Středa 1.září: šest nezletilých Romů ubodalo kdesi na Rychnovsku starou ženu, aby ji mohli oloupit o několik set korun. To že šlo o Romy, se člověk dozví jen nepřímo (uvádět to je prý rasismus). Na místo je přivezl autem otec jednoho z nich. Je těžko nevěřit, že to všechno dirigoval. On a jeden z chlapců, který má tu smůlu, že překonal věkovou bariéru, za níž je trestně postižitelný, půjdou před soud. Ostatním se nic nestane. Když je člověku míň než patnáct, smí podle našich humánních zákonů vraždit. Protože se pomalu dostávám do věku, v němž se mohu stát snadnou obětí podobných predátorů, trochu mne to zneklidňuje. Noviny zaplavila povodeň filosofování a psychologizování. Nemám dojem, že by mi to mohlo výrazně pomoci, až mně bude parta rozdováděných puberťáků špikovat nůžkami.

Lidová strana si žádá na ministerstvu kultury náměstka pro církve. Koaliční partneři mají právo na náměstskovské posty. Konečně něco, co vypadá jako inteligentní politický tah. Dostál se škube a kroutí. Chce to prodiskutovat „taky s ostatními církvemi“ – zřejmě bude aktivovat své Miniplojhary a Minihromádky. Věc stojí za to, aby ho lidovci pořádně zmáčkli. A v této věci by se měly ostatní církve s katolíky solidarizovat. Ať si nedělají iluze: Dostál jde po krku i jim, a až vyřídí katolíky, poradí si s nimi malíčkem levé ruky.

Senátní kandidát pro Prahu 4 Erazim Kohák podporuje evropskou akci „den bez aut“, která se má uskutečnit 22. září. Pokud půjde o akci dobrovolnou a nepodporovanou obrněnými transportéry a těžkooděnci, zavazuji se, ač do Prahy jinak jezdím autem jen zcela výjimečně, celý tento den strávit za volantem. Nenechme se sekýrovat od Koháků.

Europoslankyně Jana Bobošíková hodlá navrhnout Václava Havla na Sacharovovu cenu a sbírá za tím účelem podpisy kolegů. Už jich má dvacet. Zpráva je natolik surreálná, že nemáme sílu ji jakkoli komentovat.

Proces sjednocování pravice zdárně pokračuje. Jeho nedílnou součástí je rozpadání se pravice, protože jinak by se nemělo co sjednocovat. A tak se rozvolnil tandem Sdružení nezávislých kandidátů (Zeleniec) a Evropských demokratů (Kasl), nepochybně proto, aby si oba lídři uvolnili ruce k další integraci, buď mezi sebou navzájem, nebo s někým jiným. Na pravici je veselo.

Iráčtí teroristé postříleli a podřezali dvanáct Nepálců. V Moskvě zavraždila čečenská atentátnice deset lidí. Mezitím probíhá zápas o dva francouzské novináře. Zapojují se do něho další a další „osobnosti“ (a nepochybně další a další peníze). Novináři budou nakonec s parádou propuštěni a jak se patří oslaveni a teroristé získají slušnou neoficiální finanční podporu, která vydá na postřílení dalších čtyřiceti Nepálců a na další čtyři zdařilé atentáty v Moskvě. Co záleží na Nepálcích a na Moskvě!

Čtvrtek 2. září: čečenští teroristé zajali v severoosetském městě Beslan v místní škole několik set rukojmích, převážně školních dětí. Vyhrožují, že za každého zabitého spolubojovníka zabijí padesát dětí, za zraněného dvacet. Děti používají jako živé štíty proti případnému útoku. Zato vyjednávání o francouzských novinářích se blíží dobrému konci. A konečně jsme i my přinesli na oltář boje proti terorismu první oběť! Je jí auto českého velvyslance v Iráku, které rozstříleli neznámí ozbrojenci. Posádce se nic nestalo.

Vězeňští lékaři asi navrhnou propustit zrádce Hoffmanna z vězení. Pan prezident si nebude muset umazat ruce milostí. A starý darebák bude nepochybně přivítán svými stoupenci jako kdysi Nelson Mandela, když si odpykal dvaceti – nebo kolikaletý trest.

Václav Klaus přivítal první žáčky ve škole v Uhlířských Janovicích. Při besedě s jejich staršími kamarády se vyjádřil pro zachování matematiky jako povinného maturitního předmětu. V této věci – ač jsem v matematice během svých středoškolských studií nikdy neoslňoval – s prezidentem souhlasím. Pokud se pak člověk věnuje humanitnímu oboru, drtivou většinu toho, co se na gymnáziu naučil, zapomene, ale zůstane mu jakýsi návyk racionálního uvažování, bez něhož by Evropa nebyla Evropou.

Pátek 3. září: Teroristé v Severní Osetii propustili deset žen a šestnáct dětí. Několik set lidí zadržují dál. Nadiktovali si, kdo s nimi smí vyjednávat. Ministr Svoboda se prý domnívá, že „v jiných dobách a za jiné konstelace by snahy Čečenců byly brány jako osvobozenecká válka“. To je zrcadlově obrácené, ale stejně nesmyslné tvrzení, jako že „odsun“ sudetských Němců je zavrženíhodný z dnešního hlediska. To. Co se děje v Beslanu, je a bylo by za všech konstelací a dob odporné zvěrstvo.

„Exploze letadel, trhání občanů u metra, přepadení nemocnic a divadla či zajímání dětských rukojmí je samozřejmě zcela nepřijatelné“, píše Jiří Hanák v Právu (ještě že nám to připomíná, bez něho bychom to nevěděli). „Nesmí mám to však zakrývat fakt, že podíl na tom má i Putinova Moskva.“ A to už je nepřijatelné, polobolševické vyviňování zločinců. Podíl na tom všem mají jen a jen teroristé, protože na přehmaty a hříchy Putinovy Moskvy se dá reagovat tisícerým způsobem. Tímhle se na ně reagovat nesmí.

Jeden z romských nezletilců, kteří ubodali nůžkami osmdesátiletou ženu, se prý cítí být omezován na svobodě: přiznal se prý, a tím je to vyřízeno. Nemají ho co držet v dětském domově. Zvláštní pojetí svobody.

Zmocněnkyně US-DEU v Karlových Varech doručila kandidátku strany do krajských voleb omylem místo na krajský úřad na ředitelství silnic a dálnic: To je velmi kuriózní záležitost. Nemohu si v této souvislosti odpustit jednu malou poznámku. Když jsem se vrátil z dovolené, zjistil jsem, že vedení strany se cítilo dotčeno jednou větou z mého komentáře, uveřejněného počátkem srpna v Mladé frontě Dnes (nyní jej dávám k dispozici v Událostech). Praví se v ní, že US-DEU už dva roky prakticky neexistuje. Naorganizovalo „akci“, takže mi do Mladé fronty Dnes přišlo 102 pohlednic z různých koutů republiky, které mne jednou větou ubezpečují, že US-DEU existuje (do počtu není zahrnuto osm textově shodných dopisů od mgr. Vladimíra Halamy, předsedy US-DEU v Týně nad Vltavou). Něco podobného jsem zažil naposled v roce 1991 ve FS ČSFR, když jsem podal (a prosadil) návrh paragrafu trestního zákona, zakazující propagaci komunismu (a fašismu). Tenkrát mi psali komunisté, dopisů bylo o něco víc, tyhle jsou, pravda, slušnější. Z korespondence za prvé vyvozuji, že US-DEU má v současné době 1O2 aktivních členů (když nepočítám superaktivního mgr. Vladimíra Halamu). Za druhé, že její vedení má zvláštní starosti. O tom, že existují, by měli především přesvědčit své voličstvo, aby ho bylo víc něž to 1%, které uvádějí průzkumy. Já je nevytrhnu. A za druhé, možná měli svou energii věnovat spíše na to, aby vysvětlili úředníkům svých sekretariátů, jaký je rozdíl mezi Krajským úřadem a Ředitelstvím silnic a dálnic.

Sobota 4. září: Za dosud nevyjasněných okolností došlo k ozbrojenému konfliktu mezi teroristy a ruskou protiteroristickou jednotkou v Beslanu. Důsledkem je strašný masakr. Ukázalo se, že rukojmích bylo daleko víc, než kolik ruská strana uváděla (prý skoro tisíc dvě stě). Z nich několik stovek, včetně dětí, při střetu zahynulo. Teroristé naordinovali rukojmím tzv. suchou hladovku (nedovolovali jim ani pít), takže ruská strana byla v tísni (bez vody vydrží člověk nanejvýš šest dní). Akce proběhla zmateně, zapojili se do ní mj. i ozbrojení rodiče unesených dětí, což boje značně zkomplikovalo. Většina únosců (byli prý mezi nimi i Arabové, ale oficiální ruské zprávy o těchto věcech bývá dobré si ověřit) byla pobita (některé lidé zlynčovali). Ruské úřady je snadné kritizovat. Kritizováni byli i Američané po 11. září. Ale nemělo by se zapomínat, že odpovědnost spočívá na těch, co teroristický útok naplánovali a provedli.

Pan prezident Klaus napsal prezidentu Putinovi dojemný dopis. Praví se v něm mimo jiné: „Tento děsivý čin byl způsoben lidmi, se kterými není možné mít žádné slitování, nad těmi je potřeba vyhrát.“ Nic proti tomu, ale je zajímavé, že Klausovi se takové věci daleko lépe říkají, když je pronáší k slovanskému bratru, než když by je měl říci americkým imperialistům. Když si s Putinem rozumí o tolik víc, měl by se možná přestěhovat do Ruska, jinak se tam jednou zase budeme stěhovat všichni (i s ním) jako v roce 1948.

Městský soud v Praze nařídil propustit po necelém měsíci Karla Hoffmanna na svobodu vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu. Nestalo se tak tedy cestou milosti, propuštění nemá prvoplánově politický charakter. Je to trochu chytristika. Nebyl Hoffmannův zdravotní stav znám už předtím, než do vězení nastoupil? Hoffmann prý opouštěl vězení dosti skleslý (mimikry mučedníka mu zjevně dlouho nevydrželo).

Zatímco události v Beslanu vyústily v krvavou tragédii, únos dvou francouzských novinářů se zjevně chýlí k dobrému konci. Arabští politici a náboženští činitelé jedni přes druhé ujišťují únosce, že Francie je přítel Arabů a nepřítel Izraele, a že totéž plstí o unesených. Zbývá jen se dohadovat, kolik bude muset Chirac za unesené vysolit.

Pondělí 6. září: Oficiální ruská místa uvádějí, že počet obětí v Beslanu je 338 lidí, z toho 156 dětí. V márnicích je ovšem přes 400 lidí, z nich polovinu se už podařilo identifikovat, 191 lidí se pohřešuje. Tato čísla se zdají být věrohodnější, proč má ruská strana snahu malicherným způsobem počet obětí bagatelizovat, zvlášť když je každému soudnému člověku jasné, že vinu nesou výlučně teroristé. 30 útočníků bylo zabito, dva zmizeli. Prezident Putin provedl jakousi sebekritiku, k útoku se vyjádřil realisticky: „Zdálo by se, že máme na vývěr – postavit se jim (teroristům), nebo vyhovět jejich požadavkům. Vzdát sem dovolit jim zničit a roztahat Rusko v naději, že nás nechají na pokoji.“ Pokud jde o mnichovanství, má tedy ruský prezident jasno. U nás je to ovšem horší. Erazim Kohák v Právu na základě toho, co se stalo (hromadná vražda dětí) usoudil, že se „blížíme k bodu, kdy západní svět jako celek, včetně nás, potřebuje přehodnotit celý svůj přístup ke zbytku světa“. Pan profesor má pěkné mínění o zbytku světa, když ho svým způsobem ztotožňuje s vrahouny z Beslanu. Pan Štětina zase v Lidových novinách tvrdí, že Putin není schopen se vypořádat s vlnou násilí, že se má přestat používat termín islámští teroristé (to nás ani nenapadne) a že je nutné zastavit ruský teror jako prazákladní a první a nastolit mezinárodní kontrolu nad Čečenskem. To je teorie příčiny a následku (viz sudetští Němci: příčina – hitlerovský teror, následek – české vyhánění a mordování). Ve skutečnosti se teror čečenských teroristů (islámských!) nedá vůbec ničím ospravedlnit a zastaven musí být on. A k té mezinárodní kontrole si musí pan Štětina nejdřív sehnat ozbrojené síly, které do Čečenska vtrhnou a uskuteční ji. Se vstřícným postojem může počítat zejména u Usámy bin Ládina.

Předsedu ODS Topolánka osobně neuráží kampaň ČSSD: v jejím rámci uveřejnil „Socánek“ (příloha Práva, poskytnutá sociálním demokratům) křížovku, která se jmenuje „Socánkova luštěnice“. Otázka na tajenku zní: „co si myslím o tupoláncích“. A tajenka odpovídá: „falešní a prázdní“. Na rozdíl od pana Topolánka, mne to uráží. Co je to za indiánské manýry? Proč se má bez odporu rozšiřovat hájemství sprostoty na českém politickém kolbišti?

