ARCHIV

"otevřeno"

SIGNÁLY Z JINÉHO TISÍCILETÍ ČÁST 4

Vstup do politického záhrobí (2)

Po červnových volbách roku 1990 LDS jako by úplně zapomněla na to, kolik má nepřátel a jaké hrozby jsou na ni nalíčeny. Politický svět se nám po úspěchu v parlamentních volbách zdál otevřen dokořán. První, co strana udělala, bylo to, že vystoupila z Občanského fóra.

Snaha o přežití

Po volbách přijal výkonný výbor LDS usnesení, v kterém se především hovoří o důvodech k vystoupení z OF:

"ČsDI v Občanském fóru sdílela oba původní a základní cíle: dovést společnost ke svobodným volbám a položit základy pluralistického politického systému v naší zemi.

Prvního cíle bylo dosaženo.

Dosažení druhého cíle vidí ČsDI především ve vzniku a rozvoji demokraticky zaměřených politických stran; ČsDI takovou stranou je a chce být. V prostředí Občanského fóra to však není snadný úkol, protože Občanské hnutí se deklarovalo a skutečně i je hnutím nestraníků.

Další setrvávání v Občanském fóru bylo by dosažení tohoto cíle na překážku. A to nejen proto, že prostředí Občanského fóra není politickým stranám nakloněno, nýbrž i proto, že v jiných ohledech představuje dnes Občanské fórum pro politické strany mocenskou instituci, která je zbavuje motivací k nezávislému politickému myšlení a jednání."

V závěru tohoto prohlášení se říká, že LDS "jakožto strana nyní zcela samostatná" je otevřena jednání i spolupráci s ostatními stranami.

Než však došlo k něčemu takovému, jako je jednání s dalšími politickými stranami, kráčela LDS k dalšímu skandálu. Ten sice neměl tak hřmotný ohlas jako skandál s Alexandrem Dubčekem, ale zato velice nepříjemné důsledky. Souvisel s vládním prohlášením nové vlády a hlasováním o důvěře vládě ve Federálním shromáždění. Před hlasováním v parlamentě jsme se v klubu poslanců Občanského fóra dozvěděli, jak je vláda složena, a měli jsme se k jejímu složení vyjádřit. Návrh na složení nové vlády předkládal jménem Občanského fóra Petr Kučera, a to tak autoritativně, že nějaký pokus o personální změnu nepřicházel v úvahu. Byla to přece vláda Občanského fóra, a tak kdo by proti ní něco namítal? Nám dvěma, Doležalovi a mně, se nicméně ani trochu nelíbilo, že právě vládě Občanského fóra má předsedat tak skalní nomenklaturní kádr jako místopředseda předlistopadové komunistické vlády Marián Čalfa A tak jsem se odvážil zeptat, proč je pan Čalfa, donedávna takový komunista, nominován na předsedu vlády, když volby tak zřetelně vyhrálo Občanské fórum.Odpověď Petra Kučery byla stručná a jasná: obsazení funkce premiéra a ministra národní obrany není otázka diskuse. Na Mariánu Čalfovi jako na předsedovi vlády a na gen. Vackovi jako na ministru národní obrany trvá pan prezident a nelze s ním o této věci vést debatu. K tomu se už nikdo nijak nevyjádřil. Jednak byla tehdy Havlova autorita až k neuvěření vysoká a pak - mám nepříjemný dojem, že Čalfa jako premiér poslancům Občanského fóra vlastně vyhovoval. Vedení LDS o tom dlouho jednalo a posléze se shodlo na tom, že pro vládu takto složenou hlasovat nebudeme.

Ve Federálním shromáždění byli pak jak Marián Čalfa, tak gen. Vacek představeni s doporučením pana prezidenta. Prohlásil jsem za Liberálně demokratickou stranu, že jedna věc je, jak je hodnotí pan prezident, a druhá, že pro svá vysoká a odpovědná postavení v komunistickém režimu by se neměli stát tak významnými funkcionáři nové vlády.Také

Doležal v tomto smyslu promluvil:

