Pondělí 2. srpna: jen člověk vytáhne paty z domova a už je malér. Před kasinem Na Příkopě si pomocí handgranátů vyřizovaly účty jakési dvě izraelské mafie. V Budapešti se něco podobného, s ještě drastičtějšími následky (byli i mrtví), stalo před pár lety. Zdá se, že podnikatelé tohoto typu mají v postkomunistickém terénu na růžích ustláno. Přitom by stálo za to jim trochu zkomplikovat život, liberalismus sem, liberalismus tam. Darebáka, který má atentát na svědomí, nepochybně nechytí.

Prezident Klaus se chystá pozvat si na kartáč ministry, kteří mu nejdou pod vousy: Kühnla (v tom se u příliš nedivím, proč byla neexistující US-DEU vybavena takovým resortem? Zjevně jsou všichni přesvědčeni, že obrana je dnes u nás ryze dekorativní záležitost), nepohodlného Svobodu (přisluhovače amerických imperialistů) a kohosi třetího (je zjevně do počtu, aby to nevypadalo, že se prezident zaměřuje jen na ty, které nesnáší). Hlava státu, jak se ovšem zdá, správně tuší, že vládu nakonec jmenovat musí, zdržovačkami by si pošramotila popularitu a k ničemu by nevedly. Vnitřní opozice v ČSSD (Hojdar, Laštůvka, Kavan) hýří silnými slovy, povalit vládu si tradičně netroufne.

Mladá fronta (a zjevně i ostatní české noviny) v souvislosti s oslavami v Polsku naprosto nevěcně informují o stanovisku předsedkyně Svazu vyhnanců Eriky Steinbachové. Ta nepodpořila restituční požadavky Němců vyhnaných z Pruska a měla kvůli tomu se svou organizací jakési potíže. Vypadá to, jako by se chystala nějaká velkorysá celostátní, nebo dokonce nadstátní štvavá kampaň.

Úterý 3. srpna: Česká policie po důrazném naléhání premiéra a poněkud opožděně bez větších potíží rozprášila obrovskou pirátskou technoparty. Něco podobného se u nás stalo poprvé. Lze doufat, že nezůstane jen přitom a že příště nebudou policisté k zásahu proti vandalům potřebovat premiérův rozkaz.

Klausovy výhrady k novému kabinetu jsou pochopitelné a logické (kryptokomunističtí vlci v ČSSD se najedli a Špidlova vláda zůstala skoro celá), nepochopitelné a nelogické je jen to, že zaujímá tradiční roli prezidenta opozice, kterou na Havlovi tolik kritizoval. Navíc: zatím jsme měli a máme publicisty-ministry (Dostál), publicisty-poslance (Jičínský), teď máme publicistu-prezidenta, který písemně reflektuje politickou situaci v zemi, jíž kraluje. Jeho předchůdce se omezoval na vznešené slavnostní řeči, to bylo přece jen o maloučko přiměřenější.

Premiér Gross holá jmenovat čtyři hlavní poradce, kteří by měli mít právo nejen účastnit se schůzí vlády (to bylo možné už za první Klausovy vlády), ale dokonce tam i diskutovat (což zatím možné nebylo). Gross se zjevně omezí na to, že je z premiérského křesla bude dirigovat. Svérázný způsob politického managementu, který nesvědčí o velké premiérově jistotě a zároveň nenáležitě posiluje pozici předsedy vlády a oslabuje pozici ministrů.

Středa 4. srpna: Třetí muž, jehož si Klaus pozval na kartáč, byl nový ministr vnitra Bublan. Všem třem pánům se pohovor velmi líbil a mají dojem, že prezident s nimi souhlasí. Prezident má dojem opačný. Zdravá různost názorů.

Čtvrtek 5. srpna: hvězda předlistopadové pop-music Petr Janda se rozhodl pro politickou dráhu: hodlá kandidovat do Senátu za hnutí Nezávislých. Hnutí Nezávislých funguje jako schopná zprostředkovatelská agentura: poté, co se mu podařilo protlačit do Evropského parlamentu Železného a Bobošíkovou (Železný prý zpychl a se svými mecenáši už nechce mít nic společného), hodlají proměnit Senát Parlamentu ČR v opravdové panoptikum: kromě Jandy by tam v jejich dresu měly zasednout další podobné celebrity. Senát tak konečně naplní své možnosti a stane se tím, čeho je teď pouze nedomrlým odvarem.

Václav Klaus jmenoval novou vládu. To není zajímavé, zajímavé bude jednání o důvěře.

Lotyšští poslanci žádají odsun Rusů ze země. Má jít asi o milion lidí, kteří odmítají skládat zákonem předepsané zkoušky z lotyšštiny. Je to pěkné předsevzetí. O způsobu, jak se podobná akce organizuje a jak se pak úspěšně okecává, by se mohli poučit u nás: neměly by poslanecké kluby ODS a KSČM za spolupráce Historického ústavu a Ústavu pro soudobé dějiny uspořádat pro své litevské kolegy seminář s názornými ukázkami? Máme přece praxi, kterou nám leckde mohou závidět.

