ARCHIV

"otevřeno"

Nebojácná Evropa

Rok po americkém útoku na Irák, který většinu velkých států Evropy vyvedl z míry, se v Iráku dostavila nečekaná reakce. Místo uklidnění situace se rozhořely dosti vážné boje, jichž se proti "okupantům" účastní radikální sunnité i šíité. V reakci evropského, ale i amerického tisku zaznívá pochopitelně kritika amerického postupu, prezidenta Bushe a vůbec Spojených států, nicméně… Nicméně tato kritika je přece jen o něco slabší, než by se dalo při ne právě statečném postoji většiny evropských států očekávat.

A kromě toho je rovněž slyšet hlasy proti terorismu a jeho nynějších akcích v Iráku i mimo Irák.

Co se to stalo? Děje se něco? To je těžko zodpověditelná otázka, můžeme se však domýšlet. Existují postupy teroristů, které ani v Evropě nemohou vyvolávat přílišné nadšení. První a nejrozšířenější z nich jsou sebevražedné útoky. Izrael proti nim rozšiřuje ochrannou zeď, což zatím vedlo v Izraeli k zmenšení počtu teroristických útoků. Koalice se v Iráku poučila a kolem iráckých měst rostou betonové zdi, chránící obyvatele před nájezdy sebevražedných útočníků. Evropa, z níž ještě nedávno bylo slyšet hysterické hlasy proti izraelskému ochrannému plotu, k iráckým betonovým krytům proti terorismu mlčí. Jak by ne, když tyto kryty chrání rovněž Evropany?

Další postup teroristů je zcela nový a takřka neuvěřitelný. Živými bombami se mají stát i muslimské děti. Je to pro Evropana jako zlý sen (dějiny starého kontinentu něco takového neznají), jenomže v počáteční fázi se týká spíše Palestiny a Izraele. Kdy se bude realizovat a rozšiřovat, to je otázka. Ale již jeho příprava je cosi strašlivého.

Třetí postup je sice nový v Iráku, jinak je prastarý. Teroristé zajímají civilní obyvatele jako rukojmí a vyhrožují jejich mučednickou smrtí. K tomu, aby od vyhrožování přešli k činům, nemají, jak víme daleko.

Tato sada hrůzy a opatření proti ní bude pravděpodobně doprovázena dvojím efektem: "vietnamským" v Americe a v Evropě počátkem chápání, že jde do tuhého a že v sázce nejsou prestižní záležitosti, nýbrž evropská bezpečnost. Soudě podle francouzského tisku, ve Francii bude asi dlouho trvat, než se prosadí tento pohled na islamistický terorismus, v ostatních státech bude, doufejme, tento proces alespoň o něco rychlejší.

Beztak už Evropa zaspala důležitou chvíli, kdy se měla probudit. Skoro jde strach z toho, že by její společná zahraniční politika mohla nějakým (například finančním) způsobem podporovat proteroristické organizace. Ostatně nestačí neutralita, která se tváří, jako že se nic vážného neděje? Tkjakže si hlavně přejme probuzení Evropy.

E.M.