ARCHIV

"otevřeno"

Proč se bát právě komunistů?

Také jsem patřil k lidem, kterým se nelíbil průlom komunistické strany do demokratické společnosti a její pozvolné včleňování do politického života. Většinu z těchto skeptiků postupně uklidnilo pochopení mezinárodní reality, které není příznivé světovládným plánům J. V. Stalina a třetí internacionály. Cílem KSČM už dávno není vláda jedné strany. Konec konců ani to jejím cílem být nemůže, sovětský blok se rozpadl a Varšavský pakt je už dávno v ruinách. Komunisté se prohlašují za demokratickou stranu a jejich hlasování ve Sněmovně tomu nasvědčuje, jelikož není "horší" než hlasování jiných stran. Jsou stranou, jejíž politika je pozitivní.

Pozitivní politika KSČM začala spoluprací Mariána Čalfy s Havlem a volbou prezidenta. Prezidentem zvolil Václava Havla v prosinci 1989 komunistický parlament. Pozitivní komunistická politika pokračovala skromně a nenápadně tím, že se komunisté stali významnými funkcionáři a manažéry důležitých podniků, a vyvrcholila v době nedávné vládní krize. Po ní se komunisté objevili před politickou veřejností s image zcela normální parlamentní strany. To umožnilo dosud nebývalé spřátelení sociálních demokratů a komunistů, a to bez ohledu na bohumínské usnesení sociální demokracie (které se dá, jak vidno, dobře obejít). Letos 20. června se konala první pracovní schůzka mezi vedením ČSSD a KSČM. Jednalo se o euroústavě, o důležité mimořádné letní schůzi PS, o novém prezidentovi NKÚ a o Paroubkově cestě do komunistické Číny. Tato pracovní schůzka se konala v přátelském duchu a další schůzky budou pravděpodobně také přátelské. A tak je to v pořádku, od komunistů nám nic nehrozí.

Probereme-li se však z krásných snů, jejichž přívětivý obsah jsem právě co nejstručněji vylíčil, zjistíme, že mají hodně daleko do reálnosti. Pravda, mezinárodní situace není zdaleka tak výbušná jako před druhou světovou válkou nebo v letech studené války. Ale kdo má jen trochu otevřené oči, ten vidí, že Evropou obchází strašidlo protiimperialistické levice. Je mocné - dovedlo už starý kontinent ke konfliktu se Spojenými státy, a to v době, kdy Amerika evropskou pomoc dosti potřebovala. Působení KSČM jako "normální" strany a její spolupráce se sociální demokracií levicový trend evropské politiky podpoří, a to nejen působením Česka na zahraničí. Je stěží představitelné, že by se taková situace nepromítla do české vnitřní politiky. Spojenectví KSČM a ČSSD by přispělo k nedobrým vztahům s americkou supervelmocí a k prodloužení a zesílení nenávisti k sudetským Němcům. Zato, jak je vidět už teď, se můžeme ucházet o laskavosti ze strany komunistické Číny.

Ale komunistická strana je schopna přispět rovněž v záležitostech domácí povahy. S její pomocí si může sociální demokracie ještě lépe porozumět s nezanedbatelným počtem obyvatelstva. Hodně lidí vzpomíná s jistou letargií na předlistopadové doby a bez letargie, zato bojovně je odhodláno udržet zděděné "sociální a životní" jistoty a rovnostářství. Zdravotnictví, školství, doprava, to vše je možné při spolupráci obou levicových stran a s navázáním na předlistopadové tradice snadno i nadále držet v dosavadním neúnosném stavu

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že komunistická strana je nebezpečná, i když jinak, než si to představují skupinky ideologických antikomunistů. Nemá smysl toto nebezpečí zastírat.

A co Paroubek? Premiér se během krátké doby předvedl jako zručný stranický manažer, který je schopen rázných kroků i nezbytných kompromisů. Je prost "ideologické předpojatosti" a podle vlastních slov by v budoucnu byl schopen s komunisty i vládnout. Je tedy pravděpodobné, že by si pak s komunisty rozuměl ještě lépe než dnes. Je-li tomu tak, pak si nemusíme vymýšlet dobu, kdy tu budeme mít politiku pěkně česky protiimperialistickou, protisudeťáckou a socialistickou, zaměřenou na životní jistoty; takové období je přede dveřmi. Konec konců, bude-li to tak, musíme se zeptat: děje se to vše bez naší zásluhy?

E.M.