ARCHIV

"otevřeno"

Nacista na svobodě

Zdá se, že pětiletý spor o nelegálnosti českého vydání Hitlerova veledíla "Mein Kampf" byl nyní ukončen. Nejvyšší soud 10. března vyhověl dovolání jeho vydavatele Michala Zítka, zrušil všechny předchozí rozsudky soudů nižších instancí a zprostil Zítka viny. Proti rozsudku není odvolání.

Jak čtenář pravděpodobně ví z tisku, vydavatel Zítko se pět let bránil u soudů obžalobě, že buď podporoval neonacistická hnutí nebo hanobil národy, rasy a přesvědčení. Loni v lednu byl v odvolání potrestán pražským městským soudem za podporu a propagaci hnutí potlačujících lidská práva třemi roky vězení s podmíněným odkladem na pět let.

Podle předsedy senátu Nejvyššího soudu Eduarda Teschlera nebylo prokázáno, že by Zítko vydáním knihy skutečně podporoval extremistická hnutí. "Vydání knihy Mein Kampf sice lze chápat jako trestný čin, ale v tomto případě chyběl úmysl. Nebyly shledány žádné skutečnosti, že by obžalovaný chtěl propagovat nacistické hnutí, že by chtěl pro toto hnutí získávat nové příznivce. Nic nenasvědčuje, že by s nimi sám sympatizoval," odůvodnil rozsudek Teschler. Podle soudce byl počin vydavatele nevhodný, nevkusný a v rozporu s dobrým mravem, protože vydání Hitlerovy " bible" bylo motivováno ziskem. "To ale k odsouzení nestačí," podotkl. Ať už chápeme paragraf trestního zákona trestající propagaci hnutí potlačující lidská práva jakkoli (mohla by o něm být dlouhá diskuse), je nepochybné, že vydání Mein Kampfu podstatu trestního činu podpory neonacistických hnutí nenaplňuje. A tak, se zdá, že pokud jde o svobodu slova, blýská se na lepší časy.

Nicméně euforie tohoto druhu se těžko obejde bez pochybností. Zamyslíme-li se jen chvíli nad zdůvodněním rozsudku Nejvyššího soudu, zjistíme s jistou hrůzou, že ani z hlediska práva nejde o věc složitou, ale o naprostou samozřejmost. Představme si následující situaci: kdosi někde řekne, že tak dokonale potlučenou historickou památku, jako je Staroměstská radnice, by bylo nejlíp zbourat, někdo na něj kvůli tomu podá trestní oznámení a řízením osudu se nešťastník octne před soudem. Tam se obžalovaný hájí, že o Staroměstské radnici jen tak něco plácnul a že o nic nejde. Soud zjistí, že apoštolové pochodují, radnice stojí, nebyl učiněn pokus ji zbourat a obžalovaného zprostí viny. - V takovém případě by bylo každému zřejmé, že šlo o nonsens: onen kdosi by mohl stanout před soudem, kdyby skutečně učinil pokus radnici zbourat.

V případě Mein Kampfu nejde o nonsens o nic menší, a přesto nakladateli Zítkovi trvalo pět let, než se to prokázalo. Soudy se příliš nevyznamenaly. Podle Karla Steigerwalda Mf DNES 11. 3.) "staré časy zavoněly. Je nevkusné a proti dobrým mravům vydávat Maa, Stalina, Marxe, Goebbelse, Husáka, Trockého? Proti dobrým mravům je taková vydání zakazovat, lidi za to trestat a díla velkých dějinných zloduchů před veřejností tajit. Nic není nemravnějšího než cenzura dějin. Soudy mají jiný náhled: chtějí nás chránit. Stvořily zločin písmem." Karla Steigerwalda nejvíc rozhořčila věta z odůvodnění rozsudku (vytiskl jsem ji nahoře kurzivou), že české vydání Mein Kampfu bylo nevhodné, nevkusné a v rozporu s dobrým mravem. Steigerwald považuje za hanebný názor soudu, že je v rozporu s dobrými mravy, když podnikatel něco dělá pro zisk: "Takový soud má rovnou říkat místo podnikatel vykořisťovatel a chlapa vysídlit do pohraničí. Jenže smyslem svobodného podnikání je právě zisk."

Toto přesvědčení nesdílí redaktor Lidových novin Miloš Čermák. Téhož dne (11. 3.) komentoval kladně nejen osvobozující výrok Nejvyššího soudu, ale i odůvodnění rozsudku: "Nejvyšší soud má pravdu v tom, že vydání Hitlerovy knihy je nevkusné a příčí se dobrým mravům." Zákony, které vydávání takových knih kriminalizují, jsou hloupé. "Kdyby nebyly, kupovali by si je opravdu jen hlupáci".

Z toho je dobře vidět, jak autoritativní názory šéfů naší historiografie zasáhly hluboko - i do myslí poučených autorů. Steigerwald autoritativnost "odborníků" při posuzování minulosti v kritice odůvodnění Nejvyššího soudu dobře vystihl: "soudy nám v tom procesu chtěly namluvit, že my, občané, nesmíme číst Hitlerovy teorie a že se máme ve svém přemýšlení spolehnout na výklady odborníků z druhé ruky." Miloš Čermák se velmi mýlí, domnívá-li se, že bez kriminalizace by pouze hlupáci kupovali díla, která se přičinila o pokažení této planety nebo aspoň její části.. Kupovali by je jistě rovněž ti, kteří se chtějí dozvědět o minulosti bezprostřední poznatky a mít vlastní názor.

Naznačil jsem už, že je třeba poněkud krotit nadšení z osvobozujícího rozsudku, o kterém je řeč. Nakladatel Zítko prohlásil: "Kdybych věděl, co Mein Kampf způsobí, nikdy bych ho nevydal." Snadno si domyslíme, že kauzy toho druhu, jako bylo obvinění nakladatele Zítka, přispívají k tomu, že se raději vyhýbáme nebezpečí říci nebo napsat něco, co se nevejde do mediálních konvencí. Zvláště když se vydáváme všanc takovému ohodnocení zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu, jakým jeho zdůvodnění uvítal analytik BBC Daniel Kaiser. Podle jeho názoru bylo přece na Zítkovi na první pohled vidět, "že chtěl získávat pouze peníze a pouze pro sebe" (pozn.: a pro koho vlastně vydělávají podnikatelé?). Podstata sporu je však podle Daniela Kaisera "v otázce, jestli se smí vydělávat právě na Hitlerovi."

Chápu, kdyby byl Mein Kampf nevyšel v češtině, zase tak příliš by se toho nestalo. Ale nejde o jednu knížku, jde o celou část literatury, kterou většina společnosti nemá v oblibě. A o svobodu vyjadřovat nekonformní názory, na které v našem duchovním klimatu novináři a publicisté často raději ani nemyslí. Není divu, že ti, kteří píšou zpravodajské novinky a komentáře, přecházejí důležité události pouhými glosami a raději referují o lesklých novinkách a zprávách o krádežích a vraždách. Takové televizní Události - to je přece jedna Černá kronika. Vynesl by o nich nějaký soud ortel, že sice nejsou trestné, ale nanejvýš nevkusné?

E.M.