Pátek 6. srpna: Na designovaného šéfa Úřadu nové vlády Přibyla se provalilo, že do listopadu 1989 velel rotě bouchačů z Pohotovostního pluku SNB. Podobných typů se zjevně na vnitru v důležitých pozicích nashromáždila celá řada. Někteří na sebe příliš upozornili a museli odejít, jiní drželi a drží pozice. Je to opravdu jen věc Stanislava Grosse (i když ten člověk musí mít opravdu kachní žaludek) a jen sociální demokracie, nebo jen zvláštní vnitrácká varianta polistopadového sametu, která má už svou tradici a kontinuitu?

Sobota 7. srpna: Václav Klaus není jen prezident a publicista, kromě toho ještě koučuje ODS. Kritizuje ji prý za pasivitu při vyjednávání po pádu Špidlova kabinetu. ODS se podle prezidentova názoru měla zapojit aktivněji do jednání o vzniku nové vlády, místo aby odmítala komunikaci a trvala na předčasných volbách. Ve skutečnosti předčasné volby byly jediným rozumným rozuzlením situace, bohužel se nedaly uskutečnit, ale to není vina ODS. Kdyby se ODS zapletla do jednání o nové vládě, mohla by v příštích volbách dopadnout stejně jako v roce 2002. A vůbec, co je prezidentovi do toho?

Ministři jdou mezi lid: na podnět Mladé fronty Dnes si telefonují s „obyčejnými lidmi“ a seznamují se s jejich problémy. Copak ministři nejsou taky obyčejní lidé? A k čemu jsou dobré takovéhle orgie populismu? Ministři by se neměli vykecávat do telefonu. To za ně mohou dělat placení podúředníci. Měli by makat.

Pondělí 9. srpna: Agentura SC&C vypracovala pro Mladou frontu Dnes průzkum o tom, nakolik jsou Čechům sympatické některé státy. Výsledky podobných anket nemusí být příliš reprezentativní, ale něco na nich vždycky je. Pořadí má zjevně své konstanty a své proměnné. Konstantou je první místo Slovenska (reziduum čechoslovakismu), druhé místo Francie a třetí místo Velké Británie (spojenci první republiky). Na chvostu jsou Rusko (tolik jsme jim věřili, tolik jsme je měli rádi, a oni nás za to zprznili), Turecko (Švejk: máš rád Turky, ty psy pohanský?) a Čína (jsme přece antikomunisté, nebo snad ne?). Proměnnou je slabší pozice USA (američtí imperialisté, okupují Irák) a zejména bezkonkurenčně poslední místo Izraele (dopouští se ukrutností na bezbranných Palestincích). Postavení USA a Izraele ovlivňuje jednak to, že mnoho, velmi mnoho lidí u nás ve skutečnosti nejsou antikomunisté, ale nedokonale překabátění komunisté, respektive mají bolševismus zadřený jako špínu za ušima a vůbec o tom nevědí, a jednak štvavé psaní drtivé většiny českých médií, které s předchozím velmi úzce souvisí. Patnáct let po pádu komunismu se naše společnost čím dál tím víc přebarvuje do komunistična, dvacet procent pro KSČM není žádná náhoda.

Prezident Klaus uvažuje o milosti pro Karla Hoffmanna, který má nastoupit na čtyři roky do vězení. Rozsudek zní: sabotáž (přesněji řečeno vlastizrada formou sabotáže). Postihuje nepochybně jen část toho, čím se delikvent provinil. Hoffmannovi je ovšem osmdesát let, byl by vůbec nejstarším vězněm v ČR a má malou šanci vězení přežít. Zato má velkou šanci stát se nepochybně proti své vůli komunistickým mučedníkem. V jeho případě by asi bylo omilostnění na místě, z důvodů humanitárních i politických. Pokud ovšem bude prezident uvažovat příliš dlouho (nelítostnost je českou národní vlastností a udělení milosti by pošramotilo jeho popularitu), z Hoffmanna se mučedník opravdu stane.

Úterý 10. srpna: Vedení ODS podpořilo svého předsedu Topolánka zjevně na vzdor Klausově kritice. Třída se vzbouřila proti panu profesorovi, ale stejně na něho zůstane odkázaná, pan profesor si své žáky vybral jako terminály typu raťafák, nikdo z nich sám o sobě nic kloudného nevymyslí. Samostatně fungovat neumějí, ti co to uměli, ze strany postupně odešli. V současné době mají raťafáci panickou hrůzu ze šarmu premiéra Grosse. Hrůza je zbytečná, Gross nemá prakticky jinou možnost než spáchat nechtěné a potupné politické harakiri.

Pavel Rychetský mluví v souvislosti s případem Hoffmann o „značné, byť relativně rozdílné míře spoluúčasti velké části obyvatelstva na zločinném systému“. Zde je na místě připomenout, že o hodně větší účast než ti, co „chodili k volbám“ mají členové KSČ, i ti, co tam vlezli na přelomu padesátých a šedesátých let z kariérismu, maskovaného ušlechtilými úmysly „obrody“ a „demokratizace“.

