Středa 1. února: konflikt mezi arabskými zeměmi a Dánskem, respektive Západem, se stupňuje. Demonstranti v Gaze pálí i portréty prezidenta Bushe, ačkoli ten s celou záležitostí nemá nic společného. Smysl zveřejňování karikatur proroka Mohameda mi sice uniká, ale kdyby nebylo tohle, chuť vyostřovat vztahy se Západem by si našla jinou „příčinu“ (jak říkají čeští státní historikové). Omluvy (dotyčných dánských novin) jen přilévají oleje do ohně. Otázka je, zda se poněkud rozložená EU bude schopna s Dánskem solidarizovat i poté, co budou útoky arabského světa pokračovat. Jde o zásadní věc: zda bude Západ ochoten vzdát se podstatných částí občanských svobod, aby uchlácholil rozzuřené Araby. Když tak učiní, budou za chvíli chtít další kroky. Ministři vnitra arabských zemí vyzvali Dánsko, aby „tvrdě potrestalo autory urážek islámu a proroka“ a zaručilo, že se něco takového nebude opakovat. V zemi, kde je svoboda tisku, stát za tisk neodpovídá, novináře trestat nesmí, pokud neporuší jeho zákony, a zaručit se podobným způsobem nemůže.

Firma LG Philips Display Holding B. V. sice zbankrotovala, ale její dceřiný závod v Hranicích vyrábí dál. To překvapivě souzní se zájmy ČSSD, které se velmi nehodí, aby továrna, kterou její vláda kdysi s takovým humbukem prosadila, po pár letech neslavně skončila – a zvlášť aby se to stalo čtyři měsíce před volbami. A ministerstvo průmyslu a obchodu už dojednává úvěr. Zaměstnancům závodu se nelíbí, píše Právo, jak se situace popisuje v médiích. Kdyby o tom média nepsala, mohlo by se jim – například - snadno stát, že budou nějaký čas voděni za nos a pak stejně dopadnou jako sedláci u Chlumce.

Ombudsman Motejl posoudil zákrok policie při Czech Tek jako „oprávněný, ale nepřiměřený“. Policisté se prý měli snažit vést s technaři dialog a nezvládli to. Letošní Czech Tek by se prý podle ombudsmana mohl odehrát mnohem klidnějším způsobem, protože technaři za uplynulá léta nasbírali již dostatek poučení, jak a kde takovou akci zorganizovat. Podle toho, jak problém pojala opozice, spousta publicistů a nakonec i Motejl, se dá předpokládat, že nešťastná obec, v jejímž sousedství se divoká technoparty odehraje, dostane zahulit o poznání víc než ty v uplynulých letech, po technařích zbude něco, co by se dalo srovnat s lipanským bojištěm bezprostředně po bitvě a policie bude účastníkům servírovat marihuanu, aby se na ni nezlobili. Martin Zvěřina cituje v Lidových novinách jakéhosi policejního šéfa, podle něhož bylo na party „sedmdesát procent slušných lidí“. O tom nepochybuji, i na antiglobalizačních protestech před pár lety v Praze bylo sedmdesát procent slušných lidí. Bohužel těch třicet procent zbývajících dokáže akci zmanipulovat a dát jí specifický kolorit. Tvrdit, že policie rozprášením technoparty nenaplnila ani státní, ani celospolečenský zájem, je absurdní. Je v státním a celospolečenském zájmu, aby se podobné divoké a v zásadě ilegální akce, obtěžující veřejnost, vůbec nekonaly. Letos technařské orgie propuknou se zdvojenou silou a těch „třicet procent“ bude mít proti sobě zdemoralizovanou policii.

„Balbínova poetická strana“ napadá Kalouska a KDU-ČSL plakáty, v nichž stranu i předsedu obviňuje ze smrti výsadkářů, kteří zahynuli, protože použili nekvalitní padáky, objednané ministerstvem v době, kdy tam Kalousek zastával funkci náměstka. Útoky této pastrany na lidovce jsou, zdá se, docela dobře promyšlené: preference menší strany se dají lépe ovlivnit než preference ODS, a i když ODS dosáhne ve volbách relativně dobrý výsledek, bez slušného výsledku KDU pravice prohraje. Na prohře pravice (tj. ODS) má zájem Pravda a Láska. Balbínova strana už dávno není žádná recese, ale obyčejný politický instrument na kompromitaci politických oponentů Havla a spol. Volit ji ani dost dobře nejde (sama o to zjevně nestojí), to má ostatně s Havlem a jeho „občanskou společností“ společné. Kalouska zajímá, kde na to berou prachy. Mne taky.

Hamas vyhrál volby a Rusko triumfuje. Putin oznámil, že jeho země nepovažuje Hamas za teroristickou organizaci, čímž se liší od EU i USA. Jeho volební vítězství je „políčkem americkému úsilí na blízkém východě“. To je krásná brežněvovská formulace. S Ruskem nelze počítat jako se spolehlivým partnerem. Nemyslí na nic jiného, než jak se Západem vyběhnout a nahrabat si na jeho účet. Dělá něco velmi podobného jako v roce 1939. Ještě štěstí, že je jeho imperialistická politika tak zbabělá: počká si, až islámští teroristé a jejich spojenci Západ náležitě oslabí, a pak bude ochotno podílet se na porcování jeho mrtvoly, tak jako se v roce 1939 podílelo na porcování Polska. Do té doby budeme mít pokoj. Až k nám Putin v příštích dnech přijede, bude se kolem něho náš prezident kroutit jako odaliska; vzpomeňme si na jeho řeči o národních zájmech a o nutnosti bránit naši suverenitu. Naši suverenitu potřebujeme, stejně jako v minulosti, bránit nikoliv před EU, ale před chtivým a vychcaným ruským medvědem.

Dluhy českých domácností horentním tempem rostou. Sice 68% jsou půjčky na bydlení (bez těch ze nelze obejít) a tolerovat lze snad i půjčky na levnější automobil (vlastnil jsem ve svém životě nejprve Škodu 105, a pak Felicii, a bez půjčky jsem se v obou případech neobešel), ale každý sedmý dlužník už není schopen své dluhy splácet a dá se předpokládat, že to ve velké většině nejsou ti, co si půjčili na byt. Zdá se, že se u nás rozmáhá rozhazovačná nezodpovědnost.

Čtvrtek 2. února: Premiér Paroubek rozhořčeně odmítá, „že by jen uvažoval stínem rasisticky“¨- v souvislosti s tím, že byl mediálně přistižen, jak se na své show uculuje vtípkům Jiřího Krampola na adresu Romů. Upřímně řečeno, na panu Paroubkovi mi vadí výrazně více jiné věci než toto: zde je jeho problém jen to, že si jako partnera vybral pana Krampola, který si už před převratem nechutně utahoval z Vietnamců zcela obdobným způsobem, a že mu po první exhibici tohoto druhu v soukromí důrazně neřekl, aby toho okamžitě nechal, že premiéra kompromituje. Vtipy na Romy jsou ovšem v široké veřejnosti oblíbené – stejně jako byly kdysi vtipy na Vietnamce. Na přitažlivost tohoto typu ovšem slušný člověk nereflektuje. Pan Paroubek si povolal za svědka Antonína Gondolána, kterému to nevadí. To je problém pana Gondolána. Mně takové vtipy vadí.

Václav Havel poobědval s premiérem Paroubkem a neformálně si povídali o politice. Havel cítí příležitost dát svým odvěkým sokům – Klausovi a ODS – za uši, a je ochoten se zas tím účelem spojit třeba i s marťany. Zájmy české veřejnosti mu jsou ukradené, touha po sladké odplatě je silnější. Václav Havel se chová stejně jako katoličtí fundamentalisté za druhé republiky. I si taky vyřizovali účty s nenáviděným Hradem – v situaci, kdy si to měl každý slušný člověk odpustit. Fundamentalismus a nenávist byly ovšem – tehdy jako dnes - silnější než slušnost.

Objevily se žertovné billboardy, zesměšňující tentokrát předsedu ODS Topolánka. Agentura, která je vylepila, byla méně, jak říká Jiří Paroubek, „cimferlich“, než ta, která odmítla vylepit kongeniálně nejapné plakáty ODS. Pokud si ze sebe budou politické strany navzájem dělat tímto způsobem šašky, místo aby prezentovaly voličům svůj program a oponenty nechaly na popkoji, přesvědčí voliče, že jsou všichni banda nedůvěryhodných tajtrlíků a že chodit k volbám je zbytečné. Jde jim opravdu o tohle?

Ve zprávě o stavu Unie prohlásil prezident Bush: „Náhlé stažení by odsoudilo naše irácké spojence na smrt či do vězení, přenechalo by moc ve strategicky důležité zemi mužům jako (Usáma) bin Ládin a (abú Músa) Zarkáví a ukázalo by, že americké přísliby nemají příliš velkou váhu.“ To je úplně přesné. Tvrdit, že „náš národ je zavázán historickému a dlouhodobému cíli skoncovat s tyranií ve světě“ mi připadá už trochu problematičtější a obtížněji dosažitelné: Američané dopřáli Palestincům svobodné volby a oni dali svůj hlas teroristické organizaci. Američané se snaží, aby Saddám Husajn stál před nezávislým soudem západního typu, a on si z toho soudu dělá srandu: nemůže ho brát vážně, bral by ho vážně, kdyby ho ten soud nechal měsíc nelidsky mučit a pak napíchl na kůl, jako to dělal on se svými oponenty. Nemyslím samozřejmě, že by mu Američané měli zařídit takové zacházení, ale jen to, že demokratické vymoženosti mohou fungovat jen ve společnosti, která je na to připravena. Saddám Husajn a jemu podobní jim prostě nerozumí. Západu nejde v tuto chvíli jen a výlučně o spasení světa. Spasit svět je věc obtížná a vymyká se možnostem obyčejných smrtelníků. Spíš jde o to, chránit zájmy západní společnosti proti jejím zavilým a urputným nepřátelům.¨

Prezident Bush ovšem zároveň mluvil o tom, že si USA musí zajistit alternativní zdroje energie k ropě a zemnímu plynu, aby nebyly závislé na dovozu ze zemí s vyděračskými úmysly (a to jsou skoro všechny). České noviny to zlomyslně komentují: Bush prý zezelenal. Bush ovšem mluví jako o alternativě i o jaderné energii, už při pouhé zmínce o ní dostávají zelení mužíci křeče. Místo pitomých řečí, které se můžeme dočíst v našich novinách, bychom se měli snažit o něco podobného jako Američané – pokud jde o zdroje energie jsme pořád v podstatě vydání na milost a nemilost ruskému medvědovi.

Mohamedovy karikatury přetiskl nyní francouzský list France Soir. Doprovodil je komentářem, v němž se odmítá omlouvat za svobodu slova, myšlení a víry. Podobně se vyjádřil i generální tajemník organizace Reportéři bez hranic. Ta věc je samozřejmě zásadní – zároveň by ovšem bylo omylem si myslit, že svoboda slova spočívá v publikování karikatur proroka Mohameda. Spíš je to tak, že do svobody slova patří i svoboda publikovat karikatury proroka Mohameda, ale v publikování karikatur proroka Mohameda nespočívá její podstata, naopak – slušného člověka by asi něco podobného jen tak nenapadlo. Proč taky.

Všichni hovoří o Spielbergově filmu Mnichov. S filmem nejsou spokojeni ani Izraelci, ani Palestinci. Čeští komentátoři v té souvislosti mluví o tom, že odvetná akce Mossadu byla nesena touhou po pomstě: oko za oko, zub za zub. Česká indolence nezná mezí. Touhou po pomstě byla neseny tak nanejvýš surové a zbabělé represe proti českým Němcům v roce 1945. Kdyby Izrael nedával vrahounům toho typu, co zapracovali v Mnichově, pocítit, že dřív nebo později za své zločiny zaplatí (Mossad nevraždil jejich ženy a děti!), byl by vůči palestinskému teroru ještě daleko bezbrannější než dnes. „Odveta“ za mnichovskou hromadnou vraždu byla věc pragmatická a v podstatě nutná. A že při tom při všem přišel možná o život i nevinný člověk? Nezlobte se, ale to se ve válce, kdy surové prostředky nadiktoval protivník, může stát. V druhé světové válce přišla o život spousta nevinných lidí.

Poslanci přijali zákon, podle něhož se stanoví žebříček nemocnic podle kvality léčby. Takový žebříček je vždycky věc problematická; pokud ho bude dělat vláda a bude v něm mít prsty někdo takový jako dnešní ministr zdravotnictví, bude to plod manipulace a nástroj vydírání nemocnic. V současné době je nejúspěšnější nemocnicí pražský Ústav péče o matku a dítě. To je vynikající, honem si musím vymyslit, jaké služby by mi mohl poskytnout.

Podpora státu pro Philips bude omezená, píší Lidové noviny. Ovšem, ČSSD stačí podpora do voleb, aby nebyl malér v době kampaně.

Pátek 3. února: podle CVVM má nyní ODS před ČSSD v preferencích náskok pouhého 1% (28 proti 27%). Přitom proti prosinci ztratila 1,5%, kdežto ČSSD přes aféru Michala Krause získala 3%. Protože komunisté mají 12%, kdežto lidovci jen 6 a nebezpečně se přibližují pětiprocentní hranici, měla by v případě voleb rudá koalice pohodlnou většinu 107 hlasů. K podobnému výsledku dospěl před nedávnem i průzkum STEM. Průzkumy nejsou zdaleka neomylné a navíc do voleb se může leccos změnit (v roce 2002 prošustrovala ODS svůj náskok v posledních dvou – třech týdnech před volbami), ale je to jakési dosti vážné varování. Bohužel se zdá, že ani ODS, ani KDU-ČSL na ně nejsou schopny reagovat.

