ARCHIV

"otevřeno"

Které letadlo je lepší?

Vybrat F16 nebo Gripeny - může si v tom laik vyznat? Vždyť k vyřešení tohoto problému byla vytvořena odborná komise, a ta jistě zkoumala vlastnosti soutěžících letadel: rychlost, manévrovací schopnosti, opotřebování, vztah mezi letovými schopnostmi a cenou - a bůhvíco všechno se ještě dá na takových strojích sledovat. Přesto bylo rozhodování vlády obtížné a to, že nakoupila Gripeny, je krajně problematické.

Z vojenského hlediska nejsou totiž technické parametry osvědčených nadzvukových stíhaček i jejich ceny tím nejdůležitějším. Při eventuálním napadení republiky by beztak bylo zapotřebí vojenské pomoci spojenců. Tato vojensky technická otázka dnes nemá nejvyšší prioritu. Nejvyšší prioritu má vztah k Spojeným státům, záležitost, která dnes rozděluje celou Evropu . Jistě, americký nátlak na to, aby Česko koupilo jejich stíhačky, snad i přesáhl hranice dobrého vkusu. Jsme přece suverénní stát. Celá věc má ovšem háček.

Spojené státy České republice prominuly nehorázné švejkování v době irácké krize. Zahrnuly ji mezi své spojence, přestože Česko neposlalo do Iráku jedinou vojenskou jednotku a hlavní vládní strana dokonce přijala rezoluci ostře odsuzující americký zásah v Iráku. Nyní nákupem stíhaček F16 od Američanů měla Česká republika možnost nepřímo celou akci, která spolyká neuvěřitelné množství dolarů, nejen morálně, ale i finančně podpořit. Proč by Američanům tolik záleželo na nákupu jejich strojů? Z tohoto hlediska není nelogický důrazný tón jejich připomínky, že jde o charakter česko-amerických vztahů.

Ve skutečnosti nejde jenom o česko-americké vztahy. Ty jsou součástí problému širšího a pro celou Evropu životně důležitého: bude se v době boje s terorismem chovat náš subkontinent jako součást euroamerické civilizace (jíž de facto je), anebo se rozhodne trucovat a dělat naschvály Spojeným státům? Toto druhé řešení, tak lákavé pro Francii a Německo, by znamenalo faktickou podporu terorismu. Tento problém je pro Evropu mnohem důležitější než shody a neshody při jednáních o integraci. Kolik let vlastně chybí k tomu, aby fundamentalistické křídlo islámu začalo považovat Francii za vlastní zemi? Pokud by se měla Evropa integrovat jako jakýkoli útvar zaměřený proti Spojeným Státům, znamenalo by to se vší pravděpodobností do budoucna tragédii.

V současné době, kdy teroristé bezohledně vraždí civilní obyvatelstvo (a to nejen v Iráku), je pacifismus záležitostí víceméně tragikomickou. Ovládl však většinu našich médií a ta zase s jeho pomocí přispívají k českému švejkování. Právě na médiích se dobře pozná, považujeme-li se za součást protiteroristické koalice, nebo zda škodolibě pokukujeme, jaké nepředpokládané potíže musí Američané řešit. Český čtenář, posluchač a divák je konfrontován s vojenskými nehodami a trably, které mají ONI (Američané), o pokrocích iráckého hospodářského života se nedozví takřka nic. Jenomže tento druh referování je částí naší nemravnosti. Jsme-li spojenci, pak potíže nemají ONI, nýbrž MY, a z toho přece nelze mít ani podvědomou radost.

Doufejme, že výsledek jednání české vlády o stíhačkách neznamená konec česko-amerického spojenectví. Pouze jsme se k němu přiblížili. A dokáže toto partnerství udržet vláda rozložené sociálně demokratické strany?

E.M. (Mf Dnes 19. 12. 2003)