ARCHIV

"otevřeno"

Kapka hořkosti v oslavách NOVY

I.

Na rozdíl od těch, kdo sledovali zpravodajství ČT1, věděli diváci Televizních novin NOVY už v pondělí 26. ledna, jak se budou vyvíjet události v oněch dvou dnech, kdy se rozhodovalo o politické budoucnosti Tonyho Blaira. V nebývale dlouhé relaci mohli diváci slyšet: že britské vládě se stěží podaří protlačit Dolní sněmovnou kontroverzní ztrojnásobení školného, a i kdyby se to podařilo, pak morální bezúhonnost Tony Blaira, politika, jejž vynesl na vrchol příslib čestnosti, nestrannosti a pravdomluvnosti, těžko obstojí tváří v tvář rozsudku nestranného lorda Huttona. Z tohoto rozsudku se všichni dozvíme, jak vláda manipulovala s hlášeními tajných služeb, zda málo, nebo hodně. Ostatně beztak je velmi pravděpodobné, že Blair byl už předem rozhodnut táhnout na Irák.

Tak jsme tedy ze zpravodajství NOVY předem věděli, že s Blairem politikem je konec. NOVA sama byla potom tak překvapena výsledkem, který očistil anglickou vládu, že ve čtvrtek ohlásila jako jednu ze zpráv odstoupení prezidenta BBC, ale ve zpravodajství samém tuto zprávu zapomněla uvést.

Zpravodajství NOVY nám tak názorně předvedlo, jak se manipuluje názory občanů. Zdaleka u nás není jediné, které se snaží manipulovat. Ostatně podle všeho dokázali v minulých letech radikálně levicoví intelektuálové takřka zázračně zvládnout manipulaci veřejnosti ve velké části Evropy. Modelovým příkladem bylo referování o iráckém tažení Američanů a Britů. Všude to vypadalo, jako že americká armáda se těžce potýká se Saddámovou obranou, slyšeli jsme o tom zprávy i komentáře. A za den Bagdád "padl", dá-li se tak nazvat jeho obsazení.Média se nepoučila (nechtěla se poučit), a tak je to dnes stejné.

Ze zpravodajství se dozvídáme, že značnou britské část veřejnosti neuspokojila Huttonova zpráva o údajných machinacích anglické vlády se zprávami tajných služeb o Iráku. Této nespokojenosti se není třeba divit. Když byli lidé několik měsíců masírováni protivládními a protiamerickými vymyšlenostmi, muselo to přece mít značný vliv na jejich postoje a názory. Zamyslíme-li se nad tím, co vše se zkresleně dozvídáme z televize, rozhlasu a novin, s jakým kusem skutečnosti se tu záměrně i bezděčně manipuluje, dojdeme k závěrům takřka hrůzostrašným. Žádný z nás, "konzumentů" zpráv, komentářů a analýz, nemůže s touto situací něco dělat. Může ovšem udělat hodně pro sebe, když začne přemýšlet o příčinách tohoto stavu a v souvislosti s tím i o tom, čemu má věřit a čemu nevěřit.

II

O příčinách hovoří teď víc autorů, většinou prozíravých intelektuálů, kteří jsou upřímně znechuceni způsoby, mírou i obsahem mediální a politické manipulace. Mně teď jde o jistou obecnou (globální) příčinu. Tou je levicově radikální pojetí a uplatňování lidských práv. Adjektivum levicový je důležité, protože lidská práva, tak jak byla formulována za francouzské a americké revoluce, za tuto manipulaci nemohou. Původně byla vlastně lidská práva jakousi analogií Desatera v politické oblasti a znamenala politickou rovnost lidí, z nichž ze všech vytvořila občany.

Takové soupisy lidských práv, jako vytvořily obě velké revoluce, samozřejmě ani samy o sobě, ani nijak jinak nevytvoří ráj na zemi. Bylo ostatně zřejmé, že od té doby, co byli praotec a pramáti vyhnáni z ráje, nelze na této modré planetě vytvořit ráj - ten je někde úplně jinde. A právě v tom spočívá velká hereze marxismu a dalších levicově radikálních směrů, že tuto nábožensky sakrální realitu znesvětili, tvrzeními, že ráj na zemi může být, a todocela snadno. Neexistuje tu jen proto, že bohatí a mocní odnímají výtěžek práce chudým, a tak je nutí žít v neustále zaostalosti. Síla těchto myšlenek byla natolik agresivní, že pronikala i do uvažování osobností, o nichž těžko tvrdit, že jsou levicově radikální.

Přelom má pravděpodobně na svědomí americký prezident Franklin Delano Roosevelt. Roosevelt zařadil mezi lidské svobody, o které hodlá usilovat, svobodu od strachu a svobodu od hladu. Svoboda od je absurdita, svoboda znamená jednání či chování a striktní dodržování stanovených pravidel v určitých mezích. Svoboda od strachu měla dát vzniknout světu bez válek, což se, jak vidíme nezdařilo - až na to, že tento slogan prospívá nemohoucímu pacifismu a spolu s ním oné bezostyšné manipulaci veřejným míněním, o níž jsme hovořili na počátku. Pacifisté - zejména naši, evropští - nechápou, že útočníky proti naší civilizaci je možné zkrotit pouze bojem, a tak jsou ochotni spolupracovat s radikálními muslimy a podporují Jásira Arafáta. Ten k nim obrací svou janusovskou tvář jen onou vlídnou stranou. Jenomže "janusovské" chování už samo o sobě znamená nebezpečnou manipulaci a je blízko tomu, jak "pracovala" BBC proti britské vládě.

