ARCHIV

"otevřeno"

Rozmach a úpadek svobody

O svobodu se zatím příliš nestaráme, protože stačilo několik let po roce 1989, abychom ji pokládali za samozřejmost. Svoboda ovšem ani trochu samozřejmá není a nevzniká a neudržuje se hezkými projevy a texty. Svoboda je otázkou všední lopoty a starostí, vinoucích se napříč politickým spektrem. Druhá polovina minulého století a počátek tohoto století proklamují množství lidských svobod a soudě aspoň podle naší malé země, není velká potíž svobodu uzákonit. Potíž je svobodu umožnit. Tak kupříkladu každý má možnost zvolit si jakékoli zaměstnání, ale když se nešťastník ve věku kolem padesátky ocitne bez zaměstnání, většinou žádné další volit nemůže, protože podniky tak "staré" lidi nepřijímají. Každý má právo založit vlastní politickou stranu. Že je to právo víceméně "virtuální", o tom není pochyb, horší věc je, že poněkud neskutečné přijde politicky myslícímu člověku také právo volit ve volbách stranu svého srdce a svědomí. Kde takovou politickou stranu v našem marasmu vzít? Jiný z mnoha případů: intelektuál by se rád svěřil veřejnosti se svými názory prostřednictvím médií - , ale to by tam musel mít někoho hodně vlivného známého.

Umožnit svobodu znamená ve většině případů dát státu právo, aby nějakým způsobem zasahoval do záležitostí jednoho každého z nás. Je to obvykle komplikované. Svobodu pohybu by nebylo možné zaručit bez cestovních pasů a to, alespoň podle Jiřího Pehe už samo o sobě zasahuje do osobních svobod: "…jistým omezením svobody pohybu je samotná existence pasů a vízových režimů." S tím je těžké nesouhlasit, žádná svoboda se neobejde bez hranic, které ji vyhrazují, umožňují a - omezují.

Požadavek Spojených států, aby se cizinci, kteří cestují do Ameriky na vízum, nechali ofotografovat a poskytli otisky prstů, vzbudil v Česku značný rozruch a vyvolal v mnoha myslích (a článcích) přesvědčení, že jde o další omezení svobody pohybu. V článku na webové stránce, z něhož už jsem citoval, Jiří Pehe 10. ledna logicky tvrdí, že snímání otisků prstů není diskriminace, že jde o logickou inovaci, umožněnou pokrokem techniky, neboť počítače zvládnou vyhodnocení otisku prstů během několika vteřin. Ostatně Američané dobře vědí, proč takové opatření zavádějí…

Redaktor BBC Petr Fischer vyjadřuje téhož dne v Lidových novinách názory takřka protikladné. Dává poskytování otisků prstů na letištích v souvislost s hysterií, "kterou na přelomu roku vyvolala americká vláda proti údajným hrozbám teroristickým útokem" A děsí ho "bezproblémovost, s níž se v atmosféře strachu přijímá každé další omezení svobody". Prý "Georgie W. Bush a jeho menší epigoni…vytvářejí zdání, že jejich boj o větší bezpečí a jistoty je v zájmu lidu". A lid prý toto zdání přijímá.

V našich končinách - tak jako ve většině Evropy - bohužel málokoho zajímá, že západní svět je ve válce s terorismem. A tak je právě u nás na něj třeba neustále upozorňovat - i na to, že především tento válečný stav vede prezidenta Bushe k jeho boji o větší bezpečí a jistoty a lid k tomu, že tento boj přijímá. Za války ovšem nejenže mlčí múzy, ale neblýskají se ani občanské svobody. Jejich omezení je obvykle větší než v době míru. "Člověk by se měl smířit s jistým nepohodlím. Jsme ve válce a USA jsou frontová země. Mají právo na mimořádná opatření", píše se - právem - na stránkách těchto událostí. Petr Fischer tuto neblahou překážku života v našem století nevidí.

Spojené státy jsou v těžké válce proti terorismu. Terorismus je mor jednadvacátého století a jestli se některé evropské státy domnívají, že se mu vyhnou tím, když se budou podbízet islámským radikálům, pak jsou na omylu. Dnes se občanská práva neomezují, a přece imigrační zavedení otisků prstů v Americe vede u nás k neuróze. Ale co když bude hůř a válečná situace donutí celou západní civilizaci k jistým omezením některých občanských práv a svobod? Zřejmě i pak bude intelektuální levice produkovat další a další tvrzení, že jde o krůčky k diktatuře.

E.M.