Úterý 7. září: Terorista, kterého se údajně při zásahu ruských bezpečnostních jednotek v Belsanu podařilo zajmout, vypověděl, že smyslem mimořádně surové akce bylo vyvolat na Kavkaze všeobecný konflikt. To se zdá být pravděpodobné vysvětlení, je obtížné věřit, že by taková bestialita nebyla nijak „pragmaticky“ motivovaná. Něco už se, jak se zdá, daří, místní policii dá velkou práci uchránit Inguše, kteří žijí v Osetii, před lynčováním. Ruský ministr zahraničí Lavrov je na návštěvě v Izraeli a Izrael Rusku nabídl spolupráci v boji s terorismem. Jeden z izraelských expertů v té souvislosti řekl, že „Izrael i Rusko čelí v této věci stejnému fenoménu – směsici nacionalistického boje za nezávislost s radikálním islamismem.“

Naši politici a publicisté rozjeli neoficiální soutěž o to, kdo řekne v souvislosti s masakrem v Belsanu větší pitomost. Dnes se do ní velmi vehementně zapojil místopředseda KDU-ČSL Kasal a pěkně od podlahy nám to vysvětlil. „Terorismus jde jinudy, než si namalovali generálové USA“, raduje se prominentní český klerikál, zásadní kritik amerického imperialismu. „Myslím, že problém je zakopán taky ve střetu mezi kulturami.“ (Slovo kultura mi k panu Kasalovi jaksi nepasuje.) „Pro nás z evropského prostoru, který je založen na židovsko-křesťanské tradici, je těžké pochopit, že když muslimové někoho zabijí, tak si myslí, že jemu i sobě vlastně dělají dobře. To je postoj, se kterým se já osobně neumím vyrovnat.“ A pan Kasal uzavírá: „Chceme-li léčbu, respektive narovnání vzít za správný konec, tak musíme pochopit odlišnou kulturu a mentalitu těch, kteří jsou u kořenů této vlny terorismu“. To je zvláštní směs rasismu a vciťování se do vyvrhelů. Paušální soud o „muslimech“ je zároveň idiotský a urážlivý. Pokud však někdo chová opravdu takové představy, nejde o to ho pochopit, ale odsoudit. To není otázka různých kultur. To je otázka toho, co se má a nemá, co se smí a nesmí. Bere snad pan Kasal křesťanství jako „kulturu“? To by byla mimořádná ohavnost před Hospodinem.

Únosci francouzských novinářů využívají boomu na neoficiální teroristické burze (cena unesených zjevně podle nich stoupá) a přicházejí s novými požadavky: Francie má přistoupit na příměří, které Západu navrhl Usáma bin Ládin, zaplatit výkupné pět milionů dolarů a zavázat se neudržovat vojenské ani obchodní styky s Irákem. Viděl bych to na kompromis: nakonec zůstane jen u těch pěti milionů.

Prezident Bush telefonicky poblahopřál Stanislavu Grossovi k premiérskému postu. Učinil tak telefonátem a prostřednictvím tlumočníka (v Bílém domě prý mají už od dob prezidenta Havla specialistu na češtinu, zjevně vědí, že jinak by ve většině případů nedošlo k navázání komunikace), hovor trval půl hodiny a prezident v něm mj. vyjádřil přání osobně se s Grossem setkat. Dovedu si představit radost, kterou tato zpráva vyvolala na pražském Hradě, a dělá mi dobře si to představovat.

Středa 8. září: KDU-ČSL a US-DEU chtějí snížit navrhovaný schodek rozpočtu pro příští rok o víc než deset miliard korun (což by bylo v souladu s názorem EU). Lidovci a unionisté nemají co ztratit, lidovci mají své voliče (jihomoravské katolické vesničany) jisté, US-DEU už nemají žádné. Sociální demokracie má co ztratit a taky ztrácí, chrání holou kůži a proto by raději rozdávala. Po vládě jsou odbory i podnikatelé, Podnikatelé žádají podporu drobného a středního podnikání, odbory víc peněz na důchody, platy státních zaměstnanců, školy, vědu, výzkum atd. atd. Obě skupiny se shodnout na tom, z čeho by se mělo rozdávat: vláda prý fixluje a záměrně zkresluje příjmovou stránku rozpočtu, na daních se vybere daleko víc a bude tedy možné daleko víc rozházet. To je společný cíl podnikatelů i odborářů, jen by chtěli rozhazovat různě a na různých místech.

Věčný ministr kultury Dostál má zdravotní problémy! To je vážná zpráva, bude si snad muset Topolánek pro vládu, kterou sestaví v roce 2006, hledat pro resort kultury novou tvář? V každém případě hrozí zamítnutí zákonu o eurozatykači, postiženém prezidentským vetem. Možná pro něj budou hlasovat reformní komunisté Dolejš a Fischer, což by mohlo stačit, protože na socdem marodce je kromě věčného ministra kultury ještě poslanec Vlček. Chatrné zdraví je luxus, který si současný český sociálně demokratický poslanec nesmí dovolit.

Ministr Svoboda se rozhodl odškodnit české občany německé národnosti, kteří byli po roce 1945 nespravedlivě postiženi. Zprávy českého tisku o tom, koho vlastně se má odškodnění týkat, se liší: podle Práva a Lidových novin má jít o aktivní bojovníky proti fašismu, podle Mladé fronty Dnes jen o ty, co se s nacismem nezapletli. Takoví prakticky neexistují; ti, co odešli do exilu, upadli s Wenzelem Jakschem v nemilost, ti, co zůstali, skončili v koncentrácích, pár slušných lidí, kteří válku přežili, se odmítlo nechat vydržovat od vyháněčů a volilo dobrovolně „odsun“. Zůstali ovšem komunisté, o jejich odbojářství nelze přece pochybovat. Doufám, že se tedy konečně Bruno Köhlerovi a Karlu Kreibichovi dostane pořádného uznání. Pan ministr horlivě zdůrazňuje, že jde o nepatrnou skupinku (má recht) a taky, že to odškodnění má být „symbolické“. A to je zajímavé, musím se německých komunistů zastat: proč smějí být občané německé národnosti na rozdíl od českých odškodňováni jen „symbolicky“? Před našimi zraky se rozvíjí nestoudná potěmkiniáda, která má opět potvrdit platnost Benešových dekretů (o tom, koho odškodňovat, se bude rozhodovat podle nich) a směšným způsobem zastřít českou neochotu přiznat si vlastní černé hříchy.

Koaliční strany se shodly na tom, že se pokusí prosadit přímou volbu prezidenta. Problém je v tom, že k tomu potřebují opozici. Nejde jen o volební zákon, ale i o změnu ústavy. Opozice si to pořádně rozmyslí. ODS by souhlasila za předpokladu, že volba bude upravena tak, aby ke zvolení nebyla zapotřebí absolutní většina získaných hlasů. Předpokládá patrně správně, že v době, kdy se bude znovu volit prezident, bude mít s lidovci v PS i v Senátu dost hlasů na to, aby Klause protlačila i dosavadním způsobem volby. Komunisté (a někteří sociální demokraté) chtějí zároveň zvětšit prezidentovy pravomoci – komunistům by se to hodilo ve chvíli, kdy budou poprvé demokratickým způsobem pověřeni „vedoucí úlohou ve společnosti“ (v roce 1948 to zase až tak moc demokratické nebylo, teď mají větší šanci). Takže asi zůstane vše při starém.

Putin se otřepal a snaží se katastrofu v Beslanu co nejvíc podojit ve svůj prospěch. Zajatý terorista prý vypověděl, že exilový čečenský politik Zakajev a někdejší prezident Maschadov byli ve styku s teroristy (to je velmi nepravděpodobné, oba patří k umírněnějším čečenským politikům, kterým se ovšem situace už dávno úplně vymkla z rukou), a žádá na Británii a USA jejich vydání. Tradičně obrovská míra ruské vyčůranosti brání člověku, aby se s ruskou politikou solidarizoval i tam, kde si to v v jistém slova smyslu zaslouží. Jakými prostředky asi teroristu přiměli, aby vykládal tyhle nesmysly?

Prezidentský kandidát Kerry slíbil, že do čtyř let po svém zvolení vyvede americké vojáky z Iráku. Proč po čtyřech letech, když podle jeho názoru jde o „nesprávnou válku na nesprávném místě v nesprávný čas?“ Měl by je vyvést hned. Za čtyři roky může s klidem hejlům, kteří ho dnes zvolí, taktně říci: tůdle.

Kardinál Renato Martino, tvůrce vatikánské zahraniční politiky a kritik amerického imperialismu (přesněji řečeno války v Iráku), se poněkud probudil: "Už jsme zahájili čtvrtou světovou válku. Stále mluvíme o první a o druhé světové válce, ale zapomínáme přitom na takzvanou studenou válku, kterou lze považovat za třetí světovou válku. A teď jde ještě o čtvrtou válku, která se týká skutečně všech, protože nikdy nevíme, zda se nám něco nepřihodí, když vycházíme z hotelu nebo když nastupujeme do autobusu. Válka se usadila vedle každého z nás." Hlavní roli v boji proti neviditelnému nepříteli by rád svěřil OSN. To je vynikající nápad. V OSN má neviditelný nepřítel spoustu skrytých i zjevných stoupenců, nehrozí mu tedy, že bude nespravedlivě minorizován.

Čtvrtek 9. září: Po rozkolu mezi Sdružením nezávislých kandidátů (tj. Josefem Zielencem) a Evropskými Demokraty (tj. Janem Kaslem) došlo k rozkolu i u Nezávislých: Jana Bobošíková prý nikdy nebude podporovat hnutí Nezávislí Vladimíra Železného, rozešli se ve stylu i obsahu politiky. Železný tvrdí, že za rozchodem je neloajálnost Bobošíkové a to, že jmenovala svým asistentem svého manžela. Tak či onak, „nezávislá“ uskupení mají jepičí život, mohou tu a tam napálit voliče, nakažené skepsí ke každodenní fádní politice, ale ti, kteří jsou jejich pomocí katapultováni do vysoké politiky, se ocitají v jakémsi chvilkovém uměle navozeném stavu beztíže, chovají se chaoticky a nesmyslně, a až chvilkový efekt beztíže pomine, následuje tvrdý pád do politické reality. Viz senátor Fischer. Je opravdu na tahanice mezi Bobošíkovou a Železným, Zieleniecem a Kaslem, povzbudivější pohled než na ODS, ČSSD nebo KDU-ČSL?

Dalšímu posvátnému místu hrozí zneuctění. Jakási reklamní agentura chce natáčet u Památníku padlých z 2. světové války v Ostravě. Starosta Slezské Ostravy, kde památník stojí, k tomu prý kývl. Naštěstí ostravský primátor (ČSSD, strana, která má vlastenectví v krvi) bdí a nechává nyní svatyni ve dne v noci hlídat strážníky. Kvůli tomu je nepochybně nemůže použít jinde, kde by byli nepochybně platnější.

Náčelník generálního štábu ruské armády Jurij Balujevskij prohlásil při setkání s velitelem sil NATO v Evropě Jonesem, že Rusko chce ničit teroristy po celém světě. Jsou připraveni zaútočit na jejich základny kdekoli v zahraničí. Prezident Putin a vláda se k tomu nevyjádřili (a asi nevyjádří, je to tak šikovnější). Britský ministr zahraničí Straw má pro tuto reakci pochopení. Já ne. Nemohu si pomoci, tady se využívá tragédie z Beslanu k jakémusi nenápadnému oživení imperiálních záměrů. Rusko si např. může klidně vyřídit účty s nepohodlnou Gruzií, jediným státem ruského Commonwealthu, který má na skutečnou samostatnost a asi po ní taky touží. Až se mu podaří zmáknout tento terén, může, bude-li situace příznivá, pokročit dál („Výběr prostředků bude podmíněn konkrétní situací v tom či onom regionu“.) U nás by přicházel v úvahu model útoku formou bratrské pomoci, byl už jednou vyzkoušen a vydrželo to pak dvacet let. Nemusíme se ale zase až tak bát: Rusko nepovede jaderné útoky. Bratrská pomoc formou jaderného útoku je zatím nevyzkoušená. Srovnávat ruské prohlášení s výroky prezidenta Bushe mi nepřipadá korektní. Tohle je univerzální vojenská doktrína. Trochu se podobá té Brežněvově. S Rusy je opravdu těžké se solidarizovat, i když by člověk třeba chtěl: čiň čertu dobře…

Jinak informace o teroristickém útoku, o jeho pozadí, o čečenských pohlavárech jsou velmi ambivalentní. Zatčený terorista podle Jiřího Štětiny nemá s atentátem nic společného, dostal se FSB do rukou před dvěma roky a byl prý předzpracován k výpovědím toho typu, jaké teď činí. Na druhé straně exprezident Maschadov, člověk s gloriolou „umírněného“ je bývalý sovětský lampasák, podílel se v zoufalém sovětském pokusu o ovládnutí Litvy. Letos v červenci údajně prohlásil, že útoky v různých částech Ruska jsou stejně legitimní jako útoky Spojenců na hitlerovské Německo za 2. světové války. Taky dobré.