Václav Klaus odvolal podle očekávání předsedkyni Nejvyššího soudu Brožovou. Prezident tak může učinit jedině s kontrasignací premiéra a z důvodu vážného zanedbání povinnosti ze strany odvolávaného. Třetím do mariáše v odvolání Brožové byl ministr spravedlnosti Němec, který je Klausovi navrhl. Z odvolání dr. Brožové nemám dobrý pocit. Klaus jí vyčetl, že Nejvyšší soud nepečuje o jednotnost soudního rozhodování a nevydává sjednocující stanoviska. Jednotnost a sjednocující stanoviska jsou vyžadována hlavně ve věci majetkových sporů české šlechty, kde do rozhodování soudů často sice nepřímo, ale mocně intervenuje politika, a „sjednocování“ má sloužit k tomu, aby žadatelé o majetek byli pokud možno odmítnuti. Navíc se Nejvyšší soud v minulosti v některých sporných případech s politickým podtextem zachoval překvapivě korektně. Hovoří se o tom, že nástupcem dr. Brožové bude exministr Bureš. O je člověk, řekl bych, politicky velmi citlivý na to, odkud fouká vítr.

Praktičtí lékaři, zubaři a lékárníci chystají velkou protirathovskou demonstraci. Nedivím se jim, je dobře, že budou demonstrovat, i když nějaký bezprostřední výsledek si od protestu nelze slibovat: Paroubek z prestižních důvodů nemůže Ratha pustit (je symbolem jeho plánu zapojit do menšinové vlády nestranické odborníky – a samozřejmě posléze je získat pro ČSSD) a pevnost ministrova postavení není v tuto chvíli dána tím, co dělá a ohlasem toho, co dělá, ve veřejnosti, ale podporou premiéra a rudou stojedenáctkou v zádech.

Poslanec Jičínský rozdával včera ve sněmovně kolegům lekce z demokracie: nelíbí se mu, že je v PS vyvoláván strach z komunistů, kteří jsou "tady již delší dobu naším normálním parlamentním partnerem, protože je volilo kolem 20 % občanů". - "Jestli vy toto neuznáváte, pak mi řekněte, v čem spočívá parlamentní demokracie?", zeptal se poslanců z ODS. Když někoho volí 20% občanů, neznamená to ještě, že je demokrat. Někdejší stranu pana profesora Jičínského, KSČ, volilo v roce 1946 skoro čtyřicet procent občanů.

Ať už byl podnět k nynějším divokým protidánským demonstracím v islámském světě jakkoli nešťastný, nemělo by se přehlížet, že nejde o Dánsko, ale o Západ (Dánsko jako malá země se coby otloukánek velmi dobře hodí) a že nejde o karikatury proroka Mohameda (přiznám se, že chápu, proč bývá karikován Usáma bin Ládin, ale nějak nerozumím tomu, proč by měl být karikován zakladatel náboženství, který zemřel někdy před čtrnácti sty lety), ale vposledku o svobodu západního světa. A že je tu Západ opět vystaven výraznému pokušení provozovat appeasement.

Je zajímavé, jak málo rozruchu vyvolávají intervence mocných do veřejnoprávních médií. „Zrušení“ pořadu Bez obalu se v mediálních kruzích setkalo s nezájmem a občas i s porozuměním. Teď se ředitel Čro na žádost Rady ČRo údajně omluvil předsedovi Ústavního soudu Rychetskému za komentář Tomáše Němečka v pořadu „Křesťanský týdeník“, kde se v souvislosti s chystaným projednáváním novely církevního zákona v Ústavním soudu mj. praví: „Ten už sice podobnou novelu jednou zrušil. Jenže to bylo ještě ve starém složení, za éry Václava Havla. Z původních ,Havlových' soudců zůstávají tři, v čele s místopředsedkyní Eliškou Wagnerovou. Ta od počátku nad chystaným zákonem kroutila hlavou a namítala: ,I v tak ateistické zemi je přece církev nositelkou hodnot spojených s naší civilizací.' K těmto třem můžeme připočíst dva lidovecké soudce. Na zrušení zákona je však potřeba devět hlasů. Církve by se měly připravit i na možnost, že většina soudců včetně předsedy Pavla Rychetského zákon potvrdí. A že je to ukázka, jaké časy přijdou po volbách, pokud se moci ujme menšinová vláda sociálních demokratů, tolerovaná komunisty. Nikoli nová totalita. Spíš desítky drobných otravování, regulací a registrací…“ (cituji dle Jaroslava Plesla v LN). Rychetský si u Rady Čro stěžoval (podobně jako šéf Úřadu vlády v případě pořadu Bez obalu v RTV a v televizní radě). Zrovna pan Plesl, který teď kritizuje ředitele Čro, se v případě pořadu Bez obalu zmohl jen na to, že alibisticky upozorňoval na „těžký profesní prohřešek“ jeho autorů. Profesní prohřešek je jedna věc, „zrušení“ pořadu na základě intervence „papalášů“, jak říká pan Plesl, druhá. Možná, že mu to časem dojde. Jenže to už nejspíš bude pozdě.

Sobota 4. února: tisíce muslimů v ulicích kvůli karikaturám (rozuměj proroka Mohameda), píše dnes Právo. Při bližším ohledání vyplyne, že v Djakartě jich bylo asi tři sta, v Islámábádu osm set. Ti volali „smrt Dánsku“, „Smrt Francii“, ale taky „Smrt Americe“, ačkoli USA se od zveřejnění karikatur distancovaly. Zřejmě to není jen tak, vykroutit se. Jakási muslimka českého původu píše v MfD: „Muslimský svět už dlouho není dítětem, které lze oklamat a podplatit cukrátky, a reprezentujeme ho především my, obyčejní muslimové, ale i z nás a hlavně z našich dětí si můžete svou bezohledností vychovat nepřátele.“ Ale milá paní, naši nepřátelé už z vás a vašich dětí přece dávno jsou!

Unii svobody postihl těsně před cílem volebního období komický defekt. Poslanec Pelc odchází do funkce, která je neslučitelná s výkonem poslaneckého mandátu, a na mandát bude rezignovat. Protože US-DEU v posledních volbách kandidovala v rámci dvoukoalice a kandidátky byly smíšené, měl by za Pelce nastoupit exnáměstek ministra vnitra Vacek. Věc je choulostivá pro US-DEU i KDU-ČSL: Unie zjevně ztratí nárok na poslanecký klub a s ním spojené požitky, protože bude mít jen devět poslanců, což bude jakési symbolické potvrzení její klinické smrti. Lidovci příliš nevydělají, protože pan Vacek musel odstoupit z náměstkovského místa poté, co se mu nepodařilo doložit, že má maturitu (a ukončené vysokoškolské vzdělání), a na svou rodnou stranu se vzápětí rozhněval a opustil ji. Tak by byla zlikvidována chabá jednohlasá většina prakticky již neexistující koalice. Pokud by snad Vacek na mandát nereflektoval, je dalším adeptem v pořadí expředseda vlády Petr Mareš, ten však do PS v žádném případě nechce a těžko se mu divit. Zdá se, že se z pravolevé koalice nedokutálí do volebního cíle ani trosky – Paroubek už dávno koaličně spolupracuje s komunisty a svým partnerům se směje, KDU-ČSL se zaměřila na ODS dávno před Paroubkovým nástupem a US-DEU neexistuje.

Lékařský odborový svaz varuje: ředitelé malých nemocnic, sdružených v Asociaci, nemluví za své zaměstnance. Podobně kdysi představitelé kapitalistických států nemluvili za své občany, kteří si jako jeden muž přáli socialismus, pokud možno pod patronací ruských tanků.

Jiří Paroubek označil v jakémsi prohlášení Respekt za bulvární médium. To je podobné, jako kdyby někdo na začátku minulého století označil za bulvární plátek Moderní revui Jiřího Karáska ze Lvovic.

V Polsku se PiS dohodla se Sebeobranou a Ligou polských rodin na jakési opoziční smlouvě. Společně podniknou tažení proti korupci a bezpráví. Vznikne „Komise pravdy a spravedlnosti“ (jak krásné jakobínské jméno), která se prý bude zabývat vysvětlením některých kauz posledních let. Budou zpřísněny tresty a „zefektivněno“ soudní řízení. Polská latentní koalice je přes rozdílné vybarvení rodnou sestrou té české rudé, liší se od ní asi tak, jako černá kočka od mourovaté. A podle toho, co dělá Kaczynski a Marcinkiewicz teď, se dá odhadnout, co budou dělat Paroubek s Filipem po volbách.

Panu Krampolovi, jednomu z bavičů předlistopadové doby a vypravěči nejprve protivietnamských, nyní protiromských vtipů, zjevně narostl hřebínek poté, co se stal estrádním moderátorem premiéra Paroubka. Lidovým novinám sdělil: „politolog Pehe je idiot“, a vyžádal si, aby to bylo publikováno. (Pehe jej kritizoval za zmíněné vtípky). Doufám, že ho Jiří Pehe bude žalovat, je to věc zásadní: jinak to tady bude za chvíli vypadat jako v chlívě.

Pondělí 6. února: ministr Rath odjel do Saúdské Arábie, aby získával bohatou arabskou klientelu pro české lázně. Ministr Rath se chová jako podnikatel, do jehož rukou bylo restituováno české zdravotnictví jako celek. Připadá mi to poněkud zrůdné.

Ministr Jandák a předseda KSČM Filip se shodli na tom, že Senát je zbytečný přepych. Je to poněkud účelové, Senát je nyní jediná instituce, která by mohla poněkud zkomplikovat příští samovládu rudého bloku, hlavně pokud jde o volbu prezidenta. Prezidenta by ovšem pánové chtěli volit plebiscitem (nevím, co si od toho slibují, nedovedu si např. představit, že by v přímé volbě, pokud by neproběhla podle nějakých vykutálených pravidel, dostal nadpoloviční většinu hlasů např. Miloš Zeman). Filip navíc nechce, aby prezidentovi schvaloval nominaci ústavních soudců Senát. Tím by se z Ústavního soudu (další možný blokátor rudé koalice) stal sbor jakýchsi ajatoláhů, kteří by dbali na to, aby měl ve všem všudy poslední slovo prezident. Ministr Jandák se v rámci demonstrované otevřenosti vůči církvím chce znovu pokusit o ratifikaci česko-vatikánské smlouvy. Pokud se to nepovede, je prý „odhodlán“ diskutovat o její nové podobě. Ovšem že se to nepovede, od toho tu je stojedenáctka.

Praktičtí lékaři odmítají vystavovat neschopenky pacientům, kteří se léčí u „ambulantních specialistů“. Ti zase tvrdí, že neschopenky má vystavovat pouze praktický lékař. Ministr Rath podporuje jejich stanovisko, prý to není od praktických lékařů kolegiální, navíc praktičtí lékaři nejsou dnes motivováni k tomu, aby své pacienty vůbec viděli. Pana ministra nezajímá, že pokud by měl vystavovat neschopenku na chorobu, s níž se člověk léčí u odborného lékaře, jeho praktický lékař, znamená to pro pacienta zbytečnou buzeraci. To je ovšem fuk, důležitější je zatopit praktickým lékařům, kteří dosud pana ministra a jeho lobby neposlouchají.

Zrcadlová podobnost naší stojedenáctky a nové polské polokoalice fundamentalistů a extremistů je zarážející: Předseda PiS Jaroslaw Kaczynski žádá, aby maršálek Sejmu (taktéž PiS) potrestal novináře, kterým se nelíbilo, že k podpisu „paktu stability“ (polská obdoba Koaliční smlouvy) byla připuštěna pouze katolická média. Představitelé ostatních médií to označili to označili za praktiky škodící demokracii a média nepřizvaná k podpisu ignorovala následující tiskovou konferenci. Představy PiS o úloze médií ve svobodné společnosti se velmi podobají těm muslimským (viz protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda). Proto není nijak překvapivé, že premiér Marcinkiewicz žádá dialog s muslimy a odsuzuje zveřejnění karikatur. Zveřejňování karikatur v novinách nespadá do vládní kompetence.

Editor jordánského listu Šihán, který přetiskl karikatury proroka Mohameda a napsal, že islámu víc škodí ti muslimové, kteří před kamerou zabíjejí rukojmí, byl zatčen. Egyptský ministr zahraničí zase vyzval dánskou vládu, aby utužila dozor nad médii. Jiný kraj, jiný mrav. Podle našeho velvyslance v Islámábádu, který byl kvůli karikaturám předvolán na kobereček (zveřejnila je MfD, ne demonstrativně na projev solidarity s Dány, ale pro informaci čtenářů, tento postup považuji za správný a korektní, MfD plnila svou povinnost) zase tvrdí, že jde o „kulturně-civilizační nedorozumění“. Neměl náhodou podobný pocit v roce 1938 Daladier nebo Chamberlain? Vůbec nejde o žádné nedorozumění: protestující správně cítí, že jejich víra a přesvědčení je s tím naším, abych tak řekl, „nekompatibilní“, a současně mají dojem, že při razantním postupu se Západ podělá. Což se vůbec nedá vyloučit.

