ARCHIV

"otevřeno"

Vysvětlování o listopadu 1989

Měla by o listopadu 1989 být diskuse. Ale není. Na jiném místě píšu o tom, proč naše noviny nemají diskuse v oblibě (spoustu čtenářů diskuse nezajímají). A tak mi nezbývá, než o celé záležitosti pojednat, a to poměrně podrobně, na tomto místě.

Začalo to mým stručným dopisem v Mf Dnes 26. listopadu (je to předmět doličný A):

"Z hlavních disidentů pokročil zatím v objasnění okolností listopadu 1989 Petr Pithart (Mf Dnes 26. 11.) nejdál. Netvrdí, že převrat udělalo obyvatelstvo svým lenošením nebo disidenti krásnými slovy; říká, že jsme přiměli k rezignaci naše už resignovavší papaláše až jako předposlední ze zemí sovětského bloku: ‚prostě to vzdali a celý problém byl v tom, že týmy OF jednající s představiteli moci, se o tom, že moc to vzdala, ujišťovaly až postupně. Byli jsme pro jistotu zprvu hodně opatrní, nikoli smířliví.' Vedoucí představitel OF píše, že u nás společnost neměla na to, aby se převrat odehrál dříve.

Vyvstávají tedy otázky: Proč, když to komunisté vzdali, byli do té míry exkulpováni, že jim byla dokonce ponechána velká část majetku? Je na místě nazývat tuto vstřícnost opatrností, jak to činí Petr Pithart? Proč Charta 77 v době, kdy komunisté byli rozloženi, stále jen čekala? Čekala tak důsledně, že sama zabránila demonstraci 21. srpna, jíž by byl celý převrat dostal politický a rychlejší charakter. Proč se OF bránilo ‚stranictví' (vzniku skutečně demokratických stran) a nevadila mu spolupráce s komunisty a s Národní frontou? Doufám, že postupně se dozvíme od hlavních disidentů odpovědi na základní otázky, jimiž je dosud listopad 1989 obestřen."

Emanuel Mandler, Praha

Petr Pithart mi odpověděl (předmět doličný B) velmi stručně (protože diskutovat se v novinách nemá):

"Emanuel Mandler (MFD 26. 11.) konstatuje, že jsem ‚z hlavních disidentů' pokročil zatím v objasnění okolností listopadu 1989 nejdál. Nicméně připojuje několik otázek, na které se pokusím odpovědět. Proč Charta 77 v době, kdy komunisté byli rozloženi, stále jen čekala. Že jsou rozloženi, vycházelo najevo až postupně. Emanuel Mandler sám pár týdnů před listopadem pozastavil činnost politické strany, kterou krátce předtím odvážně spoluzaložil (‚Liberálně demokratická strana') . To snad nebylo čekání? Nebyl to náhodou dokonce ústup? Proč nemá Emanuel Mandler odvahu si to alespoň dodatečně připustit? A že Charta ‚sama zabránila demonstraci 21. srpna, jí by byl celý převrat dostal politický a rychlejší charakter?" Těžko se vyzývají lidé, aby šli do konfrontace s policií, když máte naprostou jistotu, že vy a s vámi stovky dalších budou preventivně uklizeni do tzv. cel předběžného zadržení. Z otázek Emanuela Mandler slyším potřebu najít za každou cenu viníky toho, že jsme tak dlouho a tak smířeně žili v normalizačních poměrech. To jsou dobré otázky. Ale proč je adresuje těm, kteří se proti těmto poměrům nejhlasitěji ohrazovali?"

