ARCHIV

"otevřeno"

Jsme proti teroru?

Jistěže jsme. Až na patologické výjimky všichni. A pravděpodobně i my bychom reagovali na hromadný teroristický útok obdobně jako Španělé: statisíce a milióny Čechů by vyšly do ulic protestovat. A stejně tak Češi (Němci, Italové…) by nedali většinu hlasů vládě, která zavlekla zemi do boje proti islámskému radikalismu, semeništi teroru.

Není v tom rozpor, když obyvatelstvo nenávidí teror a zároveň nechce mít u moci ty, kteří bojují proti jeho podstatě? Je v tom ovšem ostrý rozpor, ale ten je starý a známý jako demokracie sama. Až na extrémně vyhrocené situace lid nechce válku (a válka s terorismem je dnes nepochybně válka). Vždyť to známe z vlastní národní zkušenosti. Lid v Anglii slavil jako mírotvorce Nevila Chamberlaina, když britský premiér v Mnichově v září 1938 učinil další krok k druhé světové válce tím, že ustoupil Hitlerovi. Týž lid ovšem miloval svého vůdce Churchilla, který jej proti Hitlerovi vedl k vítězství "v extrémně vyhrocené situaci". Když takto vyhrocená situace skončila, Churchill nebyl zvolen.

Místo úvah o tom, zda je takový postoj voličů morální, je zapotřebí vzít jej jako fakt, a to i do budoucna. A vzít jako fakt i postoj Španělů a nyní jejich nejsilnější (socialistické) strany, že španělský vojenský kontingent v Iráku (tisíc tři sta mužů) bude s největší pravděpodobností odvolán. To vše není tak jednoduché, jako že nyní Španělé zradili a že nechají Američany v Iráku na holičkách. Spíše většina Evropy nechala na holičkách Španěly, Poláky a Brity, kteří sami z celé Evropy jeli do Iráku bojovat po boku Američanů. Tím nechci říci, že kdyby je ostatní evropské státy podpořily, nyní by Al Kajdá nikoho v Evropě nenapadla. Ale měla by proti sobě mnohem silnějšího nepřítele (také morálně) a Španělé by nebyli osamoceni.

Odsouzení teroru, boj proti teroru, to jsou líbivá slova. Jejich vadou je, že k ničemu nezavazují. Proti teroru bojují i kancléř Schrőder a prezident Chirac. De facto však odmítají vést válku proti islamistickým teroristům, ohrožujícím celou Evropu, a jejich základní nábožensko sekulární podpoře. Na rozdíl od "regionálních" teroristických organizací (IRA, ETA…) je terorismus na radikálně islámském základě nebezpečím pro Evropu i USA.

Evropa není proti radikálně islámskému terorismu bez vyhlídek. Jen je zapotřebí, aby využila prostředků, které už nyní má k boji s ním k dispozici. Hlavní z nich je Evropská unie. Ta by měla sloužit především k integraci proti terorismu, což by znamenalo, že její členské státy odložÍ nacionalistické a byrokratické překážky a třenice, pochopí, že jde o evropskou suverenitu a v tomto smyslu budou intenzivně spolupracovat. Na tomto podkladě by Evropa měla být schopna dohodnout se bez vážnějších problémů se Spojenými státy. Dokonce i při existenci takové dohody bude zápas s terorismem obtížný, bez ní bude mnohem obtížnější.

Posouzení současné situace umožňuje pochopit, jak zaostalost české zahraničně politické koncepce vadí naší republice i jejímu okolí. Česká politika není schopna odložit nacionalistické třenice, protože se vyžívá v zápase o udržení "výsledků druhé světové války" a tzv. Benešových dekretů. Pravda, můžeme se konejšit, že nejsme v pásmu bezprostředního ohrožení islamistickým terorismem, ale - je to tak opravdu? Masakr v Madridu je vážným varováním, že extrémně vyhrocená situace nemusí být ani pro nás otázkou vzdálené budoucnosti.

E.M. (MF DNES 17. 3. 2004)