ARCHIV

"otevřeno"

Jak a koho "ocenit"?

Prezident Václav Klaus se obává, že Paroubkův návrh na ocenění německých antifašistů otevře "Pandořinu skřínku". Spíše ji však podrží otevřenou, protože otevřela ji dlouhá desetiletí od konce druhé světové války. Nyní je kolem sudetoněmecké otázky velká mezinárodní diskuse. Jak je dnes u nás pojímáno vyhnání Němců, tomu se budu věnovat v následujícím článku. Ale nejprve k ocenění antifašistů.

Možná že zbytečně, ale přece jen se sluší připomenout, jak si Jiří Paroubek představuje své ocenění sudetoněmeckých antifašistů.

Během několika týdnů chce premiér předložit vládě návrh na gesto vůči německým antifašistům. "Nenazval bych to humanitárním, ale oceňujícím gestem," řekl v pondělí na dotaz Práva novinářům. Mezi německými antifašisty Paroubek jmenoval sociální demokraty, komunisty i katolické kněze, kteří nebyli "nahnáni do nějakého divokého odsunu nebo odsunu ve smyslu Postupimské dohody", ale vraceli se často z koncentračních táborů. "Nicméně, bylo tady vytvořeno takové prostředí, že prostě odešli raději sami," řekl premiér. Česká veřejnost by měla reflektovat jejich osud, když se projevili například v boji za obranu republiky v září 1938.

Potud Jiří Paroubek o uvedeném gestu. Jeho záměr se setkal s velmi rozdílnými reakcemi. Rakouský premiér ho přivítal. Proti tomu předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt řekl, že je potěšitelné, jestliže se někomu, komu se stalo bezpráví, dostane aspoň trochu spravedlnosti, ale…. Na druhé straně spočívá podle Krajanského sdružení nebezpečí v tom, že v důsledku takových výjimek zůstane většina sudetských Němců podrobena kolektivní vině. V tomto případě by bezpráví spáchané na sudetských Němcích nebylo zmírněno.

Ani slovenský premiér Dzurinda, v jehož pomoc Jiří Paroubek doufal, jeho plán nepřijal, protože Slovensko se chce (jak to známe tak dobře od nás) "dívat do budoucnosti". V Česku přijaly Paroubkův projekt vládní strany a komunisté, zatímco ODS je zásadně proti. Ne ovšem s takovou silou jako prezident.

Mezi prezidentem a premiérem Jiřím Paroubkem se začíná rozvíjet nebývale ostrý spor. Co se týče Paroubkova návrhu, prezident ho odmítl. Premiér se vyjádřil v tom smyslu, že prezident patrně nepochopil podstatu jeho smířlivého gesta a tím, že ho odmítl, se dostal do jedné společnosti se sudetoněmeckým spolkem v Rakousku. Prezident prohlásil, že předseda vlády se vyjadřuje drze a že asi docela přišel o rozum… Něco takového tu ještě nebylo.

Přirozeně, dosud žádný český ministerský předseda nepředložil návrh, který se dotýká poválečných poměrů natolik, že proti němu nacionalisté mohou námitky, které jsou z jejich hlediska oprávněné a závažné. Paroubkův návrh totiž poodhaluje roušku, která zakrývá Benešovy dekrety. A "prolomení" Benešových dekretů je v České republice horší hřích než znásilnění deseti panen. Poválečnou etnickou čistku jsme údajně odstranili česko-německou deklarací z roku 1997 - to alespoň vyplývá z vyjádření Václava Klause, že po česko-německé deklaraci už není třeba hovořit o ničem, co se týká česko-sudetoněmecké minulosti.

Proti Paroubkově plánu je tedy značný odpor. I kdyby ho premiér s pomocí komunistů (!) v parlamentě prosadil, i tak bude počátkem mocné vřavy. Je otázkou, když už vše, co se vztahuje k "výsledkům druhé světové války", vzbudí odpor, proč si Jiří Paroubek raději nevzal na mušku "amnestijní zákon" 115/1946 Sb. Ten nejen není součástí Benešových dekretů,ale týká se sudetských Němců jen zprostředkovaně: ponejvíc když už nebyli zásluhou českých "vlastenců" mezi živými. A stanovuje, že když někdo sudetské Němce vraždil do 28. října 1945, nemusí být potrestán, alespoň pokud jeho činy "směřovaly ke spravedlivé odplatě za činy okupantů" . Podle tohoto zvláštního zákona se nedopustil trestného činu nejen ten, tak chtěl "přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků" (to platí zřejmě pro válečné období, pro kterou obdobná norma byla nezbytná), ale ani osoba, která sáhla "ke spravedlivé odplatě" proti bezmocným příslušníkům německého národa, i když už bylo po válce (tj. do 28. října 1945).

Zákonu, který připouští jako neodporující právu trestné činy proti příslušníkům cizího i vlastního národa ("pomahači") včetně činů nejvážnějších, bude příští rok 60 let. Jistě, kdyby se premiér vyjádřil v tom smyslu, že tedy už bohatě stačí 60 let platnosti tohoto nehorázného zákona, příčícího se nejzákladnějším morálním kritériím, a že by se měl zrušit, asi by svůj názor neprosadil. Navíc by se docela určitě zlobil pan prezident. Ale kdyby premiérovi někdo vyčítal, že přišel o rozum, bylo by zcela zřejmé, že tomu tak ani trochu není.

E.M.