ARCHIV

"otevřeno"

Bolestivá otázka lidských práv

Návštěva našeho prezidenta v Číně znovu otevřela otázku lidských práv. Je tomu opravdu tak, jak říká Václav Klaus, že žádný z extrémních pohledů na Čínu z hlediska lidských práv není pro náš stát vhodný. Tedy ani názor, že Čína neexistuje, jelikož hrubě porušuje lidská práva svých občanů, ani pohled, který spatřuje ve vztazích s Čínou pouze příležitost pro dobré hospodářské styky. Prezident se svou čínskou poutí vydal jakousi střední cestou. Lehké to nemá ani on, ani jeho posuzovatelé.

Všude na světě jsou lidská práva všelijak propletena, takže je zapotřebí pokusit se oddělit oblasti, které se při běžném pohledu z hlediska lidských práv překrývají. Zhruba řečeno, jsou tyto oblasti (státy, národy, regiony, obory) čtyři:

První je pro takovou malou zemi jako Česko svými lidskými právy prakticky nedosažitelná a nezasažitelná (Čína, Indie). Předvádět takovému státu propracované lidskoprávní svaly nemá smysl. To neznamená, že vztahy České republiky s takovou oblastí nebo s takovým státem jsou prosty aspektu lidských práv. Je to dobře vidět právě na příkladu vztahu s Čínou. Česká republika se nepřipojila k čínskému nátlaku proti Tchaj-wanu, což je přece velice hořlavá záležitost lidských práv. Skoro se divím, že Václav Klaus před odjezdem do Číny na tuto okolnost neupozornil.

Druhou oblast tvoří většinou státy třetího světa. V mnoha z nich jsou na tom lidská práva hodně špatně. Tyto země nemají tradice demokratického státního uspořádání a svobodu pojímají úplně jinak než Evropa. Tak muslimský svět je úplně jiný než svět euroamerické civilizace a tam, kde se střetávají, kupříkladu v Palestině, obracejí se lidská práva k svobodám a právům nejzákladnějším: k právu na život, na domov, na příslušnost k vlastnímu národu. Od toho máme takové instituce, jako je Ministerstvo zahraničí, Ústav pro mezinárodní vztahy (ale také zahraničně politické rubriky médií), aby tyto státy a regiony z hlediska lidských práv studovaly a umožňovaly českému státu zaujmout v každém jednotlivém případě odpovídající postoj.

Takto řečeno jde o abstraktní záležitosti. Avšak nelze z horizontu české politiky vymazat Kubu s veškerou problematikou, která se váže na Castrův režim. A když začala irácká krize, nikdo se jí nemohl vyhnout a naše republika až do nynějška zaujímá stanovisko vycházející hlavně ze snahy do ničeho se nezaplést. Nic nového pod sluncem; jednou se Česku tato nezaujatost vymstí.

Třetí oblastí jsou naši sousedé a vůbec Evropa. V každodennosti se lidské svobody a práva nejvíc dotýkají sousedních zemí, jak jsme to poznali na případě Slovenska, později Rakouska a můžeme dodnes pozorovat na konfliktu s bývalými sudetoněmeckými krajany vyhnanými po druhé světové válce. Nejen tento konflikt, rovněž potřeba žít v Evropě v klidu a míru ukazují, že naše konkrétní stanoviska k lidským právům jsou zastarale netolerantní. Ostatně náš prezident dobře tuší, že se budou muset zmodernizovat, a obávám se, že ho to příliš netěší. 22. dubna napsal o vstupu ČR do Evropské unie:

Obhajoba naší pozice v Evropě, obhajoba našich politických, společenských, ekonomických a všech ostatních zájmů, která byla až dosud v rukou politiků, kteří z naší země vyšli, znají ji, žijí s ní a zodpovídají se ve volbách svým voličům, bude nyní daleko složitější.

Tím, že se těžiště rozhodování o záležitostech České republiky přesune v mnoha ohledech do zahraničí, bude jiným způsobem než dosud záležet na tom, jakou budeme mít vládní reprezentaci. Zda jí bude ležet více na srdci její vlastní obraz v evropských strukturách, nebo zda u ní bude dominovat poctivá snaha postarat se o zájmy našich občanů v ostré mezinárodní konkurenci.

Snad si lze myslet své: že česká reprezentace by měla dbát o zájmy našich občanů zejména jako občanů Evropské unie.

Zbývá připomenout čtvrtou oblast. Obhajoba západní civilizace proti nejhoršímu z porušování lidských práv, to znamená proti terorismu, nemá přesné státní hranice. Boj proti terorismu by však měl mít hlavní prioritu jak v měřítku státním, tak občanském. V takovém případě by naše politika účinně koordinovala boj proti terorismu v Evropské unii a zejména přezkoumala vztah k Americe z hlediska obhajoby lidských práv. A to rychle, dokud je čas a dokud Spojené státy nenapadne uchýlit se k isolacionismu.

Jestliže nechceme vést o lidských právech plané řeči, pak je rozčlenění podle oblastí nezbytné.

E.M. (Mladá fronta 29. 4. 2004)