Úterý 7. února: Zdá se, že existovaly jakési vazby mezi osobami zapletenými do případu konkursního soudce Berky, a Národním bezpečnostním úřadem. Nejen pověstný Šiša, ale dokonce i ředitel úřadu Mareš, zvaný „Mařena“, se znal s některými z nich a dokonce jim radil, jak by mohli proniknout k prezidentovi. Ukázky z odposlechů (mimořádně legrační a zároveň i kompromitující) zazněly v ČT. Na soudce Berku byla prý napojena i skupina kolem severočeského podnikatele (a bývalého vojenského prokurátora) Brdlíka, zvaného prý v podsvětí „Prasoň“. Někteří politici (např. předseda poslanecké komise pro kontrolu NBÚ Titz nebo Pavel Severa z KDU-ČSL) soudí, že v této situaci by bylo nejlepší celý NBÚ zbořit a znovu postavit. Premiéra Paroubka v té souvislosti, aspoň podle toho, co píše Právo, trápí hlavně to, jak mohly informace z vyšetřovacích a soudních spisů a odposlechy proniknout na veřejnost, a žádá, aby na to našly odpověď mj. „orgány činné v trestním řízení“. Předpokládám, že po zavedení nového tiskového zákona bude redaktor, který věc zveřejní, podle islámského práva Šaríja ukamenován před Úřadem vlády. Jeden pražský advokát k tomu zaujal normálnější stanovisko: „Na otázku, kdo měl zájem na úniku informací do médií, nebude snadná odpověď. Může to být pomsta někoho z obžalovaných, hra některého z jejich advokátů. V podezření mohou být i policisté a žalobci. Mně to je osobně jedno. Důležité je, že to bylo vytaženo na světlo boží.“ Příznačné pro paroubkovský New Deal je, že dotyčný advokát si nepřál být jmenován. Když člověk srovná tyto informace s nedávnou dokonale profesionální vraždou podnikatele Mrázka a s neustále se rozšiřujícím okruhem obžalovaných v případě Berdychova gangu, těžko se brání dojmu, že celá Česká republika s jejími úctyhodnými institucemi je jen papírová kulisa zakrývající zločinecké eldorádo a že pravý svět není ten, v němž politici provozují politiku a my komentátoři ji komentujeme, ale rozsáhlý suterén, v němž se vydírá, vraždí, loupí, podplácí a korumpuje. V duchu známého výroku z Haškova Švejka o tom, že uvnitř zeměkoule je ještě jedna, daleko větší. Kdo nám vlastně vládne: Klaus, Paroubek nebo Prasoň?

Jaké podsvětí, takový svět politiky. Starosta Českého Těšína Sznapka se pokusil mimořádně humpoláckým způsobem zkorumpovat dvě dobrovolné občanské aktivistky (korumpovat občanské aktivistky je ještě podstatně nebezpečnější než je sexuálně obtěžovat, je to jako strkat hlavu do tlamy hladovému krokodýlovi). Dámy ho samozřejmě okamžitě práskly, takže dotyčný vystoupil z ČSSD (aby ji nepoškozoval), nicméně zůstal sedět v starostenském křesle, protože radnice stojí za ním. Podle záznamu, které obě ženy pořídily, jim starosta navrhl vstup do politiky, na místa svých zástupkyň, a prohlásil: „Vy to postavíte na nenávisti a závisti. To je dobrý program. Pro ty těšínské hňupy to vcelku stačí“. Pěkná dokumentace vztahu politiků k občanům a voličům na komunální úrovni. Bude zajímavé sledovat, jak si „těšínští hňupové“ poradí s tak vykutáleným starostou.

O sporu bývalé předsedkyně nejvyššího soudu Brožové nemám tolik informací, abych si troufl zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko. Pokud ovšem paní Brožová v minulosti odmítla exministra Bureše s tím, že jeho fluktuace mezi exekutivou a soudnictvím nevzbuzuje důvěru, měla úplně pravdu.

Ministr Bublan se hodlá v pondělí sejít se zástupci šesti muslimských organizací v Česku. Zřejmě je chce poprosit, aby s námi měli soucit a byli na nás hodní. Kdyby nechtěli, bude je dále přesvědčovat policie, která dostala po Czech Teku za vyučenou, že použitím násilí zásadně překračuje své kompetence. Máme se na co těšit.

Zatímco islámští duchovní (ne ti naši, ovšem) požadují pro karikaturisty, kteří jim znesvětili proroka, smrt, švédský premiér dává svému dánskému kolegovi hraběcí rady: měl už dávno převzít diplomatickou iniciativu a přejít do ofenzívy. Obávám se, že v profesním žargonu západoevropských politiků převzít iniciativu a přejít do ofenzívy znamená „podělat se“. Jsou země EU vůbec schopné nějaké vzájemné solidarity? Pokud se nějaké třetí země rozhodnou Dánsko obchodně bojkotovat, což už se děje, co udělá Evropská unie? Bude se na to s pochopením koukat (což už se vlastně taky děje)?

Pochopení prosáklo i na komunální úroveň: v jakémsi belgickém městečku odmítli vystavit výtvarný objekt sochaře Davida Černého, totiž Saddáma Husajna coby žraloka v akváriu. Starosta města se obával, že by se mohlo stát něco podobného jako s karikaturami proroka. Je zajímavé, s jakou ochotou přistupují Evropané na nátlak zvenčí. Naštěstí demokracie v Belgii pořád ještě funguje, a tak dílo vystavili v sousedním městě, kde jsou méně náchylní přejímat islámské zvyklosti.

Ministr zahraničí Svoboda k muslimským protestům prohlásil: „Zdá se mi nevkusné zobrazovat karikaturou proroka Mohameda. Na druhou stranu ta reakce ze zemí muslimského světa je naprosto nepřiměřená, pálení vlajek států je také pošlapávání symbolů.“ Nemohu si pomoci, ale jako prohlášení politika, které je daleko přiměřenější situaci, se mi jeví to, co řekl prezident Klaus: „Máme jiné pojetí svobody a zejména svobody slova, než je v arabském světě. Já jsem plně přesvědčen o tom, a my všichni jsme přesvědčeni, že to naše pojetí je správné.“ Je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení. Tj. karikatury byly jistě problematické, ale teď není ta pravá chvíle kritizovat jejich zveřejnění. Protože terčem útoku nejsou karikatury, ale principy, na nichž stojí náš politický život. K těm patří, že pošlapávání symbolů je dovoleno.

Středa 8. února: předvolební populistické orgie v Poslanecké sněmovně pokračují, tentokrát na dost laciný způsob: rudá koalice navrhuje, aby se počet preferenčních hlasů ve volebním zákoně do PS zvýšil ze dvou na pět a hranice pro změnu v pořadí na kandidátce snížila ze sedmi procent na dvě procenta (už dosavadní úprava při minulých volbách způsobila, že vyčůraní lidovci oholili svého slabšího koaličního partnera, US-DEU, o několik mandátů na společné kandidátce „dvoukoalice“). Systém, kdy volič dostane jídelníček kandidátů a z něho si vybere těch maximálně pět – šest na volitelná místa, není ani většinový, ani poměrný a spojuje v sobě nevýhody obou. Pracující lid však bude mít iluzi, že v jeho rukou spočívá víc rozhodování než dříve. Naštěstí (a s tím navrhovatelé, řekl bych, kalkulují) se změny sotva dají projednat v obou komorách parlamentu do voleb. Navíc volební zákon může s konečnou platností pohřbít Senát. A po volbách bude už zase jiná situace.

A další populistický výkon, tentokrát se pod ním podepsali poslanci KDU-ČSL: navrhují novelu ústavy, jíž se ruší doživotní poslanecká imunita. Poslanci jednohlasně souhlasili, zároveň ovšem pro jistotu odmítli zkrátit lhůtu pro jeho projednávání, takže se to do voleb rovněž asi nestihne. Nehledě k tomu, že i ve věci změny ústavy má Senát absolutní veto a v Senátě by novela asi neprošla. Být poslanci ODS a KDU, byl bych tomu rád: volby nejspíš projedou a nad těmi z nich, co nebudou zvoleni, se nebude vznášet Damoklův meč vendetty.

Poslanci ODS, kteří hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství, jsou vystaveni mučivé zkoušce: hrozí jim, že by po předpokládaném prezidentském vetu museli zvažovat, zda při novém hlasování v PS zvednou ruku proti svému uctívanému čestnému předsedovi. Např. poslankyně Páralová, které se to také týká, se domnívala, že „nikdy nebude hlasovat proti panu prezidentovi“. Proč? To nemá žádný vlastní názor, nebo ho považuje za apriori méně rozumný než názor Nejvyššího? V ODS nepanují normální poměry. Nejlépe by se trpícím poslancům strany dalo pomoci tím, kdyby se tato prezidentská pravomoc odbourala, je stejně zbytečná a nenáležitá.

Jak se dalo očekávat, premiér Paroubek považuje reakci „části muslimů“ na Prorokovo zneuctění za „dosti přirozenou“. Jemu by totiž taky vadilo, kdyby někdo útočil na symbol jeho církve, totiž kalich. Pan Paroubek na své církvi (tj. Československé husitské) zřejmě příliš nelpí, když ji klade na roveń islámu. Myslím, že jí přece jen trochu křivdí. Ke zvažovaném protestu EU (zjevně proti útokům na Dánsko) je „skeptický“. Pokud je to odhad situace, je bohužel přesný, pokud je to stanovisko, je mnichovanské. K věci se vrátíme.

Naproti tomu president Bush přece jen vyjádřil dánskému premiérovi podporu v souvislosti s útoky na dánské mise v zahraničí. Udělal to kromě Američanů vůbec ještě někdo?

Američané ovšem byli beze všeho dalšího zahrnuti do bojkotu dánského zboží v arabských zemích: „Je to síla islámského lidu. Síla bojkotovat“, prohlásil jakýsi islámský duchovní. Politický bojkot zboží a svobodný obchod nejdou dost dobře dohromady. Má smysl se vnucovat se svým zbožím někomu, kdo se neprokazuje jako seriozní partner?

Čtvrtek 9. února: neformální rudá koalice prohlasovala v Poslanecké sněmovně Zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích, obojí pohodlnou většinou. Je zajímavé sledovat, jak se za pouhý rok změnila situace na české politické scéně. Žádné protlačování zákonů v nekonečných tahanicích uvnitř koalice a pak s odřenýma ušima při závěrečných hlasováních. Pravicovým stranám v opozici (ODS) i v koalici (KDU-ČSL) se nakonec přece jen podařilo přesvědčit ČSSD, že daleko nejjednodušší a nejvýhodnější je pro ni spolupráce s KSČM, a navíc stranu v této víře sjednotit. Gratulujeme.

Ministr Rath si libuje: „Dnešní komunistická strana je ale jiná než v roce 1989. nevidím v ní žádného Jakeše ani Husáka.“ Ministr Rath je poněkud jednoduchá povaha, když vidí problém předlistopadové KSČM v Husákovi a Jakešovi.

Starosta Českého Těšína Szopko snad přece jen odejde i z této své funkce. Ovšem jen tehdy, pokud ho o to okresní výbor ČSSD v Karviné požádá. Vyjádří se k tomu i „těšínští hňupi“, jak nazval své voliče?

Právo si libuje (jako za starých dobrých časů), jak se útěšně rozrůstá objem bojkotovaného dánského zboží. Připomíná mi to trochu pýchu, s jakou – tehdy ještě jako „Rudé“ – v roce 1967 uvádělo počty arabských divizí, které jsou připraveny se sesypat na Izrael. „Izrael je na některých místech široký jen 25 kilometrů“, psal jeho zahraniční korespondent s nadšením. Tenkrát to ovšem dopadlo dobře, arabské divize byly v poměrně velmi krátké době rozprášeny a nadšení rudého listu se změnilo v zuřivé zklamání. Dnes je bohužel jiná doba. Horší.

Zatímco prezident Putin se staví na věc a vybízí „obě strany“, aby se vystříhaly extrémních projevů (hoří snad v Dánsku arabské ambasády?), prezident Bush se vyjádřil poměrně rozhodně: „Odmítáme násilí jako způsob vyjádření nespokojenosti s tím, co může být zveřejněno ve svobodném tisku… Vyzývám vlády v celém světě, aby zastavily násilí, aby chránily majetek a chránily životy nevinných diplomatů, kteří pracují v zahraničí pro své země.“ Jenomže: v očích muslimského světa nejsou diplomaté nevinní: značná část muslimů totiž sdílí s nikoli nepodstatnou částí české společnosti princip o kolektivní viny – v tomto případě kolektivní viny všech „křižáků a sionistů“.

Dánský list Jyllands-Posten hodlá publikovat karikatury o holocaustu, které vzejdou ze soutěže, ohlášené jedním íránským listem. Publikovat je není věc šíře svobody slova v Evropě, ale praktická nutnost: měli bychom, a to všichni, vědět, s kým máme tu čest. Je to věc informace, nikoli nějakého sdíleného názoru. Jakýsi muslimský plátek otiskl karikaturu, na níž je Hitler v posteli s Annou Frankovou: to je zhruba mentální úroveň, na níž se u nás mohou bavit tak nanejvýš žáci čtvrtých tříd. Nedělejme si iluze: ti lidé nás nepříčetně nenávidí, nenáviděli nás už před zveřejněním Prorokových karikatur a nenáviděli by nás stejně i v tom případě, že by karikatury nebyly zveřejněny. Těch, co nás nenávidí, je hodně, nejsou to jen zmanipulované hloučky. Je třeba, aby Západ na tuto explozi nenávisti reagoval racionálně a pragmaticky: aby to mohl udělat, nesmí se tvářit, že ta nenávist neexistuje.

Ministr Svoboda se konečně jednoznačně vyjádřil k arabským útokům na Dánsko: v článku pro MfD uvedl, že obrázky jsou pouhou záminkou a uzavírá jej slovy: „Za vydání karikatur v dánském tisku samozřejmě nemůže tamní vláda. Nemohou za to ani Dánové, a už vůbec ne jiné evropské národy. Uvedené karikatury považuji za nevkusné. Stejně nevkusné by byly i karikatury nemocných či postižených. Přesto musí mít noviny právo rozhodovat, zda je tisknout, a tím nést za jejich zveřejnění odpovědnost. Evropa se musí semknout a jasně vyjádřit své odhodlání toto právo uhájit za každou cenu. Proto budu naléhat, aby Evropská unie vydala do zahraničí zřetelný signál, že nehodlá nečinně přihlížet vypalování svých ambasád a vyhrožování svým národům.“ Je to jednoznačné a v podstatě důstojné vyjádření, o hodně důstojnější než např. pitomé řeči švédského premiéra. Obávám se jen, že ministr si situaci v islámském světě maluje v růžových barvách: „Mnozí lidé, kteří často ani nevědí, co se vlastně stalo, si pak rádi zajdou také zademonstrovat a zarabovat. Nenávist vůči Západu má však jen málo muslimů.“ Možná, že je diplomatické to říkat, jako se kdysi říkávalo, že většina Němců nepodporuje Hitlerovu totalitu. Bohužel to nebyla pravda a není to pravda ani dnes v případě muslimů.