Středa 11.srpna: návrh programu vlády rozvíjí podle toho, co píše Mladá fronta Dnes, dvě základní linie: první z nich je závazek pokračovat v politice utahování opasků (jinotajné označení pro prožírání toho, co vlastně nepaří nám, ale těm, co přijdou po nás) a všestranné slibování (padesát tisíc nových bytů ročně, sto tisíc nových pracovních míst, zvýšení důchodů, růst platů učitelů a úředníků, atp. atp.) To, co se rozvíjí před užaslými zraky veřejnosti, je jakási masopustní veselice, krytá „pravostředovými“ koaličními partnery, což je zvlášť skličující. Něco snad ještě seškrtá ministr Sobotka, ale zoufalý pokus ČSSD zachránit vlastní kůži nakonec dostane nepochybně přednost před realismem: jak může dělat realistickou politiku strana, která má v PS nejistou většinu jednoho hlasu!

Čtvrtek 12. srpna: Zdá se, že velkým kamenem úrazu ve vládním prohlášení je pasáž o zahraniční politice. Kavan s Laštůvkou podali vlastní návrh textu, v němž má být závazek, že ČR nepůjde do války bez souhlasu OSN (nesměli bychom se ani bránit, když nás někdo napadne?) a nemají být zdůrazňovány vazby na USA (aby nám, když nás někdo napadne, nemohl nikdo účinně pomoci). Oba kumpáni balancují na hraně politického zločinu. Nevědomky, samozřejmě. Nejstrašnější věci se dějí nevědomky.

Pátek 13. srpna: Expremiér Špidla bude mít v Bruselu na starost oblast práce, sociální politiky a „rovných příležitostí“. Tím se nám připomíná, že nahradí pověstnou řeckou modrou punčochu Annu Diamantopuluovou, o níž jsme tu už psali. Aby se vyrovnal své předchůdkyni, měl by pan Špidla přidat ke svému doktrinářství ještě trochu koloritu a vykonávat svou funkci ve skotské sukni, aby i takto vnějškově demonstroval rovnost obou pohlaví. A hlavně: nezapomenout na dudy!

Ruská vědecká expedice prý nalezla na Sibiři trosky mimozemského přístroje, který v roce 1908 zabránil vyhubení lidstva tím, nechal explodovat obrovský meteorit těsně před tím, než dopadl ne zem. Je příjemné sledovat takové jurodivé vyvádění z bezpečné vzdálenosti.

Sobota 14. srpna: V novinové hromadě narážíme na první stopy případu Kořistka. Předseda Topolánek zjevně v předtuše maléru, který se na něho valí, přiznal, že ODS jednala s poslanci koalice, „aby získala jejich podporu“. Šlo „zejména“ o poslance US-DEU, a pan Topolánek jim nabízel zachování vlastní tváře a politickou perspektivu. Kulantní formulace! Nakonec prý však byly Grossovy nabídky lákavější. US-DEU, ta se má: už skoro neexistuje, a pořád jí ze všech stran něco nabízejí.

Návrh vládního prohlášení, jak se dalo očekávat, oslabuje pozici ministra Svobody a přenáší některé jeho pravomoci na univerzálního místopředsedu vlády Bureše. Zároveň se zdá, že nový premiér bude mít k zahraniční politice podobný vztah, jako měl kdysi Klaus ke zdravotnictví a všichni čeští ministerští předsedové k obraně. Nejspíš neví, k čemu je to dobré, a zdá se mu, že na tom zas až tolik nezáleží.

Pondělí 16. srpna: Podle nejnovější zprávy Světové zdravotnické organizace zveřejněné minulý týden je Česká republika příliš tolerantní k alkoholu. Kdo se chce opít, má to prý snadnější, než v okolních zemích. Je tedy třeba těm, kdo se chtějí opít, situaci zkomplikovat. To se velmi osvědčilo např. v USA v dvacátých letech, byla o tom natočena celá řada zábavných filmů. V Poslanecké sněmovně už půl roku leží radikální návrh protialkoholního zákona, který by omezil reklamu na alkohol a zakázal prodávat alkoholické nápoje jinde než ve zvláštních prodejnách. Zákon blokuje opozice: to je od ní velmi ohleduplné, protože právě to, jak vypadá, vede editora Událostí k tomu, že se přes svůj poměrně vysoký věk občas nedokáže přemoci a namaže se, jak zákon káže. Protože se domnívám, že stejnou potřebu má při pohledu na českou politiku v naší vlasti daleko více lidí, nezbývá, než opozici pochválit.

Ministr Gross má velký problém s čerstvě jmenovaným šéfem Úřadu vlády Přibylem, který za totáče velel rotě v Pohotovostním pluku SNB. Lidovci a Unionisté Grossovi jeho rozhodnutí nejprve odsouhlasili, když se pak zvedla vlna odporu, populisticky se distancují. Za panem Grossem a za generálním štábem ČSSD se jako ohon vlasatice táhne mračno pochybných individuí. Podobný ohon mají i ostatní strany (např. ODS, kde zase spíš kvete hospodářská kriminalita), ale ČSSD ho má mohutný a dobře vyvinutý jako Halleyova kometa.