Karel Steigerwald se v Mladé frontě Dnes vyjadřuje k Svobodovu návrhu na „humanitární gesto“ vůči českým občanům německé národnosti. „Po roce 1945 jim stát ubližoval. Ale ubližoval i mnoha jiným - Čechům, Maďarům, každému, koho popadl do drápů. Ministr správně upozorňuje, že už v letech 1945-1948 nebylo v republice dost svobody a demokracie. Proč si z těch postižených státní arogancí vybral jen německé antifašisty, je záhadné. Asi že jich bylo málo. Odškodňovat všechny tehdejší oběti je nad síly státu i lidského rozumu. Ale odškodnit jen některé je nespravedlivé k ostatním.“ Tu je třeba připomenout, že křivda, která se jim stala, se stala na základě Benešových dekretů. Týká se i Maďarů, dovlečených do ČR na nucené práce, ti, co tu zůstali, by si podobné humanitární gesto rovněž zasloužili, v tom má Steigerwald pravdu, i když ji takhle mít nepochybně nechce (jde dnes už taky jen o pár lidí). Němci a Maďaři byli postiženi plošně, kolektivně. Z restitucí byli Němci vynecháni napůl, Maďaři úplně. Existuje u nás tedy nerovnost před zákonem. Čechům (a dalším „slovanským“ obyvatelům) dekrety neškodily, naopak. Ten stát vůbec neubližoval „každému, kterého popadl do drápů“. Respektive Čechům ubližoval nesrovnatelně méně než Maďarům a Němcům. A když pan Steigerwald mluví o tom, že odškodnit všechny oběti je nad síly státu i lidského rozumu, měl si na to vzpomenout dřív, když se v roce 1991 schvalovaly populistické restituční zákony. Jediný smysl toho, co Steigerwald píše, je: Odškodňovat Němce? Nikdy! A zdůvodnění je mimořádně vyčůrané.

Pátek 10. září: Spor mezi nezávislou Bobošíkovou a nezávislým Železným pokračuje. Nezávislá Bobošíková obviňuje nezávislého Železného, že se zmocnil hnutí, za něž kandidovala, snaží se prosadit svou manželku do funkce ministryně školství a právě prostřednictvím této manželky jí zabránil, aby před volbami sfárala do karvinského dolu, kde kdysi rubal uhlí předseda nezávislých Zwyrtek (a získala tak pro sebe vavřínový věnec, který její předchůdkyni Dolly Buster vyklouzl z ruky). Zábavné. Železného obvinění jsou o něco méně surreálné, obviňuje Bobošíkovou pouze ze zrady a z toho, že svým asistentem učinila svého manžela (což je pravda). Předseda Zwyrtek zachovává objektivní odstup, má rád oba dva, oba podle něho hnutí prospěli, nyní je třeba se soustředit na krajské a senátní volby. Doufejme, že do nich agentura pana Zwyrtka katapultuje podobně vydařené „osobnosti“, a ty nás pak pobaví svými spory. Vzájemné obviňování obou nezávislých europoslanců připomíná zápas křídel a frakcí v komunistických stranách dvacátých a třicátých let minulého století. Doufejme jen, že se tentokrát objedeme bez procesu se protistátním spikleneckým centrem Vladimíra Železného (nebo Jany Bobošíkové). Zwyrtkovo hnutí zdárně přispívá k tomu, aby si česká veřejnost udělala lepší obrázek, jaké naděje lze vkládat do různých „nezávislých“.

Ministr Kühnl požádal NBÚ o prověření své osoby, ač jako ministr nemusí. Horlivost pana ministra souvisí asi s tím, že prý jak jeho otec, tak jeho tchán jsou uvedeni v Cibulkových seznamech coby agenti StB (nepochybuji o tom, že jsou tam uvedeni nevinně, jako ostatně všichni). Horlivost pana ministra má své meze, požaduje prověření jen na stupeň „tajné“ (např. ministr Svoboda je prověřen na stupeň „přísně tajné“, tedy na ten nejvyšší).

Ministr obrany Ruska Sergej Ivanov potvrdil slova náčelníka generálního štábu, o nichž jsme psali včera. Rusko má prý právo preventivně zaútočit na teroristické základny kdekoli na světě. Ivanov považuje preventivní útoky proti základnám teroristů i místům jejich dočasného působení, mimo jiné i za hranicemi Ruska, za oprávněné a možné. „Byla nám vyhlášena válka a my si musíme ponechat veškeré možnosti k obraně proti nepříteli.“ V úvahu prý připadá „nasazení námořnictva, bombardérů a podobných prostředků“. Bratrská pomoc nasazením námořnictva, to jsme zatím ještě nezažili. Ministr zahraničí Lavrov na druhém křídle vládního manšaftu zatím ujišťuje, že Moskva nechystá změnu zahraniční politiky. Věc je velmi zamotaná: Rusko je nepochybně ve válce s mezinárodním terorismem (i když třeba jen zprostředkovaně, před podporu, kterou Al Kajdá poskytuje čečenským a ingušským teroristům). Ta válka nebyla vyhlášena, války se ve světě od jisté doby nevyhlašují. Rusové mají právo se bránit, k čemuž patří i akce mimo vlastní území. Připadal bych si však daleko bezpečnější, kdyby se solidarizovali s tou částí západního světa, která se teroristům postavila, a dohodli se s ní o vzájemné podpoře, místo aby jí házeli klacky pod nohy. Na rozdíl od našeho pana prezidenta, který klade na jednu rovinu pobyt sovětských jednotek v ČSSR s případným pobytem amerických jednotek v ČR, totiž cítím mezi oběma případy jakýsi bytostný rozdíl. Taky bych měl lepší pocit, kdyby ruská oficiální místa tak strašně nelhala.Co si pak má člověk myslit o zajatém teroristovi, který údajně padl Rusům do rukou už před dvěma lety a existuje podezření, že byl do „akce“ nasazen bezpečnostní službou, aby pak vypovídal to, co chce Putin slyšet? Třeba to není pravda – ale Rusové uváděli na počátku nízký počet rukojmích a pak nízký počet zabitých, a to mi bere chuť investovat do nich beze zbytku veškerou důvěřivost. K tématu se ještě vrátíme.

Předseda demokratické strany Mc Auliffe volá pateticky: „Víme, že John Kerry byl ve Vietnamu. Kde jste byl vy, pane prezidente?“ John Kerry byl ve Vietnamu, a když se vrátil, zapojil se do rozsáhlé protiválečné kampaně, během níž se omílaly zločiny amerických vojáků, kdežto soustavné, nesrovnatelně masovější a krutější zločiny Vietcongu proti civilnímu obyvatelstvu se braly jako norma: jsou už prostě takoví, co s nimi naděláš. V žádném moderním konfliktu nelze zabránit tomu, aby lepší strana v tom či onom občas nenapodobila stranu horší. Výsledkem války a vynucené americké kapitulace ovšem nebyla „obnova lidských práv“ ve Vietnamu, ale to, že Vietnam ovládli komunisté a zavedli tam na dlouhá léta „své“ normy. Dnešní mírová kampaň amerických liberálů proti válce v Iráku (s níž se veze i Kerry) se podobá té „vietnamské“ jako vejce vejci.

A v té souvislosti další zpráva: svět by nevolil Bushe, zjistila svým průzkumem agentura jménem Globescan. To je drzost, nad níž se tají dech. Svět nemá co volit Bushe, volit Bushe budou ti, kdo jsou k tomu jedině oprávněni, tj. američtí voliči. A naštěstí tři čtvrtiny z nich kašlou na to, komu dá přednost „svět“. Což je správné.

Sobota 11. září: Dvanáctiletou dívku z Kmětiněvsi zavraždil a následně znásilnil její stejně starý spolužák. Snížení věkové hranice pro trestní stíhání, které ve Sněmovně už několikrát neprošlo, nyní podporují (nepochybně z populistických důvodů) potentáti z koalice (Koudelka) i z opozice (Pospíšil). Někteří odborníci se přitom domnívají, že vrah trpí vážnou duševní poruchou. Pak to není otázka věku, ten člověk by byl tak jako tak beztrestný (a tak jako tak by bylo užitečné a taky možné ho zavřít do blázince a pokud možno léčit). Tím ale nikdo politické body nezíská.

Spektakulární omluva kancléře Schrödera a jeho ujištění, že spolková vláda nepodporuje nároky vyhnaných na restituce, jak se zdá, nepadly na úrodnou půdu. Přes odpor prezidenta Kwasniewského i ministra zahraničí Cimoszewicze přijal polský Sejm spektakulárně (ve stoje; 328 poslanců bylo pro, jeden se zdržel, 131 se nezúčastnilo) rezoluci, vyzývající vládu k vyčíslení škod, které Polsko utrpělo ve druhé světové válce, a k jejich vymáhání na SRN. Požadavky vyhnaných jsou ilegální (?) a německá strana je musí prohlásit za nepodložené a neoprávněné. Zároveň má převzít odpovědnost za odškodnění německých občanů, kteří utrpěli škody v důsledku války a vysídlení. Polsko nenese vůči občanům SRN žádné závazky. Rezoluce je prý reakcí na aktivity organizace Preussische Treuhand, jež chce u soudů porůznu v Evropě a USA prosazovat nároky soukromých osob na restituce. Žádat restituce je nerealistické (žádný soud je nepotvrdí, a kdyby je potvrdil, neexistuje síla, která by je mohla vymoci) a i z toho hlediska je polská hysterie zhola nepochopitelná. Je to snad tak, že kancléř prokázal slabost a polská strana toho chce využít? Pak Stačí ještě dvě - tři kancléřovy omluvy, a Polsko vyhlásí SRN válku. Polská rezoluce nemá právní závaznost. Přesto je nehorázná a nestydatá.

Bobošíkovi prý byli povoláni, aby vypudili Železného, tvrdí sám Železný v dnešním Právu. Pokud jde o paranoidní vize, obě strany směšného a v podstatě bezvýznamného sporu dvou nul, před které nikdo nenapsal potřebnou stranickou jedničku, si navzájem nezadají.

President Bush zvýšil svůj náskok před protikandidátem Kerrym na deset procent. Nic mi do amerických voleb není, ale v tuto chvíli je zjevné, že Bushova porážka by znamenala vítězství kapitulantů a mnichovanů (přestože Kerry by zjevně po zvolení dělal politiku podobnou té Bushově). Proto si ji velmi nepřeji.

V rozhovoru pro Právo se tentokrát Alexandru Kramerovi příliš nedařilo. Jednak ministru zahraničí předhodil, že se Schröder vyjádřil pouze k k restitučním nárokům vůči Polsku, ne Česku, což není pravda (kancléř své výroky později vztáhl i na ČR). Když Svobodovi vyčetl, že teroristický masakr v Beslanu je projevem zoufalství a že odpovědnost nesou ideologové státního terorismu, odpověděl mu ministr logicky, že takový výklad je přesně to, co chtějí teroristé slyšet. Ve skutečnosti masakr v Beslanu je projev naprosté zhůvěřilosti a veškerou odpovědnost nesou vrahouni, co ho naplánovali a provedli. Kritika ruské politiky v Událostech neznamená, že bychom přehlíželi tuto úplně základní skutečnost.

Lépe se tentokrát dařilo druhé hvězdě v oblasti interwiev, Renatě Kalenské. Předvedla bez velkých efektů Jaromíra Štětinu jako člověka prostého, rozumu poněkud mdlého. Jedna perla: „Já Maschadova dobře znám. Je to bývalý sovětský důstojník, znal jsem ho jako čestného a statečného člověka. A jako člověka, který byl světský (?). Býval komunista.“ Sláva, to je náš člověk. A dále: Rusko se prý za Putina stává znovu říší zla, Gorbačov dokázal rozpustit SSSR nekrvavě, Putin nemá ten formát. Fajn, ale poté, co Gorbačov rozpustil SSSR, stál Jelcin a pak Putin před jinou výzvou: je třeba rozpustit taky Rusko? A kde by se ten proces rozpouštění měl zastavit? Rusové nemohli pustit Čečensko, rozpoutalo by to řetězovou reakci. Šlo o to, najít rozumný kompromis. S islámskými fundamentalisty se rozumný kompromis hledá těžko.

Místopředseda ODS Nečas srovnává situaci v boji s islámským terorismem s prvními lety druhé světové války. Pro vyčůranou politiku ODS je příznačné, že ve výčtu malérů, působících ještě v roce 1940, nechal stranou jeden ze základních, totiž pakt Ribbentrop - Molotov. Takové věci by čeští národní sociálové Nečasova typu nejraději zapomněli, nejdou jim do jejich nacionálního konceptu.

