ARCHIV

"otevřeno"

Ve stínu prezidentova kriticismu

Časy se mění, musíme zvykat na život ve změněném světě. Nepřizpůsobujeme se sami, také politika se přizpůsobuje. A to i nám, prostým lidem. Někdy se přizpůsobuje přespříliš, ale to nechme na jindy. Tentokrát si všimněme, jak my se přizpůsobujeme čelným politikům, našim státníkům. Ještě v první polovině třicátých let lidé u nás věděli, že v čele státu je majestátní stařec, prezident Osvoboditel a že vše, co řekne, je zapotřebí brát s náramným respektem. Poněkud tuto dobu připomněla první léta po listopadu 1989 a velká autorita prezidenta Havla. Byl proslulý v zahraničí a doma lidé s rostoucím údivem četli jeho projevy o planetární odpovědnosti a vůbec o tom, že jsme především občany Země - planety.

Proti tomu prezident Klaus hovoří ne snad s "celoplanetárními" občany, ale s lidmi v Horním Dvořišti, v Úlehlech, Hostouni i v Praze. To je pro nás občany příjemnější. Přirozeně, za vše se platí, a také vlídnost našeho prezidenta má svůj rub, jinak řečeno i on má své zvláštnosti. Z nich je nejvíc nápadný Klausův mimořádný kriticismus. Komentátor, který by jeho osobě obzvláště nepřál, by řekl, že Václavu Klausovi není nic po vůli a všechno musí nějak pohanět - samozřejmě že autor těchto řádek by tak ostře nehovořil. Nicméně všimněme si z uvedeného hlediska kriticismu Klausova projevu na nedávné česko-německé konferenci v Ústí nad Labem. Zde prezident republiky, zdá se, promluvil docela rád a s chutí.

Přesto však ve svém projevu, věnovaném česko-německým vztahům, neopomenul zdůraznit, že název a snad i téma konference není zvoleno příliš šťastně: "Hledejme nové impulsy a nové iniciativy, ale nezůstaňme u líbivých frází či hesel. Svou konferenci jste nazvali ´Tolerance místo intolerance´.Nemyslím, že je to název zcela výstižný. Nejsem toho názoru, že máme o minulosti a zejména o událostech třicátých a čtyřicátých let minulého století uvažovat v kategoriích dnešní tolerance a netolerance…"

Ani výběr organizací pozvaných na ústecké setkání neminula kritika prezidenta republiky. Zvláště se kriticky zmínil o tom, že spektrum pozvaných na dnešní konferenci nepovažuje za zcela vyvážené. Prezidentovi na ústecké konferenci chyběli zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Klubu českého pohraničí a další.

Méně kriticky jednoznačně, nicméně přece jen zcela zřetelně se prezident vyslovil k tomu, jak probíhají různá česko německá setkání a konference ve svém celku: "Není dobré, aby se diskuse tohoto typu konaly převážně mimo území naší země, bez našeho zastoupení či se zastoupením jen málo výrazným a málo reprezentativním."

Našemu prezidentu Václavu Klausovi se jak vidno jen tak něčím nezavděčíš. V daném případě by zřejmě nejraději viděl, jak to mívají vysoce postavené osobnosti ve zvyku, kdyby česko-německá setkání a konference probíhaly zejména za účasti pracovníků státní správy, vědeckých pracovníků a činitelů parlamentních stran, tedy patřičně "reprezentativně".

Ústecká konference je jeden případ z mnohých. Václav Klaus chce, aby všechno bylo po jeho a jeho vysoká státní funkce umožňuje, že také ledasco po jeho je. Jenomže jsou velké oblasti života společnosti, které nepodléhají pravomoci prezidenta republiky a navíc - nejsme přece absolutistická monarchie. Musíme-li si tedy zvyknout na prezidentovy kritické připomínky, měl by právě tak on přivyknout na to, že ne každý přijme všechny tyto připomínky jako samozřejmost.

Konec konců mohou se vyskytnout podivíni, které námitky Václava Klause proti pojmům tolerance a intolerance neodradí od toho, aby pro pojetí česko-německé současnosti i minulosti považovali právě tyto pojmy za příhodné.

E.M.