Prezident Klaus spojuje na aténské olympiádě příjemné s populisticky užitečným. Na snímku Mladé fronty Dnes starý kozel chlípně ocucává pohlednou střelkyni Kůrkovou poté, co získala bronzovou medaili. Jde už o druhou iniciativu v tomto směru, osahával ji (na jiné fotografii) už při zahájení olympiády. Inu, i náš prezident je, ač to na první pohled tak nevypadá, jen člověk a nic lidského mu není cizí.

Úterý 17. srpna: Bezohledný řidič náklaďáku smetl se silnice a v podstatě zabil populárního českého hokejového trenéra Ivana Hlinku. Je mi to líto dvojnásob: v druhé řadě kvůli těch orgií politického populismu, které teď nastanou. Kdo všechno se bude chtít na Hlinkově tragické smrti profilovat! Komunisté a ČSSD by mohli v PS navrhnout Lex Hlinka, střižený podle Lex Beneš.

Prezident Bush se rozhodl stáhnout desetitisíce vojáků z Evropy. Rozhodnutí je logické: jednak tam po pádu SSSR nejsou až tak zapotřebí a jednak státy jako SRN prokázaly v posledních letech takovou koňskou dávku neloajality ke spojenci, který je skoro půlstoletí chránil před bolševikem, že si zaslouží stát, pokud jde o obranu, na vlastních nohou. Nejspíš se to budou muset znovu učit.

Václav Klaus bude mít počátkem příštího roku šanci potichu ovládnout ČNB. Mandát totiž vyprší hned čtyřem členům vedení, mj. i generálnímu guvernérovi Tůmovi, dosazenému kdysi Havlem proti vůli stran opoziční smlouvy. Havlovu pravomoc tehdy potvrdil Ústavní soud, Klaus dnes zlomyslně zdůrazňuje, že bude rozhodnutí ÚS respektovat. Prezidentovi nejde o „radikální revoluci“, ale pouze o „nemalou obměnu“. Ve hře je mj. přijetí eura, Klaus by je zjevně nejraději viděl co nejpozději, protože se obává, že by překotné kroky mohly poškodit „naše národní zájmy“. To bude fajn: až v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku budou mít euro a my ne, tyto země pro nás nepochybně podraží. Vždycky jsem si myslel, že nejsem moc náročný, když už deset let jezdím pravidelně na dovolenou do Maďarska. Až Václav Klaus obhájí naše národní zájmy, zbude mi Rumunsko (kam se mi upřímně řečeno vůbec nechce) nebo jižní Čechy jako za totáče.

Středa 18. srpna: tento den mi připadl velmi bezvýznamný.

Čtvrtek 19. srpna: zdá se, že se česká vláda začíná trochu probírat ze slibovacího rauše. Padl pitomý nápad udělovat otcům po narození dítěte týden dovolené (proboha proč, manželku mají v porodnici a sedm dní oslav se nepříznivě podepíše na jejich zdraví) a asi nedojde ani na plošné přídavky pro děti. Spor je tak pouze o zahraniční politiku. Rudé bratrstvo kolem Kavana, Laštůvky a Koudelky nechce, aby se příliš vypichovalo naše spojenectví s americkými imperialisty. Jde jim o „vyvážený vztah“, vyvažovadlem bude asi tradičně Moskva. To se ovšem už jednou neosvědčilo.

Němečtí extremisté budou oslavovat památku Rudolfa Hesse. Nepochybuji, že to byl těžký válečný zločinec, ale kdyby ho byli na konci osmdesátých let, po mnohadesetiletém vězení a úplně senilního propustili na svobodu, neměl by dnes pro neonacisty v Německu a nejen tam aureolu mučedníka. Píšu to jen proto, že z chyb minulosti je třeba se učit: tatáž slibná kariéra laciného mučednictví se teď otevřela před Karlem Hoffmannem.

Pátek 20. srpna: konečně jsme dorazili k rozpuku kauzy Kořístka! Novopečený poslanec US-DEU prohlásil v rozhovoru s reportérem MfD, že se ho předseda ODS Topolánek prostřednictvím dvou lobbystů pokusil zkorumpovat deseti miliony korun. Současně ovšem reportéra zaklínal, aby to za žádnou cenu nezveřejňoval (roztomilý nápad; je to projev naivity nebo rafinovanosti?). Topolánek pouze potvrdil, že „jeho lidé“ Kořistku kontaktovali a mluvili s ním o možnosti, že by podtrhl při hlasování Grossovu vládu (zároveň mu nepochybně sdělili, že od nich jako od čestných mužů nemůže očekávat žádnou protislužbu). Nečas: snažili jsme se je přesvědčit politickými argumenty (např.: jde o blaho lidu; takovému argumentu žádný český politik neodolá). Celý případ bude vyšetřovat policie. Věc je zamotaná: Kořistka vyslance ODS práskl, aniž by měl možnost své tvrzení jakkoli dokázat. Většina lidí si ovšem řekne, že je to pravdě – podobné. Hlaváči ODS se zachovali jako hlupáci: ať už Kořistka mluví pravdu nebo ne, něco na nich ulpí. Ostatně, proč potřebují přetahovat poslance? Je to nemravné i tenkrát, když jim za to nic neslíbí. Co mohou čekat od pádu této vlády, když předčasné volby se nedají uskutečnit?