Pondělí 13. září: požadavek polského Sejmu na německé reparace ve výši skoro 700 miliard dolarů vzbudil na německé straně jednak rozpaky, jednak rozhořčení. Die Welt dochází k závěru, že německo-polské usmíření podle vzoru, jakým se usmířilo Německo s Francií, se evidentně nezdařilo. Profesor Peter Glotz hovoří o tom, že nyní jsou na tahu Poláci, aby potlačili svůj nacionálně-katolický fundamentalismus (proboha, co má ta nestydatost společného s katolicismem). Polský premiér Belka, který je vzhledem k Sejmu v tísni (Sejm má v dohledné době hlasovat o důvěře jeho vládě), se kroutí: má pochopení pro obavy Ssejmu z odškodňovacích nároků, na druhé straně problém je prý třeba řešit tak, aby nebyly narušeny vztahy s Německem, nejdůležitějším politickým a hospodářským partnerem Polska. Není to téma, o němž by se mělo diskutovat v záři televizních kamer. Německé ministerstvo zahraničí se vyjádřilo poměrně rezolutně: „Německo odmítá všechny nároky na reparace, toto téma bylo uzavřeno po projevu kancléře Schrödera 1. srpna.“ Kancléř je v choulostivé situaci, jeho vstřícná politika vůči východním sousedům nese otrávené plody. Ustoupit nemůže (ostatně jak? Má dát ty, co žádají restituce, zavřít?), pošramotil by si ještě více už dost špatnou reputaci. Tvrdý postup vyvolá na polské straně další hysterickou reakci. Bude legrační, když politika německo - polského usmiřování vyvrcholí válečným konfliktem. Polská vláda se snaží vystupovat umírněně, ale to je vláda levicová. Polská i maďarská levicová vláda je umírněná a zároveň proamerická, polská i maďarská pravicová opozice je národovecká a antiamerická. Když čtu články prominentního maďarského pravicového publicisty Istvána Lovase, ježí se mi hrůzou vlasy na hlavě. Jakýsi polský profesor mi před časem zaujatě vykládal, že nadešel čas, aby se Češi i Poláci semkli za slovanským papežem Janem Pavlem II., který jediný je schopný nás vyvést z politické krize (představa, jak se čeští antiklerikální Švejci řadí za polským papežem, je neodolatelná). Člověk by snadno mohl dojít, pokud jde o tyto naše visegrádské partnery, k závěru (ovšem nespravedlivému): čím větší pravičák, tím větší blb.

Podle jakéhosi průzkumu Evropanům vadí dominance USA na světové scéně (Američané jsou tolerantnější, přejí si EU jako silného partnera). Co s tím Evropané chtějí dělat? Nejlépe by bylo, až odezní válka polsko-německá, vyhlásit společně válku USA.

Úterý 14. září: Usnesení polského Sejmu vyvolalo v německé veřejnosti zmatek. Noviny, zejména ty od středu doleva, se vyjadřují zhrzeně: Süddeutsche Zeitung píše o polské pravici, která tradičně nevěří Němcům, a o nacionalistech, kteří chtějí „bránit mýtus národa hrdinů a obětí“. Der Tagesspiegel nazývá usnesení rozhořčeně „dokumentem neuvěřitelného otrávení ovzduší, které předtím nikdo nepovažoval za možné“. Kancléř strká halvu do písku. Vyjádřil se, že nevidí žádnou základnu pro vznášení majetkových nároků jak z Německa, tak z Polska (přitom nemůže nevidět rozdíl mezi tím, když majetkové nároky vznášejí soukromníci, a když k nim vyzývá nejvyšší legislativní orgán státu). A konečně intelektuálové sahají k oblíbenému appeasementu: německé „osobnosti“ s kořeny v oblastech, odkud byli Němci po válce vyhnáni, se ostentativně zříkají nároků na restituci i jakékoli odškodnění. Polské straně ovšem zjevně vůbec nejde o to, aby se několik hodných a vstřícných německých kamarádů zřeklo svých nároků, nýbrž aby ti, co nároky vznášejí, byli v Německu postaveni mimo zákon. To však lze provést jedině za cenu změny režimu.

Severokorejský ministr zahraničí se nechal slyšet, že obrovská exploze, kterou v jeho zemi zaznamenaly americké družice, byla vlastně demolice hory při stavbě hydroelektrárny. Na to lze přistoupit: zbývá jen otázka, zda demolice hory byla záměrná či bezděčná.

Ministr Němec, který nyní přichází se snížením věkové hranice pro trestní zodpovědnost, před dvěma roky hlasoval proti návrhu zákona, který chtěl prosadit totéž. Stejně se tenkrát zachoval nynější premiér Gross a předseda poslaneckého klubu ČSSD Ibl. Ačkoli snížení je nezbytné, populistická horlivost všech tří je příliš okatá, aby se z ní člověku nedělalo špatně. To už je mi sympatičtější postoj ministryně Buzkové, která řekla jednoznačně a rozhodně ne. Nesouhlasím s ní, ale nemohu přehlédnout, že se nechová jako šašek.

Ministr Němec (z důvodů ne nepodobných těm, jimiž se řídí při návrhu na snížení věkové hranice trestní odpovědnosti) chce zároveň vytvořit ministerský tým odborníků, který bude kontrolovat konkurzní řízení a zaměří se i na práci soudců v konkurzech. Soudcovská unie protestuje, a právem. Není možné, aby se politické orgány stavěly nad orgány soudní. Soudní moc je konečná instance a exekutiva nesmí zasahovat do její činnosti. To je jeden z hlavních rozdílů mezi demokracií a samoděržavím ruského typu.

Prezident Putin jako by se rozhodl, že doloží příkladnými činy náš článek z tohoto čísla Událostí. Jednak se výslovně přihlásil k výrokům náčelníka generálního štábu a ministra obrany o ruském právu zasahovat proti terorismu kdekoli na světě (lze tedy právem hovořit o Putinově doktríně), jednak ohlásil úpravy politického systému. Má se mj. změnit způsob volby poslanců Dumy: doposud byla polovina volena přímo, napříště mají být všichni voleni poměrně (to se v ruských poměrech lépe manipuluje). A mají být omezeny pravomoci regionálních představitelů, tedy posílena centralizace. Vida k čemu byl dobrý masakr v Beslanu: Rusko se pomalu vrací k tradičním technikám vládnutí.

Středa 15. září: V parlamentu se začíná diskutovat o přípustnosti „souběhu funkcí“ poslance či senátora s funkcí starosty. Rýsuje se kompromisní řešení: obě funkce bude i nadále možné vykonávat současně, ale platit se bude jen za jednu (podobně jako ministři-poslanci pobírají pouze ministerský, a nikoli i poslanecký plat). Bude to symbolické: když už jednu z funkcí (asi tu starostenskou) nebudou moci dělat pořádně, aspoň za ni nebudou placeni.

Vrah nezletilé dívky z Kmětiněvsi je zřejmě sexuální maniak, nemocný člověk, který své jednání není schopen ovládat a nemůže za ně nést trestní odpovědnost. V jeho případě by tedy snížení věkové hranice pro stíhání vůbec nepomohlo. Populismus politiků, kteří se teď předhánějí v ráznosti, zůstává tak trochu viset ve vzduchu. Lidovci navrhují, aby snížení věkové hranice doprovodila trestní odpovědnost rodičů. To by snad pomohlo např. v případě organizovaných romských zlodějských skupin, ale když půjde za vraždící dítě sedět otec, může ratolest klidně zabíjet dál.

Odborářský lídr Milan Štěch prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Takže tuto republiku neprojedli občané, ale rozkradly některé podnikatelské subjekty, finanční skupiny, privatizační skupiny.“ Řekl bych spíš, že šlo o harmonickou spolupráci obou zmíněných uskupení, přičemž občanům v projídání mocně sekundovaly a sekundují odbory.

Světová zdravotnická organizace vypracovala srovnávací studii o pití alkoholu, z níž vyplývá, že v Evropě zaujímáme čtvrté místo. Organizace uvažuje o sankcích, které mají být na Česko uvaleny, a o opatřeních, které má česká vláda zavést. Zvlášť jim vadí, že pivo je u nás levnější než nealkoholické nápoje. WHO se tedy postará o naši spásu, a to i proti naší vůli. Pivo bude zdaněno, půllitry opatřeny obrovskými nápisy „konzumace alkoholu způsobuje rakovinu“, kdo překročí jedno promile alkoholu v krvi, dopustí se trestného činu, po hospodách a domácnostech budou po večerech chodit policisté s trubičkami. Nechť si pánové z WHO laskavě trhnou nohou. V komunistickém a postkomunistickém světě se bez konzumace alkoholu nedá žít.

Polský premiér Belka a kancléř Schröder prohlásili válečné reparace za uzavřené. Schröder, aby se Polákům zavděčil, zároveň napadl předsedkyni BdV Steinbachovou, která majetkové restituce vyhnaných, kvůli nimž polská hysterie vznikla, nepodporuje, a vyzval CDU, za níž je poslankyní Spolkového sněmu, aby s ní zatočila. Další triumf appeasementu: výsledky budou nejspíš podobné jako v případě nedávné kancléřovy omluvy, po níž následovala rezoluce Sejmu, požadující na Německu stamiliardové reparace. Tedy další eskalace.

Putinův plán na posílení centrální moci se setkal s kritikou: v Rusku bohužel jen u intelektuálů, v zahraničí u Američanů a Evropské unie. Ani jedni, ani druzí nemají možnost ruské poměry ovlivnit. Gubernátory mají v Rusku napříště volit regionální parlamenty na návrh prezidenta. V jelcinovském bezvládí se gubernie staly pašalíky mocných nových bojarů, to byl nejspíš jakýsi problém. Z Putinova řešení zase dýchá bolševická minulost.

Erik Tabery polemizuje v Mladé frontě Dnes s článkem Romana Jocha o amerických volbách a prezidentu Bushovi. Nad některými jeho tvrzeními zůstává rozum stát. „Bush evidentně prohrál verbální válku. Téměř v žádné zemi nedokázal důvěryhodně přesvědčit většinu obyvatel, že ví, co chce dělat s Irákem…“ Bush neměl a nemá co přesvědčovat obyvatele cizích zemí, musí přesvědčit obyvatele své země. Pokud jde o cizí země, je odkázán na jejich politickou reprezentaci. Dále je podle Taberyho víc než zřejmé, že pro českou republiku se nezmění vůbec nic, ať už vyhraje Bush nebo Kerry. To je ukrutný omyl. Pro celý svět se velmi mnoho změní, bude-li zvolen Kerry, protože to bude zároveň úspěch západních stoupenců appeasementu a islámských teroristů.

Čtvrtek 16. září: Problém s trestním postihem mladistvých je zjevně složitější, než aby se dal vyřešit klackem. Např. na mladistvého devianta je do té doby, dokud něco opravdu vážného neprovede, každý krátký. Do střediska výchovné péče může být přemístěn jedině po souhlase rodičů. Je tedy zjevné, že se snížením věkové hranice pro trestní postih těch, co jsou za své činy plně odpovědni (to devianti nejsou), by měla být zvýšena odpovědnost rodičů a hlavně nějak zreformován systém ústavů, do nichž lze zdravé delikventy umístit.

Premiér Gross se sešel na pracovní schůzce s předsedou KSČM Grebeníčkem. Jednali o prodloužení české vojenské mise v Iráku a o rozpočtu na příští rok. Další krok k úplné a harmonické integraci KSČM do české politiky. Protože nepředpokládám, že by se Gross sešel i s Topolánkem, jde o to, že KSČM se premiérovým přičiněním etabluje jako „normální“ demokratická levicová strana: nejdokonalejší způsob integrace.

Místopředseda Spolkového sněmu Solms chce navrhnout, aby se vedení Sněmu sešlo s vedením polského Sejmu k projednání vzájemných vztahů po polské „reparační“ deklaraci. O něco podobného bude usilovat i předseda zahraničního výboru Bundestagu Rühe. Je ztěží představitelné, že by Poláci ucouvli od tvrdé linie a problém tedy bude eskalovat. Předseda Sejmu Oleksy prohlásil, že Polsko utrpělo za války obrovské ztráty a přesto po válce nedostalo takovou pomoc jako agresor Německo. Pro Krista Pána, proč by mu za to mělo dnes Německo platit reparace? Reparace by měl zaplatit Putin (za to, že jeho předchůdce Stalin kdysi Polsku zakázal přijmout Marshallův plán).

Evropský parlament odsoudil teroristický útok v Beslanu, ale taky ruskou politiku v Čečně (v odsudku není příčinná souvislost mezi obojím, jak by taky mohla být). Spojené státy (státní tajemník Powell i prezident Bush) kritizovali změny ruského politického systému, jež hodlá prosadit Putin. Rusové poukazují na to, že jde o jejich vnitřní záležitost, Washington Post kritizuje Bushe, že není v kritice Moskvy dost důrazný. Je jasné, že západní země nemají dost jasnou a jednotnou představu o tom, do čeho se partnerům mohou plést a do čeho jim mluvit nesmějí. Představa, že ve jménu humanity a lidských práv je možné se plést do všeho, je neudržitelná (např. ten, kdo se do něčeho plete a nemá instrumenty, jak to prosadit, činí humanitu i lidská práva směšnými). Této politice chybí realismus a smysl pro míru.

Timtohy Garton Ash, jeden z generálů po bitvě, se dopracoval názoru, že „válku proti terorismu nelze vyhrát způsobem, jakým bylo možné vítězit v 2. světové válce“. Úloha vojenské hrozby je mnohem menší než v předchozích válkách, a „vítězství bude záviset na odvaze, rozhodnosti, odhodlání bránit naše hodnoty… Ale především bude záviset na tom, zda se budeme zabývat příčinami terorismu, zda vysušíme mokřiny, v nichž se rodí komáři Al-Kajdy, a zda rozprostřeme magnetický půvab našich svobodných společností…“ O příčinách se podrobněji nešíří, mám podezření, že by nepřišel na nic lepšího, než (po marxisticku) na sociální nerovnost. Už se těším, až pan Ash rozprostře svůj magnetický půvab před bin Ládinem a jeho druhy, nepochybně je donutí až k pláči. Úvahy tohoto typu velmi nápadně připomínají úvahy kadeta Bieglera o tom, že bitva u Hradce Králové neměla být vůbec svedena. Přesně v tomto duchu pak pan Ash doporučuje, aby západní veřejnost příliš nepodporovala Kerryho, mohla by tím pomoci Bushovi (nedůtkliví Američané neradi vidí, když se jim někdo plete do jejich věcí), a aby teď hlavně ty země, které podporovaly útok na Irák (Británie, Itálie a Polsko) řekly Bushovi ne. Zbývá jen otázka, jak je přivést na dobrou cestu.