Ministr Jandák slibuje katolíkům smlouvu s Vatikánem a zrušení kontroverzní novely církevního zákona. Vypadá to jako chvályhodné gesto. Jenže ministr Jandák přece nemůže nevědět, že ani jedno, ani druhé není schopen v parlamentě protlačit: rudá koalice je v tomto případě nefunkční, ODS bude proti a jednoznačnou podporu nenajde ani v ČSSD. Závěr: pan ministr tahá lidovce za nos.

Mladá fronta Dnes přinesla dva zajímavé čtenářské dopisy. V prvním se mj. praví: „To, co v Evropě dnes mylně považujeme za samozřejmost, tedy skutečnost, že státní moc je na jeho území svrchovaná a nezávislá na vyznání či církvi, je uspořádání světa, které je naopak pro řadu muslimů nejen nepochopitelné, ale někdy i směšně slabé. Je-li člověk přesvědčen o pravosti své víry, je přece správné všemi prostředky dosáhnout toho, aby tato víra určovala uspořádání celé společnosti.“ To je do slova a do písmene pravda, jen se musí nutně dodat, že to naše uspořádání je dokonalejší, mravnější a civilizovanější a že ho musíme za všech okolností hájit. Ostatně, to, co čtenář píše o muslimech, platí také pro Rusy: naše problémy s bolševismem byly dány tím, že stalinistická a neostalinistická společnost v tradici byzantského ruského césaropapismu neznala oddělení světské a duchovní moci, které bylo mj. předpokladem pro dělbu mocí v sekulárním státě západního typu. Další čtenář píše, že muslimské reakce by nás neměly udivovat: „Ale vzpomeňme si na reakce katolických zemí a představitelů katolické církve na uvedení například filmu Monty Pythonův Život Briana, který vtipně a nenásilně vypráví život Ježíše Krista, na Gibsonovo Umučení Krista či scénu z Formanova Amadea, ve které hází Salieri do ohně krucifix. Všechny tyto filmy vyvolaly bouřlivou odezvu.“ Chlape, to se nestydíte, takhle demagogicky lhát? Kdo kvůli tomu zapaloval velvyslanectví, bojkotoval kvůli Formanovu Amadeovi americké zboží a žádal režisérovu smrt? Pletete si domácího pudla s vlkem.

Pátek 10. února: Ústavní soud vyhověl návrhu bývalé předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a rozhodl o odložení vykonatelnosti rozhodnutí o jejím odvolání. Chce tak předejít stavu právní nejistoty. Rozhodnutí o odvolání se odkládá až do té doby, než ÚS rozhodne o její ústavní stížnosti. Usnesení Ústavního soudu je zajímavé ze dvou hledisek: především, proto, že dr. Brožová neměla ve chvíli svého odvolání vůbec žádnou politickou podporu. Shodli se na něm prezident, premiér a ministr spravedlnosti, tedy (při troše zlomyslnosti) ODS, rudá koalice i Pravda a Láska. Tato národní jednota je poněkud podezřelá. I proti je třeba ocenit, že ÚS se zjevně zachoval nezávisle. Za druhé, prezident má problém: hodlá asi jmenovat na místo paní Brožové exministra Bureše (má fantazie je natolik omezená, že si nedovedu představit, že by byl lepším předsedou NS než ona). Dr. Bureš ovšem není zatím ani soudcem, ani soudcem NS. Soudcem ho Klaus bude jmenovat, jmenování soudcem NS je v kompetenci předsedy NS. Odvolanou Brožovou zastupoval místopředseda Kučera, pro nějž jmenovat Bureše nebyl problém. Jenže teď je paní Brožová, která Bureše už jednou jmenovat odmítla, zpátky.

Ve válce dr. Ratha o monopolizaci českého zdravotnictví byla otevřena nová fronta. Čeští distributoři léků odmítli zásobovat nejzadluženější české nemocnice (vesměs Rathovy bašty), pokud jim za léky nezaplatí do 14 dnů. Rath reaguje tím, že ministerstvo vypíše výběrové řízení na nejvýhodnějšího distributora „na celoevropské úrovni“. Tj. že se obrátí na zahraniční konkurenci. Zápas o zdravotnictví se již dávno vymkl jakékoli politické kultuře a působí resortu stejné škody, jaké působí městu fronta, která e přes něj převalí. Viníkem je jednoznačně dr. Rath. Jenže: může se ho vůbec premiér zbavit?

ČLK žádá, aby ministerstvo zdravotnictví zmírnilo regulační vyhlášku o úhradách lékařské péče. Má to být jakési vstřícné gesto vůči praktickým lékařům, kteří se chystají stávkovat. Vzhledem k tomu, že dr. Kubek je ministrův podržtaška a ČLK vlastně jen jakousi podsekcí ministerstva zdravotnictví, jde nepochybně o potěmkiniádu. Ta ale zároveň signalizuje, že chystaná stávka je pro ministra problém. Je příjemné vidět pana Ratha v ouzkých.

Kardinál Vlk se na webových stránkách české biskupské konference vyjádřil k problému s dánskými karikaturami. „Dánský tisk a následně i mnoho světových médií vycházely pouze z cítění vlastní sekularizované západní kultury, která nemá pro posvátné věci hlubší smysl, a tak nerespektuje cítění druhých.“ Je pozoruhodné, že se i český primas hlásí k teorii kolektivní viny (karikatury nezveřejnil žádný dánský tisk, alem jedny noviny). Za druhé, je nadějné, že se katolická církev cítí oslovena islámským běsněním: má snad dojem, že by si v bouřlivé situaci mohla urvat pro sebe úřední zavedení nějakého hlubšího smyslu pro posvátné věci? A trochu přiškrtit „sekularizovanou kulturu“? Kultura a náboženství jsou přece dvě úplně různé věci! Kardinál Vlk reakci radikálních islamistů, kteří zapalují dánská velvyslanectví a napadají západní vojáky, neodsuzuje, zároveň však dodává, že s ní nelze souhlasit. Tím definitivně uzrál na udělení bobříka vyčůranosti za měsíc únor 2006.

Novopečený předseda poslaneckého klubu ČSSD si dokáže představit komunistu v čele Sněmovny Parlamentu ČR. Upřímně řečeno, já v tuto chvíli už taky, ale na rozdíl od pana poslance Haška je pro mne ta představa příšerná.

Šéfredaktor Jyllands-Posten prohlásil, že omluva, která byla jeho jménem zveřejněna v alžírském tisku, není autentická, jde jen o předělané prohlášení, které otiskl před časem ve svých novinách: v něm vyjádřil nad záležitostí politování, ale za zveřejnění karikatur se neomluvil. Zdá se, že těm, co aféru rozněcují, dochází dech, když se musí uchylovat k takovýmhle trikům. Výjimečně souhlasím v této věci s Jiřím Hanákem z Práva: nápad s karikaturami nebyl nejlepší, ale kajícně se v této situaci omlouvat se by byla jen další pohroma.

Nakonec i premiér Paroubek zatelefonoval dánskému premiérovi a vyjádřil solidaritu s Dánskem v souvislosti s útoky na dánská velvyslanectví. Obchodní embargo na Dánsko označil za nepřijatelné. Shodl se podle vlastních slov s dánským předsedou vlády v tom, že „svoboda slova patří k základním pilířům demokracie a že zejména vůči jiným náboženstvím, civilizacím a kulturám je třeba ji používat citlivě a s respektem“. Ještě se měli shodnout na tom, že o tom, co je „používání svobody citlivě a s respektem“ nemají co rozhodovat premiéři. Přesněji řečeno, stačilo by mi, kdyby to zdůraznil Paroubek, protože vůbec nepochybuji o tom, že pan Rasmussen to ví. (Jinak nechci zastírat, že Paroubkovo rozhodnutí podpořit Dánsko je pozitivní věc).

Podle Die Welt začaly prý pakistánské textilní firmy připravovat zásoby dánských vlajek už před měsícem, tedy před tím, než „akce karikatury“ propukla. Což prý svědčí o tom, že celá věc byla předem pečlivě naplánovaná. Myslím, že v takovém prostředí, jako je to muslimské, se aféry tohoto druhu předem pečlivě plánovat nemusí a ani nedají, na to je tam moc velký slušně řečeno nepořádek. Veřejnost těchto zemí je spíše citově založená, vznětlivá a proti úspěšnému a bohatému Západu nepřátelsky zaujatá. Je to jako sud s trhavinou, stačí malinká roznětka, pak to bouchne a už se to moc řídit nedá, je třeba počkat, až se rozptýlí kouř, a pak odklízet trosky.

Ruský prezident Putin zve do Moskvy vedení Hamásu, s nímž Rusko udržuje styky. Respektuje, že vyhráli demokratické volby (víra ruských mocipánů v demokratické procedury je obdivuhodná). Hamás se zároveň nechal slyšet, že je připraven „zprostředkovat“ mezi Západem a rozlícenými Muslimy ve věci karikatur. Kdyby na to Západ přistoupil, bude Hamás legitimizovat a současně podrazí Izrael. Člověku, který prožil skoro celý život ve stalinském a poststalinském ruském impériu, a pro něhož se Putinova politika čím dál tím víc podobá jakémusi trochu učesanému neobrežněvismu, se vnucuje poněkud paranoidní představa: nedomluvili si celý ten kravál s karikaturami předem Putin s teroristy z Hamásu?

Prezident Klaus se vyjádřil krajně odmítavě o zákonu o registrovaném partnerství, který má podepsat nebo odmítnout. Na Staroměstském náměstí se chystá shromáždění odpůrců zákona na podporu prezidentova stanoviska. Organizuje to sdružení „Tradiční rodina“ (nemohu si pomoci, připomíná mi to, byť i v trochu jiné poloze, „Jihočeské matky“). Už se těším, až na Staroměstském náměstí proběhne demonstrace proti hluchoněmým. Pro zákon je i Lucie Bílá, která jinak prezidenta zbožňuje: „Nikdy bych nezneužila přátelství s panem prezidentem, cit mi nedovolí ani s ním o něčem diskutovat. Nebo ho přesvědčovat. Má jiný názor a já ho respektuji, stejně jako on respektuje můj.“ Nechci paní Bílé právo na takový postoj brát, jen mi připadá poněkud srandovní, když v zásadě tentýž postoj zaujímá poslankyně ODS, stínová ministryně práce a sociálních věcí.

Komisař EU Frattini se v rozhovoru pro Daily Telegraph vyslovil pro autocenzuru novinářů, spočívající na pocitu zodpovědnosti: je třeba „položit si otázku, jestli bezprostředně po vítězství Hamasu a uprostřed složitých vyjednávání s Íránem o jeho jaderném programu se rozhodnete pro takovou věc, zda se zamyslíte také nad důsledky zesměšnění víry muslimů“. Přimlouvá se za „dobrovolnou seberegulaci“ médií, která by „islámskému světu“ dala najevo: „jsme si vědomi důsledků používání svobody slova a jsme připraveni toto právo regulovat“. Islámskému světu je v této záležitosti třeba naopak dát důrazně najevo, aby si hleděl svého, a panu Frattinimu, že regulace svobody nepatří do jeho resortu (tedy vlastně totéž).

Sobota 11. února: Írán se obrátil na české ministerstvo zahraničí s protestní nótou, v níž protestuje proti otištění karikatur proroka Mohameda v českých novinách. Ministerstvo zahraničí odpovědělo, že v ČR úřady nezasahují do obsahu novin, dokud nejsou porušeny zákony. Vicepremiér Sobotka včera novinářům řekl: „Ten protest není namístě, neboť české deníky nebyly těmi, které by tuto negativní kampaň iniciovaly. Ony pouze o ní informují. Není ani na místě nějaký akt ze strany české vlády ve vztahu k tomu, že takovéto karikatury někdo přetiskl.“ Tím snad by měla být z české strany záležitost vyřízena.

K podepsání zákona o registrovaném partnerství vyzval prezidenta Klause mj. i pražský primátor Bém, místopředseda ODS a Klausův kůň ve straně. Demonstruje tím, že má svou hlavu. Klaus ovšem zákon nejspíš nepodepíše: veřejnost ta věc nepálí a tak prezident může dát průchod svým osobním averzím. Opakuji své stanovisko k zákonu: emancipační projevy homosexuálů mi připadají směšné a leckdy i nechutné, homosexualita není ani náhodou rovnocenná s heterosexualitou. Jde o handicapované lidi, ovšem handicapované nikoli vlastní vinou. Povinnost státu je handicapované menšiny chránit a podporovat v tom smyslu, že se pokusí dopad toho handicapu – např. v sociální oblasti - zmírnit. Zákon o registrovaném partnerství se o to pokouší,a proto jsem coby občan ČR pro jeho přijetí. (Sňatky homosexuálů považuji za ohavnost před Hospodinem).

Ve Sněmovně se projednává lidovecký zákon, podle něhož se má odejmout osvědčení o účasti na národním boji za svobodu v době 2. světové války těm, kteří se pak kompromitovali spoluprací s komunistickým režimem. Na problém nemám silný názor, nevím, proč se má dodatečně odnímat lidem nějaký papír, který jim udělil Benešův a Gottwaldův režim. Nebral bych ocenění z té doby zase až tak vážně. Pozoruhodné je, že se dostali do konfliktu „Bojovníci za svobodu“ s „Konfederací politických vězňů“. Nespokojenost Bojovníků je pochopitelná, lidoveckým zákonem by byla postižena značná část jejich členstva. Je zábavné vidět, jak se mezi dvěma organizacemi, sdružujícími politické spojence z let 1945-8 (na jedné straně komunisty, na druhé národní socialisty, lépe řečeno ty z nich, co pak skončili v kriminále), organizacemi, které se hravě shodnou v oslavách poválečné politiky, prezidenta Beneše a vyhnání Němců, najednou vynoří „antagonistický rozpor“. Bojovníci, do sebe!

