ARCHIV

"otevřeno"

Totalita s lidskou tváří?

S novým prezidentem se dostavil i nový rozměr diskuse o tom, jaké to tehdy, v oněch desetiletích před listopadem 1989 vlastně bylo. Prezident se ohradil proti výtkám na adresu obyčejných lidí, "že s totalitním režimem kolaborovali, že se nebouřili, že nedemonstrovali, že nezakládali různé opoziční skupiny"; naopak vytvořili předpoklady pro 17. listopad 1989 tím, že na nesvobodné poměry reagovali "rezistencí, nevýkonností, náhradními individuálními aktivitami, atomizací společnosti, pasivitou". Jak to bylo skutečně, to se můžeme pouze dohadovat. Obvykle soudíme, že fakta o tom, co si lidé (společnost) tehdy mysleli, nejsou.

Ve skutečnosti jistá významná fakta existují. Ústav pro výzkum veřejného mínění uskutečnil od počátku sedmdesátých let do roku 1989 147 výzkumných úkolů, mezi nimi výzkumy na témata politická, ekonomická a sociální. Ty stručně shrnul Miroslav Vaněk již skoro před deseti léty (M. V. "Veřejné mínění o socialismu před 17. listopadem 1989", Praha 1994). S předsudkem, že zjevně musejí být prokomunistické, si jich všímá málokdo. Jenže ve skutečnosti jsou dosti seriózní - nejvyšší místa chtěla být, aspoň zpočátku, informována o stavu společnosti.

Přestaneme o kvalitě uvedených výzkumů pochybovat, přečteme-li si odpovědi respondentů na jednotlivá témata. Tak na otázku, zda se vedoucí úloha KSČ realizuje správným směrem, odpovědělo roku 1986 "spíše ne" 23 % dotázaných a "rozhodně ne" 10 %. V září 1988 již byla situace vyhraněnější, "spíše ne" odpovědělo 36 % respondentů a "rozhodně ne" 16 %, dohromady tedy přes polovinu dotázaných. Zájem nečlenů o vstup do KSČ projevilo v roce 1986 10 % dotázaných a explicitní nezájem 72 %. Na otázku, zda "bylo dosaženo některých základních cílů výstavby socialismu", dalo roku 1988 značné množství dotázaných najevo, že výsledky nejsou zcela uspokojivé. Podle 43 % z nich bylo dosaženo uspokojování sociálních potřeb jen z menší části a podle 6 % vůbec ne. Podobně se domnívalo 50 %, že jen částečně bylo dosaženo odměňování podle možností a kvality práce a podle 26 % toho nebylo dosaženo vůbec. Politický systém byldemokratický podle třetiny dotázaných. A to většinou "částečně".

Výsledky výzkumů nás však nečekaně přivedou k základním zjištěním, která jsou pro reálný socialismus příznivá. Tak po celé dvacetiletí před listopadem by natrvalo odešlo do zahraničí (tedy emigrovalo) nanejvýš 6 % dotázaných. Dozvíme se, že podle celé třetiny respondentů je za socialismu víc osobní svobody než "za kapitalismu". Toto nepříliš korektní srovnání perspektiv kapitalismu se socialismem přináší úděsné výsledky v sedmiletém porovnání (1979-1986) podle životních oblastí. Není asi překvapivé, že více než tři čtvrtiny respondentů vidělo příznivěji perspektivy socialismu než kapitalismu v péči o občany v nemoci a stáří a v oblasti životních jistot. Avšak výrazná většina spatřovalo tyto perspektivy pozitivně i co se týče "podílu pracujících na řízení a rozhodování o důležitých věcech", životní úrovně, rozvoje vědy a techniky. To vše zřejmě respondenti považovali za otázku vývoje.

Kdo si to tedy vymyslel proslulou frázi, že před listopadem "jsme" kolaborovali? Vždyť lidé nepovažovali režim reálného socialismu za zločinný či nepřátelský. Jejich ideálem byl již od roku 1945 socialismus jakožto nejspravedlivější společenské uspořádání; již ve volbách roku 1946 získaly socialistické strany v Čechách a na Moravě přes tři čtvrtiny hlasů. A z donucení, zato jako kvalifikovanému "socialistovi" také předala Dubčekova garnitura vládu Gustávu Husákovi. Obyvatelé chtěli od reálného socialismu co nejvíc výhod a domnívali se, že je povinností KSČ tyto výhody zabezpečit a zlepšovat. Jejich reakce nevytvářely předpoklady pro 17. listopad, zato mají jejich důsledky nepříznivý vliv na současnou společnost.

E.M. Mf Dnes 10. 12. 2003