Pondělí 1. prosince: US-DEU se rozhodla jmenovat lídrem své kandidátky do Evropského parlamentu Karla Schwarzenberga. Schwarzenberg není vůbec členem strany. Kdyby poslance volil Evropský parlament sám, měl by zřejmě Schwarzenberg velkou šanci, u rumcajsovského českého voličstva zatím příliš neuspěl. Na třetím místě kandidátky má být senátorka Rögnerová, ale ta taky není členkou strany. Navíc se už rozhodla kandidovat za Evropské demokraty, kde doufá v ještě lepší pozici na kandidátce. Strana, která tak málo věří vlastním lidem, se už sama napůl odepsala.

Poté co policie odvlekla šéfa OKD Koláčka do šatlavy v železech a obrazová dokumentace obletěla celou republiku, byl uhelný magnát propuštěn na svobodu, protože státní zástupce neshledal důvody k vazbě. Nevím, k čemu je dobré takové ponižující zacházení. Sám kapitán průmyslu se ovšem dodatečně pokusil postup policie svérázným způsobem legitimovat. Na otázku televizního reportéra odpověděl zdvořile: „A uhněte mi s tím vozem, nebo vám do něj jebnu.“ Nepochybně tak uhlobaron hovoří nejen s televizními reportéry (jejichž posláním je informovat veřejnost, takže ta slova byla jaksi adresována nám všem), ale i se smrtelnými červy, kteří se mu připletou do cesty v běžném každodenním shonu. Pěkný doklad o úrovni horních deseti tisíc. Chlapec velmi dobře ví, že si to může dovolit. Změnilo se toho zase tak moc od listopadu 1989?

Ekologičtí aktivisté usilují o to, aby někdejší železnou oponu nahradil od severu k jihu pás lesa široký padesát až dvě stě padesát metrů. Tento nápad si zaslouží podrobnějšího komentáře.

Úterý 2. prosince: poslanci Laštůvka a Kavan rezignují na kandidaturu do Evropského parlamentu. Laštůvka se octl na 6., Kavan na 11. místě kandidátky ČSSD. Obě místa jsou zjevně nevolitelná. Je to zvlášť v případě Laštůvky dost velká škoda – ve Štrasburku by možná napáchal míň škody než v Praze.

Mezi US-DEU a Evropskými demokraty probíhá boj o senátorku Rögnerovou. Je zatím na kandidátce Unie, ale na zjevně nevolitelném třetím místě. Jenomže první místo kandidátky ED ovládá Zieleniec a druhé je už nejspíš taky nevolitelné.

Česká republika nabídla 150 vojáků pro nasazení v Afghánistánu. Těžko tomu rozumět jinak, než jako úhybnému manévru. Do Iráku se jim nikoho poslat nechce.

Malé koaliční strany navrhují na místo prezidenta NKÚ někdejšího viceprezidenta Peřicha. Pikantní je, že Peřich je členem ODS (původně byl KDS, ta se s ODS kdysi sloučila). ODS ovšem navrhuje Miroslava Beneše a chápe aktivity KDU a US (asi ne neprávem) jako jakýsi zálud. Komunisté kandidují poslance Vymětala, který před pár dny mimořádně drze odbyl redaktorku ČT, když se ho ptala, proč byly novinářům znepřístupněny některé prostory v Poslanecké sněmovně. Byl to pěkný náznak toho, jak by to vypadalo, kdyby se komunisté prokousali k moci. Vypadalo by to tak jenom chvilku, pak by se už nikdo neptal.

Středa 3. prosince: Nejprve jeden rest z pondělka. Železnou oponu má nahradit opona zelená! Ekologické organizace chtějí v místě někdejší železné opony od severu k jihu (skoro 400 km délky) zřídit padesát až dvě stě padesát metrů široký pás panenského pralesa. Nesmějí skrz něj být budovány další silnice a dálnice a je naděje, že se tam ohrožené živočišné druhy rozmnoží natolik, že budou expandovat do širokého dalekého okolí. Nová hranice má sloužit turistickým a poznávacím výletům. Doporučuji vysadit v takto zřízeném pásu sibiřského tygra (rovněž ohrožený druh). Výlety by pak získaly na napínavosti a v případě přemnožení by se při známé náročnosti sibiřského cvalíka na potravu mohl posléze pás rozšířit z 250 metrů na 250 km a nakonec učinit z celé Evropy ekologický pás, kde by byli hlavní škůdci (lidé) postupně vyhubeni. A i kdyby se tento maximalistický plán neuskutečnil, stane se ze zelené opony důstojný nástupce té železné. Asi proto ji tak vehementně podporuje exprezident SSSR Gorbačov.

Prezident Klaus na návštěvě ve Švédsku donutil až k pláči předsedu zahraničního výboru Švédského parlamentu Ahlina. Ten se opovážil říci,že Češi jsou v Evropě dobrými žáky. Pan prezident opáčil: „S tím bych nesouhlasil, nejsme žádnými žáky, ale suverénní zemí, která sama o sobě rozhoduje. Byla by tragická chyba dívat se na nové země jako na žáky.“ Takže zpupnému potomku pustošitelů Česka v době třicetileté války nezbylo než přiznat: „Ano, máte pravdu, neměl jsem něco takového říkat a cítím se zahanben.“ A český lid může být pyšný na svého prezidenta. K čemu je dobré takové primitivní, nezdvořilé a nesnesitelné chvastounství? Musíme se skutečně, když už ničím jiným vyniknout nemůžeme, stát v Evropě smraďochy číslo 1 ?

Podle Českého statistického úřadu v ČR za posledních deset let ubylo milion věřících (rozuměj křesťanů). Právo k tomu pěkně říká: „Odliv oficiálně registrovaných věřících spatřují politologové nejen jako důsledek čtyřicetileté tvrdé protináboženské propagandy, ale také jako důsledek praktického jednání a vystupování církví, zejména ve sporech o majetek a v dalších otázkách týkajících se národní svébytnosti. Tento názor podporuje fakt, že k největšímu procentu úbytku věřících došlo v období svobody, tedy v létech 1991 až 2001.“ Bylo by dobré říkat, kteří politologové, takhle to vypadá že všichni sborem. A je to vztyčený prst: dejte si pozor, flanďáci, jestli budete dál přisluhovat sudetoněmeckým revanšistům, přijdete o všechno (přitom jsou tu v minulosti pěkné příklady řádných vlasteneckých věřících, jako byli např. páter Plojhar a J. L. Hromádka; na ty je třeba navázat, a hned se počet křesťanů zdvojnásobí!)

ČR se vyčůraně rozhodla poslat sto padesát vojáků do Afghánistánu, aby je nemusela posílat do Iráku. Jestli někam pojedou, je ovšem ve hvězdách, protože ODS má, jak pravil místopředseda Nečas, jako v pohádce tři podmínky, za nichž vyslání podpoří: za prvé, vláda si musí zajistit podporu vlastních poslanců (pak ovšem podporu opozice potřebovat nebude), za druhé, vláda předloží jasný mandát a způsob finančního krytí, a za třetí musí zajistit, že z toho nebude pro ČR ostuda. Ta

s různými riziky, ostuda je jedno z nich, akce bez rizik nemají vůbec žádný smysl. Ostudu může zařídit tato vláda, ostudu perfektně zvládá i ODS a úplně nejlíp by jim to šlo dohromady. Tak o čem je vlastně řeč?

Jana Bobošíková uveřejnila v Právu článek k aféře s poslaneckými výroky na adresu ministryně Buzkové. Pozitivní je na něm snad jedině to, že se (zatím) neodvážila přímo zastat ministra Dostála (mluví jen o „případných, někdy i oprávněných připomínkách“). „Místo aby novinář nebo jeho nadřízený okamžitě odkázal politika jasným argumentem do patřičných mezí, aby si příště nic nedovolil, a případné někdy i oprávněné připomínky řešil prostřednictvím tiskového zákona a různých Rad, běží se vybrečet do novin.“ V novinách o tom ovšem nepsali jen účastníci konfliktu ve sněmovních kuloárech a noviny mají právo a povinnost vyjádřit se k tak vážné záležitosti, jako je chuť exekutivy cenzurovat média. K čemu by jinak byly.

Soud pro lidská práva ve Štrasburku vyměřil České republice vyplatit pokutu 1700 Eur za neúnosné protahování restitučního řízení jakési paní, jejímuž otci byl v roce 1950 zkonfiskován statek. Nešťastníka komunisté zároveň zavřeli. Paní má štěstí, není německé národnosti. Jinak by s ní Soud pro lidská práva vyběhl jako s Jiřím Wonkou a místo euráčů by dostala jen sprostý dopis.

Ekologům se jen tak nezavděčíš. Nevadí jim jen jaderné elektrárny a elektrárny na fosilní paliva. Vadí jim (alespoň v Německu) i elektrárny větrné. Je jich moc, hyzdí krajinu, ulomené lopatky větrných kol mohou leckoho zranit, též v zimě odmrštěná námraza. Ekologičtí aktivisté se krok za krokem dopracovávají k tomu, aby konečně vyslovili to, co vede jejich kroky: nejvíc ze všeho jim vadí lidé. Nebýt jich, bylo by životní prostředí OK.

