, aby to s ptačí chřipkou bylo obdobné.

Premiér Paroubek slibuje, že v letech 2012 až 13 dosáhne Česká republika průměrné životní úrovně zemí EU. Já zase doufám, že v roce 2013 už u nás nikdo nebude vědět, kdo to byl Jiří Paroubek.

Prezident Klaus „vyjádřil obavu“, že společnost Hyundai opravdu přispěje ke snížení nezaměstnanosti, a neodčerpá pouze kvalifikované síly z jiných firem. Samozřejmě, investice firmy Hyundai je úspěch, jímž se může ČSSD před volbami vykázat, v rámci předvolebního boje je třeba ho zrelativizovat. Prezidentovu argumentu však docela nerozumím: ve firmách, odkud Hyundai odčerpá kvalifikované síly, se uvolní pracovní místa. Proč by musil každý nezaměstnaný nastupovat rovnou do Hyundai?

ČSSD modifikovala svůj plán na statisícové porodné: jeho část má být vyplácena formou poukázek na vzdělání. Tím se ale podstatně sníží jeho atraktivnost pro ty, které by jinak k plození dětí motivovalo. ČSSD se do svého slibu nějak zamotala.

Michaela Jílková věnovala značnou část svého rozhovoru v MfD tomu, zda se Vojtěch Filip, jehož zpovídala, nestydí za svůj (vysoký) poslanecký plat. Poslanecký plat je to poslední, co mi na panu Filipovi vadí. K čemu je takovéhle podbízení zaběhnutému českému krkounství?

Pokud by se ČSSD po svém případném vítězství v návalu důslednosti a zodpovědnosti rozhodla realizovat své předvolební sliby, mohl by podle Mladé fronty Dnes dosáhnout schodek státního rozpočtu na rok 2007 skoro 400 miliard korun. ODS je ve svých slibech skromnější, a tak jí to vychází jen na sto miliard (loňský skutečný schodek byl 56 miliard). Stínový ministr Tlustý prohlásil: „Nejdříve je třeba zavést reformy, pak počkat, až se zaběhnou, a pak teprve přemýšlet o euru.“ Trochu se bojím, že kdybychom zavedli reformy podle ODS a chvilku počkali, dočkáme se rublu.

Jeden z poslanců hnutí Hamás v palestinské samosprávě prohlásil, že hnutí v posledních dvou letech už nepodniká „mučednické operace“ (tak nazývá sebevražedné atentáty, je to podobné, jako když se u nás vyhnání sudetských Němců říká „odsun“). Mají to jednoduché, zařídí si nějakou „dceřinou společnost“ (na rozdíl od zvyklostí, panujících ve světě kapitálu, to oni nemusí udělat úředně, ale jen decentně, potichu), a ta je pak provádí za ně.

Čtvrtek 30. března: Podle agentury CVVM (podobně jako před tím v obdobném výzkumu konkurenčního STEM) klesla důvěra veřejnosti v premiéra Paroubka i prezidenta Klause. Z toho by se dalo soudit, že veřejnost jejich tahanice víceméně otravují (lid je zjevně rád, když je vrchnost svorná). Relevanci výsledků znehodnocuje i zde skutečnost, že o vedení s Klausem soupeří ministr Jandák. Ministr Jandák je spolu se svým kolegou Rathem patrně největší kuriozitou nejen Paroubkovy vlády, ale všech vlád, co jich doposud ČR měla.

Premiér Paroubek prý doporučil, aby Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových využil služeb advokátní kanceláře Tomáše Sokola, jak píše Právo, „přesto, že zastupuje stíhaného podnikatele Radovana Krejčíře“. Podle tohoto pojetí funkce obhájce se advokát v případě nehodného klienta nutně stává spolupachatelem. Dr. Sokol by si pomohl jen tenkrát, kdyby při budoucím procesu s Krejčířem pro svého klienta žádal trest smrti upálením.

Jiřímu Hanákovi se zdá být totéž, když někdo(kdysi) dělal agenta tajné služby královny Alžběty I., jako prý Shakespeare, a když někdo dělal (za minulého režimu) agenta StB. Čeští komunisté (i ti bývalí) to mají nějak pošoupnuté: Srovnání by sedělo, kdyby byl Shakespeare agentem Filipa II., a to ve Flandrech.

Tisková manufaktura Jiřího Paroubka vypracovala další text, tentokrát pro Právo. Píše se v něm mj.: „Stát, který se v letech 1997 a 1998 zmítal v důsledku neodpovědné koncepce hospodářské politiky Klausových vlád v hospodářské nestabilitě a dostal se do propadu hrubého domácího produktu či reálné průměrné mzdy, po změně vlády nastoupil na orbit velkého hospodářského vzestupu.“ To připomíná způsob, jak se za bolševismu psalo o „buržoazní republice“. Článek se jmenuje „hrozí modrá diktatura“. Diktaturou by podle Paroubka byla koaliční vláda ODS s KDU-ČSL a Zelenými. A to říká člověk, který chce vytvořit menšinovou vládu závislou na podpoře komunistů!

