ARCHIV

"otevřeno"

Naše postkomunistické otazníky

Na podzim 1989 se rozpadlo sovětské impérium. Jeho dosud utlačené země získaly svobodu a východoevropské národy novou chuť do života. V naší oblasti Evropy zavládl pochopitelný optimismus. Jeho základem byla hezká a snadná představa o tom, že Dějiny jsou ovládány demokratickým automatismem, který vyřeší problémy postkomunistických zemí.

V žádné postkomunistické zemi se tak nestalo. U nás teprve ne. Vnitropolitická situace je tak špatná, že to ani není třeba dokazovat. "Myslím si, že naše veřejnost má trpělivost velikou, ale ne nekonečnou" řekl Václav Havel 30. října v rozhovoru s Karlem Hvížďalou v MFDnes. K politickým nešvarům, jimiž je i naše vysoká politika naplněna, však dosud trpělivá je. Václav Havel se ovšem domnívá, že k dnešním trapnostem nemuselo dojít, kdyby naše politika vzala vážně to, co on sám navrhoval:

"…pamatuji se, jak jsem před třinácti čtrnácti lety měl velké projevy na půdě parlamentu, kde jsem zdůrazňoval nutnost základní koncepce státu. …Chtěl jsem, aby byly vytyčeny základní koncepční cíle, tedy vize v armádě, bezpečnosti, zdravotnictví, školství, energetice, dopravní síti, ekologii atd. Chtěl jsem, abychom si ujasnili vztah ke globalizačním tendencím, ochraně krajiny a urbanistickému dědictví. Mnohokrát jsem to prosazoval a mnohokrát jsem byl za to plísněn jako údajný plánovač. Dnes všichni volají po koncepci a reformě. Kdybychom začali dříve, mohli jsme být dál."

Jenže Václav Havel neříká (a pravděpodobně si to ani neuvědomuje), že podstata základní koncepce tu už před třinácti čtrnácti lety byla. Dal jí naší společnosti do vínku způsob, jímž přešla moc československého státu z rukou komunistických vládních struktur. Týká se to ovšem nejen listopadu, ale i doby předlistopadové, na kterou se Karel Hvížďala neptal a o níž Václav Havel nemluvil.

K listopadu 1989 se však Václav Havel vyjadřuje v dalším obsahu rozhovoru. Mohli bychom se odmyslet od bohužel zcela nepravdivého Havlova tvrzení o Čalfovi (že jej do čela vlády neprosazoval, že by bez Čalfy vládnout nešlo), kdyby se právě v osobě Mariána Čalfy nesoustředila základní koncepce sametového převratu. Již dvakrát jsem o tom psal a Václav Havel mi dosud neodpověděl, jenom stále opakuje svou. Napsal jsem o tom (například v publikaci "Oba moji prezidenti" s. 77):

"Klub poslanců Občanského fóra ve FS, jehož jsem byl členem, se měl po parlamentních volbách v červnu 1990 vyjádřit k nové vládě před hlasováním v parlamentě. Návrh předkládal jménem OF (oficiálněji už to tehdy nešlo), Petr Kučera. V tehdejší euforii všichni souhlasili. Přesto jsem se zeptal, proč je p. Čalfa, donedávna nomenklaturní komunista, nominován na předsedu vlády, když volby tak zřetelně vyhrálo Občanské fórum. Petr Kučera mi odpověděl, a to si pamatuji jako dnes: s tím se nedá nic dělat, na Mariánu Čalfovi jako na předsedovi vlády a na gen. Vackovi trvá pan prezident a nelze s ním o této věci vést debatu. Nikdo k tomu neměl žádnou připomínku, Havlova autorita byla tehdy až k neuvěření vysoká.

Ve Federálním shromáždění byli pak jak Marián Čalfa, tak gen. Vacek představeni s doporučením pana prezidenta."

Tak jak to vlastně bylo? Vždyť je podle několikanásobného svědectví Petra Pitharta známo, že Marián Čalfa zařídil v komunistickém parlamentu Václavu Havlovi hladké zvolení. Proč Havel nepřizná, že byl Čalfovi (a komunistům) osobně zavázán?

Václav Havel je přesvědčen, že první federální vláda by bez Čalfy nebyla akceschopná. Ministři nevěděli, jak je to s vládními návrhy a s vytvářením zákonů atd. O tom, jak tyto věci zařídit, se ale dávno mohl poučit z projevu Bohumila Doležal ve Federálním shromáždění. Při diskusi o důvěře nové vlády Doležal řekl:

"Nemyslíme si, že bychom se měli vrátit ke kádrování a ignorovat dobrou vůli všech, kteří se chtějí zapojit do procesu politické a hospodářské obnovy naší země. Domníváme se pouze, že politických a odborných zkušeností například pánů Čalfy a Vacka by bylo možno využít i méně riskantním způsobem, než tím, že se jim svěří tak exponované státní funkce v době, kdy jde v pravém smyslu o všechno. Domníváme se, že složení nové vlády je málo důstojným kompromisem mezi demokracií a starým pořádkem."

Věcný spor tedy nebyl o to, mají-li se lidé starého režimu integrovat do polistopadové společnosti (opak nebyl myslitelný), ale zda mají být komunistickým funkcionářům svěřeny "exponované státní funkce". Odpověď na otázku proč jim byly svěřeny, úzce souvisí se zmíněnou otázkou základní koncepce.

