ARCHIV

"otevřeno"

Ponovoroční projev

Všeobecně se předpokládá, že výsledek volby třetího prezidenta České republiky nemohl Václava Havla příliš uspokojit. Odmyslíme-li si, že zvítězil jeho sok, dojdeme však k závěru, že nemusí být zcela nespokojen. Prezidentem byl celkem třináct let a víc to opravdu nejde. Nadto se mu podařilo zasít všude po světě semínka vlastního věhlasu, takže by mu teď mohlo stačit sbírat žeň. To však má dva háčky. První je Havlova ctižádost zasahovat do vnitřní politiky státu. Druhou nesnází je kupodivu okolnost, že při přebírání cen v zahraničí se sluší, aby pronesl projev (pronesl by ho asi, i kdyby se to neslušelo). Nevím, jak v zahraničí, ale doma se zřejmě budou tyto projevy setkávat s nepochopením.

Dokud byl Václav Havel prezidentem, míchal ve svých projevech sebereflexi a sebeprožívání s důrazem na svůj státnický přehled. Teď přidává vlastní prožitky obyčejného občana a při tom vychází najevo, že během svého prezidentování ztratil představu, kdo je normální občan tohoto státu, jak žije a o co se zajímá. Hned svůj první velký letošní projev (při převzetí ceny Mahatma Gándhího) v Dillí zahájil kritikou zlověstné civilizace. Tato jeho kritika vychází z pohledu "normálního člověka", který vykonal turistickou cestu po Evropě. Už Lidové noviny se v glose Petra Koláře (6. 1. 04) podivily Havlově zděšení nad tím, že na přeplněných dálnicích vozí kamiony "bez logiky, snad jen podle slepých zákonů trhu" máslo z Dánska do Itálie a naopak zase z Itálie do Dánska. Autor glosy doporučuje Havlovi, aby na takové cesty po Evropě vyjížděl častěji, a aby k nim přidal i cesty po Česku. "Možná by se pak tolik nedivil tomu, co lidé za třináct let jeho prezidentování důvěrně znají. Jinak budou jeho projevy i nadále působit jako nevydařená parodie na svého autora."

Projev Václava Havla stojí za to, abychom se nad ním zamysleli. Úvod, o kterém právě hovoříme, je významný. Kdyby se cestě másla ze severu na jih a jiného másla z jihu na sever divil obyčejný občan - proč ne. Ale obyčejný občan si dobře pamatuje na dobu, kdy mu bylo srdečně jedno, z jaké dálky se vozí zboží, hlavně když bylo a kdyby bylo. Nezdá se, že by se dodnes v tomto ohledu jeho mentalita změnila. Na druhé straně taková racionalizace trhu, jaká se vynořila v představách našeho exprezidenta, představuje krůček na cestě k totalitnímu hospodářství: je, kupříkladu, povoleno vozit máslo jen z jihu na sever, nikoli opačně. Nu, pak se zjistí, že malé výrobny másla na jihu jsou neefektivní, potom že je jich přespříliš, že by se měly spojit a zestátnit - ne opravdu nemyslím, že by Havlovy námluvy s totalitním ekonomickým myšlením šly tak daleko. Sám slavnostní projev v Dillí však ukazuje, že duchovní ráz jeho proslovů zakrývá levicovou radikálnost exprezidentových úvah. Civilizací vlastně pohrdá, i když přiznává, že nové přístroje umějí skoro všechno. Ale máme-li se s nimi naučit zacházet, musíme zvládnout učiněnou horu návodů "téměř rozsahu britské encyklopedie". Václav Havel tuto úvahu uzavírá takto: "mám občas dojem, že ačkoli jsou ty stroje určeny k tomu, aby nám usnadňovaly život a šetřily čas, ve skutečnosti nám čas ubírají a téměř znemožňují věnovat se vážnějším věcem, než jsou jejich návody, například úvahám o smyslu vlastního bytí, o zázraku stvoření či četbě Gándhího projevů".

Havel, který prý není nepřítelem lidských vynálezů, nemluví proti telefonům, kamionům, atomovým elektrárnám, počítačům. Jiná věc je to, že " soudobá globální civilizace neumí odpovědně zacházet se svými vlastními produkty". Ale to je jen část pravdy část, část, která sama o sobě působí zbytečně depresivně. Pomíjí, že globální civilizace už dnes s mnoha svými velmi důležitými produkty zacházet umí. Václav Havel může hloubat nad smyslem vlastního bytí jen proto, že lidé zacházející s těmito produkty zachránili právě jeho bytí. Tito lidé tak mohli učinit proto, že zvládli texty v rozsahu britské encyklopedie, aby se naučili zacházet se "sofistifikovanými stroječky" na operování, léčení, na anamnézu i anesteziologii a že díky tomu mu lékaři přinejmenším dvakrát zachránili jeho bytí. Jak by ty operace vypadaly při přístrojovém vybavení odpovídajícímu ranému středověku?

Nemohu si ještě odpustit pokus zastat se něčeho tak globálního a "civilizačního" jako jsou mobilní telefony. Václav Havel vypráví, jak v kterémsi jihoevropském městě

"…jsme zahlédli osamělého chodce, který kráčel po chodníku s mobilním telefonem stisklým mezi ramenem a uchem, takže vypadal trochu chromě.
A já v tom náhle viděl velký symbol: osamělost člověka v éře, kdy je osobní styk, rozhovor a pohled z očí do očí nahrazován stále dokonalejší technikou, která ve svých důsledcích lidi nesbližuje, ale jen dál a dál navzájem odcizuje. Kdokoli kdykoli komukoli může něco sdělit či napsat, ale znají se dík tomu lidé lépe? Rozumějí si lépe? Mají se raději? Neřekl bych. Pouze ztrácejí soukromí. Člověk slyší sice ve vaně na Aljašce známého sdělujícímu mu cosi z tržiště v Indii, ale lidský význam jejich kontaktu - jako něčeho vzácného a cenného - podle mne klesá či úplně mizí. Intonace, úsměv, druh pohledu, gesto, tyto neodmyslitelné součásti každého lidského sdělení, jsou nahrazeny jakousi telegrafickou, zkratkovitou, odosobněnou univerzální novořečí."

Dost se dá napovídat o významu lidské komunikace zblízka i na dálku; každý, kdo má příbuzného někde za velikou louží, ví, jak je důležité moci mu poslat es-em-esku nebo elektronický dopis. Zde bych připomněl jinou věc. Před listopadem 1989 existovalo velké množství lidí, kteří žádali o přidělení pevné telefonní linky. Čekali rok, dva, pět - někteří se nedočkali vůbec. Dnes Telecom takové linky sám nabízí a přitom si každý člověk, i docela mladý, může pořídit mobilní telefon. Mobilů je pak fůra a samozřejmě jako přemíra čehokoli přinášejí i ony určité potíže. Ale: měnil by někdo tento stav naší osobní komunikace za stav, který byl před listopadem?

Václav Havel opět zdůrazňuje, že "nejhlubší kořeny většiny soudobých civilizačních problémů jsou ve sféře lidského ducha". Tento duch však není ptáče, které náleží právě jen našemu exprezidentu a on nám ostatním o něm pouze vykládá. Měl by si toho být vědom, aby jeho projevy byly do budoucna skromnější.

E.M.