indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

13.9. - 18.9.2004

ARCHIV

"otevřeno"

I. Případ časopisu Nový Polygon

Časopis Polygon patřil našim zahraničním krajanům. Toto určení pochopitelně ovlivňovalo jeho obsah. Polygon měl ráz, jak říká Luděk Frýbort, dílem informační, dílem diskusní. V důsledku nedávného vystřídání v redakci, jejíž příčiny se vymykají z rámce takové krátké úvahy, nastala závažná změna. Polygon ztratil diskusní charakter a jeho linii určuje nový redaktor Jan Beneš. Tato linie již dávno není diskusní, nýbrž nacionalistická. Bývalí autoři se domáhají otištění příspěvků, ale zvláště pokud jde o příspěvky týkající se sudetsko-českých vztahů a nesouhlasících s vyhnáním, domáhají se marně. Reakce redaktora Jana Beneše na kritický článek Luďka Frýborta, je neobyčejně výmluvná:

"LITUJI, KARLÍKU, ALE NEJSI DOST DOBRÝ TUŇÁK

Na redakční poznámku (28 řádek) k článku pana Frýborta v čísle 2/04 Nebojme se hadruňků, dožadující se "analytického vstřebávání zprostředkovaných zkušeností a informací" ad vocem odsunu (vyhnání) přišla další reakce pana Frýborta (85 řádek) podle mého názoru předstírajícího, že neví, koho značka JAB představuje, a dožadující se další "otevřené diskuse", ba vyzývající: Hádejme se! Taktéž namítajícího, že pokud jde o dobročinnost Landsmanschaftu on sám ji pocítil pouze ve formě obnošeného zimníku. Takže: šifru JAB používá již 34 let Jan Beneš. (Byť se v poslední době objevila i v MF DNES ve formě jab, nejde prosím o shodné autory.) Jan Beneš je také redaktorem Nového POLYGONU od jeho čísla 1/2003…

Pan Frýbort je pobouřen, že redakce bez váhání těch 85 řádků neprodleně nepublikovala. Titulek, vysvětleme, je převzat z americké reklamy na konservovaného tuňáka. Kdež je kdesi v oceánu tato posmutnělá ryba informována, že není dost kvalitní k tomu, aby se dala použít do konservy. Redakce může jen opakovat, že patnáctiletá diskuse a výměna názorů, jakož i analytické vstřebávání zkušeností o tom, zda byly horší Lidice, anebo odsun, nepřinesla žádný výsledek a žádný neslibuje a tohoto způsobu zaplňování stránek se zřekla. Pánové Krystlík, Beran, Mandler (a tutti quanti), za které pan Frýbort vytáhl do boje, jsou vítáni, tak jako je vítán a publikován pan Frýbort, pokud mají co říci na méně otřelé thema. Co se stalo, nedá se odestát. Ad vocem těch stipendijních fondů, řeč se v mé poznámce nevedla o panu Frýbortovi a jeho zimníku. Spíše například o jménech na seznamu grantů poskytnutých během posledních 15 let Collegium Karolinum (správně Collegiem Carolinem - pozn. TK) v Mnichově. (Řádků 22)"

Nový Polygon 04/2004

Výmluvnost tohoto textu spatřuji ve třech ohledech:

P. Beneš není jediný, ale patří mezi významné autory, kteří se snaží uhasit žár, sálající po takřka šedesáti letech z poválečné protiněmecké etnické čistky. Oč víc chce čtenáře přesvědčit o opaku, tím víc je jeho text dokládá, že vyrovnání s poválečnou revolucí je problém skutečně celonárodní, aktuální pro nás "doma" i pro krajany v zahraničí. Pokud jde o druhý rys výmluvnosti tohoto textu, spatřuji ho v tom, že jak je vidno nacionalisté sice mají všechny možnosti diskutovat s odpůrci poválečné etnické čistky, ale této možnosti nevyužívají. Před diskusí dají místo toho většinou přednost tomu zamezit oponentům svobodné vyjádření.

A posléze se dozvídáme, proč tomu tak je. Současný český nacionalismus je nepoučený, nekompetentní. Jan Beneš se snad opravdu domnívá, že vážnou diskusi o vyhnání Němců, která v časopise probíhala, lze opsat otázkou "zda byly horší Lidice, anebo odsun". Položil otázku neobyčejně šikovně. To je jako kdybychom se ptali, zda byl horší Pearl Harbour nebo holocaust. Jinak řečeno redaktor Nového Polygonu srovnává bez ostychu jeden teroristický akt (vyvraždění Lidic) s etnickou čistkou, která obrala o majetek tři miliony lidí, vyvezla je nešetrně do bídu a hladu v Německu a navíc stála životy desetitisíců lidí. Na otázku, kterou Jan Beneš o Lidicích a odsunu položil, lze dobře odpovědět pouze tak, aby se laskavě zamyslel, co to vlastně povídá. Při jeho argumentačních schopnostech lze dobře pochopit, proč v časopise, který rediguje, nechce připustit vážnou diskusi o vyhnání.

E.M.