ARCHIV

"otevřeno"

Čtenář, platy a preference

Když si čtenář (laik) odmyslí poučené výroky odborníků a zamyslí se nad současnými úpravami (zvyšováním) platů některých skupin pracovníků, nejspíš ho zprvu napadne, že tento druh populismu přijde naši republiku pěkně draho. Uvažuje-li ale dále (a jsou lidé, kteří jsou toho schopni), začne počítat: na zvýšení platů si musí stát vypůjčit (nazvěme tu sumu "X") a to není všechno. Připočteme-li úroky, které bude muset republika platit (řekněme 15%), tato suma se zvýší (dejme tomu na "Y"). To vše sice budeme muset zaplatit, ale ne tak docela. Šťastlivci, kteří získají vyšší plat, si z nich budou kupovat spotřební zboží, splácet půjčky, opravovat nemovitosti, investovat do výroby. Poroste tedy HDP, zvýší se odvody daní a suma "Y" zmenší svou početní podobu (kupříkladu na "Y/2"). Takže to přece jen nebude tolik bolet, jak se zpočátku zdálo.

Otázka je, jako koho. Pro ty z nás, kteří se těší z toho, že je zlikvidován socialistický hospodářský systém, je to špatná zpráva. Česká republika vstoupila na dráhu svobodného rozvoje v době, kdy evropské státy ve stínu amerického obranného deštníku stále ještě rozmařile plýtvaly svým jměním. Je pozoruhodné, že právě Česko toto rozmařilé plýtvání nemusel nikdo učit; nejen to, plýtvání bylo ještě zmnohonásobeno tunelováním a rozkrádáním. Teď jsme na tom opravdu špatně a do toho přichází zpráva o zvyšování platů. Přijdou ještě další takové zprávy; kdo by si například myslel, že při neúměrném zvyšování platů policajtům lze udržet na současné výši platy lékařů? Právě tak nebude možno tvrdit, že důchody, které samozřejmě v průměru klesnou ještě pod 40 % výši průměrné mzdy nejsou v protikladu s kulturou evropské civilizace.

U této zajímavosti se poněkud zdržíme, protože ukazuje, jak mnoho z reálně socialistického stavu přežívá dodnes. Vždyť průměrný důchod, jak se o něm hovoří, odpovídá sice kritériím, ale předlistopadovým - vezmeme-li v úvahu jen "normální lidi", je průměrný důchod nižší. Poté, když OF a Václav Havel sametově pohladili v listopadu 1989 komunisty, ponechali oporám starého režimu důchody, které vyplývaly z komunistických pořádků; ostatní důchodci dostávají od státu tak na to, aby přežili. Je to jeden z mála výjimečných případů, kdy bylo zapotřebí retroaktivních opatření. Nikdo nikdy v této zemi nechtěl jakkoli - třeba i hladem - trýznit bývalé důstojníky StB, vyšší funkcionáře strany, ozbrojených složek a státu a další opory režimu, ale neodpovídá demokratickým pořádkům, že tito lidé dodnes pobírají slušný důchod, a to v podstatě na úkor normálních penzistů.

Uvedl jsem důchody jako příklad toho, jak nedemokraticky postupují naše vlády při úpravách platů. To je vedle všeobecné rozmařilosti již druhá vada. Třetí úděsná vlastnost, kterou jsme zdědili po předlistopadovém režimu a teď se projevuje v platových úpravách, je základní neúcta k vzdělání. Zde se již platová otázka propojuje s nedostatečným financováním provozu (nemocnic a ordinací, výzkumu i škol nejrůznějšího druhu). Je o to bolestivější, že neúctu ke vzdělání praktikují všechny vlády od roku 1990

Čtvrtá obdobná vlastnost se asi projeví v praxi méně, než by vláda chtěla. Vláda vychází ze zásady "po nás potopa", hlavně když budeme mít pokoj od pracujících. Ale může se jí to vůbec podařit?

K tomu, co bylo řečeno, je ještě třeba doplnit, že účel, jímž je zvýšit preference sociální demokracie, se zatím této politice daří. Komunistům preference klesají - tím víc, čím se vládní politika podobá té, kterou by chtěli oni.

E.M. MfDNES 29. 9. 2004