ARCHIV

"otevřeno"

Nová tradice

Rychlost, ba takřka dalo by se říci spěch, s nímž nejrůznější zdejší, evropské i zámořské instituce pospíchají ověnčit našeho exprezidenta poctami, řády, medailemi a čestnými doktoráty, vyvolává nechtě otázku: jak je to vůbec možné? Ta spontánnost, to množství? Nevěděl bych, ale sám Václav Havel poskytl klíč k vysvětlení. V projevu v City University of New York řekl:

"Když jsem v minulosti dostával různé čestné doktoráty a poslouchal laudatia, která byla při tom pronášena, nejednou jsem se v duchu usmíval tomu, že z těch oslavných projevů vystupuji téměř jako pohádkový hrdina: chlapec, který jménem dobra tak dlouho bušil do zdi hradu, v němž panovali zlí králové, až zeď spadla a on se sám stal králem a dlouhá léta pak dobrotivě panoval."

Není třeba příliš nadprůměrného duševního výkonu, abychom seznali, že většinu oněch poct dostává nikoli skutečný Václav Havel, ale "virtuální" Havel, pohádkový princ, o jehož mimořádných zásluhách v boji s cynickými politickými černokněžníky, nadanými nadpozemskými proradnostmi nelze pochybovat. Václav Havel sesbíral už takových poct hodně, a tak není divu, že se i náš Parlament rozhodl k bezprecedentnímu činu: udělil českému exprezidentovi doživotně řád T.G. Masaryka a Bílého lva. Nic posvátnějšího už po ruce nebylo.

Demokracie a právní stát jsou založeny na dodržování stanovených pravidel. Pokud se někomu způsob a spěch při udělování řádů Václavu Havlovi (nebo jeho počet) nelíbí, budiž. To lze velmi dobře pochopit. Ale všichni musíme respektovat, že Parlament rozhodl tak, jak rozhodl. A to i v tom případě, představíme-li si Václava Havla nikoli jako pohádkového hrdinu, ale jako člověka, který pomohl komunistům do sedla a má na svědomí mnohé nectnosti naší nové České republiky.

Pokud pak někdo - platí to o komkoli - byl zvolen do nejreprezentativnější funkce ve státě, do funkce prezidenta republiky, nemůže přece chybět při udělování řádů exprezidentovi v Parlamentě, i kdyby měl naplánován tucet služebních cest. Je úplně lhostejné, co Václav Klaus této parlamentní poctě Havlovi říkal, co si o ní myslel jako člověk. Byl povinen se chovat jako prezident a s úsměvem se této slavnosti zúčastnit. Je škoda, že to neudělal. Porušil tradici a vytvořil novou.

V době, kdy společně vládli Václav Havel jako prezident a Miloš Zeman jako předseda vlády, věděli jsme přesně, co je po formální stránce rozlišuje. Prezident se snažil jednat "správně", mnohdy uhlazeně a často mu to i vyšlo. Premiér usiloval získat oblibu galérií buransky sprostými výrazy a vystoupeními. Teď se toto rozlišení se změnilo.

Odjezd Václava Klause na "předem plánovanou" služební cestu do Plzně, v době, kdy Parlament dekoroval exprezidenta Havla nejvyššími vyznamenáními, znamená, že prezident navázal na zaujaté chování bývalého premiéra, funkci prezidenta nepřiměřené. Má v nejvyšší státní funkci vzniknout taková trapná tradice?

Nezbývá než doufat, že si to prezident včas uvědomí.

E.M.