ARCHIV

"otevřeno"

Jací jsou komunisté?

Před hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě Stanislava Grosse bylo rozložení hlasů ve sněmovně tak zřejmé, že nemohlo být pochyb o výsledku. Pro návrh mohlo být - i s unionisty - nanejvýš 88 poslanců a k přijetí návrhu ODS bylo zapotřebí 101 hlasů. Vládě nemohla být vyslovena důvěra bez 41 hlasů poslanců KSČM. Komunisté se stali jazýčkem na vahách. Kupodivu se velmi rychle na tuto podstatnou část sněmovní aritmetiky jaksi zapomnělo. Ale ještě předtím něco ODS a lidovci zapomněli: že hlasování o vyslovení důvěry vládě půjde k duhu především komunistům, kterým stačí zdržet se hlasování, vládu si tím pevně zavážou a jejich prestiž se zvýší. To se stalo.

Proti tomu, co přinesla neobratná politika naší "pravice", nepomohou silné antikomunistické mediální útoky. V minulé Sedmičce tomu Miroslav Grebeníček čelil opravdovou státotvorností. Jeho konstruktivní postoj vede až k otázce, zda KSČM, jak to odpovídá běžnému mínění, chce opravdu potajmu nový únor 1948. Jenomže toto běžné mínění je příliš přímočaré. Komunisté nejsou tak hloupí, aby usilovali o něco, co nepřichází v úvahu. Není po válce, životní úroveň je uspokojivá, Česko - po vyhnání Němců národní stát - , je součástí Evropské unie. Sovětský svaz (což je nejdůležitější) neexistuje a i jeho zbytku dá hodně práce udržet se pohromadě. Nicméně dáme-li si pozor na to, co Grebeníček říká, zjistíme, že i na pomluvách něco je a že KSČM není strana liliově nevinná. Její populismus je bezchybný.

KSČM si zachovala poválečné spojení socialismu a nacionalismu a zmodernizovala je. Komunisté jsou pro vše, co pomůže chudým či alespoň ne-bohatým lidem, což je druhá strana třídního (nepřátelského) vztahu k bohaté "buržoazii"; prudký Grebeníčkův výpad na Cyrila Svobodu (vytkl mu podporu Američanů v Iráku a "účast na sjezdech sudetských Němců" /?/) svědčí o tom, že šéf KSČM chápe internacionalismus protizápadně, protiimperialisticky a protiněmecky - v duchu české poválečné odnože marxismu-leninismu.

Nezměnila se janusovská tvář této strany. KSČM tvrdila, že by uvítala odstoupení Stanislava Grosse, ale ve sněmovně jeho vládu podpořila. Především se snaží vyjít vstříc převažujícímu veřejnému mínění. Ovšem když má volit mezi prezidentovými neústavními požadavky a Ústavou, postaví se za Ústavu. A to není zcela pokrytecké.

Cílem KSČM není převrat, nýbrž vytvoření extrémně levicového, "protiimperialistického" sociálního státu. A její taktika může být i nadále úspěšná mimo jiné právě proto, že to, co u nás máme, je právě sociální stát, a že my, jeho obyvatelé čekáme a těšíme se na další pěstounské rozšiřování a zintenzivnění jeho fungování. Sociální demokraté v tom určitě komunistům pomohou.

Proč se naše "buržoazní" strany tolik zlobí na komunistickou stranu? V listopadových dnech roku 1989 ji zcela beztrestně propustily do demokratického vývoje. Uzavřely s ní napůl spojenectví, napůl hradní mír a od té doby volí vždy tu stránku tohoto svazku, která se jim nejvíc hodí. Proč se zlobí, že komunisté jednají právě tak? Asi proto, že komunistické straně její postup vychází…

E.M. Mf DNES 5. května 2005