K lidoveckému návrhu se s drzostí sobě vlastní vyjádřil i expředseda KSČM Grebeníček. Obvinil lidovecké navrhovatele zákona ze zbabělosti, protože kdysi volili „jednotnou kandidátku Národní fronty“. Právo na strach sice předkladatelům přiznává, ale nikoli „právo mstít se za svou zbabělost na ještě žijících účastnících protinacistického odboje a odebírat jim osvědčení jejich statečnosti“. To je, jako kdyby doktor Mengele vyčítal zbabělost těm, kteří v Osvětimi prošli jeho selekcí. Esesmani z koncentráků nemají co vyčítat svým vězňům, že byli zbabělí, protože je poslouchali. Já jsem měl tu kliku, že jsem byl v první polovině padesátých let ještě dítě. Jinak bych měl z lidí, jako byl papá pana Grebeníčka, taky strach. Chápu přitom, že Grebeníček-syn se svého papá nebál. Brát to implicite jako projev odvahy (respektive naopak strach těch, kteří se mohli dostat do péče jeho otce, jako projev zbabělosti) bych si opravdu netroufl. Zvlášť kdybych se jmenoval Grebeníček.

Právo se pozastavuje nad tím, že cesty prezidenta, premiéra a ministra zahraničí přijdou na desítky milionů. Prý by se náklady snížily, kdyby delegace létaly běžnou linkou a ne vojenským speciálem. To je mimořádně ohavné populistické běsnění. Ještě levnější by bylo, kdyby jezdily vlakem jako nebožtík Kim Ir Sen, a pokud možno v dobytčím vagónu.

Do novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se podařilo komunistické poslankyni Levé vsunout paragraf, jímž se zakazuje zařazovat do programu "pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné". A i taková lze pak vysílat až po desáté hodině večer. Ostych masových vrahů a jejich dnešních dědiců před neslušnými slovy (případně holými dámskými zadnicemi) mne vždycky uchvacoval. A vůbec, kdo posoudí, kde je to „z hlediska líčeného kontextu nutné“? Ideologické oddělení ÚV KSČM? Nebo snad soud? Takové soudní řízení by byla obrovská sranda. Novela zároveň ruší automatické prodlužování licencí. To aby vláda mohla soukromá médie lépe a pevněji držet pod krkem.

Lékařský odborový klub vyjádřil před chystanou demonstrací praktických lékařů, zubních lékařů a lékárníků podporu ministru Rathovi (správné odbory, když fungují jako úderná pěst příslušného ministerstva!) a vyzval premiéra Paroubka k jeho podpoře. To je ovšem zajímavé. Proč to považují za nutné? Že by se křeslo pod dr. Rathem už houpalo?

Na demonstracích muslimů proti karikaturám proroka Mohameda, křižákům a sionistům zazněly svérázné požadavky: jakýsi libanonský fanatik žádá, aby Evropský parlament schválil zákony zakazující tisku urážet proroka (je škoda, že zároveň nespecifikoval sankce). Jeden libanonský list zase konstatuje: „jasným poselstvím Evropanů v celé kauze je, že své hodnoty nadřazují nad hodnoty muslimů“. Nevím, jak kdo, ale já své (křesťanské) hodnoty opravdu nadřazuji nad hodnoty muslimů. Jinak bych se samozřejmě stal muslimem.

Miloš Zeman vyzval občany, kteří nechtějí volit ČSSD, aby dali svůj hlas KSČM. Po čistě technické stránce je to pochopitelné: jakmile by padla socialisticko-komunistická většina v parlamentě, byla by ČSSD v rejži. Z trochu širšího politického a morálního hlediska je to nezodpovědná prasárna. LN píší v nepodepsaném sloupku: nikdo nezpochybňuje, že je (Zeman, bd) demokrat. Ale jo, někdo přece ano. Já.

Pondělí 13. února: Prezident Klaus ostře odmítl Paroubkův dopis, v němž ho premiér vyzývá k tomu, aby podepsal zákon o registrovaném partnerství (bylo předem jasné, že ho prezident podpořit nehodlá). Klaus při té příležitosti Paroubkovi vytkl, že ho chce zatáhnout do své předvolební kampaně. Paroubek na to odpověděl, že není jeho vinou, když prezident „velmi neobratně“ dělá z případu volební téma“ (tedy vlastně totéž). Pravdu mají nepochybně oba, díky tomu se oba vyprofilují a zákon, který opovažuji za užitečný, bude nejspíš zhacen (je nepravděpodobné, že by se PS v tomto případě podařilo kvalifikovanou většinou přehlasovat prezidentské veto).

V komunistickém prohlášení k případu NBÚ se praví: „Je nezbytné, aby se premiér Paroubek začal zabývat méně tím, kdo uveřejnil policejní odposlechy, a více tím, jak provést důkladnou prověrku v NBÚ“. Je poněkud trapné, jak je pro komunisty v tomto případě snadné mít v podstatě pravdu.

Integrace mimoparlamentních stran, provázená stejně intenzivní dezintegrací, pokračuje. Poté co se dostali do konfliktu Nezávislí pana Zwyrtka s Vladimírem Železným a výsledkem byl vznik dvou stran z jedné, propukla teď roztržka mezi Nezávislými a europoslankyní Bobošíkovou. Nezávislí i Bobošíková se navzájem obviňují z nekalých úmyslů. Volebním lídrem strany se za Bobošíkovou stala poslankyně Hamplová (která sedí v PS za zesnulého ministra Dostála), ale ta je ve při s bývalou předsedkyní olomouckého sdružení, konflikt se bude řešit u soudu. Svérázná forma volební kampaně. Zatímco Nezávislí se rozkládají na prvočástice, vzniká v Brně křesťansky orientovaná „Pravda a Spravedlnost“, naopak integrací několika malých stran. Obávám se, že polská inspirace u nás příliš nezabere.

Ke konfliktu ohledně karikatur proroka Mohameda se vyjádřili komunisté, a nezklamali. Chápat spor jako konflikt svobody projevu a fanatického dogmatismu je prý hrubé zjednodušení, zobrazení proroka jako teroristy (ne že bych to považoval za zvlášť duchaplné a věcné) prý v době, kdy jsou muslimské národy a státy (které?) v konfliktu s malými skupinami některých fanatiků prý oživuje odmítnutou teorii o střetu civilizací (odmítl ji nejspíš ÚV KSČM). Za všechno mohou, jako obvykle, američtí imperialisté. Problém je, že možná nejde o většinu muslimů, ale rozhodně taky ne o skupinky fanatiků, lépe řečeno, že těm skupinkám fanatiků se daří poměrně účinně oslovit mnoho muslimů.

Dánský premiér poskytl rozhovor Mladé frontě Dnes. Ujišťuje, že Dánové nejsou nepřáteli muslimů a že jejich společnost je otevřená. Jednotlivci, kteří mají zájem vyvolávat nenávist a násilí, mohou využít jakoukoli fámu, aby postrčili do popředí vlastní agendu. Dánsko je vůči „zlomyslné dezinformační kampani“ bezbranné. Bohužel, tato kampaň se v muslimském prostředí velmi rychle šíří, a v tuto chvíli už za ní nestojí jen jednotlivci.

Úterý 14. února: Německé firmy vyvážejí nelegálně do ČR odpad, protože jim to přijde levněji, než ho likvidovat doma. To je tržní chování v tom nejhorším slova smyslu, nicméně je třeba vzít v úvahu, že by to vůbec nemohly dělat, kdyby v ČR neexistovali ochotní partneři, kteří jim to zařídí (poskytnou objekty. legální krytí atp.). Není to tedy to nejlepší pole pro nabuzování národní hrdosti: bez zlatých (a nepochybně dobře zaplacených) českých ručiček by to nešlo.

Český chargé d´affaires v Teheráně Černý byl předvolán na Íránské ministerstvo zahraničí, kde mu tlumočili protest iránské vlády proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v českém tisku. Iránská tisková agentura pak vydala prohlášení, že se český diplomat omluvil. Černý naopak tvrdí, že především ostře protestoval proti násilným útokům na ambasády evropských států v Teheránu. Pokud jde o otištění, tlumočil pouze názor ministra zahraničí, že karikatury považuje za nevkusné, a zdůraznil, že vlády a státní orgány nemohou přebírat odpovědnost za tisk a nápravy se lze domáhat soudní cestou. Není důvodu mu nevěřit, odmítavé stanovisko k omluvám zaujali Paroubek i Svoboda a ani Klaus tentokrát nenaznačil, že by chtěl kverulovat.

Jiný názor má zřejmě Evropská komise, respektive její komisař pro zahraniční politiku Javier Solana. Ten v Saudské Arábii tvrdil, že Unie nedopustí, aby se opakovaly urážky islámu. „Ujišťuji Vás, že učiníme vše pro to, aby se to znovu neopakovalo, protože se navzájem potřebujeme. Myslím, že se to znovu nestane.“ Pan Solana je neuvěřitelný mamlas. Jednak vodí své arabské partnery za nos, protože jim slibuje něco, co nemůže zaručit. A jednak provádí politiku appeasementu a demonstruje slabost EU.

Největší iránské noviny Hamšarí vyhlásily soutěž, jíž prý chtějí ověřit „míru svobody lidí na Západě“. Vyhlásily soutěž o nejlepší karikatury o holocaustu (smějí se též týkat také amerických a izraelských zločinů). To je jakési nedorozumění. Nikdo v Evropě ani v USA ani v Izraeli nemá nejmenší možnost zasahovat do toho, co tiskne iránský tisk (a asi by to nikoho taky ani nenapadlo). Naopak, nejkřuplavější „karikatury“ by měly být v Evropě přetištěny, aby evropští mírotvorci věděli, s kým mají tu čest. Doufám, že se soutěže zúčastní i čeští zástupci (např. z Haló novin), karikatury o holocaustu by asi nepovažovali za taktické, ale americké a izraelské imperialisty mají přece dlouhodobou praxí v Dikobrazu nacvičeny.

Síť obchodních domů Carrefour (francouzská, angažuje se i u nás) dobrovolně stáhla z prodeje dánské zboží a upozorňuje zákazníky: „Vážení zákazníci, vyjadřujeme solidaritu s islámskou a egyptskou komunitou. Neprodáváme dánské zboží.“ Dělají to zjevně v Egyptě, měli by být důslední a opatřit svá obrovitá nákupní střediska u nás (Anděl, Eden) podobnými nápisy. Pokud tak neučiní, považoval bych za logické jim dobrovolně vypomoci. (Mám bohužel dojem, že firma se už od nás stahuje.)

Boj o křeslo předsedy Nejvyššího soudu pokračuje. Klaus zřejmě bude soudcem NS jmenovat Bureše (předpoklad k tomu, aby mohl zaujmout nejvyšší post. Brožová je proti, ale Klaus dostal souhlas od místopředsedy Kučery v době, kdy brožová byla odvolána a nebyla ještě rozhodnutím Ústavního soudu dosazena zpátky. Spor svou pustošivou úporností připomíná boj mezi ministrem Němcem a státní zástupkyní Benešovou – ovšem s jediným rozdílem: Tady jsou všichni papaláši na jedné straně a Brožová sama na straně druhé.

Ministr Rath představil novinářům všechny úspěchy svého stodenního ministrování. Mimo jiné řekl, že proti sobě v zájmu věci popudil ty nejmocnější finanční skupiny, jako jsou velkodistributoři léků, lékárníci, farmaceutické firmy, společnost IZIP a další. „Za tím vším musíte vidět konkrétní lidi, kteří mají kontakty, jsou vlivní, mají možnosti. Že tyto možnosti budou proti nám využívat, je jasné. Jim jde o peníze, a ne malé.“ Na rozdíl od pana ministra, tomu jde o ideály.

Íránské rakety jsou už nyní schopné dosáhnout až na Moravu, v dohledné době bude mít ještě silnější, které pokryjí celou Českou republiku. Je sice málo pravděpodobné, že by se strefili právě tam, kam chtějí, ale o to je situace horší. Podle MfD se nezdá, že by v dohledné době chtěli zasáhnout jakékoli místo v Evropě vzhledem k odvetnému úderu NATO. To dělat nemusejí. Stačí, když se k jejich raketám dostane nějaká „anonymní síla“ typu Al Kajdá a provede to za ně. To se při troše šikovnosti dá zařídit.

Ministr Svoboda se vyslovil pro to, aby na podporu Dánska vystoupila Evropská unie a aby Dánsku kompenzovala škody vzniklé z bojkotu jeho zboží. Ministr Svoboda se zase jednou projevil jako slušný člověk. Jen nevím, jak se mu podaří přesvědčit komisaře Solanu, který teď právě leze po čtyřech před saudskoarabskými šejky.

Ministr Rath rozjel plán „Jánošík“, podle něhož chce odebrat zaměstnaneckým pojišťovnám část přebytků na účtech a zacpat jimi díry na účtech VZP. Toto přerozdělování zisků je nepochybně předznamenáním monopolizace zdravotního pojišťovnictví. Problém Pana Ratha je, že si jako reformu nedovede představit nic jiného než návrat před listopad s tím rozdílem, že zdravotnictví nebude ovládat ÚV KSČ, ale dr. Rath. Předpokládám, že pokud bude náš papa doc úspěšný, pouhé zdravotnictví mu nebude stačit a začne šilhat výš. Jen nevím proč sahat ke vzorům z ciziny. Proč plán „Jánošík“? Neznělo by lépe „plán Babinský“?

