ARCHIV

"otevřeno"

Prošlý případ Mareš

Není divu, že případ kreslíře, který vytvořil billboard s Usámem bin Ládíkem a nápisem "I já to myslím upřímně", zapadl. Denně soudy řeší stamilionové podvody, dozvídáme se o velkolepých krádežích - a proti tomu je jeden billboard víceméně zanedbatelný. A tak se ani média, která ostatně v tomto případě reagovala, jak se sluší a patří, nepospíchala aspoň se s náznakem analýzy tohoto případu. A to je škoda. Případ navozuje množství otázek.,

První otázka se týká psychického klimatu nás voličů, českého obyvatelstva. Jedna z nepochybných našich vlastností je smysl pro humor a otázka tedy zní: jak to, že tak dobrý Marešův vtip mohla policie považovat za "propagaci hnutí směřujících k potlačení lidských práv a svobod"? Sice se o příčinách tohoto jevu můžeme pouze s jakousi pravděpodobností domýšlet, nicméně i tak jsou zajímavé:

1. Policie před volbami nadržovala sociální demokracii;

2. Sociální demokracie vyvíjela nátlak na policii, aby vzpurného kreslíře potrestala;

3. Příslušní činitelé postrádají elementární smysl pro humor;

4. Protiamerická propaganda dosáhla u nás takového úspěchu, že je možné, aby někteří lidé vzali Marešův vtip vážně.

Která z těchto příčin opravdu existuje a která ne? Bohužel obávám se, že na všech může něco být. (Doufám, že za tento úsudek nebudu vyšetřován!)

Ale je tu druhá otázka, která, jak tomu ani jinak nemůže být, s tou první souvisí. Zní:

1. Proč bylo k takové pitomosti zapotřebí "odborného posudku politologa"

2. Proč je - jako ostatně u dalších podezřelých politických případů - odborným znalcem právě člověk s pochybnou politickou minulostí (objevil se na Cibulkových seznamech)?

3. Proč je k odložení případu zapotřebí, aby sám kreslíř ujistil, že "v žádném případě neměl v úmyslu propagovat terorismus", když normální člověka něco tak hloupého nemůže napadnout?

A ještě dvě "drobnosti": Proč se Stanislav Gros, když už policie začala s nesmyslnými výslechy v kauze Mareš, neozval a neřekl, že vtipy nepatří do policejní agendy? Dokáže přesvědčivě říci cokoli, proč by nemohl přesvědčivě vyslovit tuto pravdu? A proč v Třebíči honem nebezpečný billboard odstranili?

Myslím, že je zapotřebí zabývat se takovými otázkami. Svobodu projevu si musíme pečlivě hlídat. V tomto případě jsme se dali ukolébat závěrem, který po tom všem, co bylo řečeno, působí neméně humorně než Marešův billboard. Posuďme to:

"Billboard s nápisem ´I já to myslím upřímně´ se objevil v Třebíči těsně před krajskými volbami. Policie začala případ řešit jako možnou propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Komisař případ uzavřel v pondělí po výslechu Mareše, státní zástupce spis posoudil v úterý. Policie i zástupce se přiklonili k odbornému posudku politologa Zdeňka Zbořila i vysvětlení Mareše. Kreslíř na policii řekl, že šlo pouze o satiru a v žádném případě neměl v úmyslu propagovat terorismus. Zbořil se domnívá, že billboard obecně nemůže navodit stav negativního postoje jednotlivců či skupin obyvatel vůči jiným, protože Marešův pokus o humor a ironii odpovídá současnému typu politické kultury a komunikace v zemi. Užití billboardu s teroristou je podle něj jednak reakcí na formu a způsob kampaně ČSSD, ale i na billboardovou kulturu samotnou, která útočí nejen na občany, ale i jejich životní prostředí." (Zpráva ČTK)

Groteskní jsou všechny argumenty. Kromě kreslíře nikdo neřekl, že Marešův billboard není případ pro policejní vyšetřování. A tak se vyšetřování Marešova billboardu přece jen dotýká svobody projevu. Máme si dát pozor na jazyk, než řekneme něco, co se nelíbí policistům, politikům a bůhví komu ještě. V takovém případě nás budou vyslýcha a Zdeněk Zbořil k tomu napíše odborný posudek. To není příliš povzbudivé a rozhodně by se nad takovými případy neměla předčasně uzavřít voda.

E.M.