Stanislav Gross uzavřel spor o tom, zda má být česká politika proamerická nebo proevropská, tím, že nemá docházet k umělému rozdělování Evropy a Spojených států. Postavil se tak vlastně spíš na Svobodovu stranu.

Hlasování o důvěře vlády bude opět spojeno s defilé koaliční marodky: přivezou těžce nemocného poslance ČSSD Vlčka, jinak by vládě hrozilo, že nedosáhne potřebné většiny (v nemocnici je s vážným zdravotním problémem poslankyně téže strany Orgoníková). Kdyby tu aspoň byla reálná vyhlídka, že příští volby ukončí tento danse macabre. Jenže ODS se svíjí pod výchovnou rákoskou pana prezidenta, to hned tak neskončí (pan prezident je typický besserwisser), a Klausovi se nakonec podaří zlikvidovat otcovskými radami stranu modrého ptáka stejně úspěšně, jako to dělá jeho dvojník Zeman s ČSSD.

Sobota 21. srpna: Nominovaný šéf úřadu vlády Přibyl odstoupil. Na závěr se provalilo, že jeden z jeho podřízených zmlátil 28. října 1989 na Náměstí Krasnoarmějců (dnes Palachově) demonstranta. Navíc prý jeho lidé napadli dva francouzské novináře, jednomu ukradli fotoaparát a hodili ho (ten aparát) do Vltavy. I kdyby tomu tak nebylo, nemá pan přibyl na tak vysokém místě ve státní správě co pohledávat.

Oficiální životopisec papeže Jana Pavla II. Weigel dodal pražskému nakladatelství ke své knize „Světlo naděje“ předmluvu, počítající s tím, že papež již zemřel. Pohled na papeže, který již zjevně není schopen vykonávat úřad, je poněkud morbidní divadlo a v souvislosti s povedenou předmluvou svádí k cynickým vtipům. Omezím se na konstatování, že toto katolické lpění na tradici je pro mne docela nepochopitelné.

Vězeňští lékaři rozhodli, že Karel Hoffmann si svůj trest odsedí. Zatím je ve vězeňské nemocnici, později bude umístěn do jednoho z vězení pro přestárlé. Stanislav Drobný z Konfederace politických vězňů by si přál, aby odsouzenec strávil za mřížemi aspoň pár měsíců. Pana Drobného a jeho pohnutky chápu, ale to, že byl Hoffmann nakonec přece jen odsouzen a že do vězení opravdu musel nastoupil, by v tomto případě mohlo stačit: každá nelítostnost se politicky vymstí.

Poslanec Kořistka v tuto chvíli tají jméno „vyslance“ ODS, který ho měl údajně korumpovat, protože se bojí o svou bezpečnost. To zní pokrytecky, pokud by se byl opravdu bál, nebyl by o věci vůbec mluvil. Také to, co říká předseda ODS Topolánek (jeho lidé s Kořistkou mluvili o možnosti, že by hlasoval proti vládě, ale nic mu za to neslibovali) se podobá pohádce pro dospělé. Na první pohled to vypadá, že lžou všichni. Detektor se nejspíš zavaří.

Po Petru Jandovi bude do Senátu kandidovat, tentokrát za ČSSD, pěvec moravských lidových písní Jožka Černý. Chce tam bojovat hlavně za zachování tradic, folklóru a přírody. Velmi originální. Učiní tak zpěvem? Senát nejspíš dostane výrazně operetní charakter, má to v sobě jako skrytou možnost zabudováno už od svého vzniku, teď se to vyjeví.

Pondělí 23. srpna: další bouchač na vysokém místě: tentokrát pražský radní za ČSSD a kandidát na náměstka primátora Jan Slezák. Podobně jako Přibyl bývalý velitel roty v Pohotovostním pluku SNB. Na rozdíl od Přibyla, který se svou minulostí přece jen příliš nepyšní, se nemá za co stydět: „Když se mne ptali, zda bych šel do zákroku (!) znovu, řekl jsem ano. Policista musí poslouchat v každé době. Zodpovídat by se měli politici, kteří rozkazy vydávají.“ Problém je, že jsou doby, kdy člověk zrovna nemusí být policistou. Na světě je přece spousta dalších hezkých povolání. A pan Slezák ne že se nemá za co stydět. On to asi spíš neumí. Je to dobrá kvalifikace na místo náměstka primátora?

Pánům Přibylovi a Slezákovi náleží zásluha, že vytvořili příležitost, aby se opět zviditelnil tým, který nás bavil od televizní revoluce přes Děkujeme odejděte po různé opožděně antikomunistické akce. Mělo by jim to být přičteno k tíži.

Vlastimil Tlustý navrhuje, aby poslanec, který během volebního období změní stranickou příslušnost, přišel zároveň o mandát. Návrh má racionální jádro, poslanci jsou voleni za stranu, ne za sebe, a mají většinou možnost se v rámci své strany individuálně profilovat. Nicméně hlavní problém jsou permanentní labilní většiny v parlamentě. Pokud by vládní koalice disponovala 110 poslanci, problém by odpadl, případně zmenšil se na minimum.

