ARCHIV

"otevřeno"

Jde o kriminál?

Televizní pořady někdy nechají diváka chladným, jindy ho dokážou svým vyzněním dovést až k osobním závěrům. Jsem už po všem, co jsem zažil, dost otrlý, a přesto se mne jeden z televizních pořadů osobně dotkl. Dostal jsem strach, všeho jsem nechal a začal jsem vytahovat z materiálu pro knížky, kterou chystám o našich dvou prezidentech, Havlovi a Klausovi, výstřižky z novin a - pochopitelně - fotografie. Jako postava z detektivky jsem se chystal zamést stopy a nějak zničit tyto věci, které by mohly sloužit jako doličné předměty. Naštěstí jsem si nakonec řekl, že nebezpečí snad nehrozí bezprostředně, takže mám jakousi časovou rezervu. Jako pravý delikvent si v klidu mohu rozmyslet, jestli ty věci neuschovám u někoho známého. Ale do té doby ovšem pro mne nebezpečí existuje.

Stačí totiž, dovtípil jsem se, aby někdo, nějaký svědek vypověděl, že jsem připravoval vraždu obou našich prezidentů, a hned jsem v pěkné bryndě. Určitě, soudě podle odvolacího řízení s Karlem Srbou. Vždyť se v televizi i moderátor, zasvěcený do případu, zeptal: a co přímé důkazy, novinové články a fotografie Sabiny Slonkové, které se našly u Srby? Je to tak, Karel Srba byl shledán vinným na základě výpovědi jediné svědkyně (zde šlo o tvrzení proti tvrzení) a výstřižků a fotografií Sabiny Slonkové, které se našly u něho v bytě.

Až dosud jsem si myslel, že takové věci jako novinové výstřižky a fotografie nejen nejsou přímé důkazy, ale že to až na naprosté výjimky nejsou vůbec žádné důkazy. A vida - pro Karla Srbu - to vystačilo na vězení v délce osmi let. Co by se stalo se mnou, až by se zjistilo, že jsem se snažil fyzicky zlikvidovat dva státníky tím, že jsem si vystříhával články s jejich projevy? Ale dosti tohoto pokusu o černý humor. Faktem je, že Karla Srbu odsoudili za přípravu vraždy novinářky na základě jediného důkazu: výpovědi svědkyně, která podle znalců trpí poruchou osobnosti, je nestabilní, má sklony k intrikám a snaží se za každou cenu být středem pozornosti. Navíc jeví známky takzvané bájné lhavosti (což ostatně sama předvedla, když uvedla během vyšetřování výmysl, že Karel Srba si objednal vraždu tři dalších osob). Výstřižky z novin a fotografie snad slouží hlavně jako pouze groteskní kulisy celého případu.

Samozřejmě, že to vše se netýká jen Karla Srby, tím méně jeho charakteru, popřípadě dalších jeho skutků a činů. Jestliže naše soudy (jde o množné číslo: odvolací soud je také soud) jsou schopny kohokoli poslat za mříže za provinění prokázané prakticky neexistujícími důkazy, pak se to bohužel týká celé české společnosti. Nechci nikoho plašit, ale situace je znepokojivá. V době, kdy činitelé akademie věd i ministr kultury zastávají stanovisko, že je možný pouze jeden jediný názor na dějiny, v době, kdy stále ještě probíhá proces s nakladatelem, který ve snaze dosáhnout zisku si dovolil vydat Mein Kampf , kdy se všechny politické strany sjednotily v úsilí nepřipustit jakoukoli revizi poválečného vyhnání Němců, v této době je takový postup soudů velmi znepokojivý. A je o to důležitější, aby případ Srba byl uveden na pravou míru.

E.M.