ARCHIV

"otevřeno"

Když smějí hovořit pekelníci

V tomto případě jde o článek Václava Vlka Čiň čertu dobře z Neviditelného psa 3. listopadu. Nikdy by mne nenapadlo obviňovat p. Vlka ze spojení z čertovinami jakéhokoli druhu. On naopak soudí, že "my" děláme čertu (sudetským Němcům a velkoněmcům) dobře. Kdo jsme my a jak si při tom počínáme? Přečtěme si to:

"Pokračovali jsme v naší smířlivé politice a stále jsme ‚čertům' dělali dobře. Jednali jsme s nimi, diskutovali o našich ‚vinách', Lidové noviny, MF Dnes, ale třeba i internetový CS magazín poskytovaly neuvěřitelné množství místa pro názory tvrdící, že Československo byl omyl dějin, že nejlepší hranice Čech je ta, co vytvořil Protektorát, že se musíme od Němců moc a moc učit a hlavně se jim omluvit a vše vrátit, zatímco oni jsou tak dokonalí, že oni nemusí nic. Hlásnými troubami jsou již léta pánové Mandler a Doležal, Placák, přidali se Karásek, lidovci i unionisté, a tak, když jsme tak hodní, troufli si ‚čerti' na první odměny pro nás."

S p. Václavem Vlkem můžeme nesouhlasit, a nemusíme s ním proto ještě polemizovat; jde většinou o jistý druh nacionalisticky laděných článků, které nepřinášejí mnoho nového, nýbrž jinak uzpůsobujÍ a řadí staré argumenty a jména (kupř. příště místo "Mandler a Doležal, Placák" může být "Placák, Doležal a Mandler"). Avšak i když se zdá, že je vše pořád stejné, není tomu tak. Doba se mění a přesto, že se česká oficiální místa snaží všemožně zabránit celoevropské diskusi o vyhnání, mají jen malou šanci, že by se to mohlo podařit. Německý a polský prezident k takové diskusi přímo vyzvali:

"Vyzýváme k tomu, vést upřímný evropský dialog o této důležité otázce, která se týká naší minulosti i naší společné budoucnosti, a očekáváme, že k tomu přispějí vážené osobnosti, politici i zástupci občanské společnosti."

I když nejsme váženými osobnostmi, nezbude nám, než dodržovat určitá pravidla, bez níž se slušná diskuse neobejde. A proto se zabývám článkem pana Václava Vlka, protože nám poskytuje návod. Budeme dodržovat pravidla slušné diskuse, budeme-li postupovat opačně než on. Takže z tohoto hlediska a přirozeně sám za sebe si všimnu výše citovaného odstavce o "hlásných troubách":

1. Pan Václav Vlk se domnívá, že naše noviny poskytovaly neuvěřitelně mnoho místa "pro názory tvrdící, že Československo byl omyl dějin", a tak tedy činily dobře sudetoněmeckému čertu. Já jsem nezpozoroval, že by naše noviny poskytovaly hodně prostoru právě tomuto názoru (spíše názorům opačným), a sám si nemyslím, že Československo byl omyl dějin. Jenže nemohu to prokázat - právě tak jako se nedá prokázat opak. Názory na vznik takového státu přece mohou a musí být různé - co je na tom špatného? Je obrovské množství historických otazníků, které nemůžeme autoritativně tím či oním způsobem vyřešit; diskuse má smysl mimo jiné právě proto, abychom v nich mohli takové otázky klást, argumentovat, odpovídat. Je krajně nešťastné tyto otázky ideologizovat a snažit se některé z nich smést pod stůl. (Jen na okraj: co by se vlastně stalo, kdyby založení Československa byl omyl dějin? Vždyť dnes žijeme v úplně jiném státě.)

2. Pan Vlk by měl uvést, když ho taková věc tolik rozčiluje, kdo kdy tvrdil že "nejlepší hranice Čech je ta, kterou vytvořil protektorát". On to uvádí, jako by se v tomto smyslu vyjadřoval celý pluk autorů, a když ve slušné diskusi něco takového říkáme, měli bychom to doložit. Václav Vlk by měl tu falangu autorů vyjmenovat. Já vím jen o tom, že Bohumilovi Doležalovi vyčítali, jak mohl napsat, že protektorátní hranice Čech a Moravy byla nacionálně nejpřesnější - o tom ale přece nemůže být pochyb: na jedné straně byli Němci, na druhé Češi. Za první republiky to tak přesné a nacionálně spravedlivé nebylo. To však ani trochu neznamená, že to byla hranice nejlepší. Měli bychom si zvyknout, že takové věci jako hranice nejsou v jazyce posvátné a že o nich smíme a máme racionálně hovořit.

3. Také prý noviny přehnaně moc píší, že se od Němců musíme moc a moc učit. Ani toto smělé tvrzení není myslím v našem tisku časté. Ale je to pravda, vždyť už Vladimír Ilji Lenin říkal "učit se, učit se, učit se". Alespoň v tom se nemýlil. A proč bychom se neměli učit od sousedů? Pravda nebudeme se asi učit z toho, co napáchali v minulosti neblahého. Ale kromě toho, že mají velkou kulturu, na kterou navazovala naše kultura celá staletí, mají dnes kupříkladu fungující systém spolkového státu, z něhož jsme si bohužel poučení nevzali. Podaří-li se s novým Německem navázat vztahy úzké spolupráce, budeme se od Němců (a oni od nás) rádi mnoha věcem učit.

4. Prý se také hodně píše o tom, že bychom se měli Němcům omluvit. Nevím, že by se o tom psalo hodně, ale jisté množství seriozních autorů se vyjadřuje v tom smyslu, že bychom se měli omluvit sudetským Němcům. Za co? Že jsme je zatratili všechny bez soudu, že jsme absurdně přiřkli kolektivní vinu i velkému množství mladých a docela mladých lidí. Že pražská vláda Němce z Čech a Moravy o všechno obrala, že je Češi nahnali do pracovních táborů, mnoho z nich fyzicky týrali, desetitisíce zavraždili, že jsme celé toto tak nadané etnikum vyhnali z jeho vlasti. I já si myslím, že by se slušelo, aby se naše vláda sudetským Němcům pořádně omluvila.

5. Podle p. Vlka prý se hlavně píše o tom že musíme sudetským Němcům "vše vrátit". Přiznám se, že toto je pro mne novina. Proč p. Václav Vlk neuvede aspoň jednoho autora, který by tvrdil tuto nehoráznost? Vše vrátit sudetským Němcům prostě už dávno ani nelze (uvažme například tisícovku zcela zlikvidovaných obcí); dokonce i částečné odškodnění oněm Němcům, kteří žijí v Česku a jsou občany tohoto státu, jehož by ho bylo tolik třeba, se zdá našim činitelům hrůzně obtížné.

V malém odstavci emotivního článku p. Václava Vlka jsme našli pět nezpůsobů, které kazí jakoukoli věcnou diskusi. Dá-li si autor příště větší pozor na to, co píše, bude jistě i výsledek hodnotnější.

E.M.