ARCHIV

"otevřeno"

Ženy za kulometem

V páteční MF DNES Michal Semín se zabývá zvláštní souvislostí s týráním iráckých zajatců Linndií Englandovou. V článku "Zvlčilé americké mučitelky" velmi energicky vystupuje proti službě žen v armádě. Ženy, píše "mají dnes ´právo´ být ve všem stejné jako muži, a tak se dnes navlékají do vojenských uniforem, aby vedly válku ve jménu země, které by měl rodit děti." Přestaňme ponižovat ženské pokolení tím, "že z nich činíme ještě zvlčilejší bytosti, než jsme my muži".

Je tu na několika řádcích příliš mnoho tvrzení, s nimiž nemohu souhlasit. Přestože nejsem žena, nepokládám se za zvlčilého a za zvlčilé nepokládám ani většinu známých lidí mužského pohlaví. Také se nedomnívám (a realita to prokazuje), že populace je něčím vlasteneckým; tak jako muži dělají fyzicky pro rodinu těžkou práci, ženy rodí děti - také pro rodinu, přičemž v které je to zemi, to je až na dalším místě. A že natalita je dnes všeobecně nižší, za to, obávám se, vojenská služba žen (je-li jaká) nemůže. To je problém mnohem širší a složitější.

Tento problém souvisí mimo jiné s požadavky radikálního feminismu, aby ženy úplně ve všem mohly dělat totéž, co muži. Pro radikální feminismus bychom však neměli odsuzovat normální feministické hnutí, které je zcela pochopitelné a zdá se, že i nutné. To na rozdíl od vzbouřených radikálek uznává onen "nepatrný" rozdíl mezi ženami a muži. Vychází však ze skutečnosti, že společenský a technický rozvoj naší civilizace umožňuje ženám, které jsou dnes mnohem méně závislé na mužích, vykonávat nepoměrně větší počet zaměstnání a činnosti než v minulosti. To jsou spolu s otázkami příjmů skutečné problémy a feminismus je ženské hnutí, které je usiluje z ženského hlediska a stanoviska řešit.

Služba žen ve vojsku (markytánky) není něčím, co by přineslo 20. století. Přitom velice záleží na tom, co ženy ve vojsku dělají. Kupříkladu za řadové členky námořní pěchoty se asi příliš nehodí. Jenomže v technicky vyspělých armádách je množství služeb u technických a spojovacích zařízení, v nichž se ženy mohou výborně uplatnit a také uplatňují. Ovšem, nic se nesmí přehánět ("zrovnoprávnění" žen v boxu by nebylo nejlepší); "zrovnoprávnění" mužů a žen v programu reformy českých ozbrojených sil je, v tom s Michalem Semínem souhlasím, značně přehnaná věc. Obrana společenství je od přírody mužskou záležitostí a jako celek by takovou zůstat měla. To však neznamená, že by ženy neměly mít možnost v ozbrojených silách sloužit.

Přirozeně, že nejen mezi muži, ale i mezi ženami se vyskytují "zvlčilé" bytosti. Mohou, pravda, najít v armádě vhodné pole pro své řádění, ale dokážou týrat i vraždit také mimo armádu. Kromě toho: nemáme snad - ať už jsme muži či ženy - každý nesmazatelnou, neodstranitelnou odpovědnost za své činy a chování? Proč tuto odpovědnost snímat z Lynndie Englandové a činit z této trapné záležitosti (špatné zacházení s válečnými zajatci) ještě větší skandál, než ho dělá radikální levice všude po světě?

E.M.