Čtvrtek 4. prosince: Největší politickou událostí včerejška je nepochybně schválení rozpočtu na příští rok. Prošel poměrně těsnou většinou, ale bez problémů. Vláda vyhrává všechna zásadní hlasování, kdy je v sázce samotná její existence, ty ostatní bohužel většinou prohrává. Je otázka, jak lze za těchto okolností dělat rozumnou politiku. Opozici se naopak nechce vládu svrhnout, protože takhle je to pro ni pohodlnější: preference rostou a není třeba se kompromitovat riskantní činností u kormidla. Během projednávání rozpočtu byly podány mraky pozměňovacích návrhů, ještě včera byly některé z nich schváleny (většinou šlo o řádově miliony na výstavbu škol, dětských hřišť apod.). Proč se takové věci musí řešit na celostátní úrovni, a když už se řeší, tak umět šetřit znamená šetřit od maličkostí: tohle spíš připomíná rozhazování stříbrňáků mezi lid při oslavách v šerém středověku. Vládě pomohlo to, že poslanec Vrbík, nástupce Marvanové, který se hlasování pro nesouhlas s nynější podobou rozpočtu nezúčastnil, byl vypárován komunisty. To je očividná politická podpora a je otázka, co za ni vláda komunistům slíbila. Že by to opravdu byla jen pomoc při schválení několika nicotných pozměňovacích návrhů, kterými si komunisté dělají dobré jméno v regionech, tedy drobečky, které při hostině spadly pod stůl při rozpočtové hostině? Vláda si zachránila život až do dalšího maléru. Lze jen těžko uvěřit, že by to znamenalo relativní klid na celý rok. Další krize přijde dřív. Například: kdoví, jak pro ČSSD dopadnou volby do Evropského parlamentu a co bude po případném debaklu.

Čeští policisté pozatýkali jakousi špičkovou skupinu, obchodující s tvrdými drogami na celoevropské úrovni. Údajně je mezi zatčenými i „evropský šéf narkomafie“. Dobrá zpráva je provázena dvěma horšími. K zatčení došlo „ve spolupráci s rakouskou a italskou policií“. Těžko se ubránit podezření, že česká policie tu funguje víceméně jako zatýkací orgán na základě informací, které dostává od svých zahraničních kolegů. A za druhé: to, že se špičky evropské narkomafie zdržují na našem území, nejspíš znamená, že se tu až doposud cítily v relativním bezpečí.

Mladá fronta Dnes ze záhadných důvodů otiskla neuvěřitelný blábol Jakuba Patočky, obsahující mj. sprosté a nespravedlivé urážky prezidenta Klause („bývalý domovník, jenž ve státní svátky vyvěšoval okupační prapor“). Kromě toho je celý text, jak vyplyne ze závěru, neplacenou reklamou Strany zelených, jejímž papalášem je právě mj. i toto politováníhodné individuum. Hodlá se nám snad Mladá fronta Dnes zazelenat?

Pátek 6. prosince: KDU-ČSL se chce zbavit svého expředsedy Svobody tím, že ho vykopne nahoru, tj. do Bruselu. Svoboda sám by prý proti tomu nebyl. Pak ovšem bude muset do vlády Kalousek (jiného vhodného člověka na ministerskou funkci zřejmě strana nemá), ten by však asi nechtěl ministerstvo zahraničí, ale tradiční lidovecký resort, ministerstvo zemědělství. Ministrem zahraničí by se tak mohl stát poslanec Laštůvka, má k tomu důležitý předpoklad, je totiž prý na seznamu agentů StB, vydaném ministerstvem vnitra. Dostal se tam samozřejmě, jako ostatně všichni, omylem.

Vláda včera upřesnila podobu své penzijní reformy. Její podstatou je, že lidé budou chodit do důchodu v 67 až 68 letech (ti šťastnější), v 72 až 73 letech (smolaři). Kdo bude chtít prožít podzim svého života jako bezdomovec, bude moci odejít do důchodu už v 62 až 63 letech, ale jen pokud už bude mít našetřeno na minimální důchod. Každý bude mít vlastní virtuální účet a bude si moci průběžně kontrolovat, na jaký důchod si (zatím) vydělal. Vláda chce změnit současný systém, kdy na důchodce vydělávají lidé ekonomicky činní, protože předpokládá, že se poměr obou kategorií v budoucnu změní v neprospěch lidí ekonomicky aktivních. Zásah je, jak vidno, brutální. Budou mít lidé možnost ovlivnit výši svého důchodu jinak, než výší svých příjmů v aktivním období jejich života?

Ministerstvo vnitra připravuje obdobně brutální systém pokut za dopravní přestupky. Minimální pokuta bude 1500 Kč (maximální 50 000), i za poměrně malé přestupky (překročení rychlosti o méně než 30 km mimo obec) se budou strhávat body, jakmile jich řidič nasbírá dvanáct, přijde přinejmenším na rok o řidičák. Zaviněná dopravní nehoda může být kvalifikovaná jako trestný čin. Na českých silnicích panuje děsivá nekázeň, nynější pokuty jsou směšné a ministerstvo nepochybně muselo něco udělat. Nejspíš vzhledem k tomu, že ministerstvo dopravy, které se na návrhu asi spolupodílelo, ovládá KDU, připomíná ovšem nový systém něco jako úplný zákaz potratů nebo prohibici.

Saint-Just českého Senátu, senátor Mejstřík, shromáždil s pomocí jakési občanské iniciativy (Oživení) údaje o nehodných zastupitelích, kteří nepodali k stanovenému termínu přiznání vedlejších příjmů. Mejstřík pak s velkou pompou zahájil veřejné tažení proti hříšníkům. Ukázalo se ovšem, že Mejstříkovy údaje se nekryjí s údaji, které má k dispozici mandátový a imunitní výbor PS. To ovšem pro senátora Mejstříka není problém: „Akci iniciovalo v létě Oživení, poprosil jsem je, zda by nemohli seznam aktualizovat, protože poslanci a senátoři ze seznamu ubývají. Přiznám to, že jsem to nechal na vzájemné důvěře a seznamy jsem nekontroloval.“ To je ovšem nedbalost: když udání, tak kvalitní.Udání by nemělo spočívat na vzájemné důvěře.

Že exkurze ČT do říše termitů byla hloupá paušalizace, dokazuje i výpad poslance Křečka, který s odvoláním na ni útočí zase paušálně na „média“: „Média vytvářejí obraz, že každý, kdo se zabývá politikou, je podvodník, že parlament nedělá nic jiného,než zabírá malostranské paláce, hrabe pod sebe, poslanci kradou a nic užitečného nedělají… Je to útok na demokratické instituce. V čím zájmu?“ Odpověď na prokurátorskou otázku je jednoduchá, nepochybně v zájmu (či snad v žoldu) západoněmeckých imperialistů a sudetoněmeckých revanšistů. Každé šlápnutí vedle dává příležitost lidem jako Křeček. Jistě, ne každý poslanec hrabe pod sebe. A stejně tak ne každý žurnalista, který útočí např. na Křečka, podrývá demokratické instituce.

Sobota 6. prosince: Těsně před ruskými parlamentními volbami explodovala nálož v ruském vlaku. Sebevražedný atentátník zabil čtyřicet lidí a přes stovku dalších zranil. Něco podobného se čekalo. Rubem této tragické zprávy je, že Putinovo vedení nemůže sabotovat boj proti islámskému terorismu a házet Západu klacky pod nohy, jak je od pradávna zvykem ruské politiky. Jdou i po nich.

Majitelé OKD odstoupili ze soutěže o státní podíl v sokolovských dolech. Je velmi obtížné nedávat to do souvislostí se spektakulárním zatčením uhlobarona Koláčka minulý týden. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Novodobý Kozina: postřekovský místostarosta ozbrojen samopalem a posilněn několika rumy vyrazil do sousedního Klenčí vymáhat dluh od firmy, s níž kdysi spolupracoval. Jeho někdejší obchodní partneři na něho ovšem zavolali policii. Předtím v hospodě rozbil tři půllitry. Tato chodská rebelie tedy neskončí na plzeňském popravišti: místostarostovi se na rozdíl od jeho slavného předchůdce nepodařilo strhnout k odboji své spoluobčany a navíc zbraň, kterou vyhrožoval, byla nefunkční.

V Právu hovoří o vládním návrhu důchodové reformy jako o reformě švédského střihu. Z reformy vyplývá, že do penze budou mladší z nás chodit v osmašedesáti letech a budou mít zaručen důchod představující 60% příjmu v aktivním věku. Říkat tomu švédský střih je poměrně odvážné.

V souvislosti s probíráním vztahů mezi poslancem Laštůvkou a StB píšou LN o lustracích kandidátů do nejvyšších zastupitelských sborů. Zatímco ostatní strany vyžadují od kandidátů čisté lustrační osvědčení nebo čestné prohlášení, že dotyčný s StB nespolupracoval (takové prohlášení ovšem rád podepíše každý agent), KSČM se spokojuje s „objektivní informací o předchozím působení“ kandidátů. Zde má zjevně pozitivní lustrace spíše doporučující charakter.

Pondělí 8. prosince: víkendový sjezd Unie svobody oživily pouze dvě události: odchod Ratibora Majzlíka (píšeme o něm na jiném místě) a pak volba lídra pro kandidátku do Evropského parlamentu. Střetli se dva kandidáti, ani jeden není členem US. Nakonec delegáti dali na varování zkušených, že není dobré stavět do čela kandidátní listiny bohatého aristokrata nejasného původu (není to nakonec náhodou Němec?) a upřednostnili senátorku Rögnerovou. Schwarzenberg i Rögnerová jsou veřejně známí lidé. Unie svobody připomíná okresní šmíru, která chce učinit svá představení atraktivní tím, že pozve do hlavní role k hostování primadonu z Národního divadla. Co si myslet o straně, která nemá dost sebedůvěry ani sebevědomí na to, aby obsadila kandidátku vlastními lidmi? Místo toho opakují hru na „osobnosti“, podstatnou součást nepolitické politiky, která se ještě nikdy nikomu nevyplatila. Unie svobody je jakýsi přežitek havlovské éry a jako taková je odsouzená ke zkáze. Životaschopné strany (ODS, KDU, KSČM), ať už si o nich myslíme cokoli, jsou formálně vzato politické strany tradičního typu a dobře vědí, proč se nepouštějí do nesmyslných experimentů vymyšlených od zeleného stolu.

