ARCHIV

"otevřeno"

Držíme nabyté pozice

V Lidových novinách dne 22. prosince v článku Vyhodnocení odposlechů aneb O zasévání plevele si ministr vnitra František Bublan stěžuje na všeobecné zpochybňování činnosti a výsledků policie. To, co říká, je důležité, všimněme si toho:

"Všemožné zpochybňování činnosti a bezpečnostních složek … k vytváření důvěry nijak nepřispívá. Naopak navozuje obecnou nedůvěru ke všemu, ke všem státním institucím a službám, občanovi je neustále vtíráno do jeho podvědomí, že vše je špatně, ničemu se nedá věřit. Strůjci této politiky budou také možná jednou u moci: a možná proto, že nyní vše zpochybňují a slibují lepší zítřky. Jejich krátkozrakost však spočívá v tom, že případná změna některých figur ´nahoře´ nebude příčinou radikální změny nedůvěry v důvěru tam ´dole´. Co bylo zaseto a je neustále přiživováno, bude přinášet další a další plody po mnoho let. Každý zahrádkář ví, že u plevele je tento proces zvláště nebezpečný a těžko vymýtitelný."

To, o čem František Bublan hovoří, přesahuje otázku odposlechů i práci policie a konec konců i jeho resort. Je příliš mnoho těch, kteří si na základě zkušeností nedělají iluze o tom, že by snad případná změna některých figur nahoře byla "příčinou radikální změny nedůvěry v důvěru tam ´dole´". Z těch, kteří jsme tak skeptičtí, zase velká část pochybuje o tom, že se "případná změna figur nahoře" vůbec uskuteční. Nemám ovšem na mysli - na rozdíl od ministra vnitra - pouze volby a novou vládu. O to přece nejde. Opravdu, dnešní plody mají svou "historii" - byly zasety před mnoha lety a zahrádkáři nejrůznějších funkcí dbají hlavně o to, aby o tuto setbu mohli co nejdéle dbát oni sami.

Docela konkrétně: ostudy u policie bylo u nás už tolik, že dávno bylo na čase, aby nynějšího policejního prezidenta vystřídal někdo jiný. Taková změna je důležitá; zatímco dosavadní hodnostář se snažil prokázat, že vše je v nejlepším pořádku, nový úředník ví, že se od něho očekává náprava, a musí se v tomto směru snažit. (Samozřejmě, že to platí jen v oborech, ve kterých evidentně je dosti věcí v nepořádku, jinak by se státní správa neustále otáčela kolem dokola a šéfové by se stále vyměňovali.)

Tam, kde věci nejsou v pořádku a kde opravdu dojde k výměně "figury" a od nové se očekává náprava, zmenšuje se přesvědčení veřejnosti, "že vše je špatně, ničemu se nedá věřit". Takových personálních změn se ovšem u nás jen tak nedočkáme, protože všichni vědí, že musí "držet pozice". Pro koho? Pro sebe a pro rodinu. To, co u nás tolik chybí, je přesvědčení, že úředník (a čím vyšší, tím víc to platí), má zejména prosazovat zájem obce. Jestliže se všeobecně zpochybňuje činnost a výsledky jakéhokoli oboru a toto zpochybňování trvá a roste, pak je přirozené, že příslušný hodnostář by měl co nejrychleji odejít. Jak to u nás může vypadat, když platí, že v takovém případě se musí své židle držet zuby nehty? Bizarní je, že se tak děje ve státě, ve kterém se tolik hovoří o národních zájmech. Kde je vzít, když se tolik příslušných činitelů snaží, aby národní zájmy byly nahrazeny zájmy osobními?

E.M.