ARCHIV

"otevřeno"

Antikoncepce a Benedikt XVI.

Homosexualita, antikoncepce, interrupce, kondomy - to vše se přetřásá v souvislosti s novým papežem Bonifácem XVI. Kdežto podle konzervativního pojetí jsou to věci zavrženíhodné, krajně liberální názory je schvalují a někdy jdou ještě dál. Dnes už jsou ve dvou státech Evropské unie povolena manželství dvou osob stejného pohlaví. Není snad třeba zdůrazňovat, že tyto zdánlivě pouze sexuální otázky mají kromě své církevní stránky také a především stránku světskou.

Protože se však homosexualita, antikoncepce, interrupce a kondomy vyslovují jedním dechem, dochází k matení pojmů. Jako by to vše bylo zcela souměřitelné, stejné. Takové smíchání věcí, které sice souvisejí, ale zároveň se také liší, je kromě jiného výsledkem krajně levicových i krajně pravicových stanovisek. Nemám ambice být jedním z těch, kteří jsou přesvědčeni, že jejich názory vnesou do souboru těchto otázek jasno, chci pouze upozornit, že jde o věci složitější, než jak se jeví ve shonu běžného života.

Pokud jde o homosexualitu, jde dnes už v našem světě jen výjimečně o uznání rovnoprávnosti homosexuálů. V Evropě jsou za námi doby, kdy homosexualita byla považována za zvrácenost, dnes se naopak pokládá za cosi vrozeného a tedy také přirozeného. Komplikace nastávají ohledně vzájemného vztahu dvou osob stejného pohlaví. Pokud spolu žijí dva muži nebo dvě ženy (což je důsledek uznání přirozenosti homosexuality) dožadují se většinou stejných práv jako má svazek heterosexuálních lidí. Legalizace homosexuálních svazků ovšem zasahuje do instituce manželství, která je podle křesťanství posvátná. Tento odlesk posvátnosti zasahuje i světsky pojaté heterosexuální manželství. To prožívá na našem subkontinentu vážnou krizi dokonce i bez přispění homosexuálního partnerství. A často se upozorňuje, že čím bude legalizován užší svazek dvou osob stejného pohlaví, přispěje to jen k dalšímu rozvracení instituce manželství. Kam až by v tomto směru měly evropské státy dojít, to je otázka; nicméně se zdá, že odpor Vatikánu tu hraje pozitivní úlohu v tom, že brání krajním polohám..

Jinak je tomu s antikoncepcí. Antikoncepce ovšem není katolickou církví trpěna, některé církevní kruhy v ví dokonce mohou vidět cosi a priori protikřesťanského. Prostředky k zabránění početí jsou však součástí dnešní uspěchané doby a především přispívají ke zrovnoprávnění žen, které jim umožňují uplatnění ve společnosti. A jako taková se antikoncepce dostává do rozporu s normami velké většiny náboženství, protože tyto normy vznikly v dobách, kdy postavení ženy bylo určeno její funkcí v rodině, kdežto v čemkoli, co připomínalo veřejnou činnost, se směli uplatňovat pouze muži. Bude se církev nějak vyrovnávat se svým odporem proti antikoncepci (a tedy s rovnoprávností žen)? Nejlepší bude, když si počkáme.

Interrupce jako taková je přirozeně problém. V "ateistických" společnostech (jako je česká), je dalekosáhle povolena a nezpůsobuje potíže. V celku je však třeba vidět, že právě povolení interrupce má mnoho stupňů: od interrupce pro záchranu matky přes zásah znemožňující, aby na svět přišel novorozenec s těžkými nevyléčitelnými handicapy až po interrupci na přání matky. Za minulého pontifikátu si katolická církev dosti ublížila tím, že pro všechny tyto druhy interrupce používala pojmu "vražda". Právě tohoto pojmu se Vatikán těžko vzdá, protože by tím umožnil otevřenější diskusi o interrupci a dalších s ní souvisejících otázkách.

A posléze - kondomy. Na rozdíl od antikoncepce, která se týká vztahů dvou jednotlivců, přibývá tu ještě nezanedbatelný aspekt zdravotní. Samozřejmě, že i proti kondomům lze najít nějaké argumenty, ty však blednou proti faktu, že kondomy pomáhají k boji proti AIDS a dalším chorobám. To platí zvláště pro země třetího světa, ale nejen pro ně. Boj katolické církve proti kondomům má bohužel proticivilizačně charakter.

Co si s tím katolická církev za současného pontifikátu počne? Dá se předpokládat, že nic převratného. Ze stručného výčtu vyplývá, že otázky homosexuality, interrupcí, antikoncepce a kondomů jsou jen částečně otázkami týkajících se pouze sexuálního života. Nepochybně souvisejí s věcmi, které sahají hluboko do života každé církve ( například postavení ženy, a tím zprostředkovaně i laiků). A samozřejmě, že zasahují také do života každého národa.

E.M.