ARCHIV

"otevřeno"

Nevíme dne ani hodiny

Zemřela herečka Helena Růžičková a národ truchlí. Byla populární pro svou lidovost a teď ještě také tím, že bojovala s rakovinou - a myslela si, bohužel mylně, že úspěšně. Pokud autor není příznivcem drsného druhu lidovosti, v němž ona vynikala a který teď zachvacuje další a další vrstvy naší populace, pak se při takové smutné příležitost sluší zůstat jen při právě pronesené poznámce (viz také "Události"). Na druhé straně je snadné pochopit, že úmrtí populární herečky, důvěrně známé z televizních obrazovek a bojující se zlou nemocí, vzbudí značné emoce. Což se stalo. Plocha, kterou tomuto úmrtí věnovaly přední české deníky se může zdát takovým škarohlídům, jako jsem já, poněkud přehnaná, ale budiž.

Pár dní před úmrtím herečky Růžičkové zemřel v německém Wuppertalu báječný český politik, publicista a žurnalista Jiří Loewy. Nekrology v Lidových novinách, v Mf Dnes i v Právu dobře vyjadřují jeho ojedinělost. Pro čtenáře Lidových novin i pro české noviny vůbec je to zlá zpráva. Dá se k ní dodat jen to, že stejně jsme na světě jen chvilku a nikdy nevíme, kdy se naplní náš čas. Pro Jiřího Loewyho, který byl za komunistů vězněn a musel pracovat v jáchymovských dolech, se naplnil nyní.

Jiří Loewy nepracoval pro českou televizi. To ale neznamená, že je slušné, když televize jeho úmrtí ignorovala. Naopak, je to velmi neslušné. To jsou opravdu české televizní stanice natolik oficiózní, že nezávislé osobnosti (a Jiří Loewy byl nezávislou osobností v pravém slova smyslu) pro ně neexistují?

Myslím, že by se slušelo, kdybychom se v televizi dočkali dokumentárního pořadu o životě tohoto výjimečného člověka.

E.M.