Úterý 24. srpna: Případ Kořistka mohutně rozkvétá. Provalila se jména účastníků schůzky a její důvod: poslanec US prý dal najevo rozhořčení nad tím, že ministr Mlynář má přijít o křeslo, a dal e slyšet, že v tom případě možná vládu nepodpoří. Tak se stal zjevně vlastního neštěstí strůjcem. Konkurence ho chtěla otestovat. První poučení tedy je: ve vypjatých situacích zbytečně nemluvit. Lobbysta Dalík zase tvrdí, že sice Kořistkovi nabízel místo generálního konzula v Drážďanech, ale jen ze srandy. Druhé poučení: ve vypjatých situacích se nevyplatí plýtvat humorem. A věc podstatná: pan Kořistka, aby byl důvěryhodný, musí tvrdit, že byl na schůzku vylákán, aniž by věděl, o co má jít. Jinak vzniká pochybnost o kalosti jeho úmyslů (proč tam lezl?). Je velmi podstatné, že jeho verzi v podstatě nepřímo potvrdil třetí účastník schůzky Jan Večerek: „Řekl jsem mu, že bych rád s ním seznámil zajímavého člověka, který má zájem o jeho názory na aktuální situaci. Jenomže ten čtvrtek ráno se už koalice dohodla, takže nebylo o čem jednat. Pánové si vyměnili vizitky a pak byla nezávazná diskuse o fotbale a dovolených.“ Druhé části této výpovědi může uvěřit jen úplný blb. Pokud jde o první část, pak buď pan Kořistka mluví pravdu, nebo jsou s panem Večerkem domluveni.

V rámci boje za české národní zájmy odmítl prezident Klaus podepsat zákon, zavádějící tzv. eurozatykač (jde o zjednodušení procedury, jíž se vydávají soudům jiných zemí EU čeští občané). Ochrana vlastních občanů je prý jedním ze základních atributů každého státu. V rámci ochrany našich občanů jde mj. o to, že se našim darebákům umožní vyhýbat se potrestání.

Konečně odškodnit oběti roku 68, volá populisticky europoslanec Hynek Fajmon (ODS). Odškodňovací mánie by měla být omezována, jinak vzniká dojem, že se dá a má odškodnit úplně všechno. Vzniká tak říkajíc i na druhé straně barikády (majetkové nároky vyhnaných Němců). Ve vlastním zájmu bychom měli vycházet z toho, že to, co je možné, je „zmírnění následků některých křivd“. A sebeodškodňováním velmi šetřit.

Středa 25. srpna: Vláda dostala „špidlovskou“ důvěru 101 ku 99 hlasům. V tom základním se tedy na jejím postavení vůbec nic nezměnilo. Navíc museli být z nemocnic přivezeni těžce nemocní poslanci Vlček a Orgoníková, což celé proceduře dodalo poněkud morbidní charakter. Raťafáci z ODS si vzali k srdci slova svého čestného předsedy a předváděli po osm hodin svou svalnatě obhroublou rétoriku. Zdá se, že nynější vedení strany je neschopno samostatného jednání (respektive samostatně se chová pouze v případech, jako je ten poslance Kořistky). Zasedání sněmovny ovlivnila skutečnosti, že je přímo přenášela televize (to by se u nás asi mělo zakázat, má to destruktivní vliv na jeho věcnost). Bylo naštěstí mediálně poněkud zastíněno pohřbem Ivana Hlinky a úspěšným tažením Romana Šebrleho za olympijským zlatem.

Šéfové parlamentních stran se radí o etickém kodexu zákonodárce. Má být zaměřen na lobbysmus a korupci. Přitom největší problém v současné době je cynická migrace poslanců ze strany do strany. Na to je ale každý takový kodex krátký.

Ve švýcarském Sankt Gallen zemřel reformně komunistický ekonom Ota Šik. Je to něco jako smrt filmové hvězdy, kdysi enormně populární, na kterou už mezitím všichni zapomněli. Pokus realizovat tržní hospodářství bez soukromého vlastnictví, podstata Šikových reforem, naštěstí neprošel prověrkou uskutečnění. Je absurdní a nebyl by obstál.

Čtvrtek 26. srpna: V Rusku spadla takřka současně dvě civilní letadla, která odstartovala směrem na jih z téhož moskevského letiště. Zahynulo skoro 90 lidí. Ruské úřady se snaží neobratně zamlouvat, že by snad mohlo jít o teroristické atentáty. Věc je přitom od počátku skoro jasná (ve chvíli, kdy to píšu, ovšem už vím, že verzi o atentátech nakonec potvrdili i sami Rusové). Je zajímavé, jak se neupřímnost a tajnůstkářství (které navíc nemají naději na úspěch) v Rusku drží i po pádu komunistického režimu.

