ARCHIV

"otevřeno"

Nový typ vlády

To, co nás čeká v následujících měsících, jsme ještě po listopadu 1989 nezažili. Není nic nového, že vládní strany během funkčního období ztratí preference. Ale v Česku to zašlo příliš daleko, Budeme mít vládu, která má ve Sněmovně většinu jednoho hlasu díky poslancům prakticky již neexistující strany (US), v Senátu méně křesel než ODS a v regionálních orgánech se dosáhla vládní koalice slušného úspěchu jen na jižní Moravě. Jak ukázaly nynější regionální a senátní volby, opírá se vláda o tak výraznou menšinu voličů, že jediné pozitivní, co by mohla udělat, by bylo odstoupit. To se ale v Česku nedělá, u nás se každý drží své židle, dokud je jen to možné. Je tedy pravděpodobné, že nám ještě rok a půl bude dáno žít a pracovat pod Grossovou vládou. Není to příjemné pomyšlení. Grossův kabinet bude vlastně představovat jistý druh úřednické vlády. Má sice minimální podporu voličů, ale mezi pravomocemi prezidenta není pravomoc ji odvolat.

Celková situace vadí vládě i společnosti. Úřednická vláda má obvykle za úkol uskutečnit nepopulární reformy a právě tento úkol velmi naléhavě stojí před Grossovou vládou v tak důležitých oblastech správy státu, jako jsou celkově veřejné finance, penzijní a zdravotní pojištění, úprava pravomocí krajů. Na druhé straně bude úbytek důvěry voličů pudit sociální demokracii k tomu, aby pokračovala opačným směrem: v dosavadní rozhazovačné politice a ve snaze zalíbit se voličům. "Pravicoví" lidovci a unionisté budou naopak veřejnosti převádět svou šetrnost, takže - i když nelze vyloučit jistá překvapení -, nejpravděpodobnější je, že tato kvaziúřednická vláda se nejspíš ze všeho bude věnovat denní agendě a to hlavní, na čem závisí budoucnost státu, opět odloží. "Představa, že by tato vláda společně prosadila nějaké zásadní zákony se zdá naivní: spousta sociálních demokratů je přesvědčena, že právě koalice s lidovci a unionisty jim ublížila; lidovci zase vědí, že v příští vládě budou nejspíš spolupracovat s ODS a zařídí se podle toho" (Adam Drda)

Otázkou je, zda se sociální demokraté aspoň trochu poučí z listopadové volební katastrofy. Dokonce i populismus se musí umět. Zvýšené požitky pro policisty a měsíční osmitisícový přídavek určitě sociální demokracii zajistil vděčnost policejních složek, ale většině obyvatelstva se ani trochu nelíbí. Jednorázový příplatek penzistům (tisíc Kč) zatížil státní pokladnu (tu už dnes volič sleduje bedlivěji než před léty), ale důchodcům nijak nepomohl. Když se navíc přou vládní strany mezi sebou veřejně o takové věci, jako jsou přídavky policistům, nedává to koalici dobré vysvědčení. Veřejnost ví, že státní dluh je třeba snižovat, nikoli zvyšovat. Ale má smysl poučovat vládu, co má dělat?

Zdálo by se, že ano. Jsme občanská společnost s množstvím spolků (i neparlamentních politických stran!), a tak se zdá, že by zdola bylo možno vyvinout tlak na vládu, aby dělala to, co je zapotřebí, a ne to, co dělat nemá. Jenomže předvolební zvyšování platů spíše povede k domino efektu a k tlaku na další zvyšování mezd a platů. Celkově lze posuzovat zbytek funkčního období této vlády velmi chmurně. Ale kdo ví, třeba se dožijeme příjemného překvapení…

E.M. Mladá fronta dnes 18. 11. 2004