"Poslanci Liberálně demokratické strany stojí…před určitým dilematem. Nemyslíme si, že bychom se měli vrátit ke kádrování a ignorovat dobrou vůli všech, kteří se chtějí zapojit do procesu politické a hospodářské obnovy naší země. Domníváme se pouze, že politických a odborných zkušeností například pánů Čalfy a Vacka by bylo možno využít i méně riskantním způsobem, než tím, že se jim svěří tak exponované státní funkce v době, kdy jde v pravém smyslu o všechno. Domníváme se, že složení nové vlády je málo důstojným kompromisem mezi demokracií a starým pořádkem. Je pro nás velmi obtížné dát důvěru vládě takto sestavené. Chceme samozřejmě respektovat zájmy hnutí, na jehož kandidátce jsme se dostali do parlamentu, a musíme brát v úvahu autoritu prezidenta republiky, který se za osobnosti, jež jsou předmětem sporu, jednoznačně postavil. Cítíme se ovšem současně vázáni i důvěrou voličů, kterým především vděčíme za naše mandáty. Hlasovat pro tuto vládu by pro nás znamenalo tuto důvěru zklamat, proto se zdržíme hlasování."

Po tomto incidentu se kupodivu nic viditelného nestalo. Pouze KDS, která se po nezdařených volbách neshodla s lidovci, reagovala na naše prohlášení, jímž jsme ukončili členství LDS v Občanském fóru, a projevila zájem o spolupráci s námi. My jsme to považovali za velkou příležitost. Obě strany vznikly ještě v disentu a jako takové měly dost podobností v praktické politice i ve snaze vytvořit v Československu demokratické prostředí. Byl jsem si toho vědom a podstoupil jsem několikatýdenní martýrium. Musel jsem totiž jednat s Bendou o textu společné dohody obou stran. Bylo to jako v ústavně právním výboru, jenomže ještě horší. Václav nejen puntičkářsky lpěl na určitých více méně katolických formulacích, ale navíc zřejmě mě a naši stranu podezíral z nejhorších lumpáren (například ze snahy vytvořit alianci s komunisty, z ničení přírody a z mnoha dalšího) a snažil se vynalézt takové formulace, kterým by nám v tom zabránily. Myslím, že ho k tomu vedla i snaha uzavřít s námi dohodu, která by byla přijatelná většímu množství členů jejich strany. Snažil jsem se to pochopit a nekladl jsem odpor. Václav posléze úporně bojoval sám se sebou a posléze ze všeho zbyla "Deklarace politiky pravého středu", která je poměrně krátká a i dnes dává smysl.

V této deklaraci se obě strany vyslovovaly pro otevřené společenství všech politických sil, které se distancují od marxismu a socialismu a upřímně usilují o demokracii, dále pro nové uspořádání československé federace a "pro radikální přetvoření dosavadního centralistického správního systému směrem k co nejširší autonomii obcí a k respektování historických územních celků." Z vládního scénáře ekonomické reformy zdůrazňovalo prohlášení "likvidaci státního monopolu nejen v národním hospodářství, ale i ve všech ostatních oblastech života".

Zdálo se tedy, že spolupráce s KDS se bude slibně vyvíjet. Avšak s oč větším zájmem KDS pracovala na společném prohlášení, o to laxněji se stavěla k jakékoli spolupráci. Zřejmě měly v této straně vrch síly, kterým nebyla spolupráce s LDS příliš po chuti. Ale o tom jsem 1. října, kdy jsme tuto smlouvu s Václavem Bendou podepsali, ani tušení. Pln optimismu jsem odletěl do Helsinek, kde se konal kongres Liberální internacionály. Měli jsme přislíbeno, že budeme na tomto kongresu přijati za členy. Jak jsem se už o tom zmiňoval, Václav Havel měl na kongresu v Helsinkách dostat od Liberální internacionály vyznamenání. Vedení internacionály se těšilo, že účast Václava Havla bude zlatým hřebem programu.

Neměl jsem nejmenší pochyby, že Havel do Helsinek nepřijede. Také že nepřijel. Poslal náhradníka - Zdeňka Urbánka -, který především obsadil prezidentské apartmá. Potkali jsme se na schodech, Zdeněk se zamračil a vyjádřil podivení, co dělám mezi liberály. "Myslel jsem, že jsi tvrdý muž, a ne liberál", řekl, už se ani neohlédl a šel dál. Měl jsem z tohoto setkání podivný, nedobrý pocit. Ten pocit byl oprávněný. Vedení Liberální internacionály jednalo dlouho za zavřenými dveřmi a nakonec neoficiálně sdělilo zúčastněným stranám z východní Evropy, že v Helsinkách se nové strany přijímat nebudou…

Zklamán vrátil jsem se do Prahy. Zde mě čekalo další nemilé překvapení. Jaké, to vyplývá z mého otevřeného dopisu poslancům Občanského fóra, který má datum 9. října 1990:

"Vážení přátelé, ve středu 3. října jsem odcestoval na kongres Liberální internacionály do Helsinek; když jsme se vrátil, zjistil jsem, že už nejsem členem kloubu poslanců OF. Spolu s B. Doležalem jsme byli právě onu středu 3. t. m. vyloučeni. Za Deklaraci politiky pravého středu, kterou jsme podepsali spolu s křesťanskodemokratickou stranou. Dovolte mi otázku: to opravdu nemohlo Vaše rozhodování o nás dvou počkat, až se vrátím? Považujete za slušné projednávat vyloučení někoho, kdo je právě na cestě a nemůže nic namítnout, nemůže se ani bránit? Považovali jste za morální, že jste bez předchozího jednání s námi dvěma bezprostředně obžalovali mého přítele Doležala před 70 lidmi? Nepovažujete za poněkud trapné, že jste nás vyloučili prostou většinou a okamžitě poté přijali jednací řád klubu, který k vyloučení člena vyžaduje dvoutřetinovou většinu?

Já vím, tyto formální otázky OF příliš nepálí. Občanské fórum jedná, jako by zastupovalo celý národ, jako by se nemuselo ohlížet na nic ve světě. Není tomu tak. Od volebního vítězství OF uplynuly čtyři měsíce a za tu dobu se velké množství lidí od fóra odvrátilo. Jednak proto, že rostou také obtíže, které OF nezpůsobilo - je těžké je zvenčí odlišit od těch, za které fórum může -, jednak pro politiku Občanského fóra přející marxismu a marxistům, v praxi nemohoucnou, sektářskou a plnou levicových utopií.

Hlavní z těchto levicových utopií spočívá v představě, že místo politického pluralismu zajistí svobodu a demokracii v naší zemi nadvláda jednoho revolučního hnutí. Místo aby vytvářelo prostor pro nové politické strany, fórum vytváří pro jejich činnost další a další překážky, brzdí rozvoj demokracie a ztěžuje řešení palčivých otázek země a státu.

Vážení přátelé, ponechávám zcela na Vaší úvaze, zda vyloučení nás obou z klubu poslanců OF FS - a způsob, jak bylo provedeno - souvisí s touto dnes nepochybně negativní činností OF a zda, popřípadě jak tento skutek napravit. (…)

Jak OF chce naše vyloučení napravit, to jsme zjistili brzy. V rozhovoru pro Rudé právo morálně bezchybný Jan Sokol mimo jiné prohlásil, že Doležal a já jsme se vyloučili sami. Žasl jsem nad touto nehorázností a zeptal jsem se Jana Sokola, zda by nebylo na místě toto nepravdivé tvrzení v tisku opravit. Úpěnlivě uvažoval a pak řekl, že o tom ještě bude přemýšlet. Neopravil nic.

Když po letech, vlastně už podlouhlých letech o tom všem přemýšlím, uvědomuji si, jací jsme to vlastně byli v politice nováčci. Vůbec mě například nenapadlo, že by obě tyto akce, které se odehrály v týž den (nepřijetí LDS do Liberální internacionály a vyloučení Doležala a mne z klubu poslanců Občanského fóra) mohly být koordinovány. Byly to důležité akce, protože naší straně opět značně zmenšily, ne-li znemožnily vyhlídky na parlamentní existenci. Aktivním činitelem té helsinské byl nepochybně Zdeněk Urbánek, důvěrný přítel Václava Havla, a v Praze jednalo proti nám samo Občanské fórum. Vzájemná souvislost mne kupodivu nenapadla.

Ale po deseti letech jsem se z kruhů bavorské FDP dozvěděl, jak to doopravdy bylo. Šlo o likvidaci Liberálně demokratické strany, řízenou z Německa, a to samotným H. D. Genscherem.. S kým vším v Česku byl domluven, to si lze domyslet, v Německu likvidaci naší strany zdůvodňoval tím, že v Československu mají být jen jedni liberálové, a to Dienstbierovi (Václav Žák, Jan Sokol, Petr Pithart - byli to naši staří známí a museli přece o všem něco vědět). H.D. Genscher zařídil pro odstranění české strany z politické arény i jiné než organizační záležitosti. FDP fungovalo jako jakási ratingová politická organizace; neměli jsme šance na sponzorské příspěvky, pokud nás FDP pomlouvala…

E.M.