ARCHIV

"otevřeno"

Chudáci vlády

Dříve odpůrci ozbrojeného boje proti teroristům říkali, že teroristé vlastně povstali z chudoby a hladu, které způsobují bohaté země Západu tím, že nedostatečně přerozdělují své jmění celému světu. Dnes Michal Mocek ("Na Irák bez podpory občanů", MfD 23. 7.) mluví bez rozpaku o okupaci Iráku a o tom, jak "činy teroristů…jen potvrzují (nevyvrácený) názor lidí, že vlády je proti jejich vůli zatáhly do něčeho, co si vylíže někdo jiný než premiéři a ministři." Odsuzovat teroristické řádění "je snadné" a on se k němu rozhodně nepřidal. Naopak ve svém článku odsuzuje vlády, které v kampani proti terorismu poslaly kontingenty vojáků do Iráku.

Činí to evidentně v polemice s mým textem ("Degenerovaný Západ?", MfD 21. 7.), a to roztomile, protože ani můj článek, ani mne neuvádí.( To už mám od listopadu takovou výsadu, že v diskusích o mých článcích mne oponenti vynechávají.)

Můj text je založen na prosté myšlence, že za smrt rukojmích mohou právě ti, kteří je vraždí, tedy teroristé, a odmítá komplex - v Evropě hojný -, že budou-li v zápase s terorismem mrtví a ranění, je to vina zúčastněných států. Stěží lze pochybovat, že o těchto věcech, které jsou pro nás všechny životně důležité, se u nás bude dosti diskutovat. Já teď chci jen velmi stručně reagovat na hlavní Mockův argument. Michal Mocek říká hned zpočátku: "Evropské ani jiné státy neopouštějí Irák kvůli nějaké ´degeneraci´ či kvůli strachu z mrtvých." . A o něco dále: "Králové a císařové mohli kdysi rozhodovat o válce a míru podle své libovůle. Demokratičtí politikové tuto možnost nemají…pokud chtějí udělat skutečně závažný krok, který může mít těžké dopady na životy lidí, měli by si předem získat podporu lidí - jinak riskují, že se proti nim veřejnost při sebemenším problému postaví."

To, co tvrdí Michal Mocek, vůbec není všeobecně platné pravidlo. Prostě si zcela vymyslel zásadu, na níž založil základ své argumentace: že totiž vyslání vojenského kontingentu proti teroristům na základě usnesení vlády a parlamentu, (vynechal, že tyto ústavní orgány mají z voleb mandát vládnout a činit i mezinárodně důležité rozhodnutí), je opomenutím "jedné z klíčových demokratických zásad". Ale k věci: jak to, že Evropa není degenerovaná? Vždyť spolu se součástí naší civilizace, s USA, se ocitla ve válce proti radikálně islámskému terorismu, měla by samozřejmě ve svém zájmu spolu se Spojenými státy proti teroru postupovat, ale nepostupuje.

Evropa tedy (myšleno jako celek, zejména největší státy, nikoli všechny evropské země) nebyla a není s Amerikou solidární, Německo předem odmítlo účast na válce proti Saddámovi a Francie se chovala, jako by nepřítel Evropy nebyl terorismus, nýbrž Spojené státy. Jak měly vlády menších zemí získat dostatečnou podporu lidí, když politika největších zemí se v podivné sebevražedné zaujatosti postavila proti, a to právě v době, kdy se Evropa sjednocuje a kdy média úspěšně šíří do všech světových stran pacifistickou ideologii velkých států spolu s myšlenkami bojovného islámu? Podle Michala Mocka tedy evropské státy jednoznačně neměly splácet velký dluh Spojeným státům a pomoci jim v iráckém tažení.

Michal Mocek o tom hovoří v souvislosti s útokem na Saddámův Irák a nějak zapomněl, že válka v Iráku dávno skončila a spolu s tím i dřívější útočné úkoly vojsk. Dnes mají zahraniční vojáci v Iráku obtížný úkol Irák bránit a umožnit Iráčanům mírový život. To samo o sobě se neobejde bez obětí (které budou tím větší, čím víc zemí stáhne z Iráku svá vojska). Otázka je, jak to souvisí s bojem proti terorismu.

Jenomže právě tuto otázku - a to je druhá věc, na kterou Michal Mocek zapomněl - vyřešili teroristé sami, a to tím, že učinili Irák hlavním kolbištěm boje s civilizací. Vždyť obrovské oběti sebevražedných atentátů a ultimáta teroristů připomínají, že Spojené státy a Velká Británie nevyslaly proti Saddámovi vojska nadarmo; nyní v Iráku už vůbec nejde o to, mají-li vlády takovou či onakou podporu. Je to záležitost budoucí existence naší civilizace. V Iráku pokračuje ono "buď - anebo", které začalo ve Spojených státech 11. září.

Je zapotřebí, aby se liberální a konzervativní síly demokratického Západu probudily a daly do boje s přirozenou netečností veřejnosti a její nechutí účastnit se boje. Sami od sebe by se určitě lidé v evropských demokraciích nejraději do ničeho nemíchali (podobně jako tomu bylo v případě Mnichova) a čekali by, až hrozba extrémního orientálního radikalismu pohltit celou Evropu bude tak zřejmá, že už bude pozdě. Je povinností demokratické politiky překonávat tuto letargii. Vždyť tato letargie, když se rozprostraní, je velmi nebezpečná. Přesvědčivě to dokazuje hlasování VS OSN o izraelské obranné zdi (proti terorismu). V tomto hlasování státy Evropské unie (bohužel také Česká republika) jednomyslně podpořily záměr teroristů donutit Izrael, aby zeď zbořil a vydal se všanc teroru.

S izraelskou obrannou zdí má situace v Iráku něco společného. Michal Mocek se domnívá, že některé státy vyvodily logický závěr z průzkumů, které "před útokem na Irák i během něj…ukazovaly téměř v celé Evropě, že dvě třetiny i více občanů jsou jasně proti tomuto zásahu." Podobně dvě třetiny i více občanů na celém světě jsou pro odstranění zdi chránící izraelský stát. Izrael to odmítá. Tak co: strhneme tu zeď, když je dnes antisemitismus na celém světě tak silný?

E.M.