ARCHIV

"otevřeno"

Ohrožená civilizace a otázka viny

Filipínská vláda ustoupila tlaku veřejnosti. Opustila vojensky Irák, aby dosáhla propuštění filipínského rukojmího. Už je na svobodě.

V pásmu Gazy unesli za jeden den palestinští radikálové čtyři Francouze a šéfa bezpečnosti. Na přímluvu francouzských diplomatů a OSN všechny posléze propustili. Nepřipadá nám to příliš mimořádné, podobné události jsou na denním pořádku. Před našima očima se dějí věci, které bychom určitě ještě před deseti lety nečekali. Státy, které se vydaly na pomoc konsolidace Iráku, jsou konfrontovány s krutými ultimáty teroristů. Ti zajímají členy národních kontingentů ze států podílejících se na obnově Iráku a žádají okamžitý odchod těchto kontingentů. V případě, že jim příslušné státy (naposledy Filipíny, nyní Itálie) nevyhoví, hrozí popravou zajatce (zajatců), popřípadě dalšími teroristickými útoky. A nehrozí zbůhdarma, jak to bylo vidět na případu Španělska, kde použili opačný postup: nejprve hromadný vražedný atentát a pak požadavek na odchod španělského kontingentu s hrozbou, že pokud Španělsko nevyhoví, bude se teror opakovat. (Ostatní státy dostaly podobné ultimátum).

Státy protisaddámovské koalice se ocitly v nesnadno řešitelné situaci. Vyhoví-li těmto výhružkám, ustoupí teroristům a každý ví, že to není dobré, neustoupí-li a na výhružky neberou zřetel, nesou vinu za smrt rukojmí. Obyvatelstvo to ve své většině ví a vyvíjí silný tlak na vládu, aby rukojmí osvobodila - to znamená přistoupila na požadavky teroristů. Jak známo, vlády demokratických států nerady vedou zásadní spor s vlastními voliči a právě tak nerady by nesly vinu za smrt rukojmí.

A tak se světem šíří právě takový všeobecný postoj, který teroristé usilují vyvolat. Daří se jim to: otázka viny je postavena vzhůru nohama. Kdo jiný má ve skutečnosti na svědomí smrt rukojmí, kdo jiný je vraždí než oni, teroristé? Kupodivu považuje veřejnost za viníky vlády, které se stavějí teroristům na odpor.

Teroristům se zdařila tato jednoduchá inverze viny, ale podařilo se jim ještě víc. inverze viny se velmi dobře daří v souvislosti s iráckou válkou, kterou USA a Anglie vedly především jako součást války proti terorismu. Jistěže se dopustily různých chyb, žádné vedení války se neobejde bez nich. Hlavní viny se však dopustil ostatní demokratický svět, který je nepodpořil. Kdyby byla protisaddámovská koalice řádně široká, měli by to nyní teroristé všeobecně mnohem těžší. Místo toho dnes zkoumají parlamentní komise, čeho všeho se G.W. Bush a Tony Blair nekalého dopustili tím, že se dali do války se Saddámem. To není vše, Izrael je na pranýři OSN za to, že vytváří prostředky, které mají bránit jeho občany proti teroru - a to je opět nebezpečná inverze viny. S tím bohužel souzní i neustálé omluvy katolické církve, která se tolik přičinila o rozvoj naší civilizace, za to, čím se provinila v minulosti; místo aby byla ideovou hrází Evropy proti teroru, stojí rozklížená inverzí viny proti bojovnému a světovlády chtivému islámu.

Pro inverzi viny to nebude mít náš euroamerický svět v nejbližší době s terorismem právě lehké. Zní to příliš pesimisticky, ale pro zápas s terorismem se musí Západ zbavit komplexu, že budou-li v zápase s terorismem mrtví a ranění, je to chyba napadených států. Naopak, čím větší část západní civilizace se tomuto boji vyhne, tím bude v budoucnosti mrtvých a raněných víc. O to víc, oč později zajde degenerované politice západních států chuť pohrávat si s inverzí viny.

E.M. Mf Dnes 21. července