Agentura IRNA napsala, že za zveřejnění karikatur v polském tisku se omluvil i polský velvyslanec. Mluvčí polského ministerstva zahraničí prohlásil, že o tom sice nemá zprávy, ale nemůže to vyloučit, protože by pouze zopakoval postoj polské vlády, která se minulý týden za karikatury v polském tisku omluvila. Je sice příjemné vidět, že se jednou někdo chová v podstatné věci hůř než naše vláda, je na druhé straně nepříjemné mít ho za souseda. Polská PiS je v intimních stycích s ODS. A vůbec, jak se ODS staví k problému karikatury proroka Mohameda, omluvy atp.?

Putinovo Rusko se vrací k o něco jemnější brežněvovské politice. Zve do Moskvy Hamás, chce „zprostředkovat“ mezi ním a Izraelem (Hamás neřadí mezi teroristické organizace), otvírá arabskou sekci zahraničního vysílání televizního kanálu Rossia today, která má Arabům podat „objektivní informace o dění ve světě prostřednictvím ruského kanálu a ve vlastním jazyce“ (v podobných aktivitách mají Rusové mnohaletou praxi). Putin prý při zahajovacím zasedání nově zvoleného čečenského parlamentu prohlásil: „Rusko vždy bylo nejvěrnějším obhájcem islámu“. Ten člověk opravdu nemá zábrany. Naštěstí je tu jakási naděje, že to Rusům vyjde podobně jako v roce 1939 Molotovovi s Ribbentropem.

Vážení čtenáři omlouvám se za zdržení v aktualizaci Událostí. Je způsobeno mou (neustále probíhající) chorobou. Budu se přesto snažit všechno dohánět.

Středa 15. února: Asociace velkodistributorů léčiv se rozhodla, že přeruší dodávku léků třem vlajkovým lodím Rathovy nemocniční flotily: Fakultní nemocnici Bulovka, Thomayerově nemocnici a nemocnici U sv. Anny v Brně. Všechny dohromady dluží distributorům léků 400 milionů korun. Rath to označil za vydírání, prohlásil, že pokud by se bojkot rozšířil na všechny nemocnice, požádá Paroubka, aby svolal bezpečnostní radu státu, chce požádat o schůzku nejvyšší státní zástupkyni s tím, že by mohlo jít o trestný čin obecného ohrožení. Zajímavé je, že toho člověka nenapadne, že kromě toho je tu taky možnost že by jim snad taky ty nemocnice mohly zaplatit. Ty firmy nechtějí peníze pro nic za nic, ale za zboží, které nemocnicím dodaly.

Mezi soudci, které nyní nově jmenoval prezident Klaus, je nyní jeden z těch osmi, co se obrátili se stížností na Ústavní soud poté, co je prezident odmítl jmenovat. Je to ovšem jediný z těch osmi, který pak svou stížnost stáhl. Klaus se chová naprosto nemožně. Morální poučení pro nastávající soudce je: když včas couvneš, prezident ti velkoryse odpustí tvé pochybení a jmenuje tě. Je to dosti hnusné.

Paroubek ujistil veřejnost, že dr. Rath má stále jeho podporu, a tři ministři, kteří měli prý dostat svého kolegu pod kuratelu (Sobotka, Škromach a Havel), to dementovali – přesněji řečeno dementoval to jeden, Škromach. Rath tvrdil, že naopak on požádal premiéra a kolegy ve vládě o intenzivnější pomoc. Není ovšem vyloučeno, že ve vedení ČSSD se šíří jakási nervozita z „razance“ dr. Ratha. Jen si nedovedu představit, jak by se toho člověka mohl Paroubek před volbami zbavit, aniž by to pro něj znamenalo citelný problém a ztrátu preferencí – dr. Rath by pak po něm šel stejně tvrdě, jako teď jde po ODS. Navíc si ho nasadil jako volebního lídra pro Prahu.

Čeští policisté se jedou do Berlína učit, jak uklidnit bez použití násilí zdivočelé demonstranty. Pojedou tam policejní psychologové, tzv. antikonfliktní tým. Budou se zjevně učit něco jako appeasement vůči rabiátům. Proč ne, appeasement je teď v Evropě všeobecně v módě. Řekl bych spíš, že by se měli učit, jak rozehnat rychle a účinně zdivočelý dav bez použití zbytečného násilí.

Jakýsi ázerbájdžánský časopis zveřejnil karikaturu Ježíše a Panny Marie. Prý jako adekvátní odpověď dánskému listu Jyllands-Posten. Následovala zděšená reakce iránského ústředí: za žádných okolností nelze zesměšňovat proroka Isu ani jeho svatou matku Marijam! Zdá se, že ázerbájdžánští ideologové se zatím ještě nestačili plně adaptovat z marx-leninismu na islám.

Tomáš Baldýnský srovnává v Lidových novinách dánské karikatury s tou iránskou, kde leží Hitler s Annou Frankovou v posteli a říká jí: „tohle ale bude záznam do deníčku“, a ta druhá mu zjevně připadá veselejší a údernější. Pan Baldýnský musí být zvláštní člověk - jeho pojetí humoru mi připadá velmi exotické.

Čtvrtek 16. února: Zdá se, že ministr Rath i jeho protektor Paroubek jsou poněkud v úzkých. Premiér slíbil, že vláda pomůže nemocnicím zaplatit dluhy vůči distributorům léků. Zároveň ministr shání „náhradního“ dodavatele. Jak by ne, k monopolizaci ve zdravotnictví patří jeden monopolní dodavatel, vydaný na milost a nemilost státu. LOK organizuje petici „lékařů a sester“ na podporu ministra, zjevně jako protiakci proti chystané demonstraci lékařů a lékárníků na Staroměstském náměstí. Vzhledem k povaze této odborové organizace a k jejím vztahům vůči ministerstvu a vládě se dá očekávat, že nebude problém sehnat deset až dvacet milionů podpisů.

Evropský parlament se konečně rozhoupal a chystá rezoluci na podporu Dánska. Mluvčí nejsilnějších frakcí ovšem hovořili „dialekticky“, na jedné straně – na druhé straně, podle socialistů je svobodu nutno spojit s úctou vůči vyznání jiných. Nezbývá mi než opakovat, že pro takovéhle kulaté řečičky teď není pravá chvíle, netýkají se toho, oč jde. Také, když si tu poučku o úctě aplikuji na minulost, mi to nějak neštymuje: pamatuji se, jak v šedesátých letech spousta indolentů na Západě, zejména v Německu, projevovala úctu k bludům a nehoráznostech českých komunistů (s lidskou tváři, ovšem) a chtěla s nimi vést dialog – přirozeně přes hlavy těch, co u nás komunismus nesdíleli. Jejich názory si žádnou úctu nezasloužily. Úctu si nezaslouží – například – ani bolševické, ani nacistické „vyznání“. Jasně se zato v rozpravě vyjádřil někdejší salonní revolucionář Daniel Cohn-Bendit: k demokracii podle něho patří, že vyznání a církve budou (také) karikovány. „Svoboda není ani vkusná, ani nechutná. Svět se ještě nikdy nezhroutil, protože by bylo moc svobody. Naopak. Protože jí bylo málo.“

Miloš Zeman si ve své nové knize vybral za jeden z terčů Vladimíra Špidlu: „Kolovaly i fámy, že k nevyrovnanosti Špidlovy povahy přispěl jeho údajný sebevražedný pokus v minulosti (podřezání žil) a že navazující psychiatrická dokumentace byla prý dokonce prostředkem Špidlova vydírání.“ Kolují fámy, že Miloš Zeman je údajně prase.

Dánský ministr zahraničí v osobním telefonátu ministru Svobodovi ocenil vstřícný postoj ČR k Dánsku. Nevím, jak Česká republika, ale ministr Svoboda si takové uznání zaslouží.

Premiér Paroubek se při návštěvě v Maroku veřejně chvástal, že kurs koruny se v roce 2010, v době přechodu na euro, přiblíží 25 Kč za euro. Bezprostředním důsledkem bylo posílení kursu koruny, který se ČNB zoufale pokouší srazit. Zdá se, že výbava ekonomického náměstka RAJ není pro premiéra ČR dostačující.

Pátek 17. února: podle agentury STEM by se nyní do Poslanecké sněmovny dostali i Zelení. Získali by 5,6% hlasů a bezprostředním důsledkem by byla likvidace komunisticko-socialistické většiny. Předseda Zelených Bursík tvrdí velmi rozhodně, že pro stranu je nepřijatelné být součástí vládní koalice, která je byť i jen tolerována komunisty. Je ovšem otázka, jak tenhle názor prosadí u spolustraníků, jako je např. Petr Uhl. Výsledek průzkumu nelze přeceňovat, Zelení se octli těsně nad hranicí a do voleb je daleko. V každém případě by postup Zelených udělal zjevně škrt přes plány premiéra Paroubka, což by bylo víc než pozitivní. Sociální demokraté bez komunistů nepředstavují žádné velké nebezpečí, kromě toho je otázka, zda by Paroubek takový výsledek voleb politicky přežil. Paroubek stojí a padá se socialisticko-komunistickou většinou.

Prezident Klaus podle očekávání vetoval zákon o registrovaném partnerství. Hájí „tradiční rodinu“. To mi připadá nesmyslné: zákon je „dělán“ pro lidi, kteří tradiční rodinu nejsou schopni založit, a nebudou ji schopni založit ani poté, co bude odmítnut. Emancipační vyvádění homosexuálů mi připadá směšné (ale z hlediska „normálního“, většinového člověka je chování těch, kteří jsou v menšině a ve slabém postavení vždycky směšné), ale zákon zohledňující zájmy menšiny v tomto případě většinu nijak neohrožujue.

Předseda LOK Milan Kubek jednal s ministrem Rathem o tzv. úhradové vyhlášce, která může omezovat lékaře v poskytování zdravotní péče (stanoví finanční limity jen s malým navýšením proti uplynulému roku), a údajně „nepochodil“. Jde nepochybně o potěmkiniádu, pan doktor Kubek je oddaný Rathův podržtaška. Ministr to s vyhláškou přehnal, potřebuje mít nějaký podnět k ústupu, a předseda LOK zase potřebuje vzbudit dojem, že to, čemu stojí v čele, není Rathova SA, ale odborová organizace. Ostatně, oba se shodli na tom, že i když je úhradová vyhláška tvrdá, „není důvod k panice“.

Evropský parlament, jak se dalo očekávat, přijal rezoluci na podporu Dánska, v níž se mj. praví, že svoboda projevu a nezávislost tisku nemohou být zpochybňovány, musí však být využívány s osobní odpovědností a respektem k náboženskému vyznání. To je jednak nadbytečné, jednak svoboda je i pro ty, kteří k některému náboženskému vyznání žádný respekt nemají (mohou mít pravdu), jinak to není svoboda. Evropský parlament jede v kolejích appeasementu.

Polský exministr Bartoszewski, kterému jako všem polským politikům (a jistě i drtivé většině polské veřejnosti) leží v žaludku projekt Centra proti vyhánění, prohlásil předsedkyni Svazu vyhnanců Steinbachovou za lhářku, protože její otec byl za války vyslán, jak píše Právo, „na polské území“ (přesně řečeno na území, které po druhé světové válce připadlo Polsku) jako exponent nacistické státní správy a nelze ho tedy považovat za vyhnance. Řekl bych, že vyhánějící nejsou kompetentní k tomu, aby rozhodovali, kdo byl a kdo nebyl jejich obětí.

Italský premiér Berlusconi je nespokojen s výsledky průzkumů veřejného mínění, které pro něho nejsou příznivé. Proto si najal americkou agenturu PSB, aby provedla průzkum nezávislý podle jeho gusta. Totéž dělá u nás PSB ve službách Jiřího Paroubka a spol. a v Právu její produkty staví na roveň průzkumům agentur jako STEM a CVVM, které mohou mít své mouchy, ale rozhodně nepracují na nějakou zjevnou stranickou objednávku. Poučení: neberte PSB vážně, nezaslouží si to.

Sobota 18. února: Ministr Jandák dával církvím a najmě katolíkům najevo vstřícnost, o jaké se jim za „světského“ ministra Dostála ani nezdálo. Byla to vstřícnost ryze verbální, a když se proti tomu nakonec kardinál Vlk ohradil, poučil ho, že nemáme diktaturu, obvinil ho, že jeho kritika je „ryze politická předvolební agitka“ (nevšiml jsem si, že by kardinál někam kandidoval) a prohlásil, že „ne všichni představitelé katolické církve zastávají stejný názor jako kardinál“. Má tam už Jandák nějakého svého Plojhara? To se nepovedlo ani Dostálovi, ten si musel vypomáhat podporou ze strany různých obskurních náboženských společenství (např. Československé církve husitské).

Poslankyně ČSSD Eva Nováková se rozhodla vzdorovat tlaku vedení strany a nehodlá v PS podpořit zákon o registrovaném partnerství, protože se víc bojí Boha než Paroubka. Postoj paní poslankyně k registrovanému partnerství sice nesdílím, kdybych seděl v PS, hlasoval bych asi pro zákon, ale musím uznat, že paní poslankyně má kuráž a má recht v tom, že upřednostňuje v tomto případě svědomí před stranickými instrukcemi. Jsou případy, kdy si to poslanec může, někdy dokonce musí dovolit.

Předseda KDU-ČSL Kalousek se v rozhovoru pro LN pokoušel obhajovat politiku své strany, která setrvává ve fakticky neexistující koalici přesto, že si z ní kvůli tomu premiér Paroubek dělá šašky. Důvody? Svým odchodem by nezabránili přijímání škodlivých zákonů (takhle ale tomu přijímání dělají křoví a fakticky se na něm podílejí) a jejich odchod by nezpůsobil konec tohoto stylu politiky (možná, že ne, ale účastí na něm ztrácejí důvěryhodnost). Politika prý není prostor pro planá gesta (elementární slušnost chápe předseda KDU jako „plané gesto“, to je typické). To, že ČSSD schvaluje „některé špatné zákony“ s komunisty, prý ještě neznamená společné vládnutí. Pan Kalousek je pragmatik v tom nejhorším slova smyslu.

