ARCHIV

"otevřeno"

Holocaust po šedesáti letech

Židé, kteří přežili druhou světovou válku, by si v roce 1945 těžko dovedli představit, že po šedesáti létech celá Evropa s takovou pietou a s takovým pochopením vzpomene holocaustu jakožto nejstrašnější genocidy v dějinách. Řečníci na nejrůznějších shromážděních ujišťovali publikum i sami sebe, že něco takového se již nikdy nesmí opakovat; člověk by si myslel, že pro Žida není příjemnějšího místa k přebývání než kterýkoli evropský stát. Nemělo by smysl to komukoli vymlouvat.

Pozoruhodné ovšem je, že počet Židů v Evropě se rok od roku zmenšuje; zpočátku mohl odčerpávat židovské obyvatelstvo Izrael, v posledních desetiletích snad úbytek zdejších Židů souvisí i se značnou imigrací muslimského obyvatelstva do Evropy. Ale v každém případě souvisí s antisemitismem, jehož dávné kořeny posílily válka i poválečné období, v němž mocný zdroj antisemitismu v nacistickém státě zastoupilo protižidovské zaměření Sovětského svazu. Až do roku 1989 existoval v Evropě vždy aspoň jeden totalitní stát zaměřený antisemitsky. Je pochopitelné, že antisemitismus s pádem nacismu nezmizel, nýbrž že roste - většinou převtělený v "antisionismus". Četné vrstva evropského obyvatelstva se naučily odsuzovat antisemitismus a přitom podporovat antisemitsky zaměřené osoby, instituce a akce. Evropské státy houževnatě podporovaly Arafata a palestinské teroristické organizace proti Izraeli. Je otázka, zda by se Izrael sám, bez podpory Spojených států, byl schopen ubránit mnohonásobné přesile.

Málo si uvědomujeme, že nenávist vůči Židům, která je tak stará jako sama naše civilizace, je pouze částí hromadných nenávistí, které se převalují nad naším kontinentem. V dnešní době, kdy ještě dávno nezmizelo podvědomé pohrdání Němci za to, že rozpoutali druhou světovou válku, šíří se Evropou nenávist proti Američanům (kteří Evropu před nacisty účinně chránili) a je pozoruhodné, že tato nenávist souvisí s nenávistí vůči Židům. Příliš mnoho nenávisti pro jeden subkontinent!

V současné době se (alespoň u nás) vede ohnivá debata o evropské ústavě. Ale postupující antisemitismus je schopen Evropu duchovně i politicky povážlivě poškodit víc než organizační neshody Evropské unie. V této situaci se evropští státníci i celé vedoucí politické kruhy chovají dětinsky amorálně. Verbální útoky proti holocaustu sice už ani jedinou oběť nevzkřísí, ale výtečně zakrývají rostoucí antisemitismus. Ti z potomků obětí holocaustu, kteří do dnešního dne přežili, by jistě mnohem víc ocenili, kdyby evropské státy v OSN nehlasovaly proti Izraeli, a kdyby mu byly nápomocny při obraně jeho demokracie.

V usnesení k 60. výročí konce druhé světové války dne 8. května 1945 Evropský parlament nejen složil hold všem, kdo bojovali proti tyranii, ale zdůrazňuji rovněž důležitost uchování živých vzpomínek na minulost: "Bez pravdy a vzpomínek nelze dospět k usmíření." V tomto duchu se také, jak víme, aktualizovala otázka genocidy, které se dopustilo Turecko za první světové války vůči Arménům. Naopak se ale v duchu vln nenávisti, které překrývají Evropu, nepodařilo prosadit projednání naší, české etnické čistky vůči Němcům po druhé světové válce. Zřejmě nezbývá než čekat dalších deset let a doufat, že pak to vše dopadne lépe.

Ale nevím nevím…

E.M.