V Rusku proběhly volby. Doposud zveřejněné předběžné výsledky připomínají známou anekdotu: govorit Radio Jerevan. Tóčnoje vrémja dvenádcať časóv, maximálno trinádcať. Putinovo jednotné Rusko dostalo prý 34 - 37%, komunisté 14-15%, Žirinovského Liberální demokraté 11-12%, nacionalistická Vlast 9%. Pro Jabloko a Svaz pravicových sil se odhady pohybují kolem pěti procent, spíš o něco méně, takže do Dumy se nedostanou. Vzhledem k tomu, že Vlast (stejně jako kdysi Gorbačov Žirinovského) údajně přivedli k životu Putinovi lidé, aby odčerpali hlasy oponentům (nyní komunistům), zdá se, že komunisté budou do budoucna jedinou opozicí. Putinova strana má prý dobrou šanci dopracovat se ústavní většiny. Požehnaná země! Zaplať pánbůh, že tak daleko ještě nejsme.

Michal Klíma se v právu po svém zvyku pustil do Klause za jeho výrok o kohabitaci. Má jistě pravdu, nicméně v závěru píše: „Dočká se někdy prezident, který vystupuje jednou nadstranicky a podruhé pravicově, stavu, kdy bude spoluvládnout? Může se to stát jen tehdy, když ODS, jejímž je stále čestným předsedou, zvítězí ve sněmovních volbách. Ovšem zároveň by ODS musela posty premiéra i ministra zahraničí obsadit lidmi blízkými prezidentovi. Teprve pak by prezident mohl řídit aspoň zahraniční politiku. To by už ale nešlo o kohabitaci po francouzsku, ale po česku.“ Tu je třeba poznamenat, že posty premiéra i ministra zahraničí v současné době obsazeny lidmi blízkými prezidentovi jsou. Problém je jen v tom, že tomu bývalému.

Úterý 9. prosince: Vladimír Špidla seznámil prezidenta Klause s mandátem, s nímž jedou představitelé vlády do Bruselu na jednání o eroústavě. Pan prezident by byl raději, kdyby euroústava vůbec nebyla přijata. Stanovisko vlády oznámkoval stupněm 4, „uspokojivě“. Je zjevné, že se prezident plete do věcí, které mu nepřísluší, hraje si vůči vládě a premiérovi na profesora, premiér zatím nenašel protizbraň, Klausovy nároky trpí a tím vlastně legitimuje.

V KSČM bují reformní kvas. Grebeníček by se rád zbavil svých oponentů s lidskou tváří (Balín, Ransdorf, Dolejš, Rujbrová). Nepochybně se mu povede zbavit se alespoň některých z nich, i když tato vlna polistopadových reformátorů KSČM je velmi krotká. KSČM je nereformovatelná a její existence a úspěch spočívá v bolševickém sebepotvrzování. Nic jiného od ní taky její voliči a příznivci neočekávají.

Vládní koalice je ve při o vykutálenou novelu zákona o půdě. Podala ji skupina komunistických a sociálně demokratických poslanců. Spočívá v tom, že každý majitel zemědělské půdy ji musí pronajmout nejméně na sedm let. Po uplynutí této doby je povinen smlouvu nájemci automaticky prodloužit na dalších sedm let s výjimkou, že chtěl na půdě hospodařit sám, nebo ji pronajmout svým příbuzným. Pokud tak učiní a přesto on ani jeho příbuzní nezačnou na půdě hospodařit, může původní nájemce do tří let požádat soud, aby pronájem obnovil. Vlastník půdy by se tak vlastně dostal do pozice majitelů domů ne dnes, ale za minulého režimu. Vláda tento vykutálený plán na plíživou konfiskaci zemědělské půdy nepodpořila, ale bylo jí to málo platné, v prvním čtení to prošlo dokonce s podporou ministrů Škromacha a Sobotky. Není nad jednotu v koalici.

Mladá fronta Dnes vytýká (právem) státu, respektive Dostálovu Ministerstvu kultury, že přispívá na Patočkovy Literární noviny, které už nemají s literaturou mnoho společného a změnily se v bulletin českých zelenáčů. Přitom ale MfD má taky máslo na hlavě: otiskuje Patočkovi bezplatnou propagaci jeho strany.

Středa 10. prosince: česká ekonomika roste, DHP stouplo ve třetím čtvrtletí o 3,4%. Hlavním zdrojem růstu je zvýšená spotřeba domácností. Spotřeba se zvýšila proto, že vzrostly platy (vzrostla taky produktivita práce?) a zlevnily úroky, takže lidé nakupují víc, než vydělají, protože si více půjčují. Nejsem ekonom, ale mám dojem, že není moc čím se chlubit.

Poslanec Karas, který proslul návrhem na striktní zákaz potratů, je důsledný ve velkých a zásadních věcech. V maličkostech není až tak malicherný. Po včerejším hlasování o programu schůze Poslanecké sněmovny zproblematizoval výsledek hlasování, ačkoli se posléze ukázalo, že se ho vůbec nezúčastnil. To nejprve zatloukal, pak přiznal. Nicméně podle ministryně Buzkové (a zjevně i podle předsedy PS Zaorálka, který řídil schůzi) měl na zpochybnění nárok, protože jedinou podmínkou v jednacím řádu je, že tak poslanec musí učinit bezprostředně po hlasování. Otřesný Kocourkov.

Lukáš Bek obviňuje v Právu místopředsedu US-DEU Kühnla ze lži. Kühnl nejprve prohlásil (po Majzlíkovu vystoupení ze strany): „Já si myslím, že zrna zůstala a plevel odešel“, pak popřel, že by nazval platformu DEU plevelem. Z US-DEU ovšem neodešla platforma DEU, nýbrž pan Majzlík plus tři (možná se ještě pár lidí přidá, ale to nic nemění na tom, že fakticky neexistující platforma nemůže odcházet, chybí ji k tomu, obrazně řečeno, nožičky). Je tedy zjevné, že pan Kühnl nelhal.

Otec gymnazistky někde v Klatovech dal facku učiteli, o němž se domníval, že sekýruje jeho dceru. Je třeba říci, že se zachoval v zásadě jako řidič - kořala, který v noci závodil ožralý v Havířově a zabil tři policisty. Rozdíl je v kvantitě, ne v kvalitě: kvalitou je nebetyčná drzost velkého počtu našich spoluobčanů, kteří si myslí, že si vůči svým bližním mohou dovolit všechno. Měli by být cílevědomě a usilovně přesvědčování o opaku, zdá se, že kompetentní orgány jaksi nestíhají.

Dnešní noviny jsou zahlceny spekulacemi o demografickém vývoji v příštích 300 letech. Existují prognózy minimální (řádově miliardy) i maximální (řádově desítky bilionů). Je pozoruhodné, že nikdo nepočítá s nikoli nepravděpodobnou nulovou variantou.

Nejméně oblíbenými členy naší společnosti jsou šlechtici, následují politici, vysocí úředníci a cizáčtí vlastníci českých podniků. To není překvapivé, stejně jako to, že k oblíbeným patří švadleny a topenáři (nikdo jim nemá co závidět). Pokud jde o cizí majitele podniků, říká k tomu sociolog Jaroslav Červenka, že nejsme tak velcí nacionalisté, jak by se zdálo, protože podobně nenávistný postoj mají vůči cizím vlastníkům i lidé z ostatních zemí. To je typicky český alibistický úhyb. Obdobně by se dalo říci: nejsme (nebyli jsme) tak velcí vrazi, protože i kolem nás se vesele vraždí (vraždilo). Správná formulace zní: ostatní jsou stejně velcí nacionalisté jako my.

Podle všestranně vědeckého výzkumu pomazané instituce (ČSAV) považují tři čtvrtiny lidí v pohraničí vyhnání Němců za spravedlivé, část má ovšem výhrady ke způsobu provedení. To je podobné jako známkování v krasobruslařských soutěžích: technická hodnota 6, celkový dojem 5,9.

Oloupili Majzlíka! Obrali mne o všechno, naříká exmístopředseda US-DEU. Přišel o plat, služební auto, mobil, kartu na benzin. Ale už se s tím prý smířil. Ježíši Kriste, to mu to všechno měla US-DEU nechat i poté, co z ní vystoupil způsobem, který ji měl očividně poškodit (a taky ji poškodil)?

Podobně jako Ratibor Majzlík je na tom i nešťastný Angličan, na něhož spadl na Staroměstském náměstí vánoční strom. Odškodnění nedostane, aspoň ne od městské části Praha 1. A dobře mu tak, neměl se tam motat. Každý, kdo jede do ČR, musí přece být připraven na to, že na něho něco spadne.

Vlané shromáždění OSN odhlasovalo rezoluci, podle níž má mezinárodní trestní tribunál v Haagu posoudit „důsledky bezpečnostního plotu mezi Izraelem a palestinskými územími“. Proti byl postižený a dalších osm zemí, mj. i USA, které se obávají zpolitizování instituce (obávají se zcela právem). Evropské země si po způsobu Piláta umyly ruce a zdržely se hlasování. Asi lze mít námitky k tomu, kudy je plot veden, ale plot sám jako takový je pro Izrael životně důležitý a OSN je v této věci, jako v mnoha jiných, týkajících se spravedlnosti, zcela nekompetentní, jako každá hospoda, kde za společným stolem sedí farmáři i čuňata.

Čtvrtek 11. prosince: Spojené státy nehodlají umožnit přístup ke kontraktům v Iráku těm zemím, které se postavily proti invazi. Jde o Francii, Německo, Rusko a Kanadu. Není nejmenšího důvodu, proč by zmíněné státy měly sklízet plody něčeho, co nejenže nezasily, ale pokoušely se zadupat.

