ARCHIV

"otevřeno"

Primář Blažej zuří

Je na čas připomenout, že se tu hodnotí pokračování seriálu Nemocnice na kraji města výlučně z hlediska politických motivů, které jsou v jednotlivých dílech obsaženy a zpracovány. Má to své dobré důvody. Seriál z nemocničního prostředí dává už svým hlavním tématem vědět, že půjde o červenou knihovnu v civilně komerčním pojetí, tedy o proplétání příběhů, ve kterých scházení a rozcházení, zamilování a odchody, zbožňování a pohrdání jsou pojaty převážně citově a tak aby emotivně působily. Seriály tohoto druhu jsou běžnými komerčními díly na koukání. Pouze když se nevyvedou, zejména když je citovost obzvláště přehnána, lze je považovat za kýče.

Zvláště pozoruhodný takový případ vzniká, když tvůrci do samého základu komerčního díla - emotivnosti - vloží politiku a politické události. Ty bývají podány co nelíbivěji, aby ve spojení s osudy jednotlivých postav zvýšily atraktivnost a citovost, prožívání příběhu. Klasickým dílem v tomto smyslu (a nevadí, že nejde o seriál) je u nás film Kolja. Je to absurdní líbivý příběh o ruském dítěti, které sovětské orgány a StB (rovněž absurdně) ponechají v péči nezaměstnaného a politicky ostrakizovaného českého hudebníka - a to zřejmě proto, aby se oba mohli jakoby mimochodem účastnit emotivně vylíčené politické každodennosti dvou posledních komunistických desetiletí až po konečné vítězství demokracie. Bez politického dimenze příběhu by tento film nemohl existovat.

Něco takového se pokračování Nemocnice na kraji města stát nemůže, protože to má několik vzájemně propletených milostných příběhů, které upoutávají pozornost diváka. Hrozba kýčovitého politického využití seriálu tu přichází ze dvou témat. První je všelijak chystaná privatizace nemocnice, druhé láska syna vrchní sestry Pěnkavové k romské dívce Kamile.

Téma privatizace bylo v prvních pěti dílech poměrně ošizeno; nyní však, v šestém dílu, se dostává více do popředí. A má politickou dimenzi už tím, že privatizace je představena jako cosi nejasně podezřelého. Primář Blažej zuří, protože ho chtěli zatáhnout do něčeho, co je mu proti mysli (o privatizaci se zasahuje rovněž vysoký činitel z ministerstva, původně lékař, kterého primář Blažej ještě před léty vyhodil pro neschopnost). Co to pro privatizaci nemocnice znamená, divák neví, a kam seriál tímto tématem míří, není dosti jasné. Ovšem, u nás každá druhá privatizace je podezřelá, ale sám její princip, to znamená odstátnění, podezřelý není. Zatím v našem seriálu je podezřelé obojí. Takže uvidíme, co bude dál.

V případě druhého tématu se už v šestém dílu seriál dostal přímo do kýče. Bouřlivé vztahy mezi rodiči mladého muže a romskou dívkou se rázem uklidní, jakmile se zjistí, že dívka je v jiném stavu. Hned se chystá svatba. Pěnkavovi se svou škodovkou přijíždějí ke Kamilině rodině a jsou v šoku. Tito Romové žijí v něčem, co je směsí zámku a řádného velkostatku, na jehož vzorně uklizeném dvoře čeká kompars vymydlených Romů a několik zahraničních bouráků. Spolu s touto antitezí Chánova je romské téma v šestém dílu pojato jako čítankový protiklad většinového rasismu. Je pravda, že toto téma seriálu může ještě vybřednout z kýčovitosti, a tak nám, kteří nemáme po ruce knižní vydání Nemocnice, nezbývá než čekat.

Uklidní se primář Blažej, nebo bude ke klidu duše potřebovat milostné povzbuzení? To je otázka, která přesahuje hranice mých poněkud laických pojednání.

E.M.