ARCHIV

"otevřeno"

Proč volit komunisty?

Na takovou otázku normální občan najde těžko odpověď. Nejspíš řekne, že něco takového ho dosud ani nenapadlo. Přesto - viz výsledky voleb do Evropského parlamentu - jsou komunisté u nás nepochybně "za vodou" - zda v těch či oněch volbách dostanou o 2 procenta více či méně, to nerozhoduje. Jsou legální parlamentní stranou a jak tak postupuje čas, těžké zločiny, které má tato strana od roku 1948 do roku 1989 samojediná na svědomí (a neodvolala je), zajímají voliče čím dál tím méně. Berou to stále víc tak, že totalitní systém tu víceméně byl -kdo by se zabýval něčím tak nepřehledným jako "vedoucí úlohou strany"?

Dokonce i politici, kteří to vše dobře vědí, rádi zapomenou na ošklivou minulost této strany, jde-li o prosazení nějakého zákona, který by bez komunistických hlasů neprošel. A což teprve při volbě prezidenta - jen si na vzpomeňme, jak kandidáti navštěvovali klub komunistických poslanců…

V takových a podobných případech se občanská politika včetně médií chová ke komunistům jako k běžné parlamentní politické straně, pravda, ke straně, která má značný škraloup z minulosti. Je otázka, lze-li si reálně představit něco jiného, když strana byla podle zákona zaregistrovaná a jako taková vždy bez potíží připuštěna k volbám.

Exprezident Havel měl ke komunistům jiný vztah. Vycházel totiž především z oněch "škraloupů", tedy z oněch zločinů "za totality", za které nese komunistická strana odpovědnost. A tak, když svolal na Hrad zástupce parlamentních stran, komunisté pozvání neobdrželi. Lze říci že Václav Havel již delší dobu zastával umírněné, ale přece jen antikomunistické hledisko.

Havlovi je těžké se divit. On sám "porazil" komunisty tím, že se jejich parlamentem nechal jednomyslně zvolit prezidentem. Jeho vítězné tažení proti komunistům pokračovalo spoluprací s těžkým nomenklaturním kádrem, místopředsedou komunistické vlády Mariánem Čalfou. Toho dokonce i po volbách v červnu 1990, v níž drtivě zvítězilo Občanské fórum, sám prosadil do funkce ministerského předsedy. Václav Havel se tedy sám provinil spoluprací s komunisty a je přirozené, že se toto provinění pokoušel jako prezident zatušovat, přemazat.

Zbývá jen dodat, co každý ví, že totiž takovým počínáním Václav Havel komunistům nijak neublížil. S ohledem na jejich vážnost ve veřejnosti bylo vlastně lhostejné, zda byli pozváni na Hrad, nebo ne. Tak je to dnes, bohužel, se všemi antikomunistickými aktivitami. Problém spočívá v tom, že v listopadu 1989 byli komunisté "vpuštěni" do občanské politiky a nemuseli se zodpovídat za stav země, které vládli (tedy ani za ony zločiny). Pak už pro ně nebyl problém prosadit se.

V období před volbami do Evropského parlamentu zaujímala média běžný, "normální" vztah ke komunistům. Jen stanovisko Mladé fronty DNES připomíná Havlův postoj. Dokonce sám šéfredaktor čtenářům sdělil, že MF DNES "v rámci série předvolebních rozhovorů nedala prostor lídrovi Komunistické strany Čech a Moravy" (na rozdíl od lídrů ostatních stran). On sám vidí situaci střízlivě a nedomnívá se, že by tento akt Mladé fronty komunistům mohl nějak uškodit (a víme dnes už, že neuškodil). Těžko také říci, dodává, že by kupříkladu stanovisko iniciativy ´S komunisty se nemluví´ přineslo nějaké pozitivní výsledky. O takové pozitivní výsledky v tomto případě nejde. Nicméně " přestože pětinu české veřejnosti nelze ignorovat a MF DNES bude o komunistické straně informovat stejně jako dosud", nevidí náš nejčtenější deník důvod , proč "jim před volbami ještě nějak pomáhat."

Ten důvod by se našel. Jestliže s lídry ostatních stran a seskupení přinesla MF DNES předvolební rozhovory a s komunisty ne, lze to chápat jinak než jako diskreditaci?

Otázka je, proč to Mladá fronta dělala, když věděla, že to k ničemu faktickému nepovede.

Zjevně proto, aby tím znehodnotila svou vlastní serióznost.

E.M.