Poslanecká sněmovna schválila senátní novelu trestního zákona, podle níž se bude přísněji postihovat domácí násilí. Proti hlasovala (mj.) ODS a ministr Gross, který ji, jako mnozí jiní, považuje za neúčinnou. Podle dosavadní úpravy šlo při domácím násilí o trestný čin teprve tehdy, vyžádaly-li si následky sedmidenní pracovní neschopnost. To je dost drsné, soustavné týrání může i bez toho týraného velmi poškodit. To, že je úprava zapotřebí, je jakýmsi svědectvím o rostoucí zvlčilosti naší společnosti.

Zato Senát vrátil Poslanecké Sněmovně Zákoník práce mimo jiné s tím, že vypustil paragrafy týkající se nepřímé diskriminace a sexuálního obtěžování. Téma sexuálního obtěžování je jedním ze symptomů hysterie, zachvacující blahobytnou západní společnost. Ještě se k němu vrátíme.

Komunistický poslanec Maštalka navrhl zrušit povinné členství v lékařských komorách. Návrh bude příští úterý projednávat Poslanecká sněmovna. Povinné členství má být podle něho zachováno jen pro lékaře, kteří pracují samostatně nebo jako zaměstnanci ve vedoucích funkcích, ostatní budou podléhat jen povinné registraci. Dr. Rath namítá, že je to jakýsi apartheid, a na té námitce něco je. Problém nejspíš není v povinném členství jako takovém, ale v tom, co si Lékařská komora pro sebe nárokuje a jaké tam panují poměry. Účinnější než rušit povinné členství by bylo zrušit dr. Ratha, ale to mohou udělat jen členové komory.

Pátek 12. prosince: Velvyslanec USA Stapleton v rozhovoru pro Radiožurnál žádá, aby česká vláda znovu otevřela soutěž ohledně koupě či pronájmu nadzvukových letadel. Američané se chtějí přesvědčit, že jednání a propočty výběrové komise byly v pořádku, chtějí nahlédnout do rozhodovacího procesu a mít možnost porovnat nabídku gripenů s ostatními nabídkami. Velvyslanec prý varoval, že vyřazení F16 ze soutěže by mělo neblahý vliv na politické a vojenské vztahy mezi ČR a USA. Česká vláda (nynější i předchozí) a vůbec česká politika si to tak trochu zasluhuje, jednak její výběrová řízení mají právem špatnou pověst, jednak přetahování o letadla trvá neuvěřitelně dlouho, je to pro účastníky výběrových řízení jakási vivisekce a nelze se divit Američanům, že jsou z toho nervózní. Na druhé straně velvyslancovo vyjádření působí jako hrom do police, připomíná tak trochu rakouské ultimátum Srbsku z roku 1914 a nadělá zbytečně spoustu zlé krve. Právo je z něho ostatně už v euforii.

Koalici se podařilo v Poslanecké sněmovně přehlasovat prezidentovo veto v případě dvou důležitých zákonů finanční reformy. To jsou jediná hlasování, při nichž je koalice schopna se sjednotit. Dostalo se jí asi nikoli nečekané pomoci komunistické poslankyně (ve chvíli, kdy se zdálo, že jeden zastupitel ČSSD hlasování nestihne). Otázka „co za to“ (bylo slíbeno) je docela na místě. Poslanec Kott se zdá být totálně pacifikován, hlasoval poslušně s ODS (také zde je na místě tatáž otázka).

Nejvyšší soud odmítl 17 hlasy proti 12 stanovisko, které by vyhovovalo celonárodní nacionalistické frontě: totiž aby v případě,že se na nějaký případ vztahuje zároveň občanský zákoník i restituční zákon, měl restituční zákon přednost. Učinil tak s odvoláním na rozhodnutí Ústavního soudu. Zdá se, že Nejvyšší soud si zachoval nezávislost v míře pro české soudnictví zcela neobvyklé. Klobouk dolů.

Opozice si v Poslanecké sněmovně vynutila rozpravu ohledně vládního mandátu ne jednání o Euroústavě v Bruselu. Místopředseda ODS Zahradil navrhl usnesení, zavazující vládu, aby nepřipustila žádné zhoršení pozice ČR v EU proti stávajícímu stavu, definovanému přístupovou smlouvou a smlouvou v Nice. To je primitivní chyták, opozice bude přece tvrdit, že vláda připustila zhoršení, za všech okolností.

Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých se rozštěpilo na dvě frakce. Ta údajně silnější jsou oponenti někdejšího předsedy Stránského, usilují o větší „integraci“ se Svazem bojovníků za svobodu. Stránského křídlo naproti tomu chce udržet právní subjektivitu organizace a tvrdí, že ve Svazu se prosazují agenti StB a komunisté. Není důvodů Stránskému nevěřit, ostatně je to zřejmě slušný člověk, v menšině se tedy octnul logicky.

Německé menšině v ČR se dostalo obrovského humanitárního gesta. Fond budoucnosti poskytl již po třetí za sebou obrovitou sumu 1,8 milionu Kč, za niž smí 80 občanů německé národnosti jet na tři neděle do lázní s tím, že si platí jen 12% nákladů, zbytek hradí fond. Jde o lázeňský pobyt na základě lékařské indikace a mezi vyznamenanými jsou, jak píše Právo, i ti, kteří byli po válce „postiženi z pracovně právního hlediska“ (tj. asi například znásilněné ženy, to se dá „z dnešního hlediska“, podle chystaného zákoníku práce, brát jako extrémní případ sexuálního harašení). A vůbec je to zajímavé. Zatímco my Češi rodu slovanského jezdíme do lázní, když to potřebujeme, naši němečtí polospoluobčané tam jezdí za odměnu. Sláva.

Likud (přesněji řečeno vicepremiér Olmert) zvažuje jednostrannou likvidaci osad na palestinském území. Izraeli asi nezbude nic jiného, než udělat tento strategický ústupek, chce-li se účinně bránit proti teroristům.

V Lékařské komoře se pracuje jako za totáče. Prezident Rath pozval na někdejší předsedkyni revizní komise kontrolu z finančního úřadu a obvinil ji, že jezdila na schůze Komory služebním autem. Jiný oponent zase čelí obvinění, že příliš cestuje do zahraničí a dokonce tam dělá průvodce, čímž trpí pacienti. Nebylo by nejlepší ČLK, tento relikt reálného socialismu, prostě rozehnat?

Sobota 13. prosince: V rozhovoru pro Právo nový předseda KDU-ČSL Kalousek mj. prohlásil: „Z rozhovoru s panem prezidentem jsem nabyl dojmu, že sdílíme přesvědčeni, že demokratický systém v této zemi má být založen na volné soutěži politických stran, že by neměl být přeceňován význam paralelních struktur, a hlavně, že do standardní demokracie nepatří žádné hradní bloky.“ Vyslovil tak krédo nového Hradního bloku. Jeho hlavní zásadou bude, že Hradní bloky jsou nepřípustné. Vypadá to, že marx-leninská demagogie u nás zapustila hluboké kořeny.

Kolem milostí, udělených prezidentem Klausem, vznikl skoro stejný kravál jako kolem těch, co uděloval Havel. Klaus neoznámil tisku data omilostněných hned, a zdůvodnil to tím, že nechtěl, aby se omilostnění o jeho rozhodnutí dozvěděli nejprve z tisku. To je konec konců respektabilní, zvlášť když uvážíme, že se tím informace pro veřejnost zdržela o pouhý den. Jiná věc je, že se u nás milosti berou jako přežitek feudalismu (tak o tom píše např. Petr Uhl v dnešním Právu). Milosrdenství se zkrátka do našeho duševního obzoru, taktéž ovlivněného marx-leninismem, nevešlo. Na školení nás ho neučili (volný citát z jedné hry V+W). Z toho hlediska je okázalé šetření milostmi z Klausovy strany projev pokleslého populismu a odpor veřejnosti k milostem projev surového buranství.

Dr. Rathovi možná přece jen teče do bot. Tváří v tvář hrozbě, že se členství v profesních komorách stane dobrovolným, začal svému spolku dělat reklamu. Pacienti by se potom nemohli dovolávat u Lékařské komory zastání. Komora ročně vyřizuje 1500 stížností a 300 z nich končí postihem lékaře (patrně tehdy, jedná-li se o oponenta pana prezidenta). Pan prezident dokonce uvedl konkrétní případ „sexuologa, který byl členem sexuologické společnosti. Zneužíval své pacientky, policie případ odložila a on před potrestáním ze společnosti, která je dobrovolná, vystoupil. Nám ale neunikl. Česká lékařská komora ho odsoudila a on už nemůže vykonávat funkci sexuologa.“ Lékařská komora tedy, jak se zdá supluje policii: dr. Rath měl už jen dodat, že delikventa zavřeli na pět let do sklepa VFN na Karlově náměstí. (Podobný osud zjevně čeká taky dr. Holanovou, jejíž provinění je ovšem závažnější, má totiž politický charakter: jde o podvracení Lékařské komory). Ostatně, má dr. Rath jako prezident taky právo udílet milosti? Zdá se, že to, co navrhuje Občanské sdružení na ochranu pacientů - zachovat povinné členství a postavit komory pod kuratelu parlamentu či vlády – je v dnešní době rozumnější než návrhy na jeho zrušení.

