ARCHIV

"otevřeno"

Katastrofa v Iráku

Spousta škodolibých lidí, kteří byli nakloněni agresivní politice imperialisty G. W. Bushe, prezidenta expanzivní kapitalistické velmoci USA, nyní jásá. Ti lidé mají pocit, že volby v Iráku, jichž se zúčastnilo přes 60 % voličů, jsou vítězstvím politiky USA, jejich slovy řečeno vítězstvím demokracie nad terorismem.

To jsou ale na omylu. V komentáři "Osm milionů hrdinů" se mohou od Luboše Palaty (LN 31. ledna) dozvědět, jaký je pravý stav věcí. Volební místnost v Iráku se včera nenaplnily miliony voličů proto, že by Američané v této zemi splnili svou roli, ale naopak: přesto, jaká tu byla v posledních měsících a týdnech neutěšená situace. Volby neproběhly tak, jak volby proběhnout mají. Právě to USA a jejich spojenci nedokázali zajistit; jestliže voliči svou účastí riskují život, nejde o regulérní volby. Irák volby rozdělily a vůbec už nelze uvažovat o tom, že by vytvořily širší základ pro další demokratický vývoj. "Velká část Iráčanů nešla k volebním urnám proto, aby volbami vyjádřila vděčnost Američanům, ale spíše ve snaze se tímto hlasováním okupace USA co nejdříve zbavit, ve smyslu hesla: ´Děkujeme, odejděte!´".

Jsou tyto vývody poněkud nebo dokonce hodně groteskní? Nicméně vyjadřují prý mínění listu, tj. Lidových novin. Škoda, protože obracejí skutečnost na ruby.

Abychom autorovi komentáře neublížili, musíme uznat, že ve dvou bodech má pravdu. Vděčnosti se Američané od Iráčanů nedočkají, tak jako se jí nedočkaly v žádné zemi, kterou osvobodily. A že by Iráčané byli rádi, aby mohli svůj stát spravovat a bránit sami, o tom je také těžké pochybovat.

Ostatní argumenty mi připadají asi tak, jako kdyby u nás někdo po zvolení George Bushe prezidentem napsal, že americké volby vlastně vyhrál senátor Kerry. Američané, od nichž se drtivá většina spojenců se v iráckém tažení distancovala, projevili velkou míru odhodlané vytrvalosti; přesto jediné, co se jim až dosud zcela podařilo, bylo svržení Sadáma. Volby 31. ledna, očekávané s velkými obavami, je jejich druhé a velké vítězství. K tomu, aby Irák získal svobodu, samozřejmě svobodné volby nestačí, ale bez nich by svobodu získat nemohl. Prý, říká Luboš Palata, nelze vůbec mluvit o tom, že by tyto volby vytvořily "širší rámec pro další demokratický vývoj". Ale jak lze jinak vytvořit "rámec" pro demokratický vývoj než svobodnými volbami? Pravda, v zemi bez tradice parlamentního života to bude hodně těžké. Bez voleb 31. ledna by to bylo nemožné. Ostatně všechno je v Iráku hodně těžké, zvláště když Američanům účinně pomáhají pouze Angličané a Poláci.

Od pádu Sadáma Husajna do svobodných iráckých voleb uplynulo hodně času. Ale po vítězství G. W. Bushe v prezidentských volbách netrvalo dlouho a irácká politika USA zdolala další nesmírně těžkou překážku. Lidé, kteří netrpí antiamerickým komplexem, jsou tomu rádi. Koneckonců proč by ne, máme svobodu. Takže naopak Lidové noviny mají právo nad tímto vítězstvím demokracie truchlit. Podle článků Františka Šulce o Iráku, které jsou, zdá se, zcela objektivní, by to Lidové noviny mohlo brzy přejít.

E.M. Lidové noviny, 4. února 2005