ARCHIV

"otevřeno"

Primář Blažej privatizuje

Až dosud se nad Nemocnicí na kraji města vznášela privatizace jako podivný hustý opar, plný sraženin, který hrozí, že nemocnici pohltí a zahltí. V 9. dílu se to konečně stalo, i když mnohem méně démonicky, než jak na to vše byl divák připravován.

K privatizaci nemocnice, které se důležitý primář Blažej již jednou odmítl účastnit (pro averzi k pochybnému ministerskému úředníku Cvachovi), se přikročilo vlastně proto, že Blažej si ji pro změnu tentokrát vynutil. Neměl totiž proti doktoru Machovcovi, který útočí na jeho primariát, jinou účinnou zbraň. Teď ji v privatizaci našel a dokonce si mohl dovolit výbojného Machovce ponechat ve svém kolektivu. Jak privatizace proběhne a dopadne, to se ovšem dozvíme až v příštích dílech.

Již teď však víme, že privatizace je cosi jako Polednice: malá, bledá, tváře divé. V seriálu je tou sociálně psychickou plochou, která umožňuje nejrůznější, malé i velké ničemnosti. Zatím se zdá, že hlavně nacionální. V souvislosti s privatizací to naznačuje právě Cvach: to víte, pane primáři, musíme si zvyknout, že povedou silnice k německým hranicím, že v nemocnici budou dvojjazyčné nápisy…

Chtělo by se říci, že seriál jako by předznamenával protiklad privatizace a znárodnění. Tehdy jsme všechno vzali do svých rukou a dnes se o to chceme dělit s cizáky. Ale to jsou zatím náznaky, možná, že to tak v seriálu nakonec nevyzní, uvidíme.

Zdá-li se však divákovi, že současnost je nabitá samými konflikty a nepravostmi, je to aspoň v seriálu pravda. Podíl na tom má nepříliš nápaditý scénář. Nedokáže vyvolat napětí z vnitřních souvislostí děje, a tak si pomáhá katastrofami, přirozeně osobními. Jednotlivé díly jsou plny malými neštěstími jednotlivých postav na pokračování, umocňovanými zámlkami (snad se to dozvíme v příštím díle a když ne, tedy ještě v tom dalším), což vyvolá pocit, že žijeme v podivně katastrofické době.

Ovšem že na tom něco je. Ale takový přece byl život vždycky.

E.M.