Pátek 31. března: Je svým způsobem symbolické, že působení sociálně demokratické vlády v tomto volebním období začalo a končí potopou. Zatímco v roce 2002 povodeň popularitu vlády (nezaslouženě, ale tak už to bývá) posílila, nyní se velká voda nepochybně stane organickou součástí předvolebního boje. ČSSD a její oponenti budou na sebe navzájem vylívat kýble hnědé bahnité tekutiny. Nevábný pohled!

Ministr Rath sesadil ředitele IKEM prof. Poledne a na jeho místo jmenoval MUDr. Štefana Vítka. Poledne údajně porušil bonusový a sankční řád, ale těžko se zbavit dojmu, že pan ministr poté, co se zmocnil českého zdravotnictví, teď uděluje léna svým věrným. Ministr Rath je nejúděsnější jedovatý květ, kterýž vykvetl na nehostinném úhoru polistopadové politiky.

Senát vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání s třemi pozměňovacími návrhy. Požaduje mj., aby se do textu vrátila formulace, že vysílací licence se za určitý poplatek bude prodlužovat automaticky. To je velmi rozumné, jinak se soukromá média stanou rukojmím RRTV, potažmo sněmovní většiny, která rozhoduje o jejím složení, potažmo exekutivy, která je právě u vesla.

Záležitost s pozůstatky německých vojáků, padlých v druhé světové válce, mi připadá čím dál tím podezřelejší. Vyšlo např. najevo, že v některých hromadných hrobech byli s vojáky uloženi i civilisté. Nejpřirozenějším výkladem, jak se dostali na území Čech, kde neprobíhaly zvlášť zuřivé boje, do jednoho hrobu dohromady vojáci i civilisté, je, že byli společně pobiti po skončení války a po odzbrojení.

Další rána náboženským tmářům: „podle vědců jsou zobrazení ukřižovaného Ježíše mylná“, hlásá titulek v Právu (podobnou zprávu přinášejí i další noviny). Stojí a padá snad s tradičním zobrazením ukřižování Nový zákon? Jenže ten není v první řadě o tom, co bylo, ale o tom, co má být.

OSN opět potvrdila svou nefunkčnost ve vypjatých situacích: Rada bezpečnosti vyzvala Irán, aby „podnikl kroky k vytvoření důvěry o výlučně mírovém účelu svého jaderného programu“, jinak se mu nic nestane. O nicotný kompromis se – jak jinak – zasloužila Čín a Rusko. Rusko podle ministra zahraničí Lavrova nepodpoří použití v iránské záležitosti síly nebo nátlaku. Počká si, až Irán Evropu oslabí a destabilizuje, a pak se pokusí uzmout si zpátky to, oč na konci osmdesátých let přišlo. Celkem logicky předpokládá, že pro Irán je západní Mefisto důležitější nepřítel než ruský Trepifajxl. Jenomže to kdysi předpokládal i Josef Vissarionovič ve vztahu k Hitlerovu Německu, a šeredně se přepočítal.

Do pozice Antona Špelce ostrostřelce se nechtěně dostal někdejší polský prezident Jaruzelski. Prezident Kaczynski mu nejprve udělil vyznamenání (Jaruzelski byl spolu s dalšími polskými důstojníky na počátku války internován v gulagu, vlastně měl kliku, že neskončil v lesích u Katyně), pak se ukázalo, že ho dostal omylem, protože mu jako organizátorovi puče proti Solidaritě nepřísluší. Než mohl prezident podniknout kroky k opětnému odebrání medaile, Jaruzelski ji sám vrátil. Jaruzelski je jistě mírně řečeno „kontroverzní“ postava, ale buď mu žádné vyznamenání dávat neměli, nebo mu ho snad už raději měli nechat. Ve skutečnosti udělali jaksi nejdřív to druhé, pak to první, a tak to, co se stalo, má všechny podstatné rysy nedůstojné šaškárny.

Právo podpořilo ministra Ratha zvláštní stránkou, na níž je mj. rozhovor s prominentní švédskou lékařkou. Ta upozorňuje, že ve Švédsku je zdravotnictví v podstatně ve státních rukou a lékaři mají „v odlehlých místech“ možnost dávat pacientům léky sami. Přestože švédské řešení vůbec nepovažuji za optimální, je třeba navíc vzít v úvahu i to, že jiného jsou ruce tradičně demokratického švédského státu a něco jiného nenechavé pracky postkomunistického českého státu, ovládaného dnes faktickou sociálnědemokraticko-komunistickou koalicí, a české zdravotnictví, ovládané dr. Rathem a jeho dejme tomu družinou (všimněte si, že nepíšu „mafií“). A to, že za polárním kruhem, kde dávají dobrou noc lišky se stříbrnými kožíšky, smějí lékaři dávat léky pacientům přímo, neznamená, že by to byl vzor i pro ČR (hustota obyvatelstva na čtvereční kilometr je ve Švédském království 20, u nás 131).