Prahu navštívil rakouský prezident Fischer. Podle Klause byla otázka Benešových dekretů „na okraji jednání“, na tiskové konferenci to tak nevypadalo. Rakouský prezident zdůraznil, že na problém má rakouská a česká politika odlišné názory, že „správná slova a gesta by mohla v této oblasti hodně pomoci“. Zároveň prohlásil: „Odmítáme pokusy dávat rovnítko mezi tím, co bylo před a po roce 1945“. Jistěže jsou tu rozdíly. Ale jedno je společné: krutost a nelidskost. A nikde není řečeno, že jediná možná odpověď na krutost a nelidskost je zase krutost a nelidskost (teorie příčiny a následku). Těžko to ovšem vykládat společnosti, která se od svých křesťanských základů s opovržením distancuje. Teorie příčiny a následku je bližší ideologům Al-Kaidá než evropským tradicím. Fischer řekl, že už zazněly některé pozitivní výroky na téma vyhnání Němců, ale že by přivítali výroky ještě konkrétnější, Klaus odvětil, že něco takového nepřipadá v úvahu. „Je třeba se dívat do budoucnosti.“

Předseda ODS Topolánek se po případu Kořistka octnul v choulostivé situaci: „podezření mi kazí pověst a lidé mne považují za idiota“. Obávám se, že se nemýlí. Jeho straničtí oponenti, podporovaní z Hradu, reagují se škodolibou radostí. Oni by asi dělali totéž šikovněji. Na vedení nejsilnější české strany, která vlastně do budoucna představuje zatím jedinou naději, že se podaří aspoň dočasně zabrzdit vítězný nástup komunistů, je opravdu tristní pohled. Je mi líto členů a sympatizantů ODS a těch, kteří se angažují v nižších patrech tohoto politického panoptika. Jsou to v drtivé většině slušní lidé a zasloužili by si lepší pohlaváry: snad by se měli trochu snažit, třeba by se mezi nimi někdo našel.

Podle kladenské soudkyně, která rozhodovala v případu Kinský, sice na konfiskovaný majetek, který byl předmětem sporu, neexistují konfiskační výměry a stát na něj neměl právo. Kinský však zmeškal všechny lhůty, kdy se mohl o majetek přihlásit: byl by tak musel učinit do roku 1951. Nejlépe by bylo bývalo, kdyby se o něj přihlásil rovnou na Ministerstvu Státní bezpečnosti u ministra Kopřivy. To snad není pravda!

Poslanec Karas, který na sebe z neznámých důvodů vzal dobrovolně roli klauna české klerikální pravice, žádá zatížit daní bezdětné: to znamená tedy neplodné, impotenty, všechny katolické faráře a mužské i ženské členy církevních řádů, pokud neprokáží, že úspěšně a s následky sesmilnili. Teď se do toho nešťastníka samozřejmě všichni obují. Proboha, jak může strana, která má ve svých vysokých patrech takové lidi, aspirovat na postavení v politickém středu? Vždyť patří do muzea kuriozit!

Paříž oslavuje své osvobození. Je třeba zatlouci, že při tom byli také nějací Američané, jen tak může být nynější francouzská politika úplně srozumitelná.

Soukromá brněnská vysoká škola se propaguje fotografií (staršího data), na níž nynější prezident Klaus pózuje v roli bezdomovce. Lid rád vidí, když jeho vysoký představitel má smysl pro legraci (viz Jan Masaryk). Nicméně s politiky, kteří mají smysl pro legraci, to v této zemi nekončí dobře (viz Jan Masaryk): nejprve se sami odepíšou a pak je podříznou.

Pátek 27. srpna: Premiér Gross zahájil rozsáhlou sebepropagační kampaň, jejímiž ústředními hesly jsou: „Jsem sociální demokrat“ a „Myslím to upřímně“. Chce tak zřejmě čelit svému horšícímu se image. Hodně lidí si o něm myslí, že je technokrat moci (sociální demokratičnost tedy hraje podřadnou roli) a že si nemyslí nic. Tak hlavně, že si to nic myslí upřímně. (Jinak bych doporučoval s definitivním odsudkem nového premiéra přece jen chvíli počkat; ne že bych si od něho moc sliboval, ale jeho politická profilace může dostat přesnější obrysy až něco opravdu udělá).

Po Petru Jandovi hodlá zprostředkovatelna Nezávislých katapultovat do politiky (tentokrát jen na krajské úrovni) někdejšího populárního hokejistu Jiřího Holíka. Do Senátu pomáhá ještě Antonínu Gondolánovi. Klesli jsme už opravdu tak hluboko, že se česká politika opravdu změní v další arénu šoubyznysu?

Jeho prevoschoditělstvo ministr Palas přijel do Budějovic na výstavu Země živitelka. V hotelu nebylo místo, a tak vyhnali několik španělských turistů. Doufám, že tak učinili v duchu slovanské tradice nahajkami.

Ujištění kancléře Schrödera, že Německo v žádném případě nepodporuje majetkové nároky Němců vyhnaných z Pruska a Slezska, padlo na úrodnou půdu. Polská pravice chce nyní v Sejmu zavázat vládu, aby zahájila s Německem jednání o válečné odškodnění ve výši 640 miliard dolarů. Vládní strany jsou poněkud zděšeny, ale v téhle věci prý nemají většinu. Nechce se mi plést se do polských záležitostí, i když tahle věc je úplně mimo mé chápání. Nemohu si jen odpustit poznámku, že neustálé německé omluvy nejsou, jak vidno, úplně produktivní.