Radnice Prahy 1 zakázala homosexuálům veřejnou exhibici na Jungmannově náměstí a dobře učinila. Homosexualita je deviace. Samozřejmě lidé, kteří jí trpí, za to nemohou a neměli by být kvůli tomu diskriminováni (považuju za legitimní, když např. proti diskriminaci demonstrují a jsem pro zákon o registrovaném partnerství), ale je nesprávné a nevěcné ji předvádět jako něco pozitivního.

Pátek 17. září: KDU-ČSL si v koalici prosadila svou: schodek rozpočtu se sníží o deset miliard korun. Ne však tím, že by se odložilo zvýšení platů pro policisty a státní zaměstnance, ale škrty v sociální oblasti a zjevně i v resortu obrany. Proti nim se staví vnitrostranická opozice v ČSSD (Kavan, Laštůvka, Foldyna, Křeček: budou si to muset prostudovat a rozmyslet, už z té rétoriky vyplývá, že nějaká vzpoura asi nehrozí, ostatně Foldyna s Křečkem naznačili, že přes to nehodlají rozpočet ve Sněmovně blokovat). Námitky má z důvodů zjevně stejně populistických i Kalousek. Pokud jde o velikost úspor, ODS se to zdá málo a šéf Svazu průmyslu a dopravy po tripartitě k velké nelibosti ministra Škromacha prohlásil: „Nezlobte se na mě, kdybyste takhle řídili podnik, tak by to asi tak jednoduché nebylo. Váš šéf by očekával, že budete hospodařit se ziskem. A ne, že mu řeknete, naplánoval jsem si ztrátu sto, a druhý den přijdete – šéfe, jsem hrdina, ztráta bude jen osmdesát, našel jsem rezervy.“ Policisté si jistě zaslouží vyšší platy, ale nejsou sami a jen o platy nejde: ukázalo se, že řada bývalých a možná i současných policistů je zapletena do aféry vyděračského gangu, který v policejních uniformách okrádal a vydíral podnikatele. I kdyby policistům zvýšili platy desetkrát, takovýhle „vedlejšák“ bude vždycky výnosnější. Odolat pokušení je v první řadě otázka morálky a zodpovědnosti, a s tou je u nás všeobecně (nejen u policie) problém.

Do kampaně ČSSD se zpěvem a tancem zapojí hvězdy pop-music z doby normalizace: Karel Gott, Helena Vondráčková, Iveta Bartošová, Michal David a další. Vystoupí prý i Jiřina Bohdalová. Akci řídí František Janeček, šéf agentury Goja a premiérův přítel. Bude to, jak vidno, skutečný ples upírů, putující po celé republice. Sociální demokraté taky chystají, aby dokumentovali své vlastenectví, ztéci Říp. Zdá se, že se rozhodli útočit na nižší pudy české veřejnosti. Zabere to?

Pražané budou zřejmě ochuzeni o, jak se říká, „nevšední“ zážitek. Přijdou o podívanou na „sexy muže lesknoucí sem olejem v zápasnické aréně“ a „hédonistickou show pornografického umělce Buda a mnoha jeho exhibicionistických přátel“. Podnik organizující taneční party homosexuálů totiž zkrachoval, dříve než mohla akce proběhnout. Legrační.

Generální tajemník OSN Annan obvinil v rozhovoru pro BBC Spojené státy a jejich Spojence, že útok na Irák byl nezákonný a nebyl v souladu s Chartou OSN. Argumentace Chartou OSN a mezinárodním právem je víc než problematická. Charta je výsledkem kompromisu mezi demokratickými USA a totalitním SSSR a mezinárodní právo je ve velké míře soubor omezení, který svazuje ruce civilizovaným zemím ruce, aby se nemohly bránit lidožroutům.

Necelé dva měsíce před prezidentskými volbami v USA vede prezident Bush dost výrazně před Kerrym. Polovina voličů v USA prý nechová k nynějšímu prezidentovi velké sympatie, ale značná část lidí je ochotna ho ve válce s teroristy podpořit. To je politicky odpovědné jednání: Kerryho vítězství by v hysterické atmosféře, na níž se podílí hlavně západní Evropa a různí intelektuální excentrici, znamenalo faktický úspěch teroristů a Mnichovanů. Teroristům by se dostalo potvrzení, že svými hnusnými metodami mohou ovlivňovat politiku nejmocnější země světa, a demoralizace západoevropské společnosti by dostala další mohutný impuls.

„Svaz bojovníků za svobodu“ nechce, aby Památník druhého odboje navrhl sochař David Černý. Je to totiž kacíř a oportunistický revizionista: hlásá heretický názor, že obětí druhého odboje nebylo tři ta šedesát tisíc, ale jen sto padesát tisíc (první číslo vzniklo tak, že ke skutečným obětem si čeští nacionalisté přičetli všechny zavražděné Židy, ačkoli nemalá část z nich nejenže se nepodílela na žádném odboji, ale navíc byli národnostně Němci a podle Benešových dekretů tedy „odsunutelní“, což se taky některým přeživším stalo; k tomu, aby člověk mohl zůstat, nestačilo totiž trpět pod nacistickým terorem, bylo třeba zároveň zůstat věrným ČSR a nikdy se neprovinit proti národu českému a slovenskému, což se dosti těžko prokazuje).

V zemských volbách v Braniborsku a Sasku mají naději na úspěch extrémní nacionalisté. Vstřícná gesta nynější německé vlády a následná neústupnost či hysterické reakce těch, kterým byla ona gesta určena, posilují a budou posilovat extremismus v Německu i u jeho východních sousedů.

Sobota 18. září: závody v populismu uvnitř koalice pokračují. Gross nyní trumfnul Kalouska a fierlingrovce tím, že do rozpočtu zapracuje zvýšení učitelských platů o dva tisíce (půjde o v učitele všech škol kromě vysokých). Návrh už schválilo předsednictvo ČSSD, Kalousek trvá na tom, aby se zároveň snížila částka, která má být přidána policistům (pan Kalousek zjevně nemá policisty rád, možná je to tím, že byl jeden čas žhavým kandidátem na jejich soustředěnou pozornost). Zvyšování platů policistům sice problém korupce v jejich řadách neřeší (jak jsme psali včera), ale relativně vysoké platy by mít měli, na rozdíl od jiných povolání k jejich práci patří riskovat život. Kalousek tvrdí, že objem mzdových výdajů je jen jeden (proto je třeba vzít policisty u huby), Gross namítá, že při sestavování rozpočtu ministerstvo financí počítalo s finanční rezervou pro priority, a platy policistů priorita jsou. Toto vysvětlení napovídá, že pan premiér je učenlivým žákem Miloše Zemana.

Sláva, Pavel Telička neodchází do soukromého sektoru! Bude přes nepřízeň českých politiků dál v Bruselu hájit naše národní zájmy, tentokrát ve funkci zástupce šéfa kabinetu předsedy EK Barrosa. K tématu se vrátíme.

Noviny jsou plny zpráv o zdravotním stavu ministra Dostála. Vzhledem k jeho těžkému onemocnění se zavazujeme, že se o něm, dokud se neuzdraví, budeme zmiňovat jen tenkrát, když ho budeme moci pochválit. (Obávám se, že taková příležitost se jen tak nenaskytne). Zaznamenáváme ovšem, že vládní koalice má veleproblém: ještě jednou zařádí v jejích řadách choroba, a je po ní.

Na Praze 6 bude kandidovat mimo jiné někdejší Havlův kancléř Karel Schwarzenberg (kníže se psát nesmí, je na to zákon; nebo snad už byl „konzumován“, jako Benešovy dekrety?). Jeho kandidaturu podporuje Václav Havel a jeho blízcí: Chantal Poullain, Eva Holubová, Pavel Landovský, Pavel Bobek, Jiřina Šiklová, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak. Volbu je třeba pozorně sledovat, vydá svědectví o stavu Pravdy a Lásky na českých politických tocích.

Podle preferencí naměřených Gallupovým ústavem má nyní Bush před Kerrym třináctiprocentní náskok (mezi registrovanými voliči ovšem jen osmiprocentní). Podle jiných institucí je rozdíl daleko těsnější. V každém případě je tu naděje, že v amerických volbách nebudou slavit nepřímý triumf arabští teroristé a evropští Mnichované. Naděje slabá, protože všechno obvykle končí špatně, a poslední dobou dvojnásob.

Finové a Švédové se rozhodli vytvořit společnou jednotku rychlého zásahu v rámci společných sil EU. Nechtějí se totiž účastnit v jednotkách, kde mají většinu země NATO, protože střeží svoji neutralitu. Co to ale dnes znamená nautralita? Jak se k ní staví Usáma bin Ládin, respektive Šamil Basajev? Co to věcně znamená, když se dva čuníci před vepřovými hody deklarují jako neutrální v konfliktu mezi prasátky a lidmi?

Pondělí 20. září: ČSSD hodlá ve vládě prosadit zvýšení platů učitelů, a to případně i silou: dojde na pěstní zápas? Upřímně řečeno zprávě nerozumím, protože se zvýšením souhlasí i KDU-ČSL a US-DEU, jak by taky ne, kde o populistickou záležitost, učitele má česká veřejnost, zvlášť po půlstoletí ruské nadvlády, raději než policajty a vojáky. Zajímá mne, jak nás učitelé ubrání, až začne na našem území operovat Al Kajdá. Nicméně budiž, učitelé si přidání zaslouží, jejich platy jsou stále skandálně nízké. Spor je zjevně o tom, kde na to vzít peníze. Peníze totiž nejsou (na rozdíl od mnoha lidí nepovažuji zvýšení platů bezpečnostních složek za neúměrné). Dá se očekávat, že Gross bude pokračovat v dobré tradici „utahování opasků“, o ní jsme zde už psali.

Mám opravdu smůlu. Ukázalo se, že informace práva o tom, jak Pavel Telička získal vysoké místo v týmu předsedy EK Barrosa, je kachnou. Škoda! Bylo to tak pravděpodobné, a Právu se spravedlivě řečeno jen málokdy stává, že zveřejní kachnu. Nejvíc je mi líto komentáře, který jsem k tomu tématu napsal do tohoto čísla Událostí. Líbí se mi jako artefakt, a proto ho v čísle ponechám. Navíc jsem přesvědčen, že pan Telička si v EU svou lukrativní příležitost najde. Vsadil bych se.

Volby v Sasku a Braniborsku skončily dosti neblaze. Tratily tradiční německé strany (nejen SPD, ale výrazně i CDU), získala hnědá a rudá stoka. Zita Senková v MfD tu rudou velkoryse přehlíží, naše mladá levice trpí částečnou barvoslepostí. Na rudohnědém nástupu v bývalé Dederonii má nepochybně kromě sociálních problémů podíl i neúspěch Schröderova appeasementu vůči východním sousedům (Polsko, ČR) a panický strach (západo)německé demokratické pravice před vším, co souvisí se slovem národ. To je dosti zvrácená hrůza z vlastní minulosti: cožpak se jí Němci mohou zbavit jenom tím, že se rozpustí v Evropě? Mezi pojmem národ a jménem Hitler není žádné rovnítko!

Mladá fronta Dnes otiskla mimořádně srandovní záznamy rozhovorů, v nichž se fotbaloví bafuňáři navzájem korumpují. Texty vyzývají k tomu, aby byly zdramatizovány, nejlépe formou oratoria či opery. Když jsem byl malé děcko, rodiče mne nutili chodit do Sokola. Z nářadí, na němž se cvičilo, jsem měl podobnou hrůzu jako ve středověku delikvent z mučících nástrojů. Kotoul přes švédskou bednu považuji dodnes za mimořádně bolestivý způsob sebevraždy. Proto mi připadalo neupřímné, že se zastánci tohoto mučení dětí navzájem oslovovali „bratře“. Dnes se, jak se zdá, situace normalizovala: dnešní oficiální oslovení zní „vole“.

Lékaři vyzývají politiky: zdražte pití!, píše MfD. Události oslovují politiky: opovažte se! Proč by tak lahodný nápoj jako pivo měl být dražší než různá odporná žaludek leptající lepidla. Kdybych měl víc čtenářů, vyhlásil bych akci „Za levné pivo“ a organizoval bych demonstrace. V čem se liší dnešní stát, který hodlá utrácet peníze na to, aby občany ochránil od alkoholu, který milují, protože ho to pak přijde levněji, od bolševického státu, který chtěl občany chránit před nevhodnými myšlenkami a nevhodným chováním. Navíc se obávám, že až se zvládne alkohol, přijde na řadu sexuální život (je nepochybně taky nezdravý). Starých lidí jako já se to sice až tak nedotkne, ale těch mladých je mi líto. Už vidím, jak jsou svatební místnosti v celé republice opatřeny obrovskými nápisy: „souložení způsobuje rakovinu!“

Články Luboše Palaty čtu vždycky po částech, abych šetřil své zdraví. Ten poslední v LN stojí za to: navrhuje, aby se Češi vzdali svého nároku na reparace od Německa (představuje si pan Palata opravdu, že kdokoli na světě kromě Putina, a ten je teď ve velké rejži,by byl ochoten podpořit tak nestvůrně nestoudný požadavek?), a Němci se za to zaváží odškodnit své vyhnané, protože jak známo za všechno může jen Hitler. Pan Palata je dokonce tak konciliantní, že by šel ještě dál, a souhlasil by se symbolickým gestem, financovaným Česko-německým fondem (který jak známo z devíti desetin vydržují Němci, takže by to vyšlo nastejno). Strašné.

