ARCHIV

"otevřeno"

Mýty a realita Benešových dekretů

Autor, Jan Kuklík, posuzuje otázku Benešových dekretů s klidným odstupem. Snahy "obviňovat Československo v souvislosti s 'Benešovými dekrety' a odsunem z 'bezpráví'" kategoricky odmítá. Odsun byl podle něho především otázkou mezinárodněprávní a výsledkem politické dohody velmocí v Postupimi. "Dekrety jsou spojeny s odsunem jen v tom smyslu, že definovaly osoby, které ztratily československé státní občanství …" Primárním důvodem odsunu nebyla příslušnost k německé národnosti, "ale státní příslušnost k nepřátelskému státu v době druhé světové války". Dekrety řešily otázku osudu německého majetku, "který za majetek nepřátelský považovali i spojenci". Mezi zajištěním československých hranic a odsunem existuje vzájemně podmíněný vztah. To vše je běžné oficiální pojetí.

Méně běžné pojetí je to, co Jan Kuklík píše o amnestijním zákonu č. 115/1946 Sb. Říká, že útoky proti tomuto zákonu je třeba odmítnout. Jako argument uvádí mimo jiné, že "zákon se nevztahoval jen na období po konci války", a zjevně se tedy domnívá, že se vztahoval především k období po konci války. Dále pak zvláštním způsobem cituje. Amnestijní zákon prý "umožňoval potrestání pachatelů těch zločinů, které ‚vybočily z rámce spravedlivé odplaty' či byly spáchány ‚z důvodů nízkých a nečestných'. Pozoruhodné je, že taková tvrzení, která Jan Kuklík dává do uvozovek, v zákoně samém nenajdeme.

E.M.