Pondělí 15. prosince: dnešní tisk, jak se dalo očekávat, je zcela ovládnut dvěma tématy. V Bruselu ztroskotal summit EU o evropské ústavě: Poláci trvali na úpravě z Nice, zvýhodňující středně velké země (přesněji řečeno je a Španěly), Němci a především Francouzi prosazovali změnu, která by vzala v úvahu početnost jejich obyvatelstva. Tomu požadavku se sice nelze divit, ale proč tedy proboha v Nice přistoupili na jinou úpravu, kterou teď chtějí revidovat? Polská vláda se octla v nezáviděníhodné situaci: už jenom pokud si chce doma zachránit zdravou kůži, nezbývá jí než „hájit národní zájmy“, a to Poláci, jak známo, umějí na rozdíl od Čechů nejen hubou. Indolentní poznámky uraženého francouzského prezidenta rozhodně krizi neurovnají: Chirac tvrdí, že „situaci ztížil určitý rozdíl v kultuře jednání. Země s krátkou zkušeností s Unií nemají stejné reakce jako dlouhodobí členové“. Vyslovil pochybnosti, zda je vhodné „riskovat Evropu, která půjde dopředu podle schopnosti chůze nejpomalejšího“ a začal mluvit o „průkopnické skupině zemí“, k níž zřejmě bude v prvním plánu patřit Francie, Německo a Belgie. Má tedy vzniknout jakési „pevné jádro“ sjednocené Evropy, stádečko zvířat, které si budou rovnější než ta ostatní. ČR se do skupiny ústy svého premiéra šplhounsky hlásí, ačkoli ji zjevně nikdo nezve a ačkoli Špidla jedním dechem „dvourychlostní Evropu“ odmítá. Nevím, proč bychom se měli vnucovat do společnosti zemí, které se chtějí profilovat vůči USA a za tím účelem spolupracovat s Ruskem. Taky by od vlády, která má plnou pusu visegrádské spolupráce, bylo slušné konzultovat své kroky s naším severním sousedem (pro spravedlnost je třeba poznamenat, že stejně šplhounsky jako Češi se zachovali i Maďaři). Pokud se francouzský plán začne realizovat, bude to něco jiného, než o čem v červnovém referendu rozhodli čeští občané, je otázka, co bychom tam měli pohledávat a je-li to vůbec v našem zájmu. Je to legrační: tolik jsme si slibovali od našeho vstupu do NATO a EU. Podle těch vyčůranějších z nás mělo nás NATO bránit a EU živit. NATO se ovšem začalo klížit za nedlouho po našem vstupu, EU se klíží ještě před ním. V takové situaci není dobré zapomínat na úsloví: člověče, pomož si sám a Pán Bůh ti pomůže. (Tím nemá být řečeno, že nám EU i NATO v současné podobě nejsou nebo nemohou být užitečné. Mohou nám ale být užitečné jen tenkrát, když dokážeme stát na vlastních nohou.)

Druhá věc je dopadení Saddáma Husajna. Má velký význam hlavně proto, že posílí Bushovu pozici v USA a pozici spojenců v rozhádaném euroatlantickém táboře. Husajn se nechal dopadnout dosti potupným způsobem (byl ozbrojen, ale zbraně nepoužil) – to mu asi u jeho bývalých poddaných neudělá velkou reputaci. Pokud jde o situaci v Iráku, má jistě pravdu generál Odierno, který velel oddílu, jenž Saddáma dopadl: vyslovil velkou pochybnost nad tím, že by bývalý irácký diktátor mohl ze svého úkrytu koordinovat jakékoli hnutí odporu. "Myslím, že tam byl jako morální podpora. Nevěřím, že koordinoval odpor (povstaleckých sil), protože nevěřím, že vůbec existuje nějaká jeho národní koordinace." Teroristické akce v Iráku budou nejspíš pokračovat, možná, že jejich intenzita na čas a trochu poklesne. Spojence čeká spousta práce, ale diktátorovo zatčení ukazuje, že jsou na správné cestě a hlavně že se na správnou cestu vydali už tehdy, když zahájili invazi do Iráku.

Aby to neměli moc jednoduché, ustavil se, jak to v takových případech bývá, nezvaný poradní sbor rozumbradů. Amnesty International žádá, aby byl Husajn považován za válečného zajatce. Škoda, že ta organizace neexistovala už v roce 1945, měla by možnost se uplatnit v přípravě norimberského procesu. Keitel a Göring by získali nečekané přímluvce. Human Rights Watch důtklivě varuje, že proces nesmí být viděn „optikou vítězné justice“ a kauzy se musí zúčastnit mezinárodní právníci. Stejný postoj zaujímají i čeští komunisté. Naproti tomu jejich ruský patron je pro to, aby Saddáma soudili Iráčané sami (upřímně řečeno, pokud jsou toho schopni, bylo by to nejlepší řešení, je jen třeba zasáhnout, pokud by ho snad chtěli napíchnout na kůl). Co žádá Greenpeace, není zatím známo, ale jistě dřív nebo později zaujme zásadní postoj, v tomto kočičím koncertu přece nesmí chybět. Stejně jako feministky a transssexuálové.

Maďaři na Slovensku žádají od slovenské vlády odškodnění za nucené práce. V roce 1945 bylo totiž asi pětačtyřicet tisíc Maďarů odvlečeno do Čech a Moravy, především do Sudet, na otrockou práci. Informace, kterou poskytuje Právo, je, jak jinak, jednak nesmyslná, jednak legrační. Tvrdí se tam např., že „přesun“ (zajímavé, jakási varianta k „odsunu“) neproběhl podle Benešových dekretů, nýbrž podle Zákona o pracovní povinnosti z 1. října 1945. 1. října 1945 nemohl ovšem být vydán žádný zákon, protože ještě neexistoval ani prozatímní zákonodárný sbor. Jde o tzv. dekret prezidenta republiky č. 88/1945 Sb. Podle vědkyně dr. Heleny Noskové z Ústavu soudobých dějin leží odpovědnost za hnusné zacházení s Maďary ze Slovenska „celkově na dobové situaci v poválečném Československu“. Tak to říkali komunisté, když nějaký asociál někoho podřezal: „skutečným viníkem jsou sociální poměry“. Ve skutečnosti odpovědnost nemůže ležet na nějaké situaci, odpovědnost může nést jen tvor odpovědnosti schopný, to znamená člověk. O postavení Maďarů v ČSR a jejich pronásledování po roce 1945 se u nás málo ví, lidé to považují za slovenský problém, ačkoli Češi se na něm výrazně spolupodepsali a o odpovědnost se se Slováky přinejmenším dělí. Proto se k problému vrátíme.

Úterý 16. prosince: Nekomentoval jsem v Událostech příliš věci kolem nákupu nadzvukových letadel, ve vojenské výzbroji a v letadlech se nevyznám. Argument, že je třeba se spolehnout na dobrozdání odborné komise by za normálních okolností bylo třeba považovat za rozumný a švédská nabídka navíc vypadá na první pohled a pro laika přitažlivě. Zneklidňují mne jen dvě věci. Jednak, že nákup podporuje ministr Dostál (prohlásil prý: "Americký velvyslanec Craig Stapleton nemohl gripenům udělat lepší službu. Já vím o ministrech, kteří chtěli hlasovat pro belgické nebo nizozemské F-16, a neudělají to, protože teď by to vypadalo, že se bojí, anebo že jsou pro Američany."). To je varovný signál. A dále, že ČR vyjádřil podporu francouzsko-německý dvojblok. Politická účelovost té podpory přímo bije do očí.

Prezident Klaus bude jezdit v superbu. Automobil je opatřen běžnou nadstandardní výbavou a může si ho prý opatřit každý. Prezident by mohl být ve svém populismu ještě důslednější a nechat se vozit na trakaři. Taková gesta jsou dobrá jen k tomu, aby odvrátila pozornost od věcí, o něž v politice jde – a vůči nimž je značka auta, ve kterém politik jezdí, nedůležitá.

Radní Hvížďala opouští potápějící se bárku US-DEU a míří zpátky do ODS. Už o tom mluvil s předsedou Topolánkem, který se nechal slyšet, že kdyby o návrat usiloval Ruml nebo Pilip, tvrdě by zasáhl, takhle to však nechá na příslušné místní organizaci. To je dobře, že pánové Ruml a Pilip nyní konečně vědí, na čem jsou: ODS je nechce!

V Praze odhalili pamětní desku prvnímu komunistickému ministru zahraničí ČSR Vladimíru Clementisovi. Zúčastnil se slovenský ministr kultury (Clementis byl Slovák) a náměstkyně jeho českého kolegy (který je nyní zjevně příliš zaměstnán bojem proti americkému imperialismu). Kromě toho, že byl Slovák, byl Clementis taky komunistický zločinec. V padesátých letech ho neodsoudili k smrti za skutečný odpor proti bolševismu, ale na základě obvinění vycucaných z prstu. Čím kdo zachází, tím také schází. Rozsudek smrti v procesu se Slánským není žádný důvod k odhalení pamětní desky. Budou mít nakonec desky i Reicin a Šváb?

Středa 17. prosince: Ministr Dostál má další starost: církev si mu prodává fary, a on jí v tom nemůže zabránit, prodává dokonce kostely (přesně řečeno jeden kostel), Dostálovi se tomu prostě nechce věřit, ale s tím, chudák, nic nepořídí. „Církev má stejná práva ke svému majetku, jako ostatní vlastníci“. Nemělo by se s tím něco udělat? Je přece notoricky známo, že majetek církve patří všemu pracujícímu lidu. (Navíc poznamenáváme, že “církev“ znamená v rudoprávním slovníku, který sdílí i ministr - komentátor Dostál, církev katolická, ostatní církve jsou jednak pokrokovější – upálili jim mistra Jana - a jednak méně významné – mají, řečeno slovníkem J. V. Stalina, „méně divizí“, proto je lze zatím zanedbat, však ono se na ně taky doistane).

Některé okresní organizace KSČM prý navrhly na kandidátku své strany do Evropského parlamentu Miloše Zemana. I komunisté by se rádi pochlubili peřím, které je trochu cizí, ne zase moc (Kavan byl tentýž případ). Ještě by mohli navrhnout E. Beneše, in memoriam.

