ARCHIV

SIGNÁLY Z JINÉHO TISÍCILETÍ XV.

"otevřeno"

Proti všem? (4)

Minule jsem vyprávěl o podpisové akci, která byla počátkem úsilí redakční rady Tváře o záchranu časopisu. Signatáři podepisovali text požadující, aby Tvář vycházela i nadále v nezměněné podobě, řízena dosavadním šéfredaktorem a dosavadní redakční radou. Sehnali jsme slušný počet takřka tří set podpisů. Vedení Svazu spisovatelů se za této situace neodvážilo přistoupit k administrativnímu zásahu.

To ovšem neznamenalo, že by vydavatel svého záměru zanechal; zásah pouze odložil. Předsednictvo Svazu spisovatelů pozvalo našeho šéfredaktora k diskusi o Tváři. Němec, Havel a já jsme se diskuse směli také zúčastnit. Diskuse by asi byla značně ostrá, protože opět proti nám vytasili zbraň, které od samého začátku do konce používali napořád: Tvář neobráží dění v mladé literatuře, Tvář je časopisem skupinovým, ačkoli by měla být ne-skupinová, "celogenerační". Ale my jsme už mezitím proti Svazu spisovatelů také vymysleli a s úspěchem použili novou zbraň.

Jmenovala se Aktiv mladých. Sdělili jsme Svazu spisovatelů, že kolem Tváře se vytvořilo neformální společenství mladých spisovatelů, výtvarných umělců, hudebníků, prostě tvůrčích lidí ze všech uměleckých oborů. Toto společenství (v němž jsme zpočátku pochopitelně měli převahu), se mělo soustředit na vytvoření možností pro skupinové časopisy z nejrůznějších oborů i pro vytváření publikačních a dalších možností. Tvář přišla sice s touto myšlenkou, ale Aktiv mladých vznikal a jistou dobu působil až nečekaně spontánně; zpočátku byli ochotni podpořit náš časopis dokonce i někteří mladí básníci. Pro vedení Svazu spisovatelů byla existence Aktivu mladých, sdružení, které vlastně měl zorganizovat už dávno sám Svaz spisovatelů, nemilým překvapením, jemuž zpočátku nedovedlo čelit. Nejhůř se bojuje proti vlastní demagogii, a tak jsme je doběhli už samým názvem, který byl jako vystřižený z nějaké oficiální tiskoviny.

Na podzim pětašedesátého roku si vzpomínám jako ve snu. Zatímco v tisku probíhala debata, která se přímo i nepřímo týkala Tváře (Šotola, Havel, Trefulka, Zdeněk Mlynář), snažili jsme se vedení Svazu spisovatelů zabránit, aby Tvář zlikvidoval. V zoufalém zápase o přežití jsme pronikli i mezi vysokoškoláky; naše "delegace", složená z Nedvěda, Doležala a mne, se směla zúčastnit plenárky ČSM na filozofické fakultě. Studenti věděli nebo aspoň tušili, že Tvář je ohrožena, a tomu odpovídala napjatá atmosféra ve velké posluchárně. Povolili mi dokonce pronést krátký "projev". Byl strašlivě neohrabaný (nikdy jsem se nenaučil přednášet projevy), ale studenti nám stranili a měli pochopení pro základní myšlenku, že Tvář i vysokoškoláci mají společné zájmy a že by nás měli podpořit. Když jsme odcházeli, kdosi rychle utíkal k telefonu a rozčileně hovořil. Bylo zřejmé, že referuje o schůzi, o naší účasti na ní a o sympatiích, které nám vyjadřovali vysokoškoláci. A tak když jsme za několik hodin přišli na schůzi výboru KSČ Svazu spisovatelů, na kterou byla naše redakční rada pozvána, soudruzi už o plenárce ČSM na filozofické fakultě věděli.