III.

Neobyčejně závažná je rovněž svoboda od hladu. Radikálně levicová hnutí chápou pakty OSN o lidských právech tak, že se mají uplatňovat, ale pouze vzhledem k trpícím a utlačovaným. Je to snadné, protože tyto soupisy rozšířily původní pouze politické svobody a práva o množství svobod hospodářských a sociálních. Z nich mnohé jsou pasivní. Nemusím nic dělat, ale přesto mám právo na to, abych byl krmen, ošetřován, aby se mi zdarma dostalo vzdělání. Tato "práva" a toto jejich pojetí postavily proti státu masy lidí. Přirozeně: mám právo na slušné stravování, ale jsem chudý. Kdo má toto mé právo uskutečnit? Kdo za mne zaplatí nájemné, stravu, léčení? Stát. Ber kde ber.

Většina států světa na takový luxus nikdy neměla. A ty, které na to měly, se nejen snažily pomoci chudým, ale uskutečňovaly tak rozměrnou dobročinnost (podle radikálně levicového pojetí lidských práv), že o potřebné zdroje přišly. Řada států dnes už často nemá odkud brát. Katastrofálnímu množství obyvatelstva se objasnilo, že za to mohou ty země, které jsou "globálně", celosvětově bohaté. To jsou hlavně Spojené státy. Američané usilovali o bohatství země a obyvatel, ale nikdy nepropadli tak radikálnímu pojetí lidských práv jako Evropa. USA nejsou stát zralý na hospodářský bankrot a po vojenské stránce jsou supervelmocí. Tím hůře pro ně. Nečekaně značné množství lidí uvažuje, kolik hladových na celém světě by Amerika nasytila, kdyby se vzdala značné části svého bohatství. (To je ovšem fikce. Víme dobře, že ani bohatství, ani svoboda takto "zvenčí" nevzniká.) Tak vzniká po celém světě neuhasitelná nenávist vůči bohatým a mocným (lidem a státům), kteří podle jejich názoru znemožňují uskutečňování lidských práv. Pro mnohé politické síly a pro mnohé mediální instituce je tato nenávist důležitější než pravda a serióznost. To je mimo jiné základ mediální manipulace-

Bohužel to, co bylo řečeno, platí pro celé státy a instituce Afriky a části Asie. Ale nejen to. Zprostředkovaně i pro Evropu "Bílý muž" zavedl kolonialismus, a tak západoevropský komplex viny, podněcovaný dnes už značným počtem muslimského obyvatelstva a založený na chybném pojetí lidských práv, velí, že je třeba obyvatelům z těchto končin ve všem ustoupit. Celé vlády evropských zemí, se nechovají logicky, nýbrž jednají "podle lidských práv" - v levicově radikálním pojetí. Znamená to také, že pokud některé státní či jiné organizace Blízkého a Středního východu, ovládaného dříve kolonialismem, začaly s terorem a vývojem zbraní hromadného ničení, máme se v Evropě tvářit, jako bychom to neviděli (Izrael je malý stát, ať si trpí - Evropa je podvědomě ráda, že se Židů zbavila). Když si Američané, podporovaní britskou vládou, nenechali teror líbit a zaútočili, "Evropa" se proti nim postavila.

Proto je tak důležité, že nyní ve Velké Británii odsoudili protivládní manipulaci mediální instituce proti vlastní vládě. Tento výsledek připomíná, že ideje radikálně levicového pojetí lidských práv jsou bohapusté výmysly.

IV.

Ovšemže není vyhráno. Rovněž Spojené státy mohou být postiženy uvedeným radikalismem, který je schopen přivést dosud normální občany k tomu, aby se považovali za trpící, utlačované a vykořisťované a patřičně nahlas o tom mluvili. Levicový radikalismus je patrný například na feminismu. Zatímco "normální" feminismus patří mezi běžné součásti občanské společnosti, rozmach jeho radikálně levicového křídla učinil z mnoha žen trpící, utlačované bytosti. I když se jim až dosud dobře žilo, teď zjistily, co vše jim krutý mužský osud nedopřál, a mohou ve svých požadavcích pokračovat ad infinitum. Právě na radikálním feminismu by se dalo předvést, jak nesplnitelnost řady požadavků vede k vytváření jakési virtuální lidsko-právní reality, v jejichž hranicích reálné zprávy a úvahy ztrácejí smysl a podléhají "oprávněně" dalekosáhlému zkreslování. To je ovšem jen jeden příklad za mnohé.

Manipulaci veřejným míněním odnášíme všichni, protože všichni se dozvídáme spoustu hloupostí, které jsou vydávány za objektivní informace a úvahy. Takže realita je neradostná a není se čemu divit - než snad opravdovým zázrakům. Zatím však nejsou k dispozici.

E.M.