Nevychovaní pubertální adepti členství v EU (totiž p Poláci) zarazili francouzsko – německý (v tomto pořadí, zdůrazňuji na rozdíl od filosofujícího experta ODS Římana, bojovníka proti německému revanšismu) plán na vytvoření integrované Evropy, v níž si budou někteří rovnější. Následuje odvetné buzerační opatření, které postihne pěkně kolektivně všechny žáčky (vyřiďte si to po škole mezi sebou sami): od r. 2007 mají členské státy přispívat méně do společné pokladny Unie. Tím se sníží pomoc chudším zemím, mezi něž nové země vesměs patří. O snížení se zasadily nejbohatší země EU, samozřejmě i Francie a Německo.

Václav Klaus vyložil v dopise spolku Šalamoun, jak rozumí institutu milostí: "Institut milostí nemá sloužit k napravování špatně fungující justice… Odmítám považovat milost za nástroj spravedlnosti nikoli proto, že bych slepě důvěřoval naší justici. Milost je institut z jiného světa, než je spravedlnost. Milost nesmí být protézou spravedlnosti. Hrad nesmí být dalším odvolacím a přezkumným místem. Tím se problémy justice nevyřeší, naopak vznikne dojem, že chyby justice nakonec někdo na Hradě nějak napraví. Milost je úkonem lidství, je úkonem překračujícím samo právo. Nedává se v případě, že přetrvává dojem nespravedlnosti, ale spíše tehdy, existuje-li dojem, že sama spravedlnost nepostihne všechnu složitost života a lidského osudu. Milost přichází odjinud, není hrou na dokonalejší vyšetřování, na lepší práci státních zástupců, na dokonalejší soud." To je velmi pěkný a přesný výklad, milost pojímaná tímto způsobem ztrácí absolutisticko-monarchický charakter (panovník – tj. exekutiva – se nemá co plést do toho, co je v pravomoci soudů). Pokud se ho prezident bude v budoucnu držet, může se dovolit udělit těch milostí občas i víc než nynějších pět.

Čtvrtek 18. prosince: Vláda se definitivně rozhodla pro nákup švédských gripenů. Vyjádření amerického velvyslance vzbudilo nevoli mezi lidem politickou elitou. Česká vláda (přesněji řečeno dvě české vlády, ta Zemanova a Špidlova) zavinily, že rozhodování se vleče už přes dva roky jako turecký med, za Zemana s různými podivnými peripetiemi, a to Američany jako jednu ze zainteresovaných stran muselo pořádně rajcovat. Maďaři se rozhodli pro gripeny rychle a vyhnuli se problémům. Česká strana věc nezvládla politicky.

Senát nepřipustil, aby klub „Nezařazených“ získal zastoupení v organizačním výboru. Železného klub je účelová záležitost v tom horším slova smyslu, ale v instituci, kde se může vyskytovat klub „nezávislých“, klub „otevřené demokracie“ apod. není rozhodně žádnou velkou kuriozitou. Svou roli hrála i osobní averze senátorů k Železnému. Železný chtěl prý původně vstoupit do klubu Nezávislých, ale jeho předsedkyně Seitlová jej odmítla se slovy: pane doktore, buďte nejprve dobrým senátorem, a pak se uvidí“. Co znamená takové nesnesitelné mentorování, nota bene od osoby, která v Senátu reprezentuje mrtvolu ODA, nejvyčůranějšího produktu divoké privatizace politické moci po roce 1989!

Během debaty v Poslanecké sněmovně o vyslání vojenských policistů do Iráku se opět rozštěpila vládní koalice, část ČCCS a lidovců byla proti. Nebýt ODS, návrh by byl neprošel a měli jsme další pořádnou ostudu. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Zatímco Miloše Zemana kdysi dopoval k řídkým pozitivním krokům alkohol, na Jiřího Hanáka má podobný vliv jeho maniakální posedlost vůči ODS. Když je třeba kritizovat tuto stranu, ví najednou o problémech Versaillského míru, Trianonské dohody, prvorepublikánské národnostní politiky, ba mluví dokonce o vyhnání sudetských Němců. Je to zřejmě jakýsi relikt jeho komunistického mládí: soudě podle článku v dnešním Právu (a nejen podle něho) Hanák vypadá jako ztělesnění Marxovy teze, že hlavní silou, která hýbe světem, je nenávist.

Soudě podle průzkumů veřejného mínění jsou Američané střízliví v tom, jak hodnotí zatčení Saddáma Husajna. 60% se domnívá, že nebude mít vliv na teroristickou hrozbu vůči USA a 86% je přesvědčeno, že válka v Iráku pokračuje. Husajnovo dopadení je samozřejmě významné, je to velký úspěch USA a Bushovy politiky, a je dobře, že se tak stalo. Také bych řekl, že bude mít na situaci v Iráku dobrý vliv. Válka ale opravdu pokračuje, bude dlouhá a vyžádá si mnoho obětí. Není to vina USA (v Iráku zasáhnout měly a musely).

Evropská komise se velmi rozhodně postavila proti žádosti šesti nejbohatších států EU o snížení státních příspěvků do společného rozpočtu Unie. Žádost je jednoznačně politicky motivovaná, nejvíc by tratili Poláci a Španělé (dostávají prý nejvíc dotací ze společné pokladny), ČR by sice míň dostala, ale taky míň zaplatila a není vyloučeno, že by to pro ni bylo nakonec výhodné. Proto ministerstvo financí „bude situaci analyzovat“ a ČR se „nebrání diskusi“. Trochu vyčůrané.

Cizinec, jehož na Staroměstském náměstí vážně poranil zřícený vánoční strom, podá možná žalobu. Primátor Bém jeho rozhodnutí schvaluje, žalovat ovšem podle něho musí firmu, která strom instalovala, a nikoli radnici. Když tak učiní (a nezažaluje magistrát), čeká ho sladká odměna: dostane od primátora jako odškodnění „hodnotný dar“ (nabízí se např. porcelánová váza s vánočními motivy).

Komisař Verheugen z jakýchsi taktických důvodů velmi podporoval přijetí ČR do EU. Že to nebylo z nějakých niterných sympatií k České politice a českým premiantům všeobecně, o tom svědčí rozhovor z dnešní Mladé fronty Dnes. Na šplhounsky vlezlou otázku „Češi byli na rozdíl od Poláků o dost vstřícnější k ústavě. Máte nás teď v Bruselu radši než Poláky?“ odpověděl nevrle: „Češi byli zase úplně ze všech nejhorší země při vyjednávání o vstupu do unie. Jen si vzpomeňte na Benešovy dekrety, na protokol z Melku (týkající se Jaderné elektrárny Temelín, pozn. redakce). A to kvůli vám jedna z členských zemí (Rakousko, pozn. redakce) vážně hrozila, že váš vstup zablokuje. Kdyby tam nebyly volby, tak nevím, jak by to dopadlo. A navíc problémy v Česku byly hlavně politického charakteru, kdežto v Polsku to byly spíše věci technického rázu - jako hutě nebo zemědělství. Ale faktem je, že v Polsku je nyní úplně jiná situace než v Česku. Vládne tam minoritní vláda, vy máte sice jen taktak majoritní, ale aspoň ne minoritní. A v Polsku je právě silná opozice, která je velice protievropská. Ta přišla se sloganem "Nice, nebo smrt".“

Pátek 19. prosince: Vláda dosáhla souhlasu Poslanecké sněmovny s vysláním vojenských policistů do Iráku jen s pomocí ODS. Nepodpořili ji 4 sociální demokraté a 3 lidovci. Jde o zásadní rozhodnutí, ale takové, s nímž vláda nestojí ani nepadá. Typické. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Vládní rozhodnutí o nákupu gripenů je dosti zvláštní. Sice přiznali Švédsku exkluzivitu při jednání o nákupu stíhaček, ale zároveň pověřili kompetentní ministry, aby vyjednali ještě lepší podmínky. Pokud se to nepovede, může být problém znovu otevřen a do hry se mohou vrátit ti, co byli nyní vyřazeni. Zdá se, jako by se vláda chystala využít své nezáviděníhodné pozice vůči USA v této věci k tomu, že bude vydírat Švédsko. Je to jednak ostudné, jednak poněkud nebezpečné: vlk (USA) třeba zůstane hladový a koza (nákup strojů od Švédska) chcípne. I špatné rozhodnutí je lepší, než takovéhle nerozhodnutí.

Místopředseda Sněmovny a KSČM Filip se omluvil za Sněmovnu a za svého kolegu Vymětala. Přesněji řečeno omluvil – neomluvil. A omluvil taky Vymětala. Šlo o nápad, omezit přístup novinářů do Sněmovny na jakousi hovornu, kam by za nimi mohli (ale samozřejmě nemuseli) přijít politici. Když se drzého komunisty Vymětala před časem ptala redaktorka ČT na okolnosti jeho návrhu, řekl jí něco na ten způsob, že se s ní vůbec nebude bavit. To tedy vzkázal české veřejnosti: nebude se s námi bavit. A tohle má u nás podporu každého pátého voliče!

V řadách pravice opět bují integrační kvas. Integrují se tři nuly: ODA, LiRa a Cesta změny, proto, aby sestavily společnou kandidátku do EP. Potřebovaly by před sebe nějakou jedničku. Uvažují o US-DEU (předseda Mareš se vyjádřil víceméně vyhýbavě), zatímco Kaslovi Evropští demokraté se cítí rozjetým integračním procesem zaskočeni. US-DEU a ED úplné nuly nejsou. Integrující se formace jim nabízí obchod: vy nám dodáte voliče a my zaplníme svými kvalitními lidmi (tj. námi) vaše kandidátky. Prima obchod.