Náš dialog s výborem KSČ byl velmi bouřlivý. Oni žádali, abychom se zavázali, že nebudeme podnikat žádné veřejné akce a my jsme s tím byli ochotni souhlasit jen za podmínky, že Svaz spisovatelů nepřistoupí k výměně šéfredaktora a redakční rady časopisu. O tom zase nechtěli slyšet oni. Z naší strany se tehdy vyznamenal Zbyněk Hejda, který několikrát chytil členy výboru za slovo a trval s obdivuhodnou vytrvalostí na vysvětlení. Dost je tím znervózňoval. Pozoruhodné bylo, že předseda stranického výboru Hanuš několikrát kvapně odešel k telefonu; zřejmě pro instrukce. Nedohodli jsme se s nimi na ničem a tento výsledek byl zlověstný. Ani na chvíli jsme nepochybovali, že stranický výbor Svazu spisovatelů navrhne naši likvidaci. Nemusel ostatně vedení Svazu spisovatelů přemlouvat. Už 12. října rozhodlo, že k novému roku jmenuje nového šéfredaktora i redakční radu, složenou "převážně ze členů a kandidátů Svazu čs. spisovatelů"

Uspořádali jsme tedy další petiční akci. Pokusili jsme se shromáždit podpisy třetiny členů Svazu spisovatelů pro svolání mimořádného sjezdu SČSS. Zoufalost tohoto počínání snad nejlépe vyjadřuje okolnost, že do Bratislavy jela sehnat podpisy nejsilnější sestava: šéfredaktor a Václav Havel. Ale Svaz spisovatelů byl tentokrát dobře připraven. Jak osobními rozhovory - zejména s literáty, kteří aspirovali na členství v "nové Tváři"-, tak dopisem rozeslaným všem členům Svazu (že je třeba v klidu připravovat IV. Sjezd SČSS v roce 1967) dosáhl toho, že jsme potřebný počet podpisů nesehnali. Chápali jsme, že toto je konec.

Avšak jak jinak se v Čechách pořádá poprava než po česku? V prosinci se rozhodlo předsednictvo ÚV Svazu spisovatelů, že stávající Tvář zachrání. Pozvalo si Nedvěda a nabídlo mu, že Tvář bude moci vycházet "jako dosud", ovšem jakožto časopis skupinový s rozpočtem o třetinu nižším a za podmínky, že redakční rada bude podle rozhodnutí ideologického oddělení ÚV KSČ pozměněna tak, aby v ní nebyli Němec, Hejdánek a já. S dvoutřetinovým rozpočtem ovšem časopis vycházet nemohl a "vymazání" kohokoli z nás z redakční rady pro nás nepřipadalo v úvahu. Nedvěd se tedy nemusel nikoho na nic ptát a na místě ušlechtilou nabídku Svazu spisovatelů odmítl.

Teď ještě muselo předsednictvo Svazu spisovatelů samo sebe i veřejnost přesvědčit, že za nic nemůže. A tak se na témž zasedání, na němž takto potopilo Tvář, usneslo založit nový časopis mladých autorů (s rozpočtem na tehdejší dobu bájeslovným). Do redakční rady tohoto nového časopisu "mladých" ("Sešity pro mladou literaturu") vstoupili a "drželi pozice" lidé, do nichž bychom to byli nikdy neřekli (kupříkladu Štroblová, Zábrana, Uhde, Gruša, Brousek). Pro ně osobně to bylo výhodné - zachovali se "pozitivně" - a Svazu spisovatelů tím náramně pomohli vytvořit zdání, že vše probíhalo normálně. Předsednictvo Svazu "muselo konstatovat, že přes snahu ústředního výboru SČSS, aby Tvář vycházela dále, došlo k takovým diferencím, že šéfredaktor Tváře J. Nedvěd jménem svým i jménem redakčního kruhu odmítl předložené podmínky, takže časopis Tvář od 1. 1. 1966 přestává vycházet."

A tak zatímco vzpurný redakční kruh Tváře rokoval o tom, jakým způsobem bude působit "v ilegalitě" a jak sehnat obživu pro Nedvěda, který přišel o zaměstnání, já jsem se navracel do redakce Československé vlastivědy, přesvědčen, že tentokrát mne už dozajista vyhodí…

Pokračování...

E.M.