ARCHIV

"otevřeno"

CSU zasáhne do světových dějin?

S titulkem "EU není satelitní stát USA" otiskla Sudetendeutsche Zeitung, týdeník Sudetoněmeckého krajanského sdružení zprávu o ostré reakci předsedy krajanského sdružení Bernda Posselta (ve funkci zahraničněpolitického mluvčího CSU v Evropském parlamentu) na žádost amerického prezidenta Bushe, aby EU přijala do svých řad Turecko. Bernd Posselt prohlásil: "Evropská unie není satelitním státem USA. A Bush není jejím vrchním velitelem". Podle Posselta má dnes EU více obyvatel než Spojené státy a Rusko dohromady. Z toho pro ni vyplývá povinnost konečně stát se schopnou činnosti ve světové politice. Přijetí Turecka, míní Posselt, by tuto její schopnost torpédovalo, ať už to Bush svým výpadem měl na mysli, nebo ne.

Časopis Sudetoněmeckého krajanského sdružení přináší tuto zprávu ve výrazné úpravě a bez komentáře. Jenže výroky Bernda Posselta komentář přímo vyžadují.

Nikdo jiný samozřejmě nemůže přijmout Turecko do EU než Evropská unie sama; v tom má Posselt zcela pravdu. Jenže tuto pravdu lze vyslovit bez antiamerické arogance. Jestliže jí Bernd Posselt tak brilantně použil, jistě ví, co dělá (a čtenáři SZ rovněž). Kromě jiného se tak ideově i způsobem vyjadřování připodobnil našemu prezidentu; třebas se v budoucnosti Krajanské sdružení a česká vláda shodnou na rovině antiamerické arogance…

Jistěže přeháním. Ale ne zase přespříliš. Ovšem, lze pochopit Evropskou unii, že se obává dalšího přílivu muslimů. (i když se o tom třebas nemluví). Na druhé straně Posseltovo stanovisko potvrzuje, že vlivné evropské politické síly chápou Spojené státy nikoli jako spojence v boji proti terorismu, ale zejména jako protivníka. Z hlediska boje proti terorismu je totiž otázka členství Turecka v EU mnohem komplikovanější, než jak o ní Bernd Posselt hovoří. Turecko je ze všech islámských států jediným skutečným spojencem Spojených států a jeho vztah k Izraeli se pozitivně liší od velké většiny muslimských států. Tím, že Evropská unie odmítá přijmout Turecko za člena, svým způsobem je odstrkuje od Západu. Spojené státy tento přístup EU k Turecku neurotizuje; domnívají se, že Evropa kazí jejich zápas s terorismem a že si neuvědomuje nutnost společného postupu proti islamistickému extremismu.

Je ovšem otázka - a Posseltův výpad proti Bushovi ji zvýrazňuje -, kolik stran a vlád v Evropské unii chápe, že existuje jednotná západní civilizace a že tento Západ je vystaven hrozbě radikálně islamistického teroru, jehož cílem je euroamerickou civilizaci zničit. Laik sezná, že bránit naši západní civilizaci společně se Spojenými státy je v životním zájmu evropských zemí. Mohou být výpady euroizolacionistů proti Spojeným státům vtipné a ještě vtipnější, USA mají pravdu v tom, že společnou prioritou Evropy i Ameriky (a Izraele) je boj proti teroru

Posselt se však, jak je z citovaných vět zřejmé, domnívá, že jde naopak o to, aby Evropská unie začala už dnes zasahovat do světového dění samostatně, bez ohledu na zájmy Spojených států. Je-li tato představa v EU obecněji přijímaná, pak je závažná nejen pro svou gotesknost, ale i nebezpečnost.

Groteskní je proto, že značná část tak velkého množství evropského obyvatelstva, na něž se Posselt odvolává, je schopná ještě tak přijímat pomoc ze zahraničí, ale rozhodně ne být základnou pro zasahování do světového dění. Nebezpečná proto, že evropská integrace nepokročila natolik, aby Evropská unie měla mocenský, politický a vojenský vliv potřebný pro úlohu světové mocnosti. Může nanejvýš "ve světě" řádit jako slon v porcelánu. Zmíněná představa má však také svou důležitou stranu obrácenou dovnitř našeho kontinentu. Evropská unie je dnes vnitřně křehká, potřebuje nezbytný čas pro vnitřní stabilizaci a přehnaně uspěchané snahy stát se světovou mocností, které Posselt tak bezelstně vyjadřuje, mohou tuto stabilizaci značně ztížit.

E.M.