ARCHIV

"otevřeno"

Jaromír Jágr a Kotel

Proč vystoupil Jaromír Jágr v Kotli? Jednak proto, že ho tam chtěli vidět a slyšet účastníci tohoto pořadu, jednak proto, že ho chtěli vidět a slyšet televizní posluchači. Můžeme se ptát dál, co že diváci mají z toho, když Kotel změní svůj konfrontační charakter a uvítá Jaromíra Jágra, aby ho každý mohl vidět a slyšet, jak odpovídá na dotazy. Doznáme-li předem, že vystupoval skromně a odpovídal s věcnou pokorou, přesto ještě k vysvětlení něco důležitého chybí.

O Jágra je takový upřímný zájem hlavně proto, že je národním hrdinou. On, jeden ze špičkových hráčů NHL, nastoupil (po předchozích nepříliš vydařených vystoupeních našeho mužstva) v hokejovém mistrovství světa v národním družstvu a důležitější část mistrovství odehrál. A odehrál ji výborně i se zlomeným malíčkem a spolu s ostatními se stal mistrem světa. Byl oporou mužstva. Nesporně je národním hrdinou, i když - při vší úctě k jeho umění a pokoře - se to vše může zdát na takové umístění v hierarchii národního organismu poněkud málo. Je a není.

Především nemá smysl namlouvat si, že národ nepotřebuje hrdiny. Zejména mladá generace malého národa, postihovaného mnoha nezdary a stupidní politickou situací, touží vidět se v někom, kdo ve vlastnostech a výkonech ztělesňuje její vlastní touhy a kdo dokazuje okolnímu světu, že my Češi přece jen něco umíme; však my ještě světu ukážeme. Ten, kdo takto uvažuje, vůbec nemusí být primitiv, tuto jednoduchou část bytosti v sobě má velká většina z nás. Samozřejmě, proč zapírat, že je to část bytosti obrácená k neobyčejně problematické části reality. K té části, v níž působí nejen lidumilní hrdinové, ale také hrdinové démoničtí, hochštapleři a velkorysí podvodníci, schopní strhnout davy k nepříčetnostem, k řeži při demonstracích, kraválům a pogromům. To je ovšem horší stránka této věci.

Lepší stránku představuje právě Jaromír Jágr. Že tentokrát si národ dobře vybral, pokud jde o vlastnosti hrdiny, dokázalo Jágrovo vystoupení v televizním Kotli. Ale o tom jsme už hovořili.

Nehovořili jsme však ještě o tom, proč Jaromíra Jágra pozvali právě do Kotle - není tak nevýznamný, aby mu nemohl být věnován zvláštní pořad. Je na místě připomenout, co Kotel na Nově znamená. To se sjedou nejrůznější lidé z celé republiky (opravdu nejrůznější lidé), vezmou si do parády politika, který je právě na programu a patřičně mu zavaří. Tito lidé se rychle změní v dav; nenechají nešťastného politika odpovídat na urážky a osočování, jde jim o to ukázat, co oni sami jsou zač, a projevit svou vůli. Nejvíc je Kotel vzdálen slušnosti. Jak to tedy, že se v tomto případě pořad věnovaný jindy cupování nejrůznější politiků rozhořčeným lidem, změnil v oslavnou scénu?

Vše nasvědčuje tomu, že potřebuje napravit reputaci, která byla už hodně pošramocená. Však to také trvalo, než patřičná část komentátorů přišla na to, co Kotel reprezentuje: horší, degenerovanou, davovou část svobody a demokracie. Lid jistě nemůže být z demokracie vyškrtnut (ostatně demokracie je podle lidu pojmenovaná) a ne vždy je jeho posouzení a odsouzení od věci. Nicméně paní Jílková řídí neomylně vyjadřování sroceného zástupu tak, aby byl veden nízkými pudy a dovedl je zvýraznit randálem a výsměchem na adresu politiků, ať už jsou, jací jsou. Tuto černou grotesku pak paní Jílková vydává za pravou tvář demokracie. Skutečně, je to tvář demokracie, ale ta tvář, která je nastavena do křečovitého šklebu a je svým způsobem nebezpečná. K jasné tváři demokracie patří to, že takové produkce temných instinktů, jaké může divák vidět v Kotli, nelze zakázat. Lze se jedině pokusit věcně o nich pojednávat.

V době, kdy už Nově hrozila pořádná ostuda, byl do Kotle pozván Jaromír Jágr. Ne snad jen proto, ale jistě také proto, aby bylo vidět, k jak ušlechtilým účelům tato manéž slouží; že ti, kteří si na tuto skvělou vitrínu demokracie stěžují, se velice mýlí. Jágrovi to vyčítat nelze. Vyčítat to lze pouze paní Jílkové a televizi Nova.

E.M.