Pondělí 20. února: Miloš Zeman slíbil Paroubkovi na nedělní schůzce, že podpoří jeho kandidaturu v Ústeckém kraji. Hodlá k tomu použít „již legendární“ autobus Zemák. Miloš Zeman připomíná Buffalo Billa, který poté, co skončila éra Divokého Západu, jezdil po americkém venkově s jakýmsi cirkusem, v němž předváděl své slavné kousky. Efekt této pomoci nebude asi příliš velký, boj ve „spálené zemi“ proti podvodníkům a tunelářům je už stejnou minulostí jako nesmyslné, a jak se ukazuje, předčasné odéesácké mobilizace proti socialismu.

Na „souboj“ Paroubka s Topolánkem v ČT byl tristní pohled. Paroubek předsedu ODS sprostě provokoval (ODS ovšem jen sklízí, co sama zasila) a Topolánek se vyprovokovat nechal. Debata skončila impozantní divokou hádkou o to, kdo z obou pánů je větší darebák. Moderátor neměl šanci. Podle průzkumu vyhrál Paroubek. Nevěřím tomu, nemyslím si, že by české veřejnosti sprostota tolik imponovala. Spíš si asi mnoho lidí řekne: než volit takové, to raději zůstanu doma.

Paroubek s Rathem se před lékařskou demonstrací rozhodli poněkud ustoupit. Chtějí zmírnit úhradovou vyhlášku, vláda zjevně zaplatí dluhy tří velkých nemocnic distributorům léků. Zároveň Paroubek ovšem znovu označil distributory za vyděrače. Je zajímavé, jak málo stačí, aby oba pánové dostali strach a začali couvat: lékařská demonstrace přece nemůže vládu ani Ratha nijak vážně ohrozit.

Úterý 21. února: Václav Klaus je prý stoupencem povolební velké koalice. Vede ho k tomu podle Práva touha být znovu zvolen prezidentem a záliba ve vládách s jasně většinovou podporou v PS. Zbývá ještě o prospěšnosti velké koalice přesvědčit Paroubka, a to bude poměrně náročné. V takové velké koalici by asi hrála prim ODS (bude ve volbách pravděpodobně silnější než ČSSD). Navíc by měla podporu na Hradě a od Paroubka by se dokonce chtělo, aby tuto podporu požehnal tím, že ČSSD přispěje ke znovuzvolení Klause prezidentem. Není moc pravděpodobné, že by na to šel. Jediná možnost, jak se vyhnout katastrofickému scénáři, je zlomení socialisticko-komunistické většiny, a nejsnadnější cestou k tomu účast další strany ve sněmovně. Teď se zdá, že by se do PS mohli dostat Zelení, jejichž předseda se dušuje, že není ani pro spoluvládu s komunisty, ani pro účast na vládě s jejich tichou podporou. Otázka je, zda se po volbách úspěšná strana Zelených nerozloží stejně, jako se po minulých volbách rozložila úspěšná ČSSD. Má k tomu všechny předpoklady.

Firma Pharmos podtrhla další tři členy Asociace distributorů léčiv a nechala se získat pro plán, že bude zásobovat všechny české nemocnice na území ČR. To je přesně to, co ministr Rath potřebuje: monopolní dodavatel. Ředitel firmy poněkud udavačsky zdůrazňuje, že jeho firma je echt česká, a proto je pro takovou úlohu předurčena (v ostatních třech údajně vládnou Němci – cizozemci, naši odvěcí nepřátelé). Rath ty firmy taky jejich němectvím vydírá: věří prý, že se zasadí o nápravu, aby měly na území ČR dobré jméno (a odčinily tak Lidice a Ležáky). Ředitel Asociace nazval rozhodnutí Pharmosu podrazem, to je, jak se zdá, v tomto případě poměrně decentní označení.

Náměstek ministra spravedlnosti Vyvadil jednal minulý měsíc s podnikatelem Pitrem o osudu firmy Setuza (Pitr ji chce prodat skupině PPF). O jednání nic nevěděl ministr Němec, zato o něm byl zjevně dobře informován premiér Paroubek. Němec využívá příležitosti a žádá Vyvadilovu hlavu – Vyvadila si Paroubek nasadil na ministerstvo spravedlnosti jako svého Treuhändera. To, co Vyvadil (asi na Paroubkův podnět) provedl, nebo do čeho se dal vmanévrovat, je ovšem skandální, problém nijak nesouvisí s jeho resortem. Podobné diskrétní vládní kontakty jsou zjevně někdy nutné, ale je dobré splnit dvě podmínky: za prvé, aby jednáním byla pověřena nějaká víceméně neutrální osoba (poradce), a za druhé, aby to neprasklo. Tady byly obě porušeny.

Ministr Rath kritizuje nespokojené zubaře a lékárníky, že jsou prodlouženou rukou imperialistů z ODS. Pan ministr se kvůli kariéře dal na socialismus (předtím na liberalismus, ale nevyšlo to, ještě předtím prý koketoval s ODS) a teď dělá volebního lídra ČSSD v Praze. Od něho taková kritika opravdu sedí.

Proskočily zprávy o tom, že má být zbourána nebo aspoň důkladně rekonstruována budova obchodního domu Máj (nyní Tesco). Podle poslankyně Fischerové „patří do historie místa“ a je třeba čelit snahám cynických obchodníků, kteří sledují své sobecké cíle bez ohledu na vzhled a historii okolí. Pro mne ten šeredný barák patří do historie husákismu-jakešismu, a pokud zmizí a bude nahrazen něčím aspoň o trochu hezčím, bude to dobře.

Středa 22. února: podle premiéra Paroubka máme už nejhorší chvíle ve zdravotnictví za sebou. Jeho prohlášení je kongeniální tomu, když Antonín Novotný kdysi slavnostně vyhlásil, že v ČSSR byl vybudován socialismus.

Expremiér Zeman křtil na Žofíně svou knihu o ČSSD. při té příležitosti se vyjádřil k zahraničně politickým otázkám (k tématu se ještě vrátíme) a předpověděl volební vítězství strany, ovšem jen v tom případě, když bude dost levicová. V knize slibuje, že se sice bude angažovat ve volební kampani ČSSD, ale po volbách se vrátí na vysočinu, smyje prach a špínu z bot v jednom ze zdejších potůčků a do politiky se už nevrátí. Kéž by se mu dalo věřit! Bohužel se dá daleko líp představit, jak se za dva roky houževnatě cpe na Hrad.

Náměstek Vyvadil odmítá vyhovět svému ministrovi a rezignovat na funkci. Premiér se za něho jednoznačně postavil. Pokud jde o Němce, prý mu při jeho pracovních výkonech naprosto nepřísluší nějaké sebevědomí. Je zajímavé, co všechno koaliční partneři od Paroubka snesou. Pokud ovšem Němec Vyvadila odvolá, bude mít problémy s koaliční smlouvou. Skoro to vypadá, jako by se Paroubek rozhodl, že v tuto chvíli už mu jsou koaliční partneři na nic (má k dispozici komunisty) a bude dobré se jich ještě před volbami zbavit.

Stránky novin zaplňuje už nějaký čas případ britského historika (přesněji řečeno spisovatele) Irvinga, který je v Rakousku souzen kvůli popírání holocaustu. Názory toho člověka jsou odpudivé a směšné. Jarmila Neumannová píše v Mladé frontě Dnes: „Dovedou mediální odborníci odhadnout, jakou část populace už David Irving a jeho příznivci stačili oslovit-zamořit svou propagandou?“ Zřejmě si myslí, že lež je ze své povahy atraktivnější než pravda a proto se pravdě musí čas od času pomáhat klackem. Ve skutečnosti takové lidi jako Irving bere na Západě vážně jen bezvýznamná hrstka lidí (v Íránu tomu jistě může být jinak), a když z něj udělají mučedníka, spíš mu nějaké příznivce přihrají. Evropa si nevěří, a procesy s lidmi jako Irving jsou toho stejným důkazem jako appeasement vůči zdivočelým muslimům.

Čtvrtek 23. února: Premiér Paroubek využil aféry s dovozem odpadků z Německa k tomu, aby zaútočil na dalšího koaličního ministra, Libora Ambrozka. Obvinil ho, že věc podcenil a „zaspal“, nazval ho veřejně „šípkovou Růženkou“. Ministr Ambrozek docela správně upozorňuje na to, že bez činné spolupráce českých podnikatelů by Němci odpad do ČR v takovém rozsahu vozit nemohli, ale nikdo ho nebude moc poslouchat, je dotčena naše národní hrdost. Zdá se, že se premiér snaží koaliční ministry vyprovokovat k tomu, aby sami podali demisi. (Ministrovi Němcovi – najednou – vyčítá nevydařený způsob odvolání nejvyšší státní zástupkyně Benešové a předsedkyně Nejvyššího soudu Brožové, přičemž nejvyššího státního zástupce odvolává vláda, předsedu Nejvyššího soudu, pokud tomu dobře rozumím prezident, a odvolání Brožové Paroubek požehnal: o Němcovi navíc arogantně prohlásil: „nepotřebuji jeho názory, potřebuji, aby odváděl svůj výkon a svou práci“). Bylo by to samozřejmě pohodlnější, než kdyby je musel z vlády vyhodit – vina by byla na nich, konec konců stejně jako přesně před padesáti osmi lety. Do 25. února to Paroubek sice už nestihne, ale dny nehrají roli. Trošku mne mrazí při představě, jak by mohly vypadat červnové volby. Kromě toho si myslím, že byl čas, kdy nesocialističtí ministři měli okamžitě a bezpodmínečně z vlády odejít, ale ten čas už propásli.

Václav Havel pronesl další ze svých nesmyslných kýčovitých projevů, budeme se mu věnovat zvlášť. Supermarketům vytýká mj. nepevné střechy. „Slyšel někdo, že by spadla střecha starého zámku nebo kostela?“ Ovšemže, ty střechy padají houfně už od roku 1945, o zámky a kostely kromě několika vytipovaných se po celou tu dobu nikdo nestaral, část z nich svěřil bolševický stát k faktické likvidaci do rukou armádě a restituční brikule po roce 1989 jen dovršily zkázu.

Martin Hekrdla píše v Právu, že list Jyllands-Posten byl ve 20. a 30. letech ryze fašistický a nyní má blízko ke konzervativní straně. To od redaktora následnického listu po Rudém právu opravdu sedí. Pro pana Hekrdlu jsou navíc konzervativci skoro totéž co fašisté.

Pátek 24. února: podle průzkumů zatím vítězil v televizních debatách Paroubek, píše Právo. Z článku vyplývá, že podle průzkumů, které si nechala udělat sociální demokracie. Typické, jako za starých časů!

Paroubek dal údajně náměstkovi Vyvadilovi pokyn, „aby přispíval ke zklidnění situace“. Z toho by vyplývalo, že zatím na rozchod s koaličními partnery (jsou koaliční už jen formálně) nepomýšlí. V Lidových novinách jsem si přečetl, že premiér potřebuje hlasy unionistů pro zákon o registrovaném partnerství, z něhož se Klausovým vetem pro něho stala prestižní záležitost. Stejně ale nemohu věřit, že by premiérova neomalenost vůči koaličním ministrům (v poslední době i vůči Ambrozkovi) vyplývala jen z jeho letory, utvářené dlouhým náměstkováním v RaJ.

Prezident soudcovské unie Jirsa navrhuje, aby se neproblematické rozvody řešily nikoli soudním rozhodnutím, ale úředním aktem na matrice. Ministr Němec je pro. Je nepochybné, že se tím ulehčí přetíženým soudům, ale za cenu toho, že se z manželství stane ještě větší holubník než teď.

Soudce Novák vydal zatykač na „kontroverzního“ (jak zní módní slovo) podnikatele Pitra poté, co ho rozvědka upozornila, že Pitr hodlá zmizet v některé ze zemí, s níž ČR nemá dohodu o vydávání trestně stíhaných osob. Je z toho velká aféra a mluví se o nepřípustném ovlivňování soudu. Není mi jasné, proč by rozvědka, zjistí-li takovou věc, nemohla na ni soud upozornit – s tím, že soud se na základě poskytnutých informací rozhodne dle vlastního uvážení.

Sobota 25. února: demonstrace lékařů a lékárníků na Staroměstském náměstí se zúčastnilo asi osm tisíc lidí. S ministrem Rathem to pochopitelně nehne, bagatelizuje ji jako akci ODS. ODS tady funguje jako za totáče západní imperialisté a jejich přisluhovači z řad zrádné emigrace. Petici za ministrovo odvolání podepsalo přes sto tisíc lidí, ovšem v možnostech dr. Ratha je zorganizovat antipetici, kterou podepíše sto milionů.

Firma Pharmos, která se trhla od ostatních dodavatelů léků, najednou dramaticky změnila svůj postoj, tvrdí, že se ji někdo, kdo je v kontaktu s ministerstvem zdravotnictví, pokusil zkorumpovat, a léky dodávat nechce. Těžko se ubránit podezření, že korupce nebyla dosti důsledná. Rath žádá důkazy, jinak ji bude žalovat. Totéž mu radí premiér, který věc považuje za politikum. Pharmos tvrdí, že zmíněné tři nemocnice nedluží distributorům jen čtyři sta milionů, ale 1,2 miliard. Paroubkovi a Rathovi se podařilo zdravotnictví a související oblasti dokonale rozvrtat.