ODS zatím uspěla v PS se svým populistickým návrhem zákona na odškodnění lidí poškozených ruskou invazí z roku 1968. Na námitce ministra Dostála, že nechápe, proč by měl český daňový poplatník platit za zločiny jiných států, něco je. Proč to neudělali aspoň tak, že to proplatí zálohově a pak to budou od Ruska vymáhat? Sice by toho asi mnoho nevymohli, ale mělo by to jakousi logiku. Při hlasování se ČSSD, jak je jejím zvykem, rozpoltila. 12 jejích poslanců bylo pro, 18 proti.

Václav Havel chce za pomoci svého dvorního architekta Šípka zbudovat na Hradě (poblíž Jelení ulice) „evropskou vesničku“: za pomoci významných evropských architektů by tam bylo postaveno 25 domečků, pro každou zemi rozšířené EU jeden. Byla by to jakási propagace evropské integrace. Doufám, že Klaus ten operetní plán zatrhne.

Sobota 20. prosince: Jak se dalo očekávat, Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu odmítly Havlův plán na pořízení jakési evropské vesničky v hradním areálu. Exprezident a jeho spolupracovníci se teď zabývají tím, kam projekt situovat. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Po divokých peripetiích v Poslanecké sněmovně může konečně sto padesát českých vojenských policistů odcestovat do Iráku. Vlastně přesněji řečeno osmdesát, zbytek jsou různí bafuňáři. Dá se předpokládat, že za tuhle formu účasti nám islámští teroristé nevyhodí do vzduchu Pražský hrad (mělo by to i své světlé stránky, Václav Havel by mohl takto uvolněné místo nahradit skutečně impozantní evropskou vesničkou), ale jen např. zbytek novogotické Staroměstské radnice.

Věra Nosková se v Mladé frontě Dnes bije za práva ateistů na ateistické vánoce. Autorku neznám, ale podle přiloženého fota lze předpokládat, že má pubertu už dávno za sebou. Ateistů je v této zemi minimálně sedmdesát procent (statistiky uvádějí menší číslo, ale nevěřím jim). Jsou velmi agresívní, mají k dispozici spoustu výkonných organizací (KSČM, ODS, Svaz bojovníků za svobodu, Sdružení českých historiků, různé skinhedské poloorganizace atp.). Od roku 1948 do roku 1989 jim tahle země patřila, samozřejmě včetně vánoc. Z koled byla povolena pouze píseň „Štědrej večer nastal“, protože se v ní nevyskytuje ani Ježíšek, ani Bůh atp. Tichou noc zpívala paní Simonová (pánbůh jí to odpusť) v superzateizovaném překladu. Vrcholem všeho bylo známé „Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas, kašpárek maličký nebo děda Mráz“. Po převratu byly jako dekorace vánočního času připuštěny náboženské symboly. Ministr Dostál je zatím nezakázal. Paní Noskové nikdo nebrání, aby se ona a podobně smýšlející shromáždili o 24. prosince o půlnoci na Vítkově (samozřejmě s nezbytnými košťaty coby dopravním prostředkem) za účelem uspořádání ateistických vánoc. Ministerstvo kultury bude tento slet jistě s chutí sponzorovat. Obávám se však, že by to těmto lidem nestačilo. Budou spokojeni teprve tehdy, až bude účast povinná.

Václav Klaus si opatřil české auto (Superb). Ministři ho trumfují: oni mají Superby už dávno. Problém je v tom, že Superby nejsou nejlevnější reprezentační vozy. Vlastenectví už není, jako za bolševika, levné, leze do kapsy.

Ondřej Neff se v Lidových novinách pozastavuje nad tím, že vězňové na Guantanámu získají právo na obhájce a řádný proces. Přiznat jim statut válečného zajatce je podle něho naprosto nepřiměřené. Cítím se povinen upozornit, že jde o dvě různé věci. Zabijákům z Al Kaidy samozřejmě statut válečného zajatce nepřísluší, válka, kterou vedou, není regulérní válkou. Váleční zajatci jako takoví ani před žádný soud postaveni být nemohou. Ale i ti nejhorší zločinci mají právo na obhájce a řádný proces. Toto právo nebylo v zásadě odepřeno ani nacistickým pohlavárům. Američani jsou proti teroristům v nevýhodě: nemohou je trhnout mezi dveřmi, jak by to s chutí udělali teroristé s nimi. Myslím, si jen, že je to nevýhoda pouze zdánlivá. Kdyby to Američané dělali, připodobnili by se protivníkovi.

Pondělí 22. prosince: ministr Dostál se cítí být dotčen tím, že mu prezident leze do církevního zelí. Dal si za jeho zády rande s kardinálem Vlkem a schůzku s ním ani předem nekonzultoval, ani ho o ní následně neinformoval. Ministr Dostál je přesvědčen, že církevní oblast je jakási zoologická zahrada, on je jejím ředitelem a pro všechny ostatní platí přísný zákaz: nekrmit!

Svou pozici si ostatně Dostál nyní stvrdil: místopředsedovi vlády Marešovi nezbylo nic jiného než rezignovat na převzetí církevní agendy, kterou mu kdysi ministr kultury a informací sám nabídl – samozřejmě s plným vědomím, že něco takového nemůže projít, protože nepsaná opoziční smlouva mezi ODS, KSČM a ČSSD něco takového nepřipustí. Když člověk pozoruje řádění ministra Dostála, neubrání se dojmu, že ve vztahu k církvím se po roce 1989 nic podstatného nezměnilo. Respektive: stát si nemůže dovolit to kvantum násilí jako před převratem, ale kvalita je stejná. Přitom pár let po listopadu to vypadalo, že se přece jen něco změní, že se naši pracující s existencí církví smířili. Nezměnilo se nic, a proč taky. Našim pracujícím to takhle vyhovuje.

Aktivisté z organizace Svoboda zvířat se obracejí k české veřejnosti s výzvou: Nekupovat již nikdy žádného vánočního kapra! Neotřelé heslo zatím zůstane asi jen zbožným přáním. Svoboda pro kapry je však jen dílčí problém. Obecně se dá říci, že největší překážkou svobodě zvířat je existence člověka. Až to aktivistům oné organizace dojde, začnou být pořádně nebezpeční.

Úterý 23. prosince: Další šlechtický odrodilec je zkoumán na své češství. Jde o Josefa Colloredo-Mansfelda, jehož potomci si činí nárok na zámek v Opočnu. Bylo mu sice v roce 1992 přiznáno české občanství, ale ministerstvo vnitra je nyní prohlásilo za neexistující od samého počátku. Majetek u nás přísluší jen roduvěrným Čechům. Nejlepším způsobem, jak zjistit míru češství, je právo útrpné. Škoda, že zatím nebylo použito. Je mi líto, že se nedožiju doby, kdy tohle hnusné šaškování skončí.

Začala expertní jednání o nákupu Gripenů. Místopředseda vláda Mareš doufá, že se odborníkům podaří usmlouvat výhodnější cenu. Vláda není schopná říci ve věci nadzvukových stíhaček ani jednoznačné ano, ani jednoznačné ne, a její pojetí obchodování má výrazně balkánské, ne-li turecké rysy.

Tentýž místopředseda Mareš si stěžoval (v tomto případě nepochybně právem) na postoj některých úředníků ministerstva kultury k převodu církevní agendy do jeho kompetence. Ministr Dostál žádá, aby uvedl jména. Sama se přihlásila dr. Řepová, která údajně prohlásila: „Pokud by nás přesunuli pod Petra Mareše, dala bych výpověď, protože jde o politicky motivovaný krok, který má posílit moc katolické církve ve státě a to já odmítám“. Předpokládám, že by ji Mareš (nepochybně rovněž právem) vyhodil ještě dříve, než ba stačila výpověď podat.

Alois Pavlíčko, kterého ministr Ambrozek jmenoval novým ředitelem Národního parku Šumava, prohlásil, že kůrovec je součástí přírody a kácet se kvůli němu v parku nebude. Má pravdu! Stejně je součástí přírody zhoubný nádor, mikrob tyfu či původce AIDS. Otázka je pouze, zda je v tomto pojetí součástí přírody taky člověk. Zdá se, že ne.

Sobota 27. prosince: V týdnu mezi Vánocemi a Novým rokem se toho jako obvykle moc neděje. Ministr Dostál si trpce stěžuje na místopředsedu vlády Mareše, že všechnu vinu za neuskutečněný převod církevní agendy svádí na neochotu některých pracovníků ministerstva, zatímco prý ve vládě uváděl jako důvod neprůchodnost změny kompetencí v Poslanecké sněmovně. S neprůchodností návrhu ovšem samozřejmě počítal už ministr Dostál, když projevil velkodušnou ochotu se agendy vzdát. Nepochybně kalkuloval s tím, že když se nakonec po všech peripetiích církve přesvědčí o tom, že jsou mu vydány na milost a nemilost, budou povolnější. Kromě toho ministerstvo kultury zamítlo už šest návrhu kompetenčního zákona, navrženého Marešem, a zlomyslně mu vnucovalo zřízení „Úřadu pro věci církevní“ (tak se jmenovala pověstná instituce v době bolševického režimu). Ve skutečnosti co záleží na jméně! Faktický „Úřad pro věci církevní“ dnes řídí Dostál.

Není ovšem jasné, zda to pan Dostál trochu nepřehnal. Objevují se zprávy, že si svým tažením proti ČT a církvím nadělal nepřátele a Špidla teď uvažuje o jeho odvolání. Bylo by to od předsedy vlády mimořádně chvályhodné (ostatně si ho vzal do vlády až na poslední chvíli a zjevně pod tlakem). O další osud ministra Dostála netřeba mít obavy. Se svými názory a svými manýrami patří zcela zjevně do ODS. ODS je navíc stranou budoucnosti, a pan ministr, který před časem opustil svého přítele Zemana, jakmile zjistil, že nemá budoucnost, rád prokáže tutéž službu Špidlovi.