Předseda Topolánek tvrdí, že případ Kořistka má estébácký rukopis a že je to provokace. Pokud ano, tak pěkně naletěl.

Český tisk se intenzivně zabývá tím, že premiér Gross letěl na Hlinkův pohřeb policejním vrtulníkem. Let stál prý deset tisíc korun. To je opravdu horentní suma. Proč se soustřeďují na takové populisticky nosné malichernosti?

Sobota 28. srpna: Rusové konečně začínají přiznávat, že se jejich civilní letadla stala obětí atentátu. Nechápu, proč to zprvu tak rezolutně odmítali, bylo to přece evidentní. Řádění čečenských teroristů je ovšem stejně hnusné jako řádění Al-Kajdá.

Petr Pithart píše v Právu v souvislosti s rokem 1968, že Pražské jaro a zejména způsob jeho rozdrcení nesporně uspíšily zánik sovětského bloku. Ano, ale Pražské jaro bylo – pokud jde o jeho komunistické protagonisty - příznakem krize ruského impéria a ničím jiným. Způsob jeho rozdrcení není zásluha osmašedesátníků, ale jen projev mocenské indolence Kremlu.

OSN žádá ČR o vojenskou pomoc při ochraně svých pracovníků v Iráku. Tentokrát si koalice a opozice vyměnily role: kryptokomunisté z ČSSD jsou pro, ODS proti (armáda nemá na takovou misi kapacitu). Na co má armáda kapacitu?

Pondělí 30. srpna: V Iráku byli uneseni dva francouzští novináři. Únosci požadují, aby Francie odvolala zákaz nošení šátku na školách, jinak je podřeže. Francie to udělat dost dobře nemůže. Zdá se, že vstřícná francouzská politika ve věci Iráku nepadla na úrodnou půdu. Čiň čertu dobře…

Podle společného koaličního záměru budou státní úředníci vydávat do rukou svých nadřízených majetková přiznání svoje, svých partnerů, sourozenců, dětí a rodičů. Bude se to týkat asi padesáti tisíc lidí (zjevně kromě těch rodinných příslušníků). Nadřízení pak posoudí, zda jde o majetek přiměřený. Společnost bude pěkně profízlovaná, nadřízení budou mít bič na čeládku, které vládnou, a kdo bude chtít zákon obejít, stejně ho obejde. Je velmi obtížné zavádět ve společnosti s velkým procentem nepoctivců poctivost cestou práva. Zákon vždycky předpokládá na straně veřejnosti dobrou vůli, jinak je na nic.

Útoky organizace Al-Kajdá jsou poměrně levné: kromě těch nejnáročnějších (11. září) stály pokaždé méně než 50 000 dolarů. Člověk je i ve srovnání s těmi nejlepšími zbraňovými systémy velmi dokonalé zařízení a jeho pořízení přitom přijde poměrně levně.

Úterý 31. srpna: Po Přibylovi odstoupil i pražský radní Slezák, další z Pohotovostního pluku SNB. Odstoupil z funkce radního, zastupitelem zůstává. Jeho krédem je: každý máme svou minulost, já mám tuto. Je to smůla, že mu nevděčný osud přišil právě tuhle minulost, chyběla mu zjevně jen ta trošička štěstí. Pan Slezák v rozhovoru s LN přirovnal zásahy v Palachově týdnu k zásahům při demonstracích proti MMF a proti nedávné technoparty. Pozdrav pánbůh. Klub ČSSD vyslovil Slezákovi plnou důvěru. Je s ním prý spojen obrovský kus práce.

Premiér Gross chce spojit referendum o evropské ústavě s volbami v roce 2006. Oznámil to na schůzi velvyslanců ČR v Černínském paláci. Opozice je pramálo nadšena. Svoboda se vyjádřil pro Evropskou unii i transatlantické spojenectví, Gross ho v podstatě podpořil. Je taky pro „větší provázání Turecka s Unií. Turecko by ovšem mělo být do Unie přijato, Západ není ve sporu s Islámem, ale s islámským fundamentalismem a terorismem, a Turecko je příklad poměrně rozumného islámského státu.

Premiér má v podstatě od EU úkol vytvořit na hranicích se Slovenskem standardní poměry: má být zřízeno 72 přechodů, jichž budou moci používat všichni občané EU. Čeští a slovenští občané by nadále nesměli překračovat hranice mimo tyto přechody. Situace na česko-slovenských hranicích je jakousi melancholickou vzpomínkou na neexistující federaci. Slovensko je náš soused jako každý jiný.

Do jednání o propuštění francouzských novinářů, unesených v Iráku, se zapojují další a další činitelé. Upřímně řečeno, je dost pravděpodobné, že novináře nakonec propustí (vražda byla už odložena). Jiná věc je, kolik to bude Francii stát (v tvrdé měně) a kolik pak za ty peníze bude podřezáno dalších unesených.

V Soči se odehraje setkání nejvyšších představitelů osy Paříž – Berlín – Moskva. Budou se radit mimo jiné o boji s terorismem, jak Moskva, tak Paříž mají chronické problémy a distance od USA (upřímně řečeno výraznější u Chiraka než u Putina) jim příliš nepomohla.