ARCHIV

"otevřeno"

Historikové proti znásilňování dějin

Ze stanoviska Sdružení historiků:

"Střední Evropa propadla živelnému historismu - novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně. Přičiněním těchto amatérských vykladačů minulosti si mají středoevropské národy uvědomit,, že cesta k civilizovanému soužití národů nevede od nynějšího - zajisté nedokonalého - stavu věcí postupem do budoucnosti, nýbrž oklikou přes minulost. V zájmu ovládnutí současnosti a budoucnosti prostřednictvím dějin je ovšem minulost vykládána způsobem, který nemá nic společného s jejím vědeckým poznáním a kritickou interpretací. Účelovým výběrem jednotlivin, používáním polopravd i prokazatelných lží je obraz dějin deformován do té míry, že se v něm veřejnost jen stěží dokáže orientovat. (...)

Jsme přesvědčeni, že poznávání dějin představuje otevřený proces, máme však zároveň zkušenost s tím, že utilitární překrucování a popírání poznatků o minulosti, prověřených v mezinárodní vědecké diskusi, se může stát jedním z nejúčinnějších nástrojů k rozeštvávání společnosti uvnitř jednotlivých zemí i národů navzájem.Svým vyjádřením chceme na toto nebezpečí upozornit a uvést několik orientačních bodů pro příští diskusi."

Z tohoto stanoviska ostatní příspěvky buď přímo, nebo aspoň implicitně vycházejí. Ale pozor na toto stanovisko! Zdánlivě jde o to, aby laici "nekazili" historické poznání. Jenomže autoři se mýlí, domnívají-li se, že soužití národů nevede "oklikou" přes minulost. O okliku nejde. Dokonce i tehdy, když v soužití národů náhodou neexistují nevyřízené spory, existuje u každého společenství v minulosti dost toho, co se nepovedlo, co je problematické a o čem je třeba v širokém okruhu veřejnosti diskutovat. Česko by toho mohlo být dobrou ukázkou, jak ostatně je patrné z dalších textů. Jde tedy kromě jiného o to, aby laikové nemohli prostřednictvím minulosti zasahovat do politiky. Jde o zásadu, která železnou mocí platila po celou druhou polovinu minulého století - tak si ji oblíbily totalitní režimy. Není to přespříliš, obviňovat takto vedení Sdružení českých historiků z afinity k autoritativním postojům? Bohužel ne. Ukázkou toho jsou nejen další texty, ale také jejich autoři: ředitelé Historického ústavu AV ČR, Masarykova ústavu, Sdružení českých historiků… Tedy samí činitelé. Jaký div, že tlumočí "historická" stanoviska odpovídající celonárodní jednotě české politiky?

E.M.