Íránská vláda po ničivém zemětřesení v jihovýchodní části země prohlásila, že ráda přijme humanitární pomoc od kterékoli země s výjimkou Izraele. Zdá se, že Írán na tom není zase až tak špatně, když si může vybírat, kdo mu smí pomoci a kdo ne. Nemělo by se mu ve vší slušnosti říci: když vám není dost dobrý Izrael, nemůžeme vám nakonec být dost dobří ani my. Takže až příště. Takovými malými krůčky ze strany jeho nepřátel se může Izrael postupně dostat do pozice Tchajvanu.

Pondělí 29. prosince: „Most byl šokován zastřelením mladíka“, zní titulek v Právu. Jednak je hezké, že už zase Právo rozhoduje o tom, kdo byl šokován a čím. Když si člověk srovná, co o tom psaly i jiné noviny, vyjde mu, že osm ožralých syčáků ozbrojených basebalovými pálkami přepadlo jakousi diskotéku, a když je nechtěli pustit dovnitř, nejdříve zdemolovali auto majiteli a pak napadli ochranku, která se bránila střelbou, dva útočníky zranila, jeden na následky zranění zemřel. Šokován lze být v tomto případě lecčíms. Teď se bude zkoumat, zda byla obrana přiměřená. Jak se to dá posoudit? Až vás o půlnoci přepadnou ve vašem bytě čtyři opilí pořízkové, nabídněte jim napřed jídlo, pití, a jste-li mladší a ženatý, případně manželku. Teprve pokud by jim to nestačilo, zajeďte si do nejbližšího supermarketu koupit basebalovou pálku, abyste se mohl přiměřeně bránit. Velmi pěkný je taky způsob, jak naše zpravodajství bojuje se skrytým rasismem. V podobných případech je zásadně nepřípustné uvádět, že útočníci byli např. Romové. Výsledek je, že po přečtení každé podobné zprávy si jednodušší čtenář automatiky pomyslí: no jo, cikáni. Přitom to v tomto případě zjevně vůbec není pravda, jenže to by zjistil až nepřímo, kdyby si srovnal zprávy ze čtyř různých novin, což jednodušší čtenáři zpravidla nedělají.

Romano Prodi vyvázl z atentátu. Měl štěstí, měli ho na svědomí jenom italští anarchisté. Balíček udělal pšššš, vyšlehl z něho vysoký plamen a poškodil panu Prodimu psací stůl. Zjevně ho chtěli vystrašit. Dětská léta terorismu! Kdyby to vzali do ruky profíci z Al Kajdy, sbírali by pana Prodiho po kouskách.

Česká republika má dvě možnosti: buď budou čeští poslanci Evropského parlamentu placeni Evropskou unií. Pak budou mít ve srovnání s našimi obrovský plat, ale ten půjde jen z malé části, jak se říká, z kapes našich daňových poplatníků. Daně naproti tomu odvedou doma, takže podle poslance Zahradila na tom stát vydělá ročně 24 milionů. Pokud by zvítězila představa o sociální spravedlnosti, kterou zastává, jak jinak, Jan Kavan, budou mít naši europoslanci plat česky přiměřený, ale uhradí se ze státního rozpočtu. Bude zajímavé sledovat, zda i v tomto případě zvítězí sociální krkounství nad zdravým rozumem (nota bene jak mohou čeští europoslanci ve Štrasburku vyjít s platem poštovního úředníka v německém maloměstě? To se bude těžko předvádět národní hrdost).

Ondřej Neff neodolal a v dnešních Liidových novinách si zavěštil, jak bude vypadat Klausův novoroční projev: „Dá se také odhadnout, jak se bude lišit obsah projevu. Nemusíme se obávat moralistické sprchy, ručníků nebude na Nový rok třeba. Klausovým strašidlem je Brusel, je jím evropský superstát, je jím francouzsko-německý socialismus, dle Klause ohrožující naše národní zájmy. Na varování před rostoucím vlivem komunistů asi nezbude racionálnímu státníkovi čas. Už proto, že komunisté mají tak velký vliv.“ Je to dost riskantní, Klaus je muž mnoha tváří. Bude zajímavé srovnat Neffovy představy se skutečností.

Jakub Patočka, šéfredaktor Literárních novin a šéf Strany zelených, napadl taktéž v Lidových novinách Miroslava Macka. Vytýká mu mj. zbabělost za „totáče“ a nazývá ho představitelem lumpenburžoazie. Je hezké, že pan Patočka takto otevřel éru nazývání věcí pravými jmény bez ohledu na pokryteckou buržoazní zdvořilost, a tak toho hned využijeme. Pan Patočka kdysi ve svém listě napsal, že by vydavatelé Mladé fronty Dnes neměli tisknout mé názory, protože jsou extremistické a žádný Němec sdi nesmí dovolit podporovat v baště demokracie extremismus. Takže: tvrdí-li pan Patočka, že Miroslav Macek je představitelem lumpenburžoazie, můžu si zase já dovolit říci, že jakub Patočka je představitelem toho nejpokleslejšího tuzemského denunciantství.

Úterý 30. prosince: Vedení ČSSD zjevně usiluje o to, aby se nový předseda KDU-ČSL Kalousek stal členem vlády. Vyjádřil se tak aspoň místopředseda ČSSD (a vlády) Gross. Kalousek odpověděl celkem logicky, že ano, pokud koalice přidělí lidovcům další křeslo. Ke zprávě se vrátíme.

Volby v Srbsku vyhrála radikální strana Vojislava Šešelje. Spolu s Miloševičovými socialisty získají přes sto křesel v 250 členném srbském parlamentu. Mandát získali i Šešelj a Miloševič, kteří se zodpovídají ze svých činů mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Ostatní strany by měly v parlamentě většinu, pokud by se dokázaly domluvit, což bude velmi těžké. Na neblahé politické situaci v Srbsku se kromě frustrace srbské veřejnosti z rozpadu Jugoslávie zjevně podílí i nešťastný způsob stíhání válečných zločinců. Je nepochybné, že lidé jako Miloševič nebo Šešelj patří na dlouhá léta za mříže a že pokud by oni a další desítky, ne-li stovky jim podobných zůstali nepotrestáni, mělo by to na Srbsko a jeho okolí velmi demoralizující vliv. Fanatismus prosazování spravedlnosti bez ohledu na to, že stejně důležité je politické řešení balkánské krize, fanatismus, který tak pěkně personifikuje Carla del Ponteová, má na politickou situaci v Srbsku devastující účinky a krizi, v níž se octla srbská společnost, neléčí, ale prohlubuje. V Chorvatsku je ostatně situace dosti podobná. Mezinárodní tribunály jsou na nic, nejsou-li společnenství, jejichž příslušníci před nimi stojí, v zásadě přesvědčeny, že mohou rozhodovat spravedlivě (bez ohledu na to, zda spravedlivě rozhodují, nebo ne).

Podle namátkové ankety, kterou pořídila Mladá fronta Dnes, se Češi v příštím roce nejvíce bojí vlny zdražování, ztráty zaměstnání, zdravotních potíží, vstupu do EU, školy a zkoušek, atd. Arabského terorismu se nebojí nikdo. Jsme opravdu tak za větrem?

Považoval bych za velmi produktivní, kdyby domácí zpravodajství Mladé fronty Dnes svůj po výtce kritický postoj k prezidentu Klausovi vyjadřovalo artikulovanějším a civilizovanějším způsobem než vybíráním takových jeho fotografií, na nichž vypadá jako opice. Je to zároveň nevychované a dětinské.

V rychlíku Ostravan došlo na cestě z Prahy do Ostravy k politickému kataklysmatu: zrodila se v něm masarykovská politická strana. I k této zprávě se vrátíme.

Policie zadržela osmašedesátiletého dědka, jak si to štráduje s baťohem plným dynamitu k pomníčku smíření u Teplic nad Metují. Dotyčný má zřejmě na svědomí dosavadní akce proti adoraci sudetoněmeckých revanšistů, při němž pomníček několikrát natřel dehtem, pomaloval nápisy „Smrt Němcům“ a demoloval pomocí výbušniny. Dostane mírnou důtku s výstrahou, stane se čestným členem Svazu bojovníků za svobodu a Sdružení českých historiků (pokud jím už náhodou není) a poslanec Koudelka ho navrhne na Řád Edvarda Beneše.

Středa 31. prosince: Ende gut, alles gut. Policii se podařilo dopadnout čiperného staříka, který vyhazoval do vzduchu jednak památníky (česko-německého smíření, obětí komunismu, pomník Winstona Churchilla), jednak železniční trati, nemocnice a hotely. Nepochybně národní, socialistický a komunistický bojovník za svobodu proti fašismu. Zajímavé je ono spojení senilní zavilosti s naprostou neschopností, tak příznačné pro třetí generaci českých komunistů. I když se podle policejních expertů neustále zdokonaloval, nic mu, jak se zdá, na štěstí pořádně nebouchlo: jinak měl na svědomí minimálně desítky lidí. Jedno je zajímavé: zatímco ve Spojených státech se podobné činnosti věnují mladí pořízkové, u nás je doménou zavilých seniláků: asi proto zatím nenabyla tak účinných forem jako v USA. Jinak je třeba vzít na vědomí, že dědkovy motivy byly aspoň částečně vlastenecké (jednou si sice řekl o sto tisíc euro, ale to, jak se zdá z prohlášení policie, dnes přece nejsou žádné peníze). Proto nepochybně vznikne v PSP ČR poslanecká iniciativa napříč stranami za jeho omilostnění. Možní signatáři: Křeček, Zahradil, Koudelka, Říman. Lidovci budou nejspíš metat los, na koho připadne to ódium, musí přece, jako vždy, být při tom. Jiná možnost je ta, z Hugova románu „Devadesát tři“: nejdřív dědouškovi dát Řád TGM, a teprve pak ho zavřít.

Všechno nejlepší do Nového roku, milí čtenáři.