Organizátora studentské demonstrace z února 1948 Lesáka přijal premiér Paroubek. Zajímavé je, že Lesákovi vadí Havlův tolerantní postoj vůči komunistům po převratu (právem), ale už vůbec ne Paroubkova čilá spolupráce s nimi. Ten naivní člověk si myslí, že pokud bude existovat EU, je o bezpečnost ČR postaráno. EU tak tak drží pohromadě, nedokázala podpořit amerického spojence v iráckém tažení, postoj k němu ji rozštěpil, nedokáže jednoznačně podpořit Izrael, trvalo jí dost dlouho, než se rozhodla podpořit členskou zemi, Dánsko, proti útokům v islámském světě, a vůbec projevuje stejně mohutné sklony k appeasementu, jako Velká Británie a Francie v roce 1938. V této situaci platí: pomož si sám a EU ti (možná) pomůže. Pan Paroubek si pomáhá tím, že se paktuje s komunisty. Pro českou politiku a českou společnost platí totéž co pro každého jiného: když se zradíš sám, nečekej, že ti někdo pomůže.

Expředseda KSČM Grebeníček se ostře pustil do svého nástupce ve funkci Filipa. Vyčítá mu, že KSČM za jeho vedení toleruje asociální sklony vedení ČSSD, že mu a jeho kolegům jde jen a pouze o podíl na moci a že straně hrozí ztráta důvěryhodnosti. Filipovi může Grebeníčkův tlak pomoci, aby účinněji vydíral své nové spojence (vidíte, jak to mám těžké, musím se vykázat nějakými úspěchy), zároveň si nedovedu představit, že by stranu neoslabil – zvlášť když členská základna strany je jakýmkoli „reformám“ víc než nenakloněna a její sympatie bude mít spíš Grebeníček než jeho nástupci.

Martin Hekrdla je opravdový přeborník. V dnešním Právu píše: „Reprezentativní organizace v oblasti zdravotnictví - Česká lékařská komora a Lékařský odborový klub - se postavily za ministra a premiéra; a to nejsou klientelské opory vlády s předzjednanými přítelíčky mocných v čele, nýbrž demokratické instituce s hlasujícími členy, kteří mohou identifikovat většinu.“ To snad není pravda: jak ČLK, tak LOK jsou zcela zjevně součásti Rathovy lobby a jejich reprezentativnost je nulová. ČLK zmítá vleklá krize, v níž se rathovci postupně vypořádávají se všemi oponenty v jakési parodii na stalinské metody, a LOK je vlastně klub přátel dr. Ratha.

Pavel Verner tamtéž dochází k závěru, že by nemocnice s celostátním významem měly být zásobován y firmou, v níž by většinu akcií vlastnil stát. To je jakási šikovská nedůslednost: správně by měl chtít, aby tak byly zásobovány všechny nemocnice, a aby ve firmě vlastnil stát nikoli většinu akcií, ale všechny. Jenže to by vypadalo blbě, že?

Václav Klaus poskytl rozsáhlý rozhovor Mladé frontě Dnes. Je stejně pozoruhodný jako dříve zmíněný Havlův projev, budeme se jim věnovat podrobněji, a to oběma najednou.

Pondělí 27. února: čeští bezpečnostní experti informovali zahraniční výbor Poslanecké sněmovny o nebezpečí, které představují radikální islamisté. První náměstek ministra zahraničí Bašta např. prohlásil: „Ukázalo se, že islámské menšiny v Evropě se začaly dožadovat speciálních pravidel… „Dnes jim vadí karikatury, za čas ale mohou demonstrovat proti tomu, že jíme vepřové a pijeme alkohol, protože i to je proti jejich přesvědčení.“ Šéf vojenského zpravodajství Krejčík zase řekl: „je to eroze a je otázkou, jestli nás to pohltí, nebo nepohltí… Otázka je, zda se lépe daří vyvážet demokracii, nebo importovat islám.“ Podle něho nepokoje na Blízkém východě jsou výrazem nahromaděné frustrace obyvatel a jejich nespokojenosti se současným postavením ve světě. „V regionu je rozšířen názor, že Západ islámský svět podceňuje a muslimy staví do role ,světoobčanů druhé kategorie‘.“ Bašta sice zdůrazňoval, že nejde o konflikt s islámem, ale s radikálními islamisty – jenže to je slabá útěcha, protože radikální islamisté jsou pro muslimy přitažliví stejně, jako byla NSDAP pro řadové občany výmarského Německa. Možná dokonce víc, je třeba započíst výrazný rozdíl „kultur“. U nás je nebezpečí vzhledem k nepočetnosti muslimské menšiny zatím malé, ale co není, může být, a budou-li velké a silné evropské státy oslabeny nebo zničeny, začnou se u nás uplatňovat ruské zájmy, což je jen relativně lepší než muslimská invaze. Pro mnoho lidí u nás je vrcholem představitelného zla německá okupace a pro mnoho Židů holocaust. Dějiny bohužel dělají pokroky i v uskutečňování zla: tohle by bylo (pro nás) ještě o hodně horší než německá okupace a pro Židy přinejmenším stejné jako holocaust. Je dobře, že české bezpečnostní služby nebezpečí vidí, jak se zdá, v zásadě realisticky. Je ale znepokojivé, že např. náš nejvyšší ústavní činitel je soustavně bagatelizuje.

Ministr Rath prohlásil veřejně, že prezident Stomatologické komory „možná“ dostal od ODS nabídku kandidovat do Senátu. Kdyby se tyto manýry zavedly, může zítra někdo prohlásit, že dr. Rath je možná pedofil. Jinak ovšem drzost, s jakou ministr, takto volební lídr ČSSD, démonizuje demokratickou opoziční stranu, je omračující.

Dr. Vyvadil obhajuje svou schůzku s Pitrem tím, že jejím jediným motivem bylo zachránit Setuzu jako strategický podnik. Cíl je to jistě ušlechtilý, ale nevím, co s ním má společného náměstek ministra spravedlnosti a navíc ještě soudce Nejvyššího správního soudu.

Miloš Zeman si nemyslí, že by demonstraci na Staroměstském náměstí svolala ODS. Spíš za ní vidí zahraniční farmaceutické firmy. Že by ji zorganizovali ti, co ji svolali, si ani on, ani Paroubek, ani Rath nepřipouštějí. Je to jakási nová verze stalinské paranoie. Ministr se podle vlastních slov řídí zásadou: „Kdo po vás kamenem, vy po něm dvěma.“ Je zjevné, že takový člověk nemá ve slušné společnosti co pohledávat.

Podle průzkumu agentury SC&C (průzkum nezadala ČSSD, takže je možné ho brát vážně) by v Praze volby do PS vyhrála vysoko ODS s 37%, druhá by byla ČSSD s 22%, Komunisté by dosáhli 8,5 a zelení 8,3%. Lidovci by přišli zkrátka, dostali by 3,5% a do Sněmovny by se nedostali. Byl by to pro ně nejhorší výsledek od vzniku ČR a Cyril Svoboda by nezískal mandát.

Zdá se, že Írán bude souhlasit s tím, aby se uran pro jeho jadernou elektrárnu obohacoval v Rusku (tím by se v íránských rukou neoctl materiál, z něhož lze vyrábět jaderné zbraně). Nevím, zda Západ Rusku v této věci nedůvěřuje přespříliš. (Rusové po íránském souhlasu už nechtějí, aby se otázkou uranu pro Írán zabývala Rada bezpečnosti). V Teheránu napadl rozzuřený dal britské velvyslanectví. Americké ne, protože tam žádné není. Angličané se stávají náhradním hromosvodem.

Pan František Janouch (nežije náhodou ve Švédsku?) se domnívá, že je u nás nesmyslně mnoho lékáren a že by je bylo třeba postátnit. Domýšlí to, co před ním nakousl Pavel Verner. Zdá se, že v Právu soutěží o bobříka bolševismu. I pan Janouch je ovšem nedůsledný. Zestátnit není třeba lékárny, ale všechno. Bude to tak daleko jednodušší.

Úterý 28. února: Do sporu mezi Paroubkem a Němcem o náměstka Vyvadila zasáhl jako deus ex machina předseda Nejvyššího správního soudu Baxa, který odvolal svůj souhlas s Vyvadilovou „stáží“ na ministerstvu. Vyvadil se vrací na Nejvyšší správní soud a zjevně ho tam čekají za jeho angažmá v kauze Setuza nepříjemnosti. Baxa měl k tomu, co udělal, všechny důvody: „Svůj souhlas s jeho dočasným přidělením na ministerstvo spravedlnosti jsem podmínil tím, že nebude pověřován politickými úkoly a bude se nadále chovat jako soudce. Ale když hodnotím jeho chování podle toho, co se dozvídám z médií, nemohu učinit jiný závěr, než že není v souladu s povinnostmi soudce…“ Je těžké se zbavit podezření, že kromě toho ještě taky vyšel Němcovi vstříc. Paroubek se s odvoláním svého člověka zjevně smířil (jde o pár měsíců). Je pozoruhodné, co se ministru Němcovi daří všechno prosadit (předtím odvolání nejvyšší státní zástupkyně Benešové a její nahrazení dr. Veseckou), přestože za ním nestojí žádná prostým okem viditelná politická síla.

Antimonopolní ústav se bude zabývat podezřením, zda distributoři léků neuzavřeli v případě třech zadlužených nemocnic kartelovou dohodu. Předseda úřadu Pecina má podezření, „že se čtyři distributoři dohodli a jednali ve shodě. Z mediálního vystoupení těchto společností bylo patrné, že postupovaly stejným způsobem ve stejný čas vůči stejným odběratelům. Toto jednání nám budou muset vysvětlit… Nezpochybňujeme jejich právo zastavit dodávky ve chvíli, kdy nedostávají zaplaceno, ale k tomuto kroku musí přistoupit individuálně, a ne ve shodě.“ To je dobré. Představte si, že Vám a třem vašim kolegům dluží jakýsi notorický neplatič po dvaceti tisících korun, a vy si musíte dávat zatracený pozor na to, abyste je po něm náhodou nechtěli ve stejný čas a nežádali je stejným způsobem, jinak přestoupíte zákon. Nesmíte proti němu jednat ve shodě, proč? Argumenty pana Peciny nejsou v souladu se zdravým rozumem a z postupu antimonopolního úřadu trčí politická motivace jako šídlo z pytle.

V ODS vzniká nový krizový scénář. Jeho autorem je Jan zahradil. Navrhuje po volbách velkou koalici, ale jen na pár měsíců a s tím, že jejím jediným posláním bude prosadit většinový volební systém. Pak by následovaly předčasné volby. Do vlády by zasedli druhořadí politici ODS a lidi ODS blízcí, ministerstvo zahraničí by na těch pár měsíců mohl dostat Alexandr Vondra, Zahradil by o ně nestál. Volby dle většinového systému by ovšem vyhrála ODS a Zahradil by zároveň vyřídil Vondru jako nebezpečného konkurenta. Paroubek by byl blázen, kdyby na něco podobného přistoupil. A panu Zahradilovi o fous unikl bobřík vyčůranosti za únor, bohužel jsme ho už udělili.

Ministerstvo vnitra pomůže obcím, do jejichž okolí se v budoucnosti navezou tisíce technařů, dobrými radami. Poradí jim zejména, jak zajistit hladký průběh podobných masových akcí. Myslím, že není třeba pečovat o hladký průběh akcí jako je Czech Tek. Takové akce je třeba zakázat, ostatně jsou zakázány v mnoha zemích západní Evropy, proto se stěhují k nám.

Ministr Svoboda se marně snažil, aby Evropská unie žádala oficiální omluvu od muslimských zemí, kde byla poničena západní velvyslanectví, a aby dnes i v budoucnosti kompenzovala ztráty členských zemí, vzniklé bojkotem jejich zboží ve státech mimo EU. S vypětím všech sil se mu (ve spolupráci s Nizozemskem a Slovenskem) podařilo zabránit, aby se Unie za karikatury proroka Mohameda omluvila. Svobodovy požadavky prý nepodpořilo ani Dánsko. Vznikl potupně obojaký dokument, v němž EU vyjadřuje lítost nad tím, že karikatury muslimy urazily, na jedné straně hájí svobodu slova a tisku, na druhé zdůrazňuje, že svoboda musí být provázena odpovědností a respektem k jiným vyznáním. Ministři zahraničí násilnosti „odsoudili“, „vybídli“ státy, kde došlo k demolování velvyslanectví, aby poskytly odškodnění a bojkot členských zemí označili za „nepřijatelný“. Dali tak jednoznačně najevo, že snesou znovu to, co se stalo, a možná, že ještě víc. Ministra Svobodu šlechtí, že se snažil o něco důstojnějšího. Je jediným členem Paroubkovy vlády, jehož je ještě možné brát vážně.

V Mladé frontě Dnes píše Jan Rybář o Gorbačovovi. Hodnotí ho hodně skepticky: „Gorbačov však nikdy nechtěl komunismus pohřbít, ač to tak z jeho některých novějších prohlášení vypadá. Hlavní důvod pádu komunismu byl, soudí historici, jiný: přecenil svoje síly, věřil v zreformovatelnost nezreformovatelného, a tím zasadil říši poslední ránu z milosti. A nechtěně dal svobodu i sovětským satelitům.“ To je, myslím, nespravedlivé. Gorbačov jistě nechtěl rozbít Sovětské impérium (vždyť mu stál v čele). Chtěl ale víc svobody, pokusil se ho reformovat a od reformy necouvl jako kdysi Chruščov. Výsledkem reforem, provedených důsledně, nemohlo být nic jiného než rozpad ruské koloniální říše. Gorbačov to nevěděl, ale ta důslednost ho šlechtí. Netroufl bych si proto napsat, že dal svobodu sovětským satelitům nechtěně, není to celá pravda. Ostatně, svůj názor na Gorbačova jsem už jednou v Událostech vypsal a nemám na něm co měnit. Zde je.