ARCHIV

"otevřeno"

DMS se podařila a DPH zvítězila!

Řeč je pochopitelně o akci ADRA na pomoc asijským regionům a obyvatelům postiženým katastrofou tsunami. Jen na vysvětlenou: DPH zvítězila proto, že jejím účelem jakožto daně není lidem škodit, nýbrž pomáhat. A v tomto případě bude, doufejme, pomáhat tam, kde je jí nejvíc zapotřebí, to znamená v postižených regionech. Takže vše je, zdá se, v nejlepším pořádku.

Ale možná také, že není. Jednak proto, že vláda přistoupila na řešení, že suma DPH z akce ADRA bude posléze vyplacena organizátorům akce (mobilním operátorům) až když se z celé věci pomalu, ale jistě začala klubat ostuda, jednak proto, že se něco takového vůbec muselo a mohlo stát.

To je totiž tak: lidé, kteří posílali na pomoc postiženým katastrofou pomocí DMS, předpokládali jako věc zcela samozřejmou, že částka, kterou posílají, bude v plné výši putovat na humanitární pomoc. Se značným překvapením se dozvídali, že ve skutečnosti jsou jejich výdaje zvýšeny o pětinu na humanitární pomoc našemu státu (DPH) a ještě že připlatí administrativní poplatek mobilním operátorům. Vláda naopak tuto amorálnost chápala jako samozřejmou věc a ustoupila teprve, když viděla, že se tento její pohled zcela rozchází s míněním veřejnosti.To není pouze můj názor. Čtenář Mf Dnes například píše:

"Velmi jsem přivítal, že se stát a mobilní operátoři vzdali svých zisků (daň a poplatky) za posílané rádcovské SMS na pomoc Asii. Jen mě zaráží, že na to nepřišli dříve - lidé zareagovali svými SMS ihned, kdežto operátoři až poté, kdy na jejich podivné chování upozornili ostatní."

Je evidentní, že devatenáctiprocentní DPH na humanitární pomoc není u nás nedopatřením. Nedopatřením bylo, že se tato okolnost dostala na oči veřejnosti. Občan se tak dozvěděl, že český sociální stát měl velkou chuť chovat se asociálně.

Shodou okolností se před veřejností nedala utajit podobná záležitost, která se v tomto případě týká zdravotnictví. Dozvěděli jsme se, že už začala reforma zdravotnictví. Paní ministryně zdražila léky. Ponechme stranou komplikovanou otázku, zda se vůbec mají léky zdražovat, protože o to v této první reformě zdravotnictví nejde. Jde o její způsob a výsledek. Metodu stanovení léků vysvětlila na komentátorské stránce Práva sama paní ministryně Emerová. Píše tu mimo jiné:

"Farmaceutické firmy léky vyrábějí a chtějí je také prodávat. Ve chvíli, kdy lék Státní ústav pro kontrolu léčiv - po splnění mnoha a mnoha podmínek - zaregistruje, obrátí se výrobce na ministerstvo financí, kde řekne, za kolik ten lék bude prodávat. Ministerstvo financí uvedenou sumu nikterak nereguluje, jen k ní připočte 32 procent obchodního rabatu pro lékárníky a distributory a pět procent DPH.

Na ministerstvu zdravotnictví pak je - podle řady kritérií, například léčebné účinnosti a jejího porovnání mezi různými dávkami a dostupnými léčivými látkami - stanovit za léčivé látky v léku obsažené výši úhrad z veřejného zdravotního pojištění. (…)

Ale nemohu nezmínit ještě jednu důležitou věc. Totiž to, že obecně spotřeba léků stoupá. Příčin je víc, ale nezanedbatelnou skutečností je, že dobrou čtvrtinu až třetinu léků polykáme zbytečně.

Vraťme se ale do reality. Každý má právo žádat na svém lékaři ten lék, na který se nedoplácí. V případě, že mu z různých důvodů nevyhovuje, lze žádat pojišťovnu, která za určitých podmínek může i lék, na který se doplácí, plně hradit…".

Ministerstvo se tedy zabývá takovými záležitostmi, jako jsou léčebné účinnosti a jejich porovnání mezi různými dávkami a dostupnými látkami. To je docela dobré. Při tomto zahloubání do léčebné účinnosti ministerstvu zdravotnictví ušlo, že kromě reformy zdravotnictví zahájilo ještě další reformu, a to penzijního pojištění. Jak je dnes již zřejmé, zdražení léků postihne nejvíc staré lidi, to znamená důchodce, kteří často trpí více chorobami zároveň. Většinou také spotřebují více druhů léků (typické jsou léky proti vysokému krevnímu tlaku a srdečním poruchám) a mají na ně nejméně peněz. Mnozí důchodci si jistě vzpomenou na nedávné titulky v novinách "důchodcům stát přilepší" a pochopí, že to vlastně byl groteskní cynismus. Důchodci se jistě už těší na to, jak předepíší svému lékaři lék, který on má předepsat jim, a jak budou žádat zdravotní pojišťovnu o zvláštní úhradu. Dobře vymyšleno!

V podstatě jde také v tomto případě podobně jako při pomoci postiženým vlnami tsunami o to, že stát a další instituce odebírají občanům peníze zbytečně. V případě zdravotnické "reformy" navíc těm, kterým by rozhodně měly zůstat. Reforma sociálního státu by se tímto způsobem dělat neměla.

E.M.