ARCHIV

"otevřeno"

Přijď, ODS, přijď!

Lidé mají své slabosti, některé neškodné a některé tak zakořeněné v povaze, že je z ní nedostanete, ať děláte, co děláte. Přiznám se k jedné ze svých slabostí, která mne mrzí o to víc, oč jí náš veřejný život dodávává stále další a další podněty. Je to předsudek, že když se sestavuje nová vláda, říkám si, že snad tato vláda bude přece jen lepší než vláda předchozí. Tak jsem se nechal ošálit sociálními demokraty v mylném domnění, že dokážou lépe než ODS řešit takové naše postkomunistické problémy jako invalidní zdravotnictví, železniční doprava, regulované nájemné, zaostalé soudnictví, telekomunikace jen pro boháče a další.

Vida, Paroubkova vláda ještě nepředstoupila před Sněmovnu a už si říkám, jak by bylo dobře, kdyby nedostala důvěru. A že vůbec nejlepší by byly co nejrychlejší předčasné volby. Tato čerstvá vláda je zatím nejvíc ze všech ohrožována komunisty.

To, že ústavní orgán je ohrožován komunisty, jistě v současné době neznamená, že se Grebeníčkova strana zmocní vlády. Ohrožování komunisty znamená jednak (1) podlehnutí iluzi, že komunistická ideologie dnes není společensky a politicky nebezpečná, jednak (2) nevěcnou toleranci vůči extrémně levicovým či přímo komunistickým požadavkům. Nový premiér se odlišil od předchozích tím, že dal veřejně najevo svůj "pragmatismus" vzhledem ke KSČM: komunisté mu prostě nevadí. Podmínka číslo 1 je splněna. A hned se nový premiér nechá v citlivých otázkách zahraniční politiky vydírat ultralevicovým poslancem Kavanem. Jistě, stačilo by, aby se poslanec Kavan při hlasování o důvěře vládě zdržel hlasování a vláda by padla. A tak je pochopitelné, že se toho bojí a chce se nějak s Kavanem dohodnout.

Oč je to pochopitelnější, o to je to horší. Bude-li se tato vláda rozhodovat v zahraniční politice vyváženě mezi "pravicovými" stanovisky a stanovisky komunistickými, pak je tento stát - nota bene v době, kdy se prezident rozhodl dělat samostatnou protievropskou politiku -ohrožen mnoha komplikacemi. A to je řeč pouze o zahraniční politice. Nejnepříjemnější je, že vláda se už v prenatálním stavu nechá vydírat. Co se bude dít, až bude dospělá?

Co má dělat v takové situaci vláda, která byla čerstvě sestavena a ještě nepředstoupila před parlament? Pokud by sledovala zájmy země, musela by říct poslanci Kavanovi, že na jeho požadavky nemůže přistoupit. Musela by to udělat, přestože by tím velice vzrostla pravděpodobnost, že Sněmovna jí nevysloví důvěru. Jenže u nás, jak je vidět, politika drží pozice v době, kdy je ještě ani nemá. Sociální demokracii by neústupnost vlády vůči Kavanovi neublížila (ČSSD už ostatně neublíží nic), jenomže lidovci by byli ze strachu, že v té příští vládě nebudou zastoupeni, celí bez sebe. O Unii svobody raději nehovořit.

A tak se těším na chvíli, kdy vznikne vláda ODS. Přestože - tentokrát se těším bez iluzí. Nebude to dobrá vláda, pravděpodobně podpoří státoprávní stanovisko, že prezident a stát jedno jsou, a nebude se jí líbit jak Evropská unie, tak transatlantické spojenectví. Přesto myslím, že to bude menší zlo než vláda vydíraná komunisty. Iluze si tentokrát nedělám.

E.M.