Petr Pithart

Nezbývá mi než přiznat Petru Pithartovi, že se mu na několika řádcích podařilo otočit úplně všechno vzhůru nohama. Tři hlavní "otočky" jsem označil v předmětu doličném B kurzivou. Především: vůbec mi nešlo o viníky toho, že jsme tak dlouho a tak smířeně žili v normalizačních poměrech. Toho se můj dopis vůbec netýká. Všechny mé otázky a námitky směřují k podzimu 1989, "kdy komunisté byli rozloženi" (předmět doličný A). V tomto období prý - to bych měl mít odvahu přiznat - jsme se s Demokratickou iniciativou dali na ústup. Podle Petra Pitharta jsem sám pár týdnů před listopadem pozastavil činnost politické strany, kterou /jsem/ krátce předtím odvážně spoluzaložil. To je ovšem nehorázná pomluva. Činnost politické strany jsem v roce 1989 nepozastavil. Petr Pithart to popletl, proč vlastně suď Bůh. DI pozastavila na několik týdnů činnost koncem roku 1988, tedy o rok dříve než uvádí Pithart a po několika týdnech, tedy ještě v roce 1988 (zase o rok dříve!) ji obnovila. Vládní moc to sledovala a hodnotila celkem reálně: "Prohlášení o zastavení činnosti…aktivisté Demokratické iniciativy nebrali vážně. Bylo to bezpochyby jen taktické opatření sloužící k přeskupení sil." (Nová mysl, teoretický časopis ÚV KSČ, duben 1989).

Když posunul pozastavení činnosti DI o rok kupředu, přikročil Petr Ptihart k datu založení opoziční politické strany LDS. To pro změnu posunul o několik týdnů zpět, ještě před virtuální pozastavení činnosti LDS. Takže pozastavit činnost jsme dle Pitharta měli pár týdnů před listopadem, kdežto založit opoziční stranu krátce předtím (předmět doličný B). Hleďme, my - podivíni - jsme prý těsně před listopadem založili opoziční politickou stranu a hned jsme její činnost pozastavili.

Skutečnost je taková, že žádost o registraci opoziční politické strany mimo Národní frontu podala Demokratická iniciativa 11. listopadu 1989, aniž ovšem tušila, že za týden dojde k násilnostem na Národní třídě. Za ten týden jsme obdrželi netušené množství přihlášek z celé republiky. O pozastavení činnosti jsme neuvažovali, spíš jsme čekali, kdy nás zavřou. Do 17. listopadu to už ale nestačili…

Čtrnáct let od sametového převratu změnilo v představách představitele OF, nejen faktografii, ale i argumentaci. Na tu původní, kterou Václav Havel zaměřil proti konání demonstrace dne 21. srpna, si náramně dobře pamatuji: Nedejte se vylákat do ulic, komunistická moc chce udělat z Václavského náměstí Náměstí nebeského klidu (pozn., tam byl v Číně předtím hlavní masakr demonstrantů požadujících lidská práva), zabraňte krveprolití. Z úst Václava Havla tato argumentace, kterou šířila Svobodná Evropa, stoprocentně zapůsobila. Večer 21. srpna se žádná demonstrace nekonala, vypadalo to, že Češi na invazi vojsk Varšavského paktu nějak zapomněli.

Jak vysvítá z předmětu doličného B, argumentace je po čtrnácti letech také otočená vzhůru nohama. Dnes se nemluví o bezpečnosti obyvatel, ale o pohodlí disidentů: Těžko se vyzývají lidé, aby šli do konfrontace s policií, když máte naprostou jistotu, že vy a s vámi stovky dalších budou preventivně uklizeni do tzv. cel předběžného zadržení. Tak tedy nešlo o to zabránit krveprolití (dnes by tato argumentace vypadala směšně), ale o to, že vedoucím chartistů se nechtělo podstoupit "osmačtyřicítky". Je to lidské, čtyřicet osm hodin vazby bylo nepříjemné, ale proto, z tohoto důvodu Charta 77 zmařila politicky významnou demonstraci? Při této míře odvahy je skutečně obdivuhodné, že se listopadový převrat vůbec odehrál.…

Ještě k samotnému dopisu Petra Pitharta: není mu trapné provádět tak velkou manipulaci s fakty, s daty, s argumentací? Vždyť zastává funkci předsedy Senátu a k této funkci se to nehodí.

E.M.