ARCHIV

"otevřeno"

Chvála chatů (chats)

Jak se rozmáhají počítače, roste také počet chatů. To jsou krátké diskusní příspěvky, kterými čtenáři anonymně reagují na určitý článek a které umožňují vést někdy i sáhodlouhé polemiky. Mám zde na mysli politické chaty, které čtenáři vytvářejí se zvláštní oblibou a ve velkém množství.

Ten, kdo si přečte chaty k nějakému kontroverznímu tématu, nestačí se divit, kolik internet snese nevěcné vulgárnosti, zbytečné jalovosti a osobních nadávek. Některým známým nemohu vymluvit, že chaty, uvedené za politickými tématy, jsou obrazem duše našeho národa. Pokud by tomu tak bylo, pak by naše situace byla ještě horší, než je.

Jenomže právě v tomto ohledu jsou chaty zrádné. Umožňují velkolepé produkce adolescenčnímu publiku (nebo staršímu, ale s adolescenčním pojetím světa), všem, kteří se chtějí veřejně vyřádit, mají potřebu exhibice nebo jim dělá dobře řádně vynadat těm, co mají názor odlišný od jejich. Takže se nemusíme příliš divit, najdeme-li v oněch "politických" chatech docela slušné množství podobných, sice stručných, zato hutných eskapád:

"Tedy z Pštrosových článků je mi obvykle na zvracení, ale tady jsem si dal kapesník před hubu a přečetl jsem to až do konce. Eště by taky měl zvládnou tvrdé a měké i." - Pepa

"Pepo, jseš odjakživa starej vůl. Když chceš někoho kritizovat, že píše blbě česky, tak se nauč pravopis, nepiš ´eště´ a místo měké piš měkké, bejku jednohrbej". - Honza

"Jestli si myslíš, že seš chytrej, tak to jsi se Honzo splet jako ten závodník, co místo běhu na 100 metrů skákal o tyči a zlomil si nohu. Než příště zase napíšeš nějakou volovinu, tak počítej do dvaceti tisíc." - Pepa

"Já si teda myslím, že on ten Pštros není úplně nejhorší autor. Vadí mi na něm, že hledá pravdu, ale neví, kde by mohla být. Taky neumí moc psát a chybí mu citovost a intelektuální vznět."- Věra

atd. atd.

Kdo nevěří, ať se podívá na příslušné články na internetu a na chaty za nimi. A to není všechno. Jde-li o otázky sudetských Němců, Benešových dekretů, a vyhnání, zjistíme na stránkách "Neviditelného psa", odkud jsem chaty uvedené v následujícím textu vybral, že skutečnost nezůstává o nic pozadu za oněmi krátkými "chaty", které jsem si tu neumně vymyslel. Zavilí obhájci oprávněnosti "odsunu" se vyžívají v "historických souvislostech", v posuzování morální viny Němců za rozbití republiky, ve varování před odstraněním výsledků druhé světové války a před autory, kteří za mísu čočovice z Mnichova jsou na stránkách českých novin (v rukou německých majitelů) ochotni odsuzovat vyhnání Němců.

Mají tedy pravdu ti, kteří tvrdí, že chaty pouze jistým charakteristickým způsobem odrážejí české veřejné mínění? Mají. Dáme jim určitě za pravdu, zvláště když si dáme práci a pořádně se probereme velkou kupou chatů - v tomto případě za článkem Jana Kovanice v Neviditelném psu o morálních důvodech odsunu. Pak zjistíme, že z celé té haldy chatové hlušiny výrazně vyčnívají krátké polemické články, které často prozrazují vědomosti autora, mají racionální logiku, odmítají mstu a nenávist - prostě stojí za to si jich všimnout. Úryvky z několika takových chatů jsem vybral a otiskuji je v dalším článku. Označuji je velkými písmeny, protože chci upozornit na některé otázky, o kterých autoři píšou.

Především je patrné (A-B-C-I-L), že morální odsouzení poválečného vyhnání Němců není jen otázkou několika ztřeštěných českých intelektuálů, ale celé skupiny racionálně uvažujících lidí. Ta racionalita je důležitá, jelikož nejde pouze o zjitřené city. Ostatně těžko asi lze rozumovou úvahu a city v takových případech oddělit: "vím, že Freud a Mahler byli Židi. Chtěl jsem tak ve zkratce poukázat na jedno z nejhorších svinstev odsunu, které spočívalo v tom, že se týkal i Židů, kteří se právě vrátili z koncentračních táborů." /C/

Přirozeně, že jde také o postavení, jaké měli Němci v první republice, jak na to upozorňují i naše chaty: "faktická nerovnost existovala v celé státní správě, v armádě a v dalších oblastech veřejné sféry." (J) Navíc je tu ještě také jeden velmi krátký chat (F), který vypadá hrozivě rasisticky: "Mohu tady jen napsat: dobře vám tak, nahradit Němce cikánama byla skutečně geniální myšlenka" - Mysch. Jenomže autor má pravdu, zejména v oné nevyřčené části svého tvrzení. Když česká politika za války rozhodla, že vystěhuje z pohraničí takměř tři miliony lidí, neuvažovala vážným způsobem o tom, kdo vlastně po nich pohraničí osídlí. Vždyť to je velká rozloha území, tisíce osad, městyse a města, továrny a dílny - nakonec tedy stát napůl násilím, napůl všelijakými sliby "osídlil" malou část pohraničí Cikány, Maďary a Rumuny; velká část jich z pohraničí utekla. Dokazovat se v tomto případě nic nemusí, stačí se po pohraničí projet.

Přičteme-li k tomu ještě okolnost, že vyhnání Němců bylo součástí levicové revoluce (D), nemůžeme se divit, že soudně uvažující lidé (C-D-E )spojují vyhnání Němců s národní hrdostí - ovšem negativně:" Na koho je takový Stoiber nebo Posselt hrdý? Možná na hraběte Staufenberga a pár dalších co se pokoušeli vyhodit Hitlera do vzduchu a přišli o kejhák. A na co jste hrdý Vy Kovanici mimo na Beneše?" (D)

Naše chaty se nemohly vyhnout aktuální otázce české politiky, která všemi silami brání "výsledky druhé světové války": "Německo už je zase sjednocené, Československo naopak rozpadlé, v Berlíně už nejsou okupační vojska, Sovětský svaz už neexistuje, jaltská smlouva jaksi už neplatí…To všechno jsou výsledky II. světové války a všechny vzala voda." (G) A součástí výsledků druhé světové války jsou (jak by ne) Benešovy dekrety. Martin Ondrejat právem upozorňuje na legislativní "práci", kterou propůjčili poválečným Benešovým dekretům komunisté. "Noskovi lidé jim také vtiskli jejich kolektivistický glanc legislativní žumpy (represe na národním principu, presumpce viny, konfiskace, osoby státně nespolehlivé)." (H)

Můžeme tedy vést spor o to, jsou-li chaty užitečné? Až na naprosto výjimečné případy je svoboda projevu užitečná vždycky.

E.M.