Základní koncepce převratu a budování demokratické společnosti nemohla vzniknout 17. listopadu, ale značnou dobu předtím. O tom se v Havlově rozhovoru nic nedozvíme, protože jak již řečeno v rozhovoru v MfDnes, ani Karel Hvížďala, který kladl otázky, ani Václav Havel této době nevěnují pozornost. A přitom tehdy byly vytvořeny základy událostí a vztahů ovlivňující následující měsíce a léta. Tyto základy vytvořila vedoucí skupina Charty 77 soustředěná kolem Václava Havla, Alexandra Vondry, obou Paloušů a dalších, která autoritativně žádala, aby se jí ostatní opoziční skupiny, a tím vlastně Václavu Havlovi, podrobily. Havel svou tehdejší diktátorskou moc nezapírá: "měl jsem na to dokonce metaforu: kráčím-li po ulici a proti mně běží pes a já řeknu, že se mi ten pes nelíbí, hned se najde deset snaživců, kteří ho chtějí zastřelit".

Jako ze samozřejmosti vycházela Charta 77 z nepolitické politiky, předpokládající, že důraz na morálku "přemůže" politiku, a z bludné představy, že je třeba zapudit stranictví jakožto nejhorší produkt komunistického systému. Od komunistů se mělo pozvolna, nepolitickým způsobem přecházet k demokratickému vládnutí; o zodpovědnosti komunistické strany za stav společnosti ani řeč. Akce měla započít 10. prosince, a proto Václav Havel zlikvidoval snahy o demonstraci na 21. srpna, která by byla dala vznikajícímu opozičnímu hnutí politické cíle.

Byly představy Havlovy skupiny koncepcí nebo ne? V každém případě jejich výsledkem bylo Občanské fórum, jehož forma byla anarchistická, takže všechno rozhodování bylo v rukou "krizového štábu", a to byl orgán Václava Havla. S komunistickou stranou OF jednalo, strany Národní fronty vyvíjely činnost placenou ze státního rozpočtu, vznikající demokratické strany byly zneškodněny. Zač mohla stát politická struktura státu vycházející z takové "koncepce"?

V uvedeném rozhovoru v MfDnes si Václav Havel stěžuje na Obrodu (reformní komunisty), na Zdeňka Zbořila a na Demokratickou iniciativu, které on a Občanské fórum zcela znemožnili činnost. Je otázka proč Václav Havel zatáhl do otázek nevydařeného převratu Demokratickou iniciativu, která byla potlačena OF, nemohla vyvíjet společenskou aktivitu a ovlivňovat společenské dění. Napsal jsem Václavu Havlovi otevřený dopis, který otiskla MfDnes 3.10. t.r.:

V rozhovoru o listopadu 1989 s Karlem Hvížďalou (MfD 30. 10.) pojmenoval Václav Havel ty, jejichž chování v listopadu bylo "nedobré". Byla to především Obroda, jejíž členové se účastnili jednání Občanského fóra , ale vzápětí běželi na ÚV KSČ dohodnout něco jiného. I další uskupení však činilo problémy: "Tvářisti", kteří "naštěstí byli…okrajoví…Ale zlobili, protože dělali něco podobného jako Obroda". Václav Havel vypráví o tom, jak OF tvářisty poslalo do ČKD, aby tam vysvětlovali stav věcí, "ale oni cestou zapomněli, že tam jdou za OF, a říkali: My jsme Demokratická iniciativa a agitovali pro sebe."

Byl jsem tehdy předsedou Demokratické iniciativy, která týden před listopadovým převratem požádala o registraci jako opoziční politická strana. Václav Havel nás nyní zbytečně uráží. Nikoli StB, ale vedoucí skupina Občanského fóra (které jsme spoluzakládali), nám v listopadu 1989 znemožnilo jakoukoli samostatnou činnost, ačkoli strany Národní fronty v jejich činnosti nijak neomezovala. Nesměli jsme ani společně vystupovat s představiteli OF.

Je mi záhadou, jak Václav Havel vyfabuloval, že OF vyslalo někoho z Demokratické iniciativy do ČKD. Osobnost jeho formátu by to měla umět vysvětlit.

19. listopadu, kdy se zakládalo OF, bylo celé vedení DI (nyní již politické strany) zatčeno a až do noci drženo ve vazbě. Jistě ne proto, že bychom působili obdobně jako Obroda. Naopak. Usilovali jsme o to, aby se vysocí komunističtí funkcionáři zodpovídali za daný stav společnosti. Srovnání Demokratické iniciativy s reformně komunistickou Obrodou je urážlivé a Václav Havel by je rovněž měl vysvětlit. Dodávám to, co Václav Havel dobře ví, že z bývalé Tváře jsme byli v Demokratické iniciativě pouze tři. Kromě mne Bohumil Doležal a Karel Štindl. Většina bývalých tvářistů stála za Václavem Havlem; proč tedy "tvářisti"? To je třetí věc, kterou žádám Václava Havla, aby objasnil.

Odpoví mi Václav Havel? Pakliže ano, nezatajím to.

E.M.