ARCHIV

"otevřeno"

Pláč nad rozlitým mlékem

Všude na světě a u nás také je slyšet nářek nad špatným rozhodnutím americké vlády nedat možnost účastnit se obnovy Iráku firmám těch zemí, které nepodpořily americký zásah. Je zajímavé, že se všeobecně má zato, jak to teď Američané udělali špatně; nyní byla jedinečná možnost obrousit ostré hrany sporů, které při americkém zásahu v Iráku vznikly mezi Spojenými státy a velkými evropskými zeměmi. Místo toho Američané nejen chytili superdiktátora, ale ještě svým rozhodnutím přikládají palivo pod kotel, ve kterém vře nenávist a nedorozumění…

Ale pokusme se vidět celou záležitost z druhé strany, ze strany vlád států, které tehdy nepodpořily americký zásah. Byly opravdu přesvědčeny, že Američané si to všechno spolu s Angličany vyřídí v Iráku samy, že tam nechají padat své vojáky, že na iráckou akci budou věnovat značné sumy ze svého rozpočtu a že se pak o výhodné stránky akce, to znamená o obnovu Iráku bratrsky rozdělí se státy, které je nechaly na holičkách? Jsou takové úvahy vůbec představitelné?

Nemůžeme je vyloučit. V době studené války si Evropa navykla na to, že Američané ji bránili svými armádami i financemi, zatímco evropské státy se mohly věnovat hospodářské zámožnosti a velkorysému řešení sociálních otázek. Jenomže z hlediska budoucího vývoje to mělo pro Evropu dosti stinné stránky. Spojené státy jediné dávaly každoročně značné sumy na hospodářský rozvoj a na vojenský rozpočet (nic jiného jim ostatně nezbývalo), Evropa ne. Americká ekonomika a vojenská moc, už tak značně vyspělé, mohutněly a v současné době jsou Spojené státy jediná opravdová supervelmoc.

Změnily se také hrozby a to, jak se k nim západní státy stavějí. Po rozpadu sovětského impéria se stala západní civilizace cílem útoků islámského radikálního terorismu. Ten si ovšem počíná vychytrale, útočí pouze na Spojené státy a na Izrael. Rozděl terorem a panuj! Evropské demokracie neprokazují příliš prozíravosti, se Spojenými státy nespolupracují a na Blízkém východě podporují protiizraelským terorem prosáklého Jásira Arafáta.

Za této situace tedy vznikl irácký konflikt, Spojené státy opět bojovaly i za Evropu, jenže Evropa to dosud neví. Dozví se to někdy?

Zatím se státy, které nepodpořily v irácké krizi Ameriku, diví, že nejsou zvány k podpoře Iráku. Je to rozdíl proti tomu, jak se USA stavějí k České republice. Česká republika je - pochopitelně, snad už z tradice - počítána k spojencům. Snad by se tomu snad bylo možné i divit, protože v době irácké krize se samo Česko za spojence Spojených států nepovažovalo. Nicméně celou situaci prošvejkovalo a jako už tolikrát v minulosti - vyšlo to.

E.M.