ARCHIV

"otevřeno"

Lesk a bída komisí

Od doby, kdy se v Německu ujal vlády Adolf Hitler, byly vztahy Německa a Československa špatné a nejhorší. O tzv. protektorátu (okupaci českých zemí za války) je lépe raději nemluvit; a jen co okupace skončila, zahájila česká vláda vyhnání Němců , které i dnes způsobuje, že si lze představit mnohem lepší vztahy mezi sousedními národy, než jaké máme my s Německem.

Česko-německá deklarace z roku 1997 byla výsledkem úsilí zlepšit vztahy obou států. Do jaké míry se to podařilo, nebudeme teď posuzovat. Nepochybně se však tyto vztahy stabilizovaly. Na této stabilizaci se významně podílí Smíšená česko-německá komise historiků. Ta existovala již před Deklarací, ale stala se vlastně její součástí. To bylo a je pro hodně lidí důležité, protože různými způsoby (kupříkladu publikacemi) se veřejnost dozvídá víceméně oficiální verze vztahů a událostí obou národů, které byly a jsou předmětem úrazu. V našem případě jde zejména o období od vzniku první Československé republiky a v tomto období hlavně o tzv. odsun Němců.

Pro pacifikaci vzbouřených nálad veřejnosti a mnoha intelektuálů je významné právě to, že česko-německá komise historiků je oficiální orgán a jednoznačně je jako oficiální pojímán. Občan neznalý podrobností se domnívá, že v této komisi "zuří" spory o otázky, které obvykle Češi a Němci chápou odlišně a že publikovány jsou výsledky či kompromisy takových sporů. Jenomže od samého počátku smíšená komise historiků takový charakter neměla.

V roce 1996 vyšel v článku časopisu Die Zeit názor zasvěceného autora, který tvrdil, že se "vznešené fórum historiků proměnilo ve vyšetřovací výbor, zápasící s vyhrnutými rukávy o společnou zprávu". Podle význačného německého člena komise se různí čeští členové komise upsali národním zájmům. A tak prý tu proti německé, "národně indiferentní skupině" stojí "skupina nacionálně angažovaná". "Otázky křivd, které utrpěli sudetští Němci, otázky menšinové a jazykové politiky jsou okamžitě chápány jako útok na národ.".

Není třeba zacházet do podrobností, abychom zjistili, že komise opravdu přejímá význačnou část českých stanovisek, zejména k vyhnání sudetských Němců. Velice oslavovaná práce komise, Náčrt výkladu německo-českých dějin od 19. století - vyšla právě roku 1996 - podává česko-sudetoněmecké vztahy jako víceméně harmonické. Již (násilné) včlenění německého etnika do první republiky bylo prý harmonické, o československé národnostní politice, která posléze přispěla k rozpadu republiky, se Náčrt vyjadřuje jako o národnostní politice "do značné míry korektní". Také jazykové zákonodárství, silně znevýhodňující německé etnikum, prý bylo "v zásadě korektní". Pozemková reforma, namířená proti pozemkovému vlastnictví šlechty, ale do jisté míry i Němců, prý poškozovala Němce jenom "údajně". Ale nejdivnější věci se tu píšou o vyhnání Němců. Tak například se tu přiznává, že divoký odsun skončil, ale nikde v textu nelze najít, že vůbec začal. O Benešových dekretech se v Náčrtu nedozvíme prakticky nic. Pouze to, že se v nich v souvislosti s kolektivní vinou "hovořilo"o Němcích a Maďarech ….

Jak je z několika uvedených příkladů zřejmé, Náčrt, a právě tak práce celé komise harmonizuje minulost česko-německých, zejména česko-sudetoněmeckých vztahů v duchu oficiálního pojetí. Protože však nejde o práce či stanoviska politiků, nýbrž historiků, tedy odborníků, přijímáme je včetně mnoha výmyslů - taková už je lidská povaha - jako objektivní.

Jenomže nemá-li být výklad dějin falešný, musí existovat prostor pro svobodu, pluralitu a diskusi. Stanoviska historických komisí jistě není dobré podceňovat, nicméně jejich opravdového smyslu se dobereme, použijeme-li jejich výsledků k tomu, aby nám pomohly svobodně myslet. Zachází-li jejich "ingerence" dále, není to ku prospěchu věci.

Ukážu to ještě na jednom případu. Existují obrovské rozdíly v odhadech obětí vyhnání Němců z Československa. Je celkem zřejmé, že z ideologických, nacionálních i technických nelze stanovit konečné číslo. Ale Smíšená československá-německá komise historiků se do věci vložila a zrevidovala počet ztrát na 25 tisíc. Podle Jana Křena "staré, zjevně pochybné údaje se už dále nedají prezentovat ani jako jedno z možných stanovisek."

Je to vyjádřeno jasně: co neustanoví, neschválí komise, to nikdy nebylo. Máme my to ten svět jednoduchý…

E.M. (Pro Prager Zeitung)