ARCHIV

"otevřeno"

Se sudetskými Němci v Evropě

Naše politika příliš nezdůrazňuje, že vstupem České republiky budeme "v Evropě" rovněž se sudetskými Němci. Sudetoněmecké krajanské sdružení si počíná jinak. Jeho časopis "Sudetendeutsche Zeitung" přinesl ve svém vydání 9. ledna t. r. na první stránce stať svého předsedy Bernda Posselta, která je věnována úkolům sudetských Němců v 21. století v té Evropě, v níž budou žít společně s Čechy. Budou se snažit, aby se jim i v 21. století podařilo uchovat jejich pospolitost a zůstat národní skupinou v srdci Evropy. Bernd Posselt zdůrazňuje význam nových generací a pozůstatků kulturního dědictví, které je podle jeho názoru třeba oživit. Na obou stranách je třeba "léčit rány", což předpokládá pravdivou dokumentaci a zpracování našich dějin; apoštolové "tlusté čáry" podle Posseltova názoru nikomu neprospějí, protože vše, co je zmanipulováno, zfalšováno, zamlčeno nebo potlačeno beztak po nějaké době - třebas o generaci později - vyjde na povrch a naruší společný život.

Ve středu pozornosti sudetských Němců, říká Bernd Posselt, však stojí lidská práva. Právo na vlast, na sebeurčení jsou stejně nedělitelná jako ostatní lidská práva, která neznají ani rasu, ani národnost.

A na tomto místě mi při čtení vstřícného a racionálního článku předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení poněkud zatrnulo. Posseltův text (první strana časopisu) je opatřen třemi fotografiemi. První ukazuje severoirské děti na cestě do školy, chráněné ozbrojenou stráží proti teroru. K tomu je připojen text, sdělující čtenáři, že stále ještě existuje pokoření, tresty, vyvlastňování, vyhnání podle principů kolektivní viny. Tento text pokračuje pod druhou fotografií, ukazující "bezpráví zajatců" na americké základně Guantanamo, a pod fotografií třetí, představující zničené palestinské domy a plantáže, mrtvé lidi uvnitř stavby zdi a kolem ní.

Zatrnulo mi proto, že první stránka "Sudetendeutsche Zeitung" připomíná cosi dějinně paradoxního, co stále bují v našich médiích. Je to prezentace údajného severoamerického násilí a židovské agrese proti palestinskému lidu. V daném případě nejde o maličkost, nýbrž o zásadní text předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, opatřený fotografickou "přílohou". Doufejme, že předsedovi Sudetoněmeckého krajanského sdružení spojení poválečného vyhnání Němců se stupidními obrazovými útoky proti Američanům a Izraeli nevyhovuje. Jistě se ozve, že s touto zvláštní fotodokumentací svého článku nemá nic společného. Neozve-li se, byla by to škoda. Znamenalo by to, že má přece jen větší šanci dohodnout se s našimi nacionalistickými politiky, než se na první pohled zdá. Mnozí z nich přece rádi vyjadřují či aspoň podporují "protiimperialistická" stanoviska, zaměřená proti bezpráví, páchaném Američany a Izraelci. Protiimperialistické a protisionistické "smíření" se sudetskými Němci, na to opravdu ještě nikdo nepřišel. A snad přece jen nepřichází v úvahu.

Bohudík Posseltův text "protiimperialistická" stanoviska nevyjadřuje, je věnován spolupráci ve střední Evropě. Ale proč tedy je opatřen těmi velkými a výmluvnými fotografiemi?

E.M.