Úterý 21. září: Včera proběhla naším tiskem zpráva, že se moskevské policii podařilo zadržet muže, který převážel v autě solidní náklad výbušnin včetně rozbušky. Muž pak údajně během výslechu zemřel na infarkt. Protože na podobné zprávy ze země, kde zítra už znamená včera, jsme za posledních skoro sto let zvyklí, jistě nikoho nepřekvapilo, když se nyní vyjevilo, že dotyčný byl ve skutečnosti při výslechu umlácen. Novinka je, že to tak brzy prasklo, přece jen se Rusko změnilo k lepšímu. Postup ruské policie je mimo jiné nesmyslný, třeba se od toho člověka třeba mohli ještě leccos zajímavého dozvědět.

Zatímco ve vládě zuří bitva o to, kdo a co má uspořit (ministr Kühnl byl v té věci dokonce za prezidentem Klausem jako za vrchním velitelem, českých ozbrojených sil, upřímně řečeno nedivím se mu, u nás se už od první Klausovy vlády armáda považuje za nepotřebný luxus, ubrání nás svižná huba a neviditelná ruka trhu), lékaři hrozí stávkou, pokud nedostanou přidáno ještě víc než policisté (v LOKu nejsou žádní troškaři, chtějí trojnásobek průměrné mzdy, tj. 51 000,- Kč na osobu). Jinak uspořádají týden před krajskými volbami stávku. Licitace s platy a boj o úspory jsou spojité nádoby, zdá se, že premiér Gross a předseda KDU-ČSL Kalousek rozjeli jakousi řetězovou reakci. Podaří se ji zarazit?

Poslanci Mládek (ČSSD) a Dolejš (KSČM) odkoupili „krávu č. 23“, umístěnou na náměstí Kinských v upomínku na ruský tank, který tam strašil od roku 1945 až do doby po listopadovém převratu jako symbol ruského panství nad touto zemí. Oba se domnívají, že kráva č. 23 výrazně znevažovala památku padlých sovětských vojáků. Žádní sovětští vojáci ve skutečnosti neexistovali, jen ruští, slovo sovětský je nestydatý zastírací manévr. Oba tvrdí, že nás Rusové přišli osvobodit: nikoli, přišli nás připojit ke svému impériu (i když řadoví ruští vojáci na mýtus o osvobození asi věřili a těžko jim to mít za zlé). „Národ, který si neváží svých dějin, ztrácí naději i na dobrou budoucnost.“ Zlatá slova, národ, který strpí, aby Gottwaldovy děti a fierlingovci nestydatě překrucovali naše poválečné dějiny, si může léta 1945-1989 klidně zopakovat. Mládek s Dostálem hřímají proti „pomalému přepisování dějin, ve kterém se z agresorů stávají oběti a z hrdinů zločinci“, přesně takové přepisování provozovali dělali komunisté po celou dobu své vlády. Protestoval bych, kdyby někdo situoval krávu na pohřebiště padlých ruských vojáků. Nikoli však, když stojí na místě pomníku, oslavujícího ruský imperialismus.

Středa 22. září: Odborářský boss Dušek chystá další stávku na železnici. Tentokrát se mu nelíbí plány, podle nichž mají být České dráhy přeměněny z akciové společnosti na holding. Vznikly prý v důsledku toho, že ministerstvo dopravy zcela ovládla KDU-ČSL (čtyři z pěti nejvyšších představitelů ministerstva jsou členy této strany). Drzost pana Duška se dotýká oblak. Co je proboha odborům do toho, jaké pozice na kterém ministerstvu má jaká strana?

Friedrich Christian Flick, vnuk podnikatele, který vyráběl zbraně pro Hitlera a byl po válce odsouzen v Norimberku, dal Berlínskému muzeu na sedm let k dispozici svou sbírku moderního umění, a se zlou se potázal. Je za to v Německu ostře kritizován, protože si ji prý pořídil díky dědictví po svém dědovi. Pan Flick (viděl jsem záběry v televizi, je to zhruba člověk mého věku, ne-li starší) vůbec nijak neodpovídá za to, co dělal jeho předek, a peníze nepochybně zdědil legálně. Nekupuje za ně kalašnikovy a nášlapné miny, ale umělecká díla. Německé hysterické flagelantství nezná mezí, a až se, jako každá hysterie, změní ve svůj zrcadlový opak (úspěch NDP v Sasku může leccos signalizovat), bude u nás zase horko.

Alexandr Mitrofanov píše v dnešním Právu: .: „Musíme tvrdě čelit antidemokratické zášti, kterou někteří ostalgici překypují. S těmi, kteří nešíří zlobu, máme ale žít v jedné společnosti a neplýtvat energií na různá odhalování, kdo kdy zpíval na festivalech politické písně a má tu drzost zpívat i dnes, tentokrát pro ČSSD. Společnost, která se snaží tvářit, že její minulost byla jedním velkým omylem, není totiž zdravá.“ Drzost není v tom, že zpívali na festivalech politické písně a nyní na mítincích ČSSD, nýbrž v tom, že na obojím zpívali (a zpívají) z prodejnosti. Kdyby dnes zpívali na mítincích ČSSD z přesvědčení, dalo by se to vzít pozitivně tak, že svou minulou prodejnost překonali (byli tehdy ostatně vydíráni). Dnes je nikdo nevydírá. Mohou zpívat pro toho, kdo je jim názorově blízký, a pokud jim není názorově blízký nikdo, mohou zpívat jen tak.

Miloš Zeman vydává Paměti. Budou se jmenovat „Jak jsem se v politice mýlil“. Ve skutečnosti to bude, jak se zdá, pamflet proti zrádcům a odpadlíkům, v nichž se pan expremiér zmýlil: zejména proti Špidlovi a velezrádci Grossovi, který podle Zemana nejprve podrazil jeho, pak Špidlu a nakonec Teličku. Smutný konec zkrachovalého nadutce. Nezbývá mu než psát žlučovité traktáty proti těm, co s ním úspěšně vymetli.

KDU-ČSL, vědoma si svého slabého postavení ve vládě, odmávala rozpočtové úspory ve svých resortech s tím, že se na půdě rozpočtového výboru PS, jemuž kraluje předseda strany Kalousek, pokusí prosadit úpravy, jež jí budou vyhovovat. Kalousek není až tak vázán rozhodnutím vlády, není jejím členem, a jak se ukazuje, ví proč. KDU-ČSL je tradičně a právem obávaný koaliční partner.

Premiér Gross a ministryně Buzková se vzdali svých poslaneckých mandátů, učiní tak ještě ministři Palas, Urban a Emmerová. Sobotka, Škromach a Dostál dostali výjimku. Proč asi? Nesouvisí to nějak s tím, kdo by místo nich zasedl v PS? Např. Dostála by údajně vystřídala jedna z nejobávanějších sociálně demokratických kverulantek.

Vláda USA se soudí s americkými výrobci cigaret. Obviňuje je, že půl století obelhávali veřejnost tím, že zatajovali souvislost mezi kuřáctvím a výskytem rakoviny. Při vší úctě k vládě USA, co je to za nestvůrnou blbost? Souvislost mezi kuřáctvím a rakovinou a její propagace je věc lékařů, ne výrobců cigaret. Tato souvislost byla před půl stoletím známa stejně dobře jako dnes i v komunistickém Československu, natož pak v USA. Doporučoval bych, aby česká vláda (nejlépe by se k tomu hodil ministr…, ale proboha, zavázal jsem se, že o něm budu mluvit jen v dobrém, takže jako bych neřekl nic) zažalovala křesťanské církve, že již dva tisíce let šíří falešné zvěsti o nesmrtelnosti lidské duše. Tím by vládu USA ještě o fous trumfla.

Čtvrtek 23. září: V průzkumu veřejného mínění, který provedl STEM, si sociální demokracie polepšila skoro o 3% a dostala se před KSČM, která naopak skoro 4 procenta ztratila. Vedoucí pozici si přes jistý úbytek preferencí suverénně drží ODS. Výsledky by se neměly přeceňovat, přesuny jsou malé, víceméně mezi komunisty a sociálními demokraty (obě strany jsou spojité nádoby, to není dobré vysvědčení pro ČSSD). Souvisí s tím, že změna znamená pro voliče naději, která může být rychle zklamána. Naděje zvíci tří procent není nic moc. Zároveň se Gross propadl na druhé místo v popularitě, předsedům vlády se zpravidla na žebříčcích popularity nedaří, protože za všechno můžou. Vzestup Pavla Dostála je dán sympatiemi veřejnosti k jeho osobnímu neštěstí. K tématu se nejspíš ještě vrátíme.

PS neschválila zrušení 14. platů pro politiky a uvalila na sebe hněv odborářů. Jeden z odborářských předáků opět připomněl slova Olivera Cromwella, když rozháněl parlament, oblíbený citát všech českých polovzdělanců počínaje Milošem Zemanem. Jeho základem je oblíbená česká teorie kolektivní viny, vždyť zdaleka ne všichni poslanci návrh bojkotovali.

Kancléř Schröder prohlásil v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung návrhy vyhnaných Němců za právně nepodložené. O tom přece nemůže rozhodnout představitel exekutivy! Může nanejvýš říci, že si myslí, že jsou právně nepodložené. Odmítl zároveň požadavek předsedkyně BdV Steinbachové na vnitroněmecké odškodnění, tady má asi kancléř pravdu, proč by Německo mělo někoho odškodňovat, když na vyhnání nenese žádnou vinu. A proč se vůbec všechno musí odškodňovat, to, co je dnes myslitelné a smysluplné, je pokorná a upřímná omluva někdejších vyhánějících a nějaké symbolické gesto. Kancléř zároveň odmítl rezoluci polského Sejmu, v té věci plným právem. Nulové řešení, které navrhuje, je ovšem dosažitelné jen na základě domluvy s poškozenými státy a s vyhnanými Němci.

Saddámův osobní lékař, prý hodlá přesídlit do Norska, je to uznávaný plastický chirurg a bude tam prý rovnat nosy. Jde zjevně o tiskovou chybu, místo „rovnat“ má být „řezat“.

Španělský socialistický ministerský předseda Zapatero přišel s plánem na usmíření Západu s muslimy. Zajímavé, k jak dalekosáhlým a pitomým nápadům vede špatné svědomí. Španělsko má podle něho hrát úlohu „mostu mezi Evropou a muslimskou severní Afrikou“. S mosty máme u nás zkušenosti, budoval je dr. Beneš a nedopadlo to dobře. Pan Zapatero uzrál pro bobříka vyčůranosti, bude jeho prvním zahraničním nositelem.

Miloš Zeman přišel na svých internetových stránkách s nápadem, aby napříště předsedu ČSSD volili členové strany v jakémsi plebiscitu. Je to průhledná taktika, tak se stal kdysi Miloš Zeman proti vůli vedení své strany prezidentským kandidátem. Zeman samozřejmě, jako obvykle, nemá vůbec žádné ambice, je to jen jeho politická závěť. Zatímco prostoduší Zemanovi oponenti (Zaorálek) jsou rázně proti, mazaný Škromach upozorňuje, že by nový způsob volby mohl být uplatněn až za dva roky. Je velmi pravděpodobné, že pak po Zemanovi už ani pes neštěkne.

Michal Mocek píše v MfD: „Státy dnes braní rukojmích tvrdě odsuzují. Kdysi je však braly samy. Pro panovníky Franské říše i Svaté říše římské to byl oblíbený prostředek k zajištění klidu na hranicích se Slovany. Pozdější polský král Boleslav Chrabrý tak vyrostl na císařském dvoře, kde jej drželi, aby si pojistili loajalitu jeho otce Měška vůči říši. Ještě ve válkách minulého století používaly státy rukojmí k vynucení poslušnosti místních obyvatel.“ Jak je ta Evropa podle našich eurosocialistů zkažená! Ani v drsném ranném středověku ovšem Boleslavu Chrabrému hlavu neuřízli, a že by zlotřilí Evropané někomu v minulém století řezali před kamerami hlavy, mi není známo.

Herec Pierre Brice, který proslul rolí Vinnetoua ve zfilmovaných románech Karla Maye, se „přiznal“, že kdysi bojoval v Indočíně a zabil tam, přinejmenším tři Vietnamce, píše rovněž MfD. Rozuměj vietnamské vojáky, případně partyzány (chcete-li diverzanty nebo bandity). Vietnamci se liší od všech ostatních národů tím, že se za žádných okolností nesmějí zabíjet. Představme si, kdyby se na nějakého amerického nebo ruského herce provalilo, že bojoval v druhé světové válce a zabil tam tři Němce! Němci se ovšem, jak se zdá, zabíjet nejenom smějí, ale za určitých okolností přímo musí. Ve skutečnosti se ve válce zabíjí, to je její smutný a nevyhnutelný doprovod.

Pátek 24. září: Poslanec Kořistka nejen dobrovolně postoupil zkoušku na detektoru lži, ale hned si ji taky sám dobrovolně vyhodnotil: dopadlo to výborně, jak zpívá křeček v písni Ivana Mládka. Není nad povolaný úsudek! Policie zatím výsledek nezveřejnila, doufejme, že se s rozhodnutím zákonodárce nebude příliš rozcházet. Jinak ovšem, vzhledem k tomu, že Kořistka zkoušku postoupil a dva další členové schůzky nikoli, se ODS a její předseda dostávají do velmi podivného světla.

Soud odmítl obnovit proces s Jiřím Kajínkem, nebyly údajně předloženy nové důkazy, které by mohly zvrátit původní rozhodnutí, svědkové jsou buď nevěrohodní nebo neřekli nic nového. Tahanice kolem Kajínka jsou laciná bulvární senzace. Proti stěžovateli svědčí už osoba jeho advokáta (nejprve o sobě šířil, že je členem Sudetoněmeckého Landsmanšaftu, pak byl ochoten kandidovat za Sládkovy Republikány, je tedy schopen takřka všeho) i to, že se ho tak napůl zastává pan prezident. V kauze je prý hodně otazníků, žádný ovšem, jak se zdá, není tak veliký, aby Klaus uvažoval o milosti. Dokud nebude prokázán opak, je pro nás pan Kajínek dvojnásobný vrah.

Václav Klaus začíná napodobovat svého slavného předchůdce v úřadu, Antonína Novotného: obul se do ČT a její pořad o kauze Lehkých topných olejů prohlásil za lživý, skandální, za velkou mediální hříčku. Případ se odehrál v době, kdy byl prezident a čestný předseda ODS (je to podobné jako první tajemník KSČ a prezident ČSSR) českým premiérem. Jeden ze svědků, odsouzený za nájemnou vraždu, obvinil někdejšího ministra financí Kočárníka, že se stýkal s jeho šéfem. Klaus přiznal, že pořad neviděl (Novotný taky většinou nesledoval to, co kritizoval, stejně jako Klaus to neměl zapotřebí, věděl dám všechno nejlíp). Poslanec Langer se pak ve Sněmovně ohradil proti tomu, že ministr Gross žádá přešetření styku politiků s podezřelými podnikateli na základě výpovědi kriminálníka. Výpověď kriminálníka je třeba ověřit, může být pravdivá bez ohledu na kádrový profil svědka.

Únosci v Iráku oznámili, jak píše Právo, „popravu“ (my fundamentalisté říkáme vraždu) dvou italských humanitárních pracovnic. Rodinní příslušníci uneseného Brita škemrají u vrahounů o milost. Není to nic platné, ten člověk je v tuto chvíli už fakticky mrtvý. Nemá smysl se ponižovat, pouze se zdá, že civilisté ze Západu nemají teď v Iráku co dělat. Je tam zapotřebí vojáků.

Rusko zjevně podepíše protokol o emisích, jinak by vzhledem k tomu, že se k němu nepřipojily ani USA, ztratil smysl. Rusové ho ovšem klidně můžou podepsat, stejně jako na konci sedmdesátých let ratifikovali mezinárodní pakty o lidských právech: ani v jednom, ani v druhém případě nechtějí a asi ani nemohou podepsané dodržovat. Hodnota takto a s takovým postranním záměrem učiněného podpisu se ovšem blíží nule.

KSČM, konkrétně místopředseda a poslanec Exner, žádá na ČSSD, aby v některých obvodech podpořila kandidáty KSČM. Pan Exner nedávno naznačil, že je ochoten vypárovat nemocného ministra Dostála v hlasování o rozpočtu. Za to dnes chválí v Právu komunisty Jiří Hanák (víceméně proto, aby mohl sepsout ODS, kterou patologicky nenávidí). Chovají se prý na rozdíl od ODS státotvorně. Není to trochu předčasné?

Karel Steigerwald se v MfD věnuje zpěvákům, podporujícím za honorář ČSSD: „Politici mají populární osoby kolem sebe rádi. Věří, že odlesk té popularity ozáří i je a jejich stranu - a mají asi pravdu. Když se populární osoby neobjeví v jejich blízkosti samy od sebe, zaplatí jim. Pak přijdou. Je zbytečné jim to vyčítat. Prodávají své umění tomu, kdo zaplatí, to není nic nemravného.“ Podle této teorie je „populární osoba“ homo oeconomicus, maximalizující své slasti a minimalizující své strasti. Názory nemá žádné, nemusí je mít, k čemu taky. Pan Steigerwald je ostatně taky populární osoba: byl by ochoten prodávat své umění socanům, kdyby zaplatili?

Slovinští opoziční poslanci demonstrovali na malém kousku chorvatského území, na který si dělá nárok i Slovinsko. Chorvatská policie je zadržela. Nato Slovinsko odvolalo svého velvyslance ze Záhřebu a hodlá Chorvatsku zkomplikovat cestu do EU. Ať už je povaha sporu jakákoli, těžko se zbavit dojmu, že Slovinsko chce z pozice novopečeného člena Unie vydírat Chorvatsko, které zatím zůstalo stranou, a rozhodnout tak ve svůj prospěch jakýsi (zjevně nepatrný) teritoriální spor. Noví členové Unie (Česko, Polsko, i to na první pohled kultivovanější a vyspělejší Slovinsko) jsou jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Spor dává představu o tom, jak strašnou eruptivní sílu mají konflikty na Balkáně. Mezi Českem Slovenskem byly taky jakési územní spory, ale vyřešily se ve srovnání s tímhle konfliktem přímo idylicky.

Sobota 25. září: Pro zavedení eurozatykače hlasovalo v PS hned několik komunistických poslanců. Je to po ochotě vypárovat nemocného Dostála další výrazný signál komunistické vstřícnosti vůči sociální demokracii. Vnucuje se otázka, co jim za to premiér Gross slíbil. ODS a případně prezident Klaus se ve věci zákona, který považují za protiústavní, chtějí obrátit na Ústavní soud. Bude to zajímavý test: podařilo se ho už Klausovi nenápadně zmáknout? Zatím to vypadá, že spíš ne.

OSN se pře o to, jak má do budoucna vypadat Rada bezpečnosti. Přesněji řečeno, zda vedle vítězů druhé světové války smějí mezi stálými členy zasednout i Německo a Japonsko, země sice poražené, ale zato mohutní přispěvatelé do rozpočtu organizace. Zatímco s Německem by se nakonec možná smířilo i Rusko, proti Japonsku má zásadní výhrady Čína: Japonsko se dosud dostatečně nekálo za zločiny svých vojáků na čínském území. Bude to asi chtít nějaké tučné odškodnění. Pak jsou tu velké země jako Brazílie nebo Indie, jejichž postavení v druhé světové válce je o něco obtížněji definované. Dostane se i na ně? Ve skutečnosti jsou nejspíš celé OSN, toto smutné dědictví někdejšího vynuceného spojenectví mezi západními demokraciemi a Stalinovou despocií, i Rada bezpečnosti jako jeho nejvypečenější orgán v zásadě nereformovatelné, a tak v Radě Bezpečnosti budou ještě za deset tisíc let zasedat vítězové druhé světové války s právem veta.

O konfliktu mezi Slovinskem a Chorvatskem jsme už psali. Slovinský premiér Anton Rop nyní prohlásil, že Slovinsko nepodpoří vstup Chorvatska do EU. Při vší úctě ke Slovinsku, vypadá to trak, že do EU byl vpašován cípeček Balkánu a ten k nám za sebou postupně vtáhne všechny jeho devastující problémy.

Českými médii se táhne oslavná píseň na Miloše Zemana u příležitosti jeho šedesátin. Ondřej Neff se v LN dojemně vyznává ze svého stesku po velikuánovi. Musím přiznat, že na rozdíl od pana Neffa se mi po tom individuu vůbec nestýská. Dostal se na špici vrcholné politiky podobnou sérií nedopatření, jakou se kdysi SSSR zamotal do druhé světové války a nezbylo mu než ji vyhrát. Lví podíl na Zemanově úspěchu má indolence a chyby Klausovy vládnoucí garnitury. Pozici si po čtyři roky udržel tím, že rozjel nekontrolované zadlužování státu na všech frontách. Jeho chrapounská sprostota byla i na české poměry omračující. Když se na sklonku volebního období stala jeho pozice neudržitelnou, rozhodl se z politiky odejít. Někteří v tom viděli geniální tah, myslím spíš, že to byla lítostivá reakce nevyváženého psychopata: nedocenili jste mne, tak tady to máte. V jednání psychopata racionalitu nenajdeš, podobně se občas nějaká prostitutka rozhodne, že pověsí řemeslo na hřebíček a vstoupí do stavu manželského. V drtivé většině případů to vydrží tak tři neděle, a podobně krátkou dobu to vydržel s politickou abstinencí i Zeman, jenže už bylo pozdě, nedopatřením za sebou spálil všechny mosty. Ve volbě prezidenta sehrál roli kašpárka a jeho šance do budoucna jsou v zásadě nulové. Prostitutka ztratila glanc a kunčafti se už za ní netáhnou. Nezbude jí, než vést z donucení politicky počestný život, tj. objímat na Vysočině stromy. Tolik Miloši Zemanovi k šedesátinám.

Ministr Paroubek chce poskytovat novomanželské půjčky i svobodným do věku 35 let. Lidovečtí svatouši jsou zásadně proti. Argumentují tím, že už tak se 29 dětí ze sta rodí mimo oficiálně uzavřená manželství. Půjčkový teror tedy povede k tomu, aby mladí lidé přijímali častěji svátost stavu manželského. Je to šťastný první krok správným směrem: další bude přísný zákaz předmanželského sexu (stane se trestným činem), a nakonec všechno skončí obnovením inkvizice. Nezbývá než doufat, že by se tato opatření mohla nakonec omezit jen na lidovecké hájemství, jižní Moravu.

Přechod na digitální vysílání a nové zákonné úpravy zřejmě umožní, aby si politické strany zřizovaly vlastní celoplošná rozhlasová a televizní vysílání. Televize je finančně náročná, ale o vlastní rozhlasové stanici už uvažuje KSČM. Bude to zjevně něco jako kdysi za totáče rádio Tirana, doufám jen, že hlasatelé budou umět lépe česky. Své zděšení vyjádřil před novináři svatý muž Pravdy a Lásky senátor Mejstřík: „Dokážete si představit, jak touto společností prolezlou komunistickým morem zamává televizní vysílání KSČM?“ Veřejnost je zkažená a nedospělá, hrozí jí, že bude svedena. Je třeba ji chránit. V tomto případě se nabízí osvědčený prostředek, cenzura. I uvažování pana Mejstříka má za konečnou stanici zavedení inkvizice.

Pondělí 27. září: Ministr Škromach připustil, že by sociální demokraté mohli v druhém kole senátních voleb podpořit komunistické kandidáty. Nejednalo by se o plošnou podporu, jen podle okolností. Rujbrová (KSČM) souhlasí, žádá však, aby obě strany ještě před volbami vyjádřily „společný zájem“. Předseda a premiér Gross se tváří, že o ničem neví. Dozví se to až po senátních volbách?

Ve Františkových lázních byl odhalen pomník císaře Františka Josefa I. Slavnostního aktu se zúčastnil i dr. Otto Habsburg, který zároveň dostal čestné občanství města, a ministr Svoboda. Právo využívá příležitosti a s odvoláním na jakéhosi komunistického poslance z Chebu hecuje: císař (nazývá ho pohrdavě „Franzem Josefem“) byl prý u „českého národa“ „nenáviděnou osobou“. „Byl totiž zastáncem absolutní panovnické moci a odpůrcem všech demokratických snah. Zákony kdysi dokonce označily Habsburky za nežádoucí osoby, zakazovaly je zvát do republiky, stejně jako jejich potomky, podporovat je a jednat s nimi.“ To je ovšem účelová lež. Císař byl všeobecně nenáviděnou osobou až po 28. říjnu 1918 to už se to nosilo. Už na počátku šedesátých let se smířil s přeměnou říše na konstituční monarchii, i když trval na tom, aby si v některých záležitostech (armáda, do jisté míry i zahraniční věci) zachovala autoritativní charakter. Nepatřím k císařovým ctitelům, nejsem zastáncem monarchie a názory dr. Habsburga na palestinskou otázku a iráckou válku mne naplňují bezbřehým zoufalstvím. Na druhou stranu mne upřímně těší, že se tímto způsobem Češi pomalu a tiše smiřují se svou minulostí a v pohledu na ni ubývá bolševické nenávisti (je snad třeba prohlásit zesnulého císaře za neexistujícího od samého počátku a dr. Habsburka odvézt za policejního dozoru na nejbližší hraniční přechod?). A taky se nedivím, že Právo má takový usilovný zájem na tom, aby hladina nenávisti v české společnosti, pokud už nestoupá, aspoň neklesala. Společnost zmítaná nenávistí se snadněji manipuluje, a o to vedení Práva a těm, kteří stojí za ním, jde. Je to promyšlená a účelová strategie. Solidních novinářů, kteří do tohoto plátku píší a dělají těmto záměrům křoví, je mi upřímně líto. Ministr Svoboda opět prokázal, že si aspoň v některých věcech dokáže postavit hlavu a neschovávat se před pseudonacionální hysterií. Mimochodem – Právo už zase vydává svědectví o tom, co cítí (cítil) „národ“. Národ, to jsme my, zní z jeho stránek. Nestydatost až na půdu.

Komunistický europoslanec Remek si za svého asistenta zvolil normalizačního moderátora ČST Morávka, jehož rybí pohled se mi ještě dnes občas zjevuje v hrůzných snech. Člověk by předpokládal, že se takové individuum ukryje se svou ostudou někam do šumavských hvozdů, kde bude počítat jezevce a zajíce. Ve skutečnosti se pan Morávek po převratu živil svou profesí: nejprve dělal mediálního poradce Grebeníčkovi, v r. 2002 řídil volební kampaň KSČM, dnes cestuje do Bruselu s celou rodinou (ve službách europarlamentu budou pracovat i jeho žena a dcera). Komunistům se pouze nepodařilo protlačit ho do Rady ČT (to by byl skutečně vrchol). Co se vlastně stalo po listopadu 1989? Hladina se trochu rozčeřila, ale už je zase klid a starý sajrajt vyplouvá na hladinu. Přejeme panu Morávkovi a jeho rodině v kapitalistické cizině hodně úspěchů.

A do třetice všeho zlého Luboš Palata. V dnešních Lidovkách uveřejnil další ze svých zavilých protiněmeckých výlevů. Praví se v něm mj.: „Poláci totiž svojí rezolucí, která vznesla požadavek na válečné reparace, i připravovanou hromadnou žalobou Poláků vyhnaných v roce 1939 z Gdyně nacisty, dostali kancléře Schrödera do kouta.

A Německo ustupuje. Schröder nejen zopakoval, že vyhnance v jejich žalobách nepodpoří. Včera dokonce oznámil, že obě vlády vytvoří společný právní tým, který žaloby u mezinárodních soudů rozcupuje. Ale aby to bylo fér, měl by se Berlín zavázat, že když Spolková republika a Polsko soudy prohrají, Německo to zaplatí.“ Na Schrödera, tu mrchu německou, platí jedině přísnost, soudí tedy pan Palata. Je to jakýsi opožděný return na názory Theodora Mommsena. Přiletěl jakoby z přelomu devatenáctého a dvacátého století a schytal to tentokrát mírotvorce Schröder, který se tolik snaží, aby vyšel vstříc českým a polským nacionálům. Čím víc se snaží, tím víc dostává do kožichu. Možná, že si nakonec řekne: appeasement se ani dnes nevyplácí.

K Zemanovým šedesátinám poslal jubilantovi blahopřejný vzkaz i předseda PS Zaorálek: „Přeji Miloši Zemanovi mnoho úspěšných let při objímání stromů na Vysočině.“ To je dokonalé, k této gratulaci se Události mohou s klidným svědomím připojit.

Známý boleslavolog a bývalý politický komentátor Klausových Lidovek Dušan Třeštík uvedl v rozhovoru pro LN, že kníže Boleslav usilovně argumentoval svatostí svého bratra (kterého dal sám zavraždit a zjevně se na vraždě podílel), aby se mu podařilo získat pro Prahu arcibiskupství. Zakládající Boleslavova role tedy netkví jen ve zřízení českého státu, ale v položení základního kamene k pověstné české vychcanosti. Zakládající čin to byl neobyčejně mohutný, kdyby tenkrát vycházely Události, udělili bychom mu za to Velebobra. (Odtud zřejmě i bytostný nával sympatií pana Třeštíka k českému knížeti).

Středa 29. září: policie znovu otevřela kauzu lehkých topných olejů, a to přes rozhořčený výpad prezidenta Klause. Zdá se, že jde o jakési měření sil. Ministr Bublan prohlásil, že v době, kdy se podvody dály, chyběla politické vůle věc vyšetřovat. To je dost drsné obvinění, týká se Klause osobně a Klaus na to asi bude muset nějak reagovat.

Dvě unesené italské humanitární pracovnice byly propuštěny. Premiér Berlusconi boduje. Jenže – kolik Itálie za unesené zacálovala? Mluví se o milionu dolarů. To bude stačit na pár vydařených atentátů se stovkami mrtvých. Civilisté zjevně nemají v Iráku co dělat.

Lenka Kadeřávková informuje v Právu o svatováclavské pouti a jen tak na okraj poznamenává, že Boleslav „nesouhlasil s Václavovou smířlivou politikou“. Odkud to ví? Zdá se, že své vědomosti čerpá z vykutáleného divadelního kusu stalinisty Milana Jariše Boleslav I. A pak že stalinistická díla u nás neznají ani fajnšmekři!

Sněmovna přehlasovala Senát a schválila novelu Zákona o politických stranách, podle níž mohou strany provozovat rozhlasové a televizní vysílání. Stanovisko Senátu neúspěšně obhajoval jeden z praporečníků Pravdy a Lásky senátor Mejstřík. Kromě obav o morální zdraví a dospělost české společnosti (je postkomunistická a dosud nedospěla k tomu, aby se dokázala vyrovnat s komunistickou propagandou v rozhlase a televizi) prohlásil, že se vysíláním porušuje ústavní princip svobodné soutěže politických stran, protože vysílání si budou moci dovolit jen nejbohatší strany. Na tomto argumentu něco je, především však jsou rozhlasové a televizní stanice politických stran an sich nesmysl a jejich sledovanost bude mizivá.

Kancléř Schröder a polský premiér Belka se dohodli, že vytvoří společnou skupinu právních expertů, kteří budou vystupovat proti restitučním snahám některých vyhnaných Němců. Prý pro ně neexistuje právní prostor a nemají právní základnu. O tom by snad měl rozhodnout nezávislý soud, proč se do toho plete exekutiva? S tím, že pro majetkové restituce neexistuje politický prostor, souhlasím a není jistě důvod, proč by to nemohli oba premiéři říci, ale řeči o neexistujícím právním prostoru jsou ovlivňováním soudů ze strany vládní moci a nedobrým precedentem i pro jiné věci. Kromě toho to nebude Schröderovi moc platné, aspoň soudě podle dalšího nenávistného textu Luboše Palaty v LN: odškodnění by měli prý vyhnaným vyplatit Němci (Proč? Vyhnali je snad oni?), a to i v případě sudetských Němců: „Až kancléř přijede za pár dní do Prahy, asi nám také nabídne své právníky. Měli bychom to s díky odmítnout a poradit kancléři, ať si nároky sudetských Němců vyřeší doma, nejlépe novým zákonem v Bundestagu. A my Češi že potom blahosklonně zvážíme, zda Německu přece jen neodpustíme nikdy nezaplacené reparace za okupaci.“ Hrozně ba mne zajímalo, přes jakou mezinárodní instituci má ČR se svými nároky předstoupit, a odkud očekává podporu. Nebo snad pan Palata chce, aby ČR vymohla na Německu vyplacení reparací sama svou pověstnou hrubou vojenskou silou? Pan Palata je ostatně pilným čtenářem Událostí, napsal nám jakýsi dopis, vrátíme se k němu v příštím čísle.

Předseda KDU-ČSL Kalousek a jeho stranický kolega Talíř hodlají v PS předložit návrh, aby zvýšení platů pro bezpečnostní složky bylo odloženo o dva roky. US-DEU, a jak se zdá, i ODS návrh podpoří. Komunisté se zatím nevyjádřili. Nakonec návrh projde společným hlasováním KSČM a ČSSD a komunisté u policajtů zabodují.

Předseda dolní komory rakouského parlamentu Andreas Khol musí doma čelit kritice opozičních poslanců, protože se rozhodl pro účast na nedělním blahořečení císaře Karla ve Vatikánu. Nemám nic proti císaři Karlovi, kromě toho, že se mu nepochybně dobrou vůli skončit s válkou a postavit monarchii na spravedlivější základy nepodařilo uvést ve skutek. Asi to ani nešlo. Blahořečení je obřad, který považuju za interní záležitost katolické církve, a protože se u nás stalo zvykem dělat z katolíků kopací míč, udělám pouze to, že se k němu vůbec nebudu vyjadřovat, ač k tomu mám tisíc chutí. Snad by měl pan Khol dát najevo, že tam jede jako soukromá osoba, případně jako věřící, pak by to bylo srozumitelné.

Sto předních evropských politiků (většinou vysloužilých) a intelektuálů se obrátilo na evropské politiky nevysloužilé s tím, aby se snažili „přispět k demokratickému Rusku“: „Západní vůdci musí uznat, že jejich současná strategie vůči Rusku selhává. Naší politice se nepodařilo přispět k demokratickému Rusku, které jsme si přáli a které si lid této obrovské země po všem utrpení zaslouží. Nyní je ta pravá chvíle, abychom si znovu rozmysleli, jaký postoj k Putinovu Rusku zaujmeme. Měli bychom se zcela jasně postavit na stranu demokratických sil v Rusku. V této kritické historické chvíli, kdy Západ prosazuje přechod k demokracii po celém světě včetně oblasti Středního východu, považujeme za nevyhnutelné, abychom na jednání Moskvy nepohlíželi jinak, abychom nevytvářeli dvojí standardy demokracie v zemích, které leží východně od Evropy. Musíme mluvit pravdu o tom, co se děje v Rusku.“ K demokratickému Rusku musí především přispět Rusové, a pokud nebudou chtít, nikdo zvnějšku jim demokracii do Ruska nenacpe. To, že Západ prosazuje přechod k demokracii po celém světě včetně Středního východu je chyba Západu (demokracie roste dlouho a pomalu a na místě je zdrženlivost; Američané museli v Iráku zasáhnout, ale tím, že si – ovšemže pod tlakem obecného mínění – vytkli za cíl demokratizaci této divoké a zaostalé země, velmi si zkomplikovali svou nutnou a oprávněnou akci). Je nepochybné, že Putin poněkud vyčůraně, jak je v zemi zvykem, využívá vnitřních problémů, zejména čečenského terorismu, k centralizaci státu, omezení svobody a upevnění své osobní moci. Je stejně nepochybné, že bez upevnění ústřední moci by Rusku hrozil rozvrat. Věc je velmi složitá, najít vyvážený politický postoj nelehké, chce to pořádně znát ruské poměry a odhadnout, co prosazovat je ze strany Západu realistické. Jinak se nadělá víc škody než užitku. Prohlášení „sta osobností“ je ovšem okázalý pšouk, který žádnou škodu nadělat nemůže: jen na sebe na Západě zase jednou trochu upozorní ti, kterým hrozí, že se na ně jinak zapomene.

Čtvrtek 30. září: Václav Klaus dává dnes v Právu další lekci zabedněné české veřejnosti. Vysvětluje nám, že Turecko nevstupuje do Evropy, ale do Evropské unie. Toho jsme si opravdu nevšimli. Oblíbená debatní finta: vymyslet si blbinu a pak ji okázale potřít. K samotnému článku se ještě vrátíme, pokud nám to čas dovolí.

K petici proti Putinovi se čelní čeští politici vyjadřují dosti opatrně. Náměstek ministra zahraničí prohlásil: „„Náš postoj k Rusku je po Beslanu výrazně solidární. Hodnotit kroky a opatření prezidenta Putina je z hlediska diplomacie předčasné.“ To je rozumné a střízlivé stanovisko. Místopředseda ODS Nečas právem říká, že je skeptický k politickému dopadu podobných akcí. Nejde ani o věc samu o sobě příliš kontroverzní, ani o něco, z čeho by vyplývaly nějaké konkréttní politické důsledky. Jejím smyslem není upozornit na problém, ale pomocí problému zviditelnit signatáře.

Unesený Brit naříká na záběrech pořízených teroristy: „Tony Blaire, prosím vás, zachraňte mne. Prosím vás o život, mějte slitování. Tony Blair lže. S nikým nevyjednává. Můj život pro něj nic neznamená. Chci domů. Prosím Vás, pane Blaire, nenechte mne tady.“ Věcně vzato, větu: „Prosím vás o život, mějte slitování“ by měl správně adresovat svým únoscům a ne britskému premiérovi. Jenže dobře ví, že by prosba nepadla na úrodnou půdu. Pohled na to, jak se ponižuje člověk polomrtvý strachem, není příliš povzbudivý. Odsuzovat si ho netroufám, musel bych si být jistý, že bych se na jeho místě choval jinak. Jedno se ale snad dá říci: jeho slovům je třeba připisovat stejnou váhu jako přiznáním obviněných ze stalinských procesů.

Předseda ODS si stěžuje, že jej policie odposlouchává už od jeho nástupu do funkce. Za normálních okolností by si člověk řekl, že je to obehraná písnička (ostatně nechápu, proč to těmhle někdejším technickým úředníkům normalizační éry tolik vadí, já si na to dávno zvykl). Jenomže teď policie zadržela Topolánkova tajemníka a dalšího účastníka schůzky s Kořistkou (zjevně předpokládají, že pobyt v nehostinné cépézetce, případně ve vyšetřovací vazbě ostravské bonvivány patřičně nalomí a dají se do zpěvu). Zároveň se rozjíždí obnovené vyšetřování kauzy lehkých topných olejů, které se zprostředkovaně dotýká prezidenta a čestného předsedy ODS. Těžko se